My máme rádi vííííno... Vol.3

Říká se "do třetice všeho dobrého". A tak jsme potřetí, v přibližně stejném složení jako vždy, zamířili okoštovat víno na jih Moravy. Vyrazili jsme tentokrát o měsíc dřív, protože na náš obvyklý termín na konci září očekáváme malý přírůstek do naší party ;)
Odjezd v páteční odpoledne byl překvapivě o dost plynulejší, než jsme očekávali. D1 byla krásně průjezdná, nikde žádná kolona. A ani my nevytvořili kolonu za sebou jedoucích aut - prostě jsme se dohodli, že se sejdeme až v Mikulově. Po povinné zastávce na 164. km D1 v KFC už to bylo do cíle jen kousíček.
Naše posádka dorazila jako první, takže měla jako první problém najít penzion. Letos jsme totiž Svatého Urbana vyměnili za Penzion Bárta na Kozím Hrádku. A navigace (=čti Google Mapy) nás navedly úplně špatně. Teda, pro chodce to bylo v pohodě, jen auta se na tu pěšinku nevešla. A když už jsme dojeli správně, tak jsme hledali parkoviště. A když už jsme to zvládli my s Myšpulínem, tak volala Mandelinka, že taky bloudí po Mikulově. Tak jsme šli Andy posádce naproti a ukázali jim ty záhadné odbočky. Sotva zaparkovali, tak volala Luci, že jsou na tom stejně a zda můžeme odnavigovat i je :) Vyšlo nám to nádherně, přijeli jsme opravdu chvilku po sobě.
Ubytovali jsme se, s paní majitelkou probrali nejlepší restaurace v okolí a zjistili, že majitelé jsou milovníci Izraele a hebrejštiny, takže z naší česko-izraelské party byli nadšení. Vyrazili jsme na náměstí, ale v restauraci Sojka měli plno a restaurace Alfa měla zavřenou kuchyni, takže jsme skončili v restauraci Pod Radnicí. Dorazili jsme tam po deváté, zabrali poslední místa, několikrát rozesmáli číšníky, najedli se a kupodivu zůstali až do zavíračky  (což bylo asi kolem půl jedenácté). Pak jsme se vrátili na terasu našeho penzionu na jednu skleničku. I odtud jsme byli o půlnoci vykázáni, aby ostatní hosté mohli spát :) Holt jsme prostě veselá skupinka :)
Druhý den byl ve znamení klidu a pohody - a vše začalo úžasnou snídaní na terase penzionu. Jen tohle léto je díky extrémnímu suchu hodně vos, takže jsme se museli neustále ohánět. Majitelé nechali připravit i speciální snídani pro naše dva Izraelce - tedy kuřecí šunka, sýr na jiném talíři apod. a ti naši dva "ignoranti" si toho ani nevšimli a v klidu jedli s námi z mís, které měli do košer daleko :)

Původně jsme chtěli někam k vodě - první volbou byl Aquapark Moravia, jeden z největších v ČR, ale nikomu se nechtělo platit 590 Kč za celodenní vstup, takže jsme namísto toho zamířili do Lednice.
Sice jsme už kousek za Mikulovem viděli cedule, že cesta do Lednice je zavřená, ale nedbali jsme toho a pokračovali. No a ona opravdu zavřená byla, ale až v Lednici. Tak jsme vjeli do zákazu vjezdu, těch pár desítek metrů projeli a dostali se zase na normální a nezavřenou cestu. U zámku jsme zahli na velké parkoviště a očividně jsme přijeli na poslední chvíli - po nás pustili na parkoviště ještě pár aut, a pak už ho zavřeli. Bylo plno.

Minaret

Sotva jsme opustili parkoviště, tak si část osazenstva pořídila skleničku (=kelímek) vína. Takhle vybaveni jsme vešli do zámeckého parku a nastala další pauzička, tentokrát pivní:) Pak už nic nebránilo tomu, abychom se pomalou chůzí přesunuli od zámku k Minaretu. Tam byla potřeba další pauza - jednak si všichni potřebovali dojít na záchod, ale hlavně si izraelci potřebovali zastřílet z luku. Z Minaretu to byl už jenom kousek do přístaviště, kde jsme si koupili jízdenky a tím komukoli dalšímu znemožnili se nalodit - holt jedenáctičlenná skupinka je dost velká.

Janohrad

Stačily nám dvě minuty na lodi, aby kapitánka pochopila, že jsme velmi veselá skupinka, se kterou to nebude mít jednoduché. Ale bylo vidět, že i pro ni jsme rozptýlením :) 40-ti minutová projížďka utekla jako voda a my už kotvili u Janohradu, kde bylo neuvěřitelné množství lidí, ale taky vos.
A pro nás to znamenalo další pauzu, tentokrát kvůli jídlu :) Z Janohradu jsme zase zamířili zpátky k zámku, abychom se v klidu vrátili do Mikulova.
Do penzionu jsme se vrátili ve čtyři a rozdělili se na 2 skupinky - jedna (2 páry) si šla lehnout, druhá (všichni ostatní) zamířili k Volaříkovi jak na ochutnávku, tak na nákup.
A v 18h jsme se všichni sešli u slavnostně prostřeného stolu, abychom zahájili letoštní degustaci. Hned na začátku jsme spořádali všechno teplé jídlo, vypili několik džbánků vína (pro těhotné byly připraveny nealkoholické vinné mošty) a vůbec, dostali se do nálady.
V osm pak přišel pan majitel, aby nám představil 6 degustačních vzorků, něco nám k nim pověděl a vlastně nás velice rychle opil :) A dokonce se nechal přesvědčit, aby nám ukázal jejich sklepení a pověděl nám víc k historii rodiny Bártů.

Co se dělo potom, už raději popisovat nebudu... sice existuje několik videí (njn, výhoda toho být střízlivá, když všichni ostatní jsou opilí :)), ale mám naše kamarády příliš ráda na to, abych jejich trapné chvíle zveřejnila. :)
Izraelská část osazenstva zmizela už po jedenácté, moje maličkost se rozloučila o půlnoci a ostatní ještě pokračovali na terase. A to mělo za následek, že nějaká paní, host penzionu, se naštvala a přišla všechny seřvat, že o půl jedné mají být zticha, že chce jít spát. Naštěstí to nebylo na naši partičku, ale znamenalo to konec zábavy :)
Nedělní ráno bylo o dost chladněji, ale snídaně na terase měla stejné kouzlo jako včera. Po snídani se izraelská parta rozloučila a zamířila do Prahy, já zůstala sedět/pracovat na terase a ostatní zamířili na zdravotní procházku na Svatý Kopeček. Prostě pohodička.

 Kolem poledne jsme opustili Mikulov a stejně jako loni zamířili na oběd do Pasohlávek. Hotel Termal u vodní nádrže Nové Mlýny byl pro nás jasnou volbou - před cestou do Prahy bylo potřeba se řádně posilnit :)


TIPS:
Ubytování - Penzion a vinný sklep Bárta, Kozí Hrádek 1, Mikulov. 490 Kč/os./noc v plně obsazeném pokoji, 150 Kč/os za 1 snídani, a cca 840 Kč za celovečerní degustaci s jídlem a neomezenou konzumací. Penzion je klasika, čisté pokoje. Co je vyjímečné je snídaně - v případě krásného počasí se snídá na úžasné terase s výhledem na Mikulovský zámek nebo Kozí Hrádek. Degustace jsou taky standard - neomezená konzumace vína, dostatek jídla a k tomu jednoduché povídání o několika vzorcích Sedleckého vína. Degustace neoslní, ale ani neurazí. Ovšem - pro těhotné/abstinenty dělají ještě degustaci nealkoholickou - a to z vinných moštů (rozhodně je doporučuji hodně ředit vodou, protože jinak jsou hodně sladké...). www
Restaurace Pod Radnicí - Náměstí 158/1, Mikulov. Docela dobré jídlo za normální ceny.
Parkování Lednice - 50 Kč/celý den na velkém parkovišti hned u vstupu do zámku.
Park zámku Lednice - vstup zdarma.
Projížďka lodí od Minaretu na Janohrad - 160 Kč/os./1 jízda. Asi 40-45 min dlouhá projížďka (vyjíždí se každých 30-40 min), během které kapitán lodi vysvětluje co je vidět, jak kanály vznikly apod. www
Restaurace Hotelu Termal - Pasohlávky, Mušov. www

Hledá se příjemné osvěžení

V pátek dopoledne zazvonil telefon, zvedla jsem ho a ozvalo se: "Co děláš odpoledne? Nepojedeme někam k vodě? V práci mě to už s..e... A znám místo, kam bychom mohli jet..." :)

A protože jsme měli s Tomem zrovna oba dovolenou a venku bylo nesnesitelné horko (jako celé tohle léto), tak jsme souhlasili. Kolem druhé jsme dojeli pro Veru a zamířili k pískovně Mlékojedy. Je to kousek od Neratovic a Veru vyzkoušela vodu už ve středu večer po natáčení vánoční reklamy, takže to byla cesta na jistotu. 

Místa, kam se dá lehnout, tam sice moc není, ale ani lidí tam nebylo přespříliš (na rozdíl od pražských koupališť). Podobně jako ostatní auta jsme zaparkovali po straně silnice, vzali věci a hledali místo aspoň trochu ve stínu. 

Pískovna Mlékojedy

A během chvilky samozřejmě skončili ve vodě :) chladivé, čisté a osvěžující. A bylo nám hej ;) kromě vody je v Mlékojedech ještě bar, plážové hřiště a toalety. Takže to není jen koupání v přírodě a kde nic tu nic. A kupodivu i policie tu funguje. Naštěstí si jich Veru všimla - ano, dávali pokuty za parkování. A naštěstí jsem k autu přiběhla dříve, než se mu začali věnovat a pan policajt byl tak hodný, že když viděl těhotnou, tak mě nechal odjet na placené parkoviště bez pokuty. Njn, kdo měl vědět, že tam mají placené parkoviště a že je tam někde značka, že podél cesty se nesmí parkovat???

Zůstali jsme asi do půl sedmé a když jsme odjížděli, tak bylo pořád šílené horko. Ale Mlékojedy si rozhodně zapíšeme za uši, stojí to za koupání a příjemné letní osvěžení. 

Přes 30 stupňů bylo poslední dobou snad pořád, takže když psala Karol, zda se nechceme v sobotu přidat na výlet do Stráže, byl to rozhodně lepší plán než zůstat doma a škvařit se. Navíc klimatizace v mém autíčku funguje naprosto skvěle, takže ani 1,5 h dlouhá cesta nebyla problém (a taky jsem si musela autíčka pořádně užít, když se s ním budu už za chvilku loučit...).

V devět jsme vyjeli spolu s Veru z Prahy, před jedenáctou už kempovali před rybníkem ve Stráži a pozorovali, jak se lidi učí na wakeboardu. Karol přijela s Tomem a dalšími kamarády, kteří se na prkno stavěli pomalu jako profíci ;)

Tom s Veru se rozhodli, že wakeboard tentokrát zkoušet nebudou a namísto toho si obuli brusle a vyrazili se projet směrem k Hamerskému jezeru. 

Včera v Mlékojedech byla voda krásně čistá a lákala ke koupání, zatímco tady to byl nepříliš lákavý bahňák. Takže jsme si s Veru chodily aspoň smočit nohy a tím se osvěžit. Včera bylo fajn, že bar fungoval rychle a člověk do pěti minut měl to, co chtěl. Tady se stála minimálně půlhodiny fronta - bar to vůbec nezvládal... Na oběd si tu většina lidí objednávala pizzu, která měla ve špičce dodací čas přes hodinu. Na to, že Stráž pod Ralskem je docela malé městečko, jim všechno moc trvalo. Proto se Veru s Tomem vypravili hledat místni fastfood, abychom místo pizzy měli gyros. A já? Velryba se válela ve stínu a hlídala věci ;)

Odpoledne pak na "vodni nádrži" (takhle vznešeně bych ten rybník nenazývala ;)) začala soutěž a exhibice na wakeboardech. A opravdu bylo na co koukat. Někteří kluci/chlapi opravdu váleli ;)

Odjeli jsme dřív (museli jsme se vrátit k Ringoltovi, aby nebyl doma v tom horku sám...) - už někdy kolem půl páté, takže jsme přišli o finálové jízdy, ale moc nám to nevadilo. 

Celkově vzato to byly fajn dva dny u dvou různých přírodních koupališť. Mlékojedy jsou kousek od Prahy a super na koupání, Stráž je fajn na wakeboard, ale koupání bych tady vynechala a raději našla na koupání něco jiného. 

TIPS:

Beach Park Mlékojedy - vstup zdarma (platí se jen v pátek a sobotu večer), adresa: Pískovna Mlékojedy poblíž vesnice Tišice (Neratovice). www

Stráž pod Ralskem - vstup zdarma. Adresa: Máchova 203, Stráž pod Ralskem. www