Snííííh???

Tak to vypadá, že si přece jenom tuhle zimu sněhuláka postavím :) Právě jsme si koupili čtyřdenní lyžovačku v Rakousku, a pokud se nestane nějaká přírodní katastrofa, během které by roztály všechny ledovce, tak budeme lyžovat na Stubaiském ledovci!!!
Hurááááá :)

P.S. A snad ten sněhulák bude větší než tenhle!

Bahna 2014 podruhé

Víte, co se říká? Jak na Nový rok, tak po celý rok. A protože silvestrovská bahna měla velký úspěch, tak jsme si je dnes zopakovali :-)
Stalo se to tak...to si ráno (v sobotu to znamená kolem desáté) člověk snídá, u toho loupe cizrnu na faláfel a v tom mu zvoní telefon. Kořka! Zda nechceme s nimi jet na výlet - na procházku u Litoměřic. Tak deset kiláků. Trvalo nám cca minutu, než jsme se rozhodli a volali zpátky, že jedeme. :)

V 11:15 nám byl přímo před vchod přistaven Jájovůz a chvilku na to už jsme frčeli směr Litoměřice. Tam jsme zaparkovali u Horního nádraží a vyrazili na cestu. Postupně z Kořky a Jájuly začalo padat, že to vlastně není deset, ale víc kilometrů a že se nám to báli říct, abychom je kvůli tomu neodmítli :) No nejsou sladcí?

Ze začátku byla cesta normální - vedla městem, byla dlážděná a v pohodě. Vydali jsme se nejdříve na Mostnou horu s vyhlídkou, ale jelikož nám počasí nepřálo a mlha byla tak hustá, že by se dala krájet, tak jsme neviděli nic. A dvacetimetrová rozhledna byla taky zavřená. Holt smůla. 

Pokračovali jsme dál, lesní cestou po modré, až se nám zničehonic modrá ztratila...v poli! Po chvilce pátrání jsme pochopili, že modrá vede skrz pole. A to ne jen tak ledajaké pole. Přímo přes neuvěřitelně rozbahněné pole, kde se nám bahno lepilo na boty tak, že jsme tu chůzi měli i s posilováním (nohy nám natolik ztěžkly, že to bylo jako bychom na nich měli závaží...). Ať už to byl kilometr nebo dva, trvalo to věčnost a my vypadali jak prasátka :)

jojo, tímhle bahýnkem jsme se procházeli :)

Skrz vesnici Žitenice byla cesta v pohodě - sice furt do kopce, ale aspoň po asfaltu. Ovšem za vesnicí jsme opět nastoupili bahnitou cestu, která nás neopustila prakticky až zpátky do Litoměřic. Pod Křížovou horou jsme se s Jájou pokusily o vzpouru, nicméně nám to nevyšlo a do toho hnusného krpálu jsme musely...aspoň že na nás nahoře čekala svačinka ;)

Vlevo: Žítenice, uprostřed: naše cestička, vpravo: stoupání na Křížovou horu

Z Křížové hory to už opravdu byla procházka. Na Dlouhý vrch, a tedy do poloviny naší cesty, to byla příjemná hřebenovka, která byla pokrytá centimetrovou vrstvou sněhu a dokonce na nás sem tam vykouklo sluníčko!

Vlevo: sníh!!! na hřebenovce z Křížové hory na Dlouhý vrch, vpravo: Pokratický potok

Dalších sedm kilometrů zpátky do Litoměřic už to bylo z kopce, bahnem, z kopce a bahnem. Za sucha a sluníčka musí být hezká cesta kolem Pokratického potoka, která končí uprostřed Litoměřického sídliště.
A nám už zbývala jen jedna zastávka - hospůdka. Dostali jsme tip na Johannahof, kterou jsme hledali a hledali, až ji našli a výborně se najedli.
Sumasumárum až na to bahno to byl super výlet a snad se bude brzy opakovat :)

TIPS:
Johannahof - Tolstého 871/1, Litoměřice (kousek od Horního nádraží). Moc pěkná hospůdka s výbornou česnečkou a klobásou. www
Trasa - má celkem 17km, mapa zde a my ji ušli za méně než 4h (za první dvě hodiny to sice bylo jen nějakých 6-7km, ale cestou dolů jsme to dohnali :)) - mapa

Výlet za Medvíďaty

On to vlastně byl a zároveň nebyl výlet. Věc se má tak - s Tomem jsme si pořídili autíčko (Myšpulína) a slíbili jsme zkušební jízdu Kořkovi s Jájou. No a protože během našeho pobytu v Jizerkách k tomu nedošlo, tak jsme se domluvili, že je vyvezeme až teď.
Plán byl jednoduchý - vyzvednout je před domem, projet se s nimi a zase je zavézt domů. A aby ta projížďka nebyla jen tak, tak jsme vyrazili na oběd. Vybrali jsme proto berounskou restauraci Carino, která patří do našeho seznamu "Restaurací, které bychom chtěli vyzkoušet v roce 2014".
Těžko říct, zda nám naši cestující mazali med kolem pusy nebo se jim autíčko opravdu líbilo, nicméně my se rádi chlubili tím, co všechno to umí :) Do Berouna jsme dorazili krátce po druhé hodině a světe div se, v restauraci bylo plno!!! Čísnice nám slíbila do 10-15min volný stůl, tak jsme vyrazili na procházku (aby nám taky trošku vyhládlo, že? :-)).
Jediný z nás, kdo už v Berouně někdy byl, byl Tom, takže nás neomylně vyvedl z náměstí a zamířili jsme k městskému medvědáriu, kde žije Matěj, Vojta a Kuba - slavní medvědi z večerníčku Medvíďata. Do roztomilých medvíďat mají teď už daleko - jsou mohutní a línější než ve večerníčku. Měli jsme štěstí, protože když jsme přišli, tak byli medvědi zalezlí, ale jejich "krotitel" je zrovna volal na svačinku, tak pomalu vylezli a nechali se nakrmit.
Pro nás už ale byl čas jít zpátky, abychom nepřišli o stůl. Restaurace je to malinká, ale jídlo naprosto vynikající a pro Pražáka i za luxusní ceny! :) Vřele doporučujeme!

TIPS:
Městské medvědárium - zdarma, Městská hore, Beroun, www
Pizzeria & Restaurace Carino - Na Klášteře 75/2, 266 01 Beroun 1 – Husovo náměstí. www

Silvestrovské hory 2013 / Argentina trénink #1

Albrechtice v Jizerských horách

První velká cesta s Myšpulínem. Ano, ano, přesně TAK jsme naše nové autíčko pojmenovali! A hned na začátku našeho společného života dostal pořádně zabrat. Vydali jsme se na Silvestrovské oslavy do Albrechtic v Jizerských horách a auto tedy plně naložili. Popravdě jsme se děsili toho, že všechno, co jsme měli v plánu vzít, se tam prostě vejít nemůže... Ale nakonec se vešlo :) I s Veru, Bertem, lyžemi, ohňostrojem a veškerým jídlem a pitím pro 7 osob. Takže bravo, Myšpulíne, jsi šikulka!

Mariánské schody

Na Silvestrovskou výpravu se vypravila parta, jejíž počet se neustále měnil, ale pevný základ jsme tvořili my spolu s Kořkou a Jájou a Zúzou. Po celou dobu s námi bydleli i Veru s Bertíkem (ale ne vždy se účastnili hromadného programu), na první noc jsme s sebou měli Báru  (sestru Kořky) a na poslední noc Andy. Takže nás vždy bylo dost na to, aby nebyla nuda.

Původně jsme měli v plánu lyžovat a užít si zimních radovánek, ovšem to by nám muselo přát počasí...s teplotami nad nulou se sníh na svazích neudržel a tak přišel Silvestr na blátě. Nevzdali jsme to a jeden den jsme přeci jen na lyže vyrazili. A nebylo to nic moc - technický, těžký a mokrý sníh (a ještě ho bylo málo), mrholení, mlha, vydřená sjezdovka...to vše dohromady nemůže vytvořit jedinečný lyžařský zážitek. Přesto jsme na sjezdovce vydrželi více než 3 hodiny :)

lyžování na Tanvaldském Špičáku za moc nestálo :(

Po takovém sportovním výkonu je potřeba dát tělu i mysli pořádný odpočinek - takže na výlet do libereckého aquaparku nebylo potřeba většinu lidí přesvědčovat (jen Veru s unaveným Bertíkem zůstala doma a Báru jsme vysadili v Liberci, odkud zamířila zpátky domů - někteří z nás holt i o Silvestru musí do práce...). Uznávám, že to řáděni v aquaparku bylo možná i náročnější než to lyžování. Ale aspoň byla pořádná sranda! :)

Když jste na horách a není sníh, co dělat? My to vzali jako sportovní přípravu na naši cestu do Argentiny a následující den jsme vyrazili na "menší procházku". Nakonec ta naše procházka měřila nějakých 27 km a samotná cesta nám trvala něco kolem 6,5 hod. Ale hezky popořadě: z Albrechtic jsme sestoupili do Desné, abychom vzápětí začali stoupat.

Nejdříve přes Pustiny do Příchovic a odtud až k rozhledně Štěpánce. Tam jsme zjistili, že rezervaci v restauraci máme už za 5 min, tak jsme spěšně vyrazili do Kořenova na pořádný steak. Během oběda jsme si spočítali, že za sebou máme cca 11km a dalších 16 km že je před námi - ovšem světlo bude už jen 2,5hod.

Rozhledna Štěpánka a výhled z ní na Kořenov a přehradu Souš, kostelík v Kořenově

Rychle jsme pojedli, zvedli se a vyrazili na cestu. Prošli jsme Kořenovem a vydali se k hrázi u přehrady Souš. Ačkoli bylo docela teplo už několik dní, tak hladina přehrady byla zamrzlá!

Zamrzlá přehrada Souš

Takhle to vypadá, když Bert dostane obleček a začne stávkovat, že nikam nejde :)

Naše zemička je maličká, a tak se stalo, že se z ničeho nic ozval výkřik, který jsme všichni ihned poznali! Sasha!!! :) Ovšem my měli naspěch (zbývalo nám tak 45min světla a ještě 7-8 km), takže jsme se rychle rozloučili a vyrazili tím nejtěžším terénem za celý den. Podél Černé Desné vede pěkná cesta lesem dolů, ovšem její horní polovina byla zasněžená a zledovatělá, takže jsme vypadali, jako opilci, jak jsme se kývali ze strany na stranu :)

Údolí Černé Desné

Do centra Desné jsme dorazili už za tmy, a to nás čekaly ještě další 3km domů do Albrechtic. I když ve tmě, šli jsme lesem po zelené a docela nám to šlo - nikdo se nepřerazil ani o strom, ani nezakopl o kořeny. Proto jsme to museli oslavit a stavit se v Albrechticích na jedno (a taky, abychom doplnili tekutiny, že? :))
Bohužel Berta výlet zničil natolik, že se s námi nechtěl večer družit. Za to my se družili až až - dali jsme si za cíl zlikvidovat část našich alkoholových zásob a ono se to skutečně povedlo (padli oba Kapitáni i Tullamorka). Jediný, kdo z toho nebyl nadšen, byl pan domácí, který nám poslal smsku, abychom už šli spát :)
Na Silvestrovské ráno přijela Andy a my vyrazili ještě na jednu procházku - tentokrát na mnohem kratší a méně náročnou. Vyšplhali jsme se nahoru na Tanvaldský Špičák. Bylo poznat, že Bert ještě nenabyl zpátky svou sílu a energii, protože polovinu cesty se držel "jen u nás" a neběhal všude kolem (nemluvě o jeho páničce, která s náma nevyrazila vůbec).

Na vrcholu Tanvaldského Špičáku

Odpoledne přišla na řadu příprava na večer. Silvestrovskou noc jsme prokecali, protancovali a samozřejmě propili. Na půlnoc jsme vyrazili ven, kde nás čekalo nepříjemné překvapení v podobě deště a mlhy. Ale ani to nás neodradilo a my si poprvé zapálili vlastní ohňostroj. Trval celou minutu a dvacet sekund, a byl to ten nejkrásnější ohňostroj - byl totiž náš!!! :)

A tak jsme vstoupili do nového roku s úsměvem na rtech. Snad nám vydrží po celý rok!

Jo a k tomu Argentinskému tréninku - zvládli jsme spolu strávit 5 dní i ujít 27 km v jednom dni. Plánujeme se trénovat takto i dál a snad ty 3-4 týdny potom přežijeme :)

Zuzka, Kořka, Jája, Andy, Veru, Tom, Lucci

TIPS:
Ubytování Pecháček - 300 Kč/noc/os. Jednoduché ubytování pro 8 osob v horním patře rodinného domu. Žádný luxus, ale naprosto dostačující bydlení ve dvou pokojích a kuchyni. www
Lyžování - Tanvaldský Špičák, 400 Kč/4 hod nebo 500 Kč/celý den. www
Výlet Albrechtice - Příchovice - Štěpánka - Kořenov - Souš - Desná - Albrechtice - cca 27 km, 6,5 hod chůze. První polovina je spíše do kopce, druhá spíše z kopce. http://mapy.cz/s/9173

Výlet Albrechtice - Mariánská hora - Desná - Albrechtice - cca 4,7 km dlouhá procházka k restauraci Berounka na Mariánské hoře, přes Mariánské schody do Desné (je jich jen 365!) a odtud zpět do Albrechtic. http://mapy.cz/s/917A
Výlet Albrechtice - Tanvaldský Špičák - Albrechtice - cca 5 km přes vrchol hory. Velmi malá část vede po sjeydovce. http://mapy.cz/s/917k
Restaurace Berounka - Mariánská hora 765, Albrechtice v Jizerských horách. Vynikající restaurace na Mariánské hoře. www
Restaurace Na Vyhlídce - Kořenov 877. Vynikající restaurace v Kořenově - obrovské porce, dobré maso a rychlá obsluha. www
Rozhledna Štěpánka - 958 m.n.m., 20 Kč/os., otvírací doba: duben Po-Ne 10:30 - 17:30, květen - červen Út-Ne 10:30 - 17:30, červenec - srpen Po-Ne 10:30 - 18:00, září - říjen Út-Ne 10:30 - 17:30, listopad - prosinec Po-Ne 10:30 - 17:30. www