pátek 30. září 2011

ISTANBUL - DEN PRVNÍ (sobota)


9:00 Odjezd z domu a hurá na letiště!
10:00 Odbavení proběhlo rychle a bez nejmenších problémů. A před námi byla ještě hodinka a půl čekání na let...ještě, že na tom letišti jsou alespoň nějaké obchody :-)
11:45 Odlétáme!!!
Po cestě do Istanbulu se Turkish Airlines zařadili na první místo našeho pomyslného žebříčku v oblíbenosti... Najedli jsme se - báječně, úžasně a hrozně moc :-) A služby...o těch si u některých jiných aerolinek můžeme nechat jenom zdát...
15:23 (místního času = tedy o hodinu později než u nás doma) Po krátkém kroužení nad letištěm Atatürk přistáváme. Letiště je asi 20km vzdáleno od historického centra, přesto leží jakoby uprostřed města a při přistání letíme jen pár metrů nad rodinnými domy.
V Istanbulu nás čekalo krásné slunečné počasí a cca 27°C. :-)
15:45 Tentokrát je fronta u pasové kontroly rychlá, a tak se přes ni dostáváme během pouhých 15min. A to je co říct. Ještě nás čeká výměna prvních peněz, vyzvednutí kufrů a hurá do města...
SAP Run Better kampaň
Jo a ještě jedna zajímavost - netuším, jak je to možné, ale kufry na nás čekaly u obří reklamy SAP - že by tam někdo věděl, kde pracuji? :-)
INFO: doporučujeme vyměnit jen malou částku - na letišti si totiž všechny směnárny účtují 4% provizi.
16:00 Rozhodli jsme se, že si užijeme Turecko jako místní a místo taxíku nebo Shuttle Busu jsme vyrazili na metro a tramvaj. Metrem (nebo spíše napůl metrem, napůl nadzemkou) jsme se během 30min dostali na dosah historického centra. A tam už začal ten pravý Istanbulský mumraj - davy místních mísících se s turisty.
17:00 Z Aksaray to pak už bylo jen 10min tramvají ke dvěma nejslavnějším mešitám, které se na sebe dennodenně dívají, na SultanAhmet. Okolo mešit jsme prošli, v tuto chvíli téměř bez povšimnutí a vydali se hledat hotel, který byl ani ne 5min chůze od Modré mešity.
17:55 Po mini odpočinku na hotelu jsme se vydali na naši první procházku.
18:00 K Modré mešitě jsme dorazili až po šesté a k naší smůle v 18:00 pro turisty zavírají...tak jsme si ji alespoň prošli zvenku, koukli se na náměstí At Meydani (s egyptskými oblouky či německou kašnou) a vyrazili směrem k náměstí Beyazit. Cestou jsme si koupili náš první kebab - a to jsme netušili, že jsme našli ten nejlepší kebab hned na první pokus.
Sultan Ahmet Camii (Modrá mešita)
20:45 Naši procházku jsme ukončili na vyhlídce na Modrou mešitu a čekali jsme až dorazí Erdeniz. Sice jsme ho původně žádali o schůzku už v 19:30, ale Istanbulská doprava je zrádná, a tak dorazil o dvě hodiny později.
21:30 Erdeniz! Erdeniz! Erdeniz! A to znamená jenom jedno - kecáme a ochutnáváme Efes, místní turecké pivko :-) Není nad to zakončit takto hned první den výletu. :-)
INFO: Ve čtvrti SultanAhmet stojí pivo cca 7-8 TL - tedy v přepočtu na naše asi 70-80 Kč. Pivo, či obecně alkohol, je v Turecku dražší - díky tomu, že je to muslimská země, mají na alkohol vyšší daně.

čtvrtek 29. září 2011

Istanbul


Ani ne po jednom měsíci jsme se vypravili na další cestu. Tentokrát byl naší vyvolenou destinací Istanbul. Rozhodnutí zařadit město kultury 2010 do seznamu našich "eurovíkendů" nebylo založeno na ničem konkrétním. Prostě jsme chtěli jet na výlet...a Turecko nám přišlo jako dobrý nápad.

Den před odletem si Tom vzpomněl, že vlastně i v Istanbulu máme známého. Takže Erdenizovi napsal a ten se nás velice rád ujal a na chvíli se stal naším průvodcem.

Istanbul v nás zanechal hluboký dojem. Tedy alespoň ta část, kterou jsme viděli. Ono totiž nejde z dvanáctimilionového města toho vidět mnoho během pouhých pěti dní...ale dělali jsme, co jsme mohli :-) (A naše nožičky by o tom mohly vyprávět...).

Historické centrum je vyloženě určeno pro turisty - plné obchůdků, kebabů, mešit a historických zajímavostí. A rozhodně stojí za to, si jej pěšky projít.

Sultan Ahmet Camii (Modrá mešita)

sobota 10. září 2011

Letenky do Kostariky


Konečně! Téměř po roce plánování jsme si konečně koupili letenky. Naše cesta začne začátkem listopadu letem se 2 přestupy. První let je z Prahy do Londýna, druhý z Londýna do Miami a poslední z Miami do San José. A na konci listopadu si zpáteční cestu střihneme v přesně opačném pořadí. :-) Obě cesty mají trvat cca 20-21 hod (včetně dvou 3hodinových přestupů :-))

Celkem budeme pryč 18 dní, z toho bohužel 2 celé strávíme na cestě...

Takže už je to stoprocentní, opravdu jedemeeeeee!!! :-)

čtvrtek 8. září 2011

Sahara

Na pátek jsme si zaplatili celodenní výlet na Saharu. Jak výlet probíhal a co všechno jsme prožili Vám přiblíží následující harmonogram, který jsem si celou cestu zapisovala :-)

5:15 budíček - tomu se neříká dovolená, když musíte vstávat v 5 ráno!
5:35 snídaně - naše delegátka nám domluvila snídani na 5:30. Sice nám v 5:30 otevřeli hotelovou restauraci, ale zapomněli nám připravit jídlo i pití...
6:05 odjezd od hotelu - autobus přijel, naložil naši 8 člennou skupinku a pokračoval k dalším pěti hotelům...naložit zbytek naší výpravy
7:15 příjezd k trajektu ve městě Ajim - brzo ráno jsme přijeli k trajektu. Bohužel fronta byla velmi dlouhá a trajekty příliš malé, takže nás čekala hodina čekání... Další zajímavostí je, že chodci mají trajekt zdarma, za motorku se platí v přepočtu na naše 2,5 Kč (0,200 dinárů), za auto 10 Kč (0,800 dinárů) a za autobus 37,5 Kč (3 dináry)
Ajim, pobřežní restaurace
Ajim, fronta na trajekt
8:10 nalodění na trajekt - na trajekt se vešlo jen 16 aut a pár chodců k tomu...docela malinký, co? Cesta byla dlouhá jen 2,5 km (říkali jsme si, že kdyby se trajekt náhodou potopil, tak bychom to zvládli doplavat :-))


8:25 přistání na pevnině - stačilo jen 15min a byli jsme na pevnině :-)
9:25-9:45 čurací pauza uprostřed pouště :-) - njn, jsme Češi, takže jsme museli celý den zastavovat

10:10-10:45 návštěva troglodytu u Staré Matmaty - Stará Matmata nás uvítala téměř jako Hollywood (viz.foto).
Tak co? Připomíná to Hollywood?
Matmatou jsme jenom projeli a kousek za ní zastavili u typického obydlí místních berberů - u troglodytu. Troglodyt je obydlí skládající se z několika místností, které jsou vyhrabané do jílovité půdy. Během léta se v nich udržuje příjemná teplota kolem 22°C, v zimě jdou zase lehce vytopit.
Troglodyt focený z dvora - vstupy do jednotlivých místností
Troglodyt focený shora - je perfektně skrytý před pohledem z cesty a kdo o něm neví, nenajde jej...
12:05 příjezd do oázy Douz - Oáza Douz otevírá vstup do Sahary a je také proslavená pěstováním datlí Deglet Nour. Tady jsme vyrazili podívat se na opravdové písečné duny.
12:20 začátek projížďky Saharou - napřed nás oblékli do slušivých oblečků - dostali jsme jak hábit (jak se mu říká si opravdu nepamatuju) tak turban na hlavu (taky netuším, jak se tomu říká).


Pak nás rozdělili do skupinek a odvedli k velbloudům. Nasedli jsme s vyrazili na malou procházku. Cesta trvala asi 20minut k písečným dunám. Tam jsme se zastavili, fotili, zkoušeli pravý saharský písek, no, prostě si užívali skvostných 55°C! :-) Zajímavostí je, že jsme s sebou měli cca 0,5l vody v 1,5l lahvi - během cesty tam a zpátky se ta voda neuvěřitelně ohřála, takže nebylo možné si s ní ani umýt obličej (jak byla horká)!

Extrémně horká písečná duna...spálila jsem si prstíky na nožičkách :-)
13:15 konec projížďky - přibližně po hodině jsme se vrátili zpátky do výchozího bodu naší projížďky. Delegátka na nás již čekala a každého informovala, že vlevo se vrací hábity a vpravo se zvrací :-)
13:30 odjezd - trvalo nám 15min, než jsme se všichni zmátořili a umyli a mohli zase vyrazit o dům dál...
13:40-14:30 oběd v hotelu Touareg - na výtečném obědě jsme byli v krásném, luxusním hotelu Touareg, pojmenovaném podle jednoho z berberských kmenů
14:35-14:40 foto zastávka u Klíče Sahary - cestou z Douz jsme se zastavili na fotící pauzu - museli jsme si totiž vyfotit Klíč, který symbolicky odemyká Saharu
Klíč symbolicky odemykající brány Sahary
14:50-15:00 foto zastávka u datlové palmérie Deglet Nour - Tunisko je 3. největším světovým výrobcem datlí a u oázy Douz se pěstují datle Deglet Noir neboli Prsty světla. Jedná se o jednu z nejlepších odrůd na světě. Datle se sklízí koncem října a jelikož díky klesající teplotě v září a říjnu ožívá hmyz, tak jsou datlové trsy baleny do igelitových pytlů, ve kterých datle dozrávají...
Palmérie datlí Deglet Nour
15:40 nájezd na Rallye Dakar - cestou z oázy Douz jsme se měli zastavit ve městečku Ksar Ouled Soltan, které proslavil George Lucas, když zda natáčel první díl Hvězdných válek. Nicméně uprostřed pouště nás zastavili vojáci a řekli nám, že kvůli stávce dál jet nemůžeme...takže jsme museli zahnout doleva na poštní cestu a celou oblast objet. Tato pouštní cesta rozhodně není dělaná pro autobusy, naopak je určená jen džípům a na přelomu 90.let se po ní proháněli závodníci Rallye Dakar...
16:05 konec Rallye - díkubohu se našemu autobusu nic nestalo, a po necelé půlhodině jsme z cesty sjeli na normální silnici
sice to není pořádně vidět, ale takhle nějak vypadá ta cesta...
17:25-17:40 Muzeum Marethské linie - na chvíli jsme zastavili i u vojenského muzea u Marethské linie. Po převratu je v Tunisku všechno zmatené, takže nás vojáci nezastřelili. Jedná se o francouzský systém opevnění postavený před druhou světovou válkou. Více info zde
Tom prohlásil, že se musím nechat vyfotit pro maminku :-)
...tak jsem ho donutila taky se vyfotit pro mojí maminku :-)
19:00-19:15 focení Římské cesty - Římská cesta je kamenitá hráz, na které byla postavena silnice. Tuto hráz bylo možné udělat především proto, že moře v těchto místech má hloubku maximálně 1,5m. Cesta je dlouhá 7km a je to třetí způsob, jak se dostat na ostrov Djerba (1. letiště, 2. trajekt v Ajimu, 3. římská cesta)
Římská cesta
19:15-19:20 přejezd římské cesty - trvalo to chvilinku :-)
19:20-20:05 rozvoz po hotelech - od římské cesty jsme postupně rozváželi účastníky zájezdu po hotelech. Náš hotel byl až 6. v pořadí :-(
20:05 "doma" - po 14 hodinách strávených především v autobuse jsme konečně dorazili do našeho hotelu. Přežili jsme to... :-)

Fakta o tomto výletu:
  • 675 kilometrů
  • 14 hodin celkem
  • až 55°C
  • 1hodina na velbloudech
  • troglodyt, velbloudi, palmérie...

úterý 6. září 2011

Djerba

S Tomem jsme spolu už docela dlouho a přesto jsme ještě nikdy nebyli na úplně klasické dovolené. Až letos...letos jsme konečně vyrazili na obyčejnou "válecí" dovolenou, což pro nás opravdu není typické.

Dovolenou jsme plánovali dlouho, resp. dlouho jsme se o ní bavili a vymýšleli jsme kam bychom jeli. První plán byl jet na Kanárské ostrovy, ovšem žádná z nabídek nás dostatečně nezaujala. Pak jsme zaměřili naši pozornost na Spojené Arabské Emiráty, ovšem tam je na přelomu srpna a září příliš horko. A tak vyhrál plán C - cesta do Tuniska, na ostrov Djerba.

Dolomity z letadla
Cesta tam i zpátky stála za to. Cesta na Djerbu pro nás začala v neděli 27.8. už ve 4:30 ráno. To jsme vyráželi autem směr letiště, kde jsme si měl začít náš týden ve frontách. Nejdříve jsme si museli vyzvednout voucher, s voucherem jsme mohli jít k přepážce na odbavení. Odlétali jsme z terminálu 1, takže bezpečnostní kontrola byla až tešně před bránou. A bohužel ve stejný čas jako my odlétalo z vedlejší brány letadlo do Moskvy, takže u naší bezpečnostní kontroly bylo plno, moc dlouho to trvalo a díky tomu jsme odlétali o trochu později, protože se prostě nestíhalo...let byl v pohodě, těch 1 827 km jsme zvládli za necelé 3 hodiny. Ovšem na hotel nám to trvalo ještě 2hodiny, z čehož více než hodinu jsme strávili ve frontě u policejní kontroly...očividně přiletělo několik letadel téměř ve stejný čas a všichni dohromady jsme čekali u 4 otevřených přepážek (tak 100 lidí na jednu přepážku). Policie nám povolila vstup a konečně nám mohl začít náš prázdninový výlet.


Welcome drink v hotelu
Zaplatili jsme si týdenní all-inclusive pobyt v hotelu přímo na pobřeží. Původně jsme chtěli do hotelu Caribbean World Djerba, ale nakonec bylo štěstí, že jsme jeli do Djerba Mare, protože do toho hotelu mířila velká banda Čechů s dětmi. Do našeho hotelu jsme přijeli jen 4...dalších 6 Čechů tam bylo od soboty (12-denní pobyt) a ještě pár už od středy (další 12-denní pobyt). Překvapením dne pro nás byl hotel - ačkoli jsme byli v Tunisku, tak hned od první minuty jsme měli pocit, že jsme v "Malé Itálii". Všude kolem nás byli Italové (včetně animátorů), všichni uměli jen arabsky a italsky (číšníci, recepční, barmani...i uklízeči) a všechny nápisy byly v italštině. O angličtině jsme si mohli tak akorát nechat něco pěkného zdát...

výhled z našeho balkónu
Hotel byl pěkný, větší bazén byl dostatečně velký a teplý, menší byl klidný a schovaný v zákoutích hotelu, pláž jemně písčitá, čistá a pravidelně uklízená, všude lehátka s molitanovými matracemi a zaměstnanci ochotní s čímkoli pomoci...moře nádherně zelené (dopoledne při odlivu průzračné, odpoledne při přílivu již jemně zakalené) a teplé jak kafe. Vařili výborně i když moc rozmanité to nebylo a jídla byla očividně přizpůsobená chutím Italů (pokaždé několik druhů těstovin na všechny možné způsoby).

A co jsme tam dělali? V podstatě nic moc :-). Ráno ještě před snídaní jsme si chodili zaplavat - bazén byl totiž prázdný a sluníčko v té době ještě pořád nepálilo. A během dne jsme se váleli u bazénu či u moře, šnorchlovali, fotili a hlavně odpočívali. Takže je naprosto zbytečné popisovat den za dnem.

Zajímavé byly jen 3 momenty:

1) klíč od pokoje

Mno, jak jistě všichni víte, tak za ztrátu klíče jsou ve všech hotelech uvaleny pokuty. A my se o tom přesvědčili. V úterý odpoledne, stejně jako každý den, jsme po obědě šli na pokoj na menší siestu a já pak vyrazila na pláž - Tom za mnou chodil později, aby se nespálil. A když za mnou šel v úterý tak se stavil na baru pro vodu a klíč od pokoje si dal do kapsy...já na něj akorát už čekala, abychom šli společně do moře...vzal si potápěčské brýle a ve vodě jsme blbli asi půl hodiny...
Když jsme se před večeří chystali na pokoj, tak si Tom na klíč vzpoměl. Začali jsme hledat - on v kapsách, já v tašce, ale klíč nikde...resp. klíč v moři. Řekli jsme si, že to se stává a vyrazili na recepci (kde naštěstí ten den byl kluk, který uměl alespoň trošinku anglicky!). Vysvětlili jsme mu, co se nám stalo a on nám řekl, že zaplatíme pokutu 50 EUR a druhý den dostaneme nový klíč. Do té doby budeme chodit na recepci a oni nám budou chodit odemykat...když tohle Tom slyšel, tak vzal potápěčské brýle a vyrazil do moře hledat klíč. To už po pláži chodili 3 zaměstnanci hotelu a hledali klíč v písku. Když jim Tom vysvětlil, že jej určitě ztratil v moři, tak řekli, že jediná šance jej najít je druhý den po ránu - až bude odliv. Tom se přesto nevzdal a šel to zkusit...ovšem jen na chvilku, protože při přílivu opravdu nebylo pod vodou nic vidět.

Takže jsme přežili večer s tím, že na pokoj nás musel doprovodit některý ze zaměstnanců hotelu a odemknout nám. Ráno hned v 7 se Tom vypravil do moře znovu hledat...zatím marně. Po snídani jsem už s ním šla do moře i já a zapojila se do pátrací akce. Ačkoli jsem tuto bitvu považovala před za prohranou, chtěla jsem Tomovi pomoct. A světe div se, asi po hodině ve vodě, po tom co už jsme znali snad každý kámenve vodě a spřátelili se s místními rybkami, Tom vylovil náš klíč! A pak, že se nedá najít jehla v kupce sena, když Tom našel klíč v moři :-)
Všechno dobře dopadlo, zaplacenou pokutu nám vrátili a my se od té doby o klíč starali jako o vlastní dítě... :-)

2) výlet do Midounu

Ve čtvrtek jsme se spolu s jedním českým párem vydali na výlet do Midounu. Bylo nám totiž řečeno, že se tam konají tradiční trhy. Před hotelem jsme si vzali taxi a za pár minut (cca 3 km za pouhých 35 Kč) jsme už vystupovali uprostřed městečka. Jízda taxíkem byla prvním zážitkem - dveře u spolujezdce nešly zavřít a neustále se otvíraly, zadní dveře za řidičem jsme raději neotvírali protože z nich trčel cca 1 m gumy a zadní dveře za spolujezdcem šly otevřít pouze z venku...
Midoun je menší městečko, a na první pohled vypadá spíše jako vesnice...objevili jsme tam pár uliček plných různých stánků, kde nám neustále něco nabízeli. Moc zajímavých věcí tam něměli, přesto jsem odešla s párem krásných náušnic a šálou.
mešita v Midounu
Ten pár Čechů měl mnohem větší nákup - kabelka Guess, náušnice, šála, koření, čaj a plyšový velbloud.
Po nákupech jsme zašli do jednoho z obchodů "Fixed Price" (aneb těch, kde se o ceně nesmlouvá a je pevně stanovená). A větší chybu jsme udělat nemohli. Zjistili jsme, že většina toho, co jsme nakoupili (a poctivě usmlouvali) je v tomto obchodě ještě stále mnohem levnější...takže jsme zase nastoupili do taxíku a vyrazili zpátky do hotelu.
Zajímavostí je, že ve stejný den se konal menší trh i u nás v hotelu - asi abychom nemuseli vyrážet do městečka, tak nám hotel zařídil stánky kolem bazénu.

3) Sahara
Výlet na Saharu stojí za samostatné povídání, takže jeho popis najdete v následujícím příspěvku.

Když jsem na začátku psala, že začal náš týden ve frontách, tak to největší peklo jsme si prožili při odletu. Na letiště jsme dorazili 2h před odletem - bohužel naše odbavovací přepážka byla tak rychlá, že jsme se na řadu dostali až po hodině a čtvrt. To jsme ovšem ještě netušili, že u policejní kontroly strávíme dalších 45min. V Tunisku asi není kam spěchat a tak když máte otevřeno 6 přepážek (a dalších 10 zavřených) a před každou z nich frontu o minimálně 50 lidech, tak není přeci potřeba otevírat další přepážky, ne? Však oni počkají a letadlo jim nikam neuletí... Letadlo naštěstí neuletělo. :-) Sranda však měla teprve začít. Už od rána byl na Djerba šílený vichr, který jsme pocítili nejen při vzletu, ale následně i při celé cestě přes Středozemní moře. Turbulence byly tak velké, že pilot několikrát přerušil vydávání jídla a letušky si musely jít sednout... Nicméně, dorazili jsme domů, celí, živí a zdraví a krásně odpočinutí.
Jen jedno nám je jisté...Tuniska nám na nějaký čas stačilo :-)



neděle 4. září 2011

Zpátky doma

Světe div se, ale týden může utéct neuvěřitelně rychle...zvlášť pokud jej člověk stráví příjemně :-). A to se stalo i nám. Týden je pryč, dovolená dávno za námi a my už se zase nacházíme celí a zdraví v ČR.

Dovolená na Djerbě byla fantastická, měla pár mouch, ale nic není dokonalé, takže jsme se tím nestresovali a naopak si všechno užívali. A abychom se úplně nenudili, tak jsme vyrazili i na jeden malý/velký výlet. O obojím, jak o dovolené celkově, tak o výletu více v příštích příspěvcích...