Změna je život

Přesně tak. Změna je život. A nám život dnes přinesl zásadní změnu. Naše společná cesta už není jen o nás dvou, ale o nás třech. Dnes se nám narodila Stelinka. Takže místo plnění snů v podobě dalekých a náročných cest, přichází čas plnění snů spolu s malým stvořením :) A už se na to oba moc těšíme!

My máme rádi vííííno... Vol.3

Říká se "do třetice všeho dobrého". A tak jsme potřetí, v přibližně stejném složení jako vždy, zamířili okoštovat víno na jih Moravy. Vyrazili jsme tentokrát o měsíc dřív, protože na náš obvyklý termín na konci září očekáváme malý přírůstek do naší party ;)
Odjezd v páteční odpoledne byl překvapivě o dost plynulejší, než jsme očekávali. D1 byla krásně průjezdná, nikde žádná kolona. A ani my nevytvořili kolonu za sebou jedoucích aut - prostě jsme se dohodli, že se sejdeme až v Mikulově. Po povinné zastávce na 164. km D1 v KFC už to bylo do cíle jen kousíček.
Naše posádka dorazila jako první, takže měla jako první problém najít penzion. Letos jsme totiž Svatého Urbana vyměnili za Penzion Bárta na Kozím Hrádku. A navigace (=čti Google Mapy) nás navedly úplně špatně. Teda, pro chodce to bylo v pohodě, jen auta se na tu pěšinku nevešla. A když už jsme dojeli správně, tak jsme hledali parkoviště. A když už jsme to zvládli my s Myšpulínem, tak volala Mandelinka, že taky bloudí po Mikulově. Tak jsme šli Andy posádce naproti a ukázali jim ty záhadné odbočky. Sotva zaparkovali, tak volala Luci, že jsou na tom stejně a zda můžeme odnavigovat i je :) Vyšlo nám to nádherně, přijeli jsme opravdu chvilku po sobě.
Ubytovali jsme se, s paní majitelkou probrali nejlepší restaurace v okolí a zjistili, že majitelé jsou milovníci Izraele a hebrejštiny, takže z naší česko-izraelské party byli nadšení. Vyrazili jsme na náměstí, ale v restauraci Sojka měli plno a restaurace Alfa měla zavřenou kuchyni, takže jsme skončili v restauraci Pod Radnicí. Dorazili jsme tam po deváté, zabrali poslední místa, několikrát rozesmáli číšníky, najedli se a kupodivu zůstali až do zavíračky  (což bylo asi kolem půl jedenácté). Pak jsme se vrátili na terasu našeho penzionu na jednu skleničku. I odtud jsme byli o půlnoci vykázáni, aby ostatní hosté mohli spát :) Holt jsme prostě veselá skupinka :)
Druhý den byl ve znamení klidu a pohody - a vše začalo úžasnou snídaní na terase penzionu. Jen tohle léto je díky extrémnímu suchu hodně vos, takže jsme se museli neustále ohánět. Majitelé nechali připravit i speciální snídani pro naše dva Izraelce - tedy kuřecí šunka, sýr na jiném talíři apod. a ti naši dva "ignoranti" si toho ani nevšimli a v klidu jedli s námi z mís, které měli do košer daleko :)

Původně jsme chtěli někam k vodě - první volbou byl Aquapark Moravia, jeden z největších v ČR, ale nikomu se nechtělo platit 590 Kč za celodenní vstup, takže jsme namísto toho zamířili do Lednice.
Sice jsme už kousek za Mikulovem viděli cedule, že cesta do Lednice je zavřená, ale nedbali jsme toho a pokračovali. No a ona opravdu zavřená byla, ale až v Lednici. Tak jsme vjeli do zákazu vjezdu, těch pár desítek metrů projeli a dostali se zase na normální a nezavřenou cestu. U zámku jsme zahli na velké parkoviště a očividně jsme přijeli na poslední chvíli - po nás pustili na parkoviště ještě pár aut, a pak už ho zavřeli. Bylo plno.

Minaret

Sotva jsme opustili parkoviště, tak si část osazenstva pořídila skleničku (=kelímek) vína. Takhle vybaveni jsme vešli do zámeckého parku a nastala další pauzička, tentokrát pivní:) Pak už nic nebránilo tomu, abychom se pomalou chůzí přesunuli od zámku k Minaretu. Tam byla potřeba další pauza - jednak si všichni potřebovali dojít na záchod, ale hlavně si izraelci potřebovali zastřílet z luku. Z Minaretu to byl už jenom kousek do přístaviště, kde jsme si koupili jízdenky a tím komukoli dalšímu znemožnili se nalodit - holt jedenáctičlenná skupinka je dost velká.

Janohrad

Stačily nám dvě minuty na lodi, aby kapitánka pochopila, že jsme velmi veselá skupinka, se kterou to nebude mít jednoduché. Ale bylo vidět, že i pro ni jsme rozptýlením :) 40-ti minutová projížďka utekla jako voda a my už kotvili u Janohradu, kde bylo neuvěřitelné množství lidí, ale taky vos.
A pro nás to znamenalo další pauzu, tentokrát kvůli jídlu :) Z Janohradu jsme zase zamířili zpátky k zámku, abychom se v klidu vrátili do Mikulova.
Do penzionu jsme se vrátili ve čtyři a rozdělili se na 2 skupinky - jedna (2 páry) si šla lehnout, druhá (všichni ostatní) zamířili k Volaříkovi jak na ochutnávku, tak na nákup.
A v 18h jsme se všichni sešli u slavnostně prostřeného stolu, abychom zahájili letoštní degustaci. Hned na začátku jsme spořádali všechno teplé jídlo, vypili několik džbánků vína (pro těhotné byly připraveny nealkoholické vinné mošty) a vůbec, dostali se do nálady.
V osm pak přišel pan majitel, aby nám představil 6 degustačních vzorků, něco nám k nim pověděl a vlastně nás velice rychle opil :) A dokonce se nechal přesvědčit, aby nám ukázal jejich sklepení a pověděl nám víc k historii rodiny Bártů.

Co se dělo potom, už raději popisovat nebudu... sice existuje několik videí (njn, výhoda toho být střízlivá, když všichni ostatní jsou opilí :)), ale mám naše kamarády příliš ráda na to, abych jejich trapné chvíle zveřejnila. :)
Izraelská část osazenstva zmizela už po jedenácté, moje maličkost se rozloučila o půlnoci a ostatní ještě pokračovali na terase. A to mělo za následek, že nějaká paní, host penzionu, se naštvala a přišla všechny seřvat, že o půl jedné mají být zticha, že chce jít spát. Naštěstí to nebylo na naši partičku, ale znamenalo to konec zábavy :)
Nedělní ráno bylo o dost chladněji, ale snídaně na terase měla stejné kouzlo jako včera. Po snídani se izraelská parta rozloučila a zamířila do Prahy, já zůstala sedět/pracovat na terase a ostatní zamířili na zdravotní procházku na Svatý Kopeček. Prostě pohodička.

 Kolem poledne jsme opustili Mikulov a stejně jako loni zamířili na oběd do Pasohlávek. Hotel Termal u vodní nádrže Nové Mlýny byl pro nás jasnou volbou - před cestou do Prahy bylo potřeba se řádně posilnit :)


TIPS:
Ubytování - Penzion a vinný sklep Bárta, Kozí Hrádek 1, Mikulov. 490 Kč/os./noc v plně obsazeném pokoji, 150 Kč/os za 1 snídani, a cca 840 Kč za celovečerní degustaci s jídlem a neomezenou konzumací. Penzion je klasika, čisté pokoje. Co je vyjímečné je snídaně - v případě krásného počasí se snídá na úžasné terase s výhledem na Mikulovský zámek nebo Kozí Hrádek. Degustace jsou taky standard - neomezená konzumace vína, dostatek jídla a k tomu jednoduché povídání o několika vzorcích Sedleckého vína. Degustace neoslní, ale ani neurazí. Ovšem - pro těhotné/abstinenty dělají ještě degustaci nealkoholickou - a to z vinných moštů (rozhodně je doporučuji hodně ředit vodou, protože jinak jsou hodně sladké...). www
Restaurace Pod Radnicí - Náměstí 158/1, Mikulov. Docela dobré jídlo za normální ceny.
Parkování Lednice - 50 Kč/celý den na velkém parkovišti hned u vstupu do zámku.
Park zámku Lednice - vstup zdarma.
Projížďka lodí od Minaretu na Janohrad - 160 Kč/os./1 jízda. Asi 40-45 min dlouhá projížďka (vyjíždí se každých 30-40 min), během které kapitán lodi vysvětluje co je vidět, jak kanály vznikly apod. www
Restaurace Hotelu Termal - Pasohlávky, Mušov. www

Hledá se příjemné osvěžení

V pátek dopoledne zazvonil telefon, zvedla jsem ho a ozvalo se: "Co děláš odpoledne? Nepojedeme někam k vodě? V práci mě to už s..e... A znám místo, kam bychom mohli jet..." :)

A protože jsme měli s Tomem zrovna oba dovolenou a venku bylo nesnesitelné horko (jako celé tohle léto), tak jsme souhlasili. Kolem druhé jsme dojeli pro Veru a zamířili k pískovně Mlékojedy. Je to kousek od Neratovic a Veru vyzkoušela vodu už ve středu večer po natáčení vánoční reklamy, takže to byla cesta na jistotu. 

Místa, kam se dá lehnout, tam sice moc není, ale ani lidí tam nebylo přespříliš (na rozdíl od pražských koupališť). Podobně jako ostatní auta jsme zaparkovali po straně silnice, vzali věci a hledali místo aspoň trochu ve stínu. 

Pískovna Mlékojedy

A během chvilky samozřejmě skončili ve vodě :) chladivé, čisté a osvěžující. A bylo nám hej ;) kromě vody je v Mlékojedech ještě bar, plážové hřiště a toalety. Takže to není jen koupání v přírodě a kde nic tu nic. A kupodivu i policie tu funguje. Naštěstí si jich Veru všimla - ano, dávali pokuty za parkování. A naštěstí jsem k autu přiběhla dříve, než se mu začali věnovat a pan policajt byl tak hodný, že když viděl těhotnou, tak mě nechal odjet na placené parkoviště bez pokuty. Njn, kdo měl vědět, že tam mají placené parkoviště a že je tam někde značka, že podél cesty se nesmí parkovat???

Zůstali jsme asi do půl sedmé a když jsme odjížděli, tak bylo pořád šílené horko. Ale Mlékojedy si rozhodně zapíšeme za uši, stojí to za koupání a příjemné letní osvěžení. 

Přes 30 stupňů bylo poslední dobou snad pořád, takže když psala Karol, zda se nechceme v sobotu přidat na výlet do Stráže, byl to rozhodně lepší plán než zůstat doma a škvařit se. Navíc klimatizace v mém autíčku funguje naprosto skvěle, takže ani 1,5 h dlouhá cesta nebyla problém (a taky jsem si musela autíčka pořádně užít, když se s ním budu už za chvilku loučit...).

V devět jsme vyjeli spolu s Veru z Prahy, před jedenáctou už kempovali před rybníkem ve Stráži a pozorovali, jak se lidi učí na wakeboardu. Karol přijela s Tomem a dalšími kamarády, kteří se na prkno stavěli pomalu jako profíci ;)

Tom s Veru se rozhodli, že wakeboard tentokrát zkoušet nebudou a namísto toho si obuli brusle a vyrazili se projet směrem k Hamerskému jezeru. 

Včera v Mlékojedech byla voda krásně čistá a lákala ke koupání, zatímco tady to byl nepříliš lákavý bahňák. Takže jsme si s Veru chodily aspoň smočit nohy a tím se osvěžit. Včera bylo fajn, že bar fungoval rychle a člověk do pěti minut měl to, co chtěl. Tady se stála minimálně půlhodiny fronta - bar to vůbec nezvládal... Na oběd si tu většina lidí objednávala pizzu, která měla ve špičce dodací čas přes hodinu. Na to, že Stráž pod Ralskem je docela malé městečko, jim všechno moc trvalo. Proto se Veru s Tomem vypravili hledat místni fastfood, abychom místo pizzy měli gyros. A já? Velryba se válela ve stínu a hlídala věci ;)

Odpoledne pak na "vodni nádrži" (takhle vznešeně bych ten rybník nenazývala ;)) začala soutěž a exhibice na wakeboardech. A opravdu bylo na co koukat. Někteří kluci/chlapi opravdu váleli ;)

Odjeli jsme dřív (museli jsme se vrátit k Ringoltovi, aby nebyl doma v tom horku sám...) - už někdy kolem půl páté, takže jsme přišli o finálové jízdy, ale moc nám to nevadilo. 

Celkově vzato to byly fajn dva dny u dvou různých přírodních koupališť. Mlékojedy jsou kousek od Prahy a super na koupání, Stráž je fajn na wakeboard, ale koupání bych tady vynechala a raději našla na koupání něco jiného. 

TIPS:

Beach Park Mlékojedy - vstup zdarma (platí se jen v pátek a sobotu večer), adresa: Pískovna Mlékojedy poblíž vesnice Tišice (Neratovice). www

Stráž pod Ralskem - vstup zdarma. Adresa: Máchova 203, Stráž pod Ralskem. www

Argentina 26: Zpátky v Evropě

Naše poslední společná fotka z téhle cesty...

Dlouhý let to byl...

Těžko říct, kdy se včerejšek změnil na dnešek...záleží, které časové pásmo vezmeme do úvahy, nicméně jisté jsou 2 věci: a) bylo to v letadle; b) byli jsme někde nad Atlantickým oceánem. ;)
Chtěla jsem sedět u okna, mít možnost koukat ven, kochat se krásami západní Afriky...a ono to vyšlo tak, že tou dobou celé letadlo spalo (včetně mě), mělo zatažená okna (včetně mě) a nikdo ani nevěděl, že už jsme nad Afrikou (včetně mě). Probudila jsem se až nad Španělskem. Což znamenalo 6 hodin spánku v letadle...celkem úspěch když vezmu v potaz, že jsem se prostě nemohla uvelebit (bus do Mendozy to nebyl).
V Amsterdamu jsme přistáli do zataženého dopoledne s teplotou kolem 2-3°C. Takže nám byla kosa...
Dali jsme se trochu do kupy a vyrazili do města, abychom nějak zabili těch 8 hodin, co nám zbývalo do dalšího letu.
Jak se dostat do centra, jsem zjistila už včera, takže jsme šli dost na jistotu. U automatu jsme si koupili zpáteční jízdenku na vlak - není nad to, když spojení letiště centrum obsluhuje vlak, který jede každých 10min a jedna cesta trvá 18min. Škoda, že něco takového nemáme i u nás... Nebo že něco takového není třeba v Argentině...
V centru jsme vystoupili snad ještě do větší zimy...proto jsme se moc neloudali, naopak jsme svižnou chůzí prosvištěli prázdným hlavním náměstím (jo, lidí tam bylo dost, ale žádné vánoční trhy!!!) a v bočních uličkách hledali pěknou kavárnu, kde bychom se ohřáli a dali si wafli... no, taková kavárna asi neexistuje, takže když už nám byla opravdu zima, tak jsme zapadli do Café Stopera. Sice měli na dveřích cedulku s možností platby kartou (eura jsme jaksi neměli), ale za to byl 3% příplatek, a tak se kluci sebrali a vyrazili do zimy hledat bankomat :)

Když jsme se dostatečně zahřáli, tak jsme vyrazili hledat Rembrandtovo náměstí, kde jednak měly být vánoční trhy a jednak snad i wafle... aneb jak se náš výlet do centra Amsterdamu proměnil v hon za waflemi...

Wafle!!!

Vánoční trhy tam byly, sice menší než na jaké jsme zvyklí, spousta jídla taky byla (dokonce i churros!), ale wafle s ovocem nebyly :( Vypadalo to už trochu beznadějně, ale pak jsme objevili zapadlou minikavárničku, kde měli wafle alespoň s banánem (zákon schválnosti! Třešně jim došly včera... :().

Letiště Amsterdam Shiphol

A pak už jen cesta zpátky na vlak, do tepla. Na letišti pak pokukování po obchodech a nákupy ve Victoria's Secret. Prostě klasika :)
Na cestě jsme byli už dlouho a očividně jsme měli být ještě déle. Náš let do Prahy byl opožděn. A důvod? Jednoduchý, prostě zatím nepřiletělo z Prahy... dorazilo se skoro hodinovým zpožděním, takže i my pak měli pozdní přílet. Z většiny letu nevím vůbec nic - spokojeně jsem ho prospala a když jsem se vzbudila, tak hádající se Kořka s Veru mě utvrdili v touze po samotě a klidu. Novinkou pro nás byl formulář týkající se eboly (který jsme poctivě vyplnili a odevzdali), jinak nás přivítalo úplně stejné letiště, jaké jsme opouštěli (=mrtvo, všude všechno zavřeno...). A přišla chvíle pravdy - čekání na zavazadla...která dorazila!!! Nemohli jsme tomu uvěřit! A ani z jednoho nekapalo červené víno! No krása! :)
Druhé překvapení nás čekalo u východu... uvítací výbor: Andy, Bob a Honza:)
Je fajn být zase doma (až na tu ledovku, která udělala z našeho Myšpulína ledové království...).

Děkujeme za uvítání! :)

něco málo suvenýrů, co jsme si přivezli :)

TIPS:
Vlak letiště-centrum Amsterdam - 9 EUR/os. za zpáteční celodenní jízdenku do centra. Jízdenky se kupují ve žlutých automatech uprostřed letištní haly, automaty jdou přepnout do angličtiny a berou všechny možné karty. Cesta trvá 18 minut a vlaky jedou každých pár minut (max.rozestup je 10 min).
Před nástupem je nutno jízdenku "označit" pouhým přiložením ke žlutému boxu u vstupu na nástupiště - nic to na jízdenku nenatiskne, nevyrazí. www

Café Stopera - Nieuwe Hoogstraat 41, Amsterdam. Malá kavárna v centru Amsterdamu s dobrým jídlem, přívětivými cenami (pokud se platí v hotovosti) a milou paní za barem/v kuchyni, která ochotně se vším poradí. Facebook
Vánoční trhy - jediné malé trhy jsme našli na náměstí Rembrandtplein.
Victoria's Secret - v letištní hale (ještě před check-inem) je slušně velký obchod Victoria's Secret s velkým výběrem dámského spodního prádla :) www

Argentina 25: Don't Cry for Me Argentina

Poslední chvíle... poslední rozhovory ve španělštině... poslední všechno. Aneb dnešní den ve znamení odjezdu.
S Tomem jsme se stihli sbalit už v noci, takže jsme si mohli přispat a i tak dorazit na snídani jako první.
Počasí nám v Buenos Aires už od včera nepřálo - ráno sice už jen mrholilo, ale bylo sotva 20°C. Veru v tomto počasí odmítla vytáhnout paty z hotelu, Kořka s Jájou se vypravili hledat cokoli z kraba královského (centolla) a my byli podruhé za celou dovolenou sami na procházce.
Zamířili jsme opět do Puerto Madero, přešli jej a prošli se kolem mrakodrapů za přístavem. Cestou jsme narazili na nenažrané papoušky, kteří neváhali vrhnout se do odpadků a lovit tam jakékoli vyhozené zbytky, pak jsme našli "alej slávy" - sochy slavných argentinských sportovců (ale byly tam jen 3 - buď alej teprve budují nebo už si další sochy někdo odnesl) a nakonec jsme došli až k fontáně Fuente de las Nereidas. Tam jsme směr procházky stočili zpět k hotelu.

Vlevo: Iglesia y Convento de Santo Domingo, San Telmo, uprostřed: Monumento Guardacostas, vpravo: papoušci (hrabající se v odpadcích) na Paseo El Retiro

Vlevo: Monumento a Julio A. Roca, uprostřed: Monumento "Canto al Trabajo", vpravo: Fuente de las Nereidas

Pravda, bylo nedělní dopoledne, ale i tak, v centru desetimiliónového města jsme potkali sotva 20 lidí a slabou stovku aut...kam se všichni poděli? Pochopila bych brzo ráno, ale v 11 dopoledne?

Uličkami malebné čtvrti San Telmo jsme se vrátili do hotelu, abychom si sbalili svých 5 švestek a ... vyrazili na cestu domů! Po téměř 4 týdnech... Protože nejsme másla a nepotřebujeme utrácet majlant za taxíky nebo remisy, vyrazili jsme s našima těžkýma batohama na MHD.

Napřed cesta metrem a potom kolem Obelisku...se všemi věcmi na zádech a na břiše

Z hotelu to byly jen dva bloky do metra (kde jsem napřed musela nabít kartu...), pak dvě stanice metrem a nakonec dva docela dlouhé bloky k zastávce ArBusu. No a tam jsme se postavili a čekali... opět nám totiž pomohlo pravidlo neznámých jízdních řádů - on ten autobus prostě někdy přijede :) Čekali jsme asi 10-15 minut a on opravdu přijel!!! (ozvalo se několik žuchnutí, jak nám všem spadl kámen ze srdce.) Za dalších 20 minut jsme už vystupovali na letišti. Do odletu jsme měli 2,5 hodiny a děsili jsme se, co tam budeme dělat. No, jako během celé dovolené, i tohle za nás vyřešili Argentinci.

Naše hodinová fronta na check-in

Fronta na check-in byla hooodně dlouhá a my v ní strávili hodinu (nemá smysl bavit se o tom, že to letecká společnost TAM měla čekat a otevřít víc přepážek). Problémem podle všeho byla včerejší bouřka, kvůli které museli zrušit spoustu letů - a všem řekli, že poletí dnes. Takže během jediné hodiny měli naplánované hned 3 lety do San Pabla (=Sao Paolo ve španělštině). Asi v půlce čekání přišla paní od aerolinek a vytvářela novou frontu - gratulovali jsme si, že jsme poskočili dopředu, ale nakonec to byla mnohem pomalejší fronta než ta původní... Ale, co - jsme ještě v Argentině, tady to takhle chodí normálně...

Našich milovaných 80 kg :)

Po hodině jsme se tedy konečně dostali na řadu, odevzdali naše skoro o polovinu těžší batohy (při cestě do Argentiny vážily naše batohy 11-12kg, teď 16 kg a Kořkův skoro 20 ;)), a šli se projít po obchodech.
Story o podřezané Lucci nechám na osobní vyprávění (ne, nic se mi nestalo, ačkoli to tak nevypadalo ;)).
Terminál pro zahraniční lety je miniaturní - má jeden obchod, jednu kavárnu, pár sedadel a tím to končí...
TAM je asi opravdu nízkonákladovka, když všechny tubusy u mezinárodního terminálu byly prázdné a my stejně museli k letadlu autobusem. Seděli jsme úplně vzadu, spolu s malými dětmi a na sedačkách, kde nebyl žádný prostor pro nohy. Ale tříhodinový let do Sao Paola/San Pabla jsme přežili.
Dvě hodiny na obrovském letišti nám spravily náladu - prolezli jsme všechno, dostavili se ke odletové bráně, když nás vyvolávali (na "Džarmilu" asi ještě dlouho nezapomeneme :)) a spokojeně se usadili do poloprázdného letadla do Amsterdamu. Ještě v Buenos Aires jsme si s Tomem zařídili přesazení z prostřední čtyřky k oknu - bohužel to znamenalo sedět nějakých 20 řad za ostatními. Jak že to bylo na cestě sem?

Sbohem, Argentino!

TIPS:
La Fuente de las Nereidas - fontána znázorňující mýtické zrození Venuše od argentinské sochařky Dolores Mora de Hernandéz z roku 1903 (někdy taky podle ní pojmenovaná Fuente Lola Mora). Původně stála v parku za Casa Rosada, ale hlavně kvůli nahotě soch byla přesunuta a dnes stojí před vstupem do rezervace Reserva Ecológica Costanera Sur (křižovatka ulic Av. Padre ML Migone a Av Dr Tristán Achaval Rodríguez). www

Monumento "Canto al Trabajo" - sousoší uprostřed Av Paseo Colón od argentinského sochaře Rogelia de Yrurtia z roku 1907. (cca Av Paseo Colón 800) www

ArBus, zastávka Obelisco - zastávka ArBusu ve směru na letiště je na ulici Carlos Pellegrini 551, jen kousek od obelisku, přímo před hotelem Panamericano. Je tam jen malá cedulka schovaná za stánkem/trafikou, ale autobus stojí přímo před hotelem. Dá se platit pouze kartou SUBE.

Letiště Aeroparque Jorge Newbery - odletová hala pro mezinárodní spoje je malá čekárna s jedním obchodem a jednou kavárnou. Jinak tam nic není, proto doporučuji projít si obchody v prvním patře odletové haly ještě před bezpečnostní kontrolou.

Argentina 24: Bouřlivé Buenos Aires

Noční jízda autobusem je hned o poznání lepší, když nám Jája nenechá přitopit ;)
Ráno jsme se probudili někde cca 2 hodinky před Buenos Aires. Dostali jsme snídani a už se těšili na procházku městem. Vše šlo podle plánu - na Retiro jsme přijeli přesně na čas, nasadili si naše vínem ztěžklé krosny na záda (první zatěžkávací zkouškou prošly), malé baťůžky na břicho a jako vánoční stromečci odcupitali z autobusového nádraží na vlakové, kde je konečná linky metra C, která nás měla odvézt blíž k hotelu.
Prvním krokem bylo nabít kartu, kterou nám dal hned první den týpek na reklamaci zavazadel. Karta SUBE stojí 10 pesos, on nám ji dal zadarmo a tak jsme mohli očekávat, že je na ní dluh 6 pesos...ale tak, ušetřili jsme 4 pesa a neměli starost s tím, kde kartu koupit :)

Metro je v Buenos Aires trošinku ošuntělejší než u nás a taky menší, což na to, že je to desetkrát tak velké město jako Praha, je co říct. Vystoupili jsme na stanici Moreno a zamířili do hotelu. Jelikož to byla naše poslední noc v Argentině, tak jsme se chtěli vyspat v pořádné posteli a udělat ze sebe zase lidi. Objednala jsem nám proto docela luxusní hotel. A když nás recepční viděl i s našimi batohy, tak se vůbec netvářil nadšeně a choval se k nám opravdu dost přezíravě. Ale co, zavazadla nám schovali, tak co bychom to řešili, že?
A tak jsme se šli zase podívat po krásách Buenos Aires, tentokrát po úplně jiné části města. A zamířili jsme co nejkratší cestou přímo k tomu hlavnímu místu - ke Casa Rosada.

 Monumento a Julio Argentino Roca

Než jsme se ale ke Casa Rosada dostali, potkali jsme spoustu dalších zajímavých míst. Hned za rohem od našeho hotelu je památník generála a prezidenta Argentiny, Julia Argentino Roca. Dalším zajímavým místem bylo muzeum Museo Histórico Nacional del Cabildo y la Revolución de Mayo a pak samozřejmě celé náměstí Plaza de Mayo.

 Vlevo: Museo Histórico Nacional del Cabildo y la Revolución de Mayo

Vpravo: 17 hrobů vojáků reprezentujících všechny, kteří padli v bitvě o Falklandy/Malvíny.

První, čeho si na náměstí člověk všimne, je obelisk Pirámide de Mayo a velká mřížová zeď rozdělující náměstí na dvě poloviny - u té si nejsme jistí, zda je tam na stálo nebo jen dočasně...ale nikdo u ní nekontroluje, takže těžko říct, jaký je její účel.

 Před samotným sídlem vlády, Casa Rosada / Casa de Gobierno, je taky plot, ale tam už kontrola probíhá. Vstup do této růžové budovy je zdarma a část se dá projít samostatně. Jsou tam vystaveny nejrůznější portréty slavných osobností Latinské Ameriky. Pokud by se člověk chtěl podívat i do dalších částí, pak se musí přidat k oficiální prohlídce - ta je sice zdarma, ale naše kamarády historie nezajímá, takže na prohlídku nechtěli a my se přizpůsobili.

Casa Rosada / Casa de Gobierno

 Po prohlídce Casa Rosada jsme si doobešli náměstí Plaza de Mayo a zastavili se ještě v katedrále Catedral Metropolitana de Buenos Aires, hlavním katolickém kostele v Buenos Aires. Tento chrám je zajímavý hned dvěma věcmi - první je mauzoleum generála San Martína, které hlídá čestná stráž, a druhá, že zde, ještě jako arcibiskup, sloužil každoroční mši současný papež František.

 Catedral Metropolitana de Buenos Aires

Několik nočních fotek pořízených za deště, když jsme se vraceli na hotel...

Restaurace Mora San Telmo a náš poslední argentinský steak v Argentině 

TIPS:

Ubytování - Two Hotel Buenos Aires, Moreno 785, Buenos Aires. 152,75 USD (1608ARS)/dvou+třílůžkový pokoj se snídaní/1 noc. Pěkný, elegantní hotel v centru města - docházková vzdálenost od Casa Rosada, cca 3 min chůze od stanice metra Moreno nebo Belgrano. Recepční nebyli nejpříjemnější, ale udělali/zařídili vše, co jsme po nich chtěli. www

Casa Rosada - Balcarce 50, Bs.As. Otevřeno květen-listopad 10-18, prosinec-duben 11-19. Vstup zdarma. Prohlídky o sobotě, neděli a státních svátcích zdarma, trvají cca 60min a jsou ve španělštině, angličtině a portugalštině. www
Palacio del Congreso - krásná budova Kongresu se vypíná na náměstí Plaza del Congreso hned za monumentálním pomníkem La República. www
Plaza del Congreso - náměstí, někdy také nazývané Plaza de los dos Congresos, na kterém je řada soch a monumentů. Např. El Pensador (kopie slavného Myslitele od Augusta Rodina z roku 1907), Monólito Kilometro 0 (nultý kilometr, od kterého se měří cesty v Argentině) nebo Monumento de los Dos Congresos (alegorie La República). www

Mora San Telmo - Chile 318, San Telmo, Bs.As. Malá restaurace v srdci čtvrti San Telmo. Zvenku působila dost lowcostově a spíš jako rychlé občerstvení, zatímco uvnitř čekal docela poklad. A steaky byly vynikající (jen doporučujeme dát si Bife de Lomo - lepší než Bife de Chorizo, a chtít ho rare/jugoso - pak bude alespoň medium rare :)). Facebook