Poprvé letos na lyžích

Než budu psát cokoli dál, tak je ze všeho nejdřív potřeba poděkovat Ježíškovi.

"Ježíšku, děkujeme!!!" :)

A za co vlastně? No, za lyžařské vybavení, které jsme dostali, a které jsme tudíž museli jet hned vyzkoušet. Pravda, počasí na českých horách lyžování zatím zrovna moc nepřeje, ale ani to nás neodradilo a vyrazili jsme na Klínovec (když už máme to autíčko, tak jsme ho museli konečně jednou vyvézt a pořádně vyzkoušet :))

Nejdříve jsme uvažovali nad Moníncem, ale tam byla Zuzka včera a podle toho, co povídala, jsme se rozhodli raději pro Klínovec. A dobře jsme udělali. Sice to byla delší cesta, takže jsme se na sjezdovku dostali až v 10h, ale o to lepší to lyžování bylo.

Sem tam nám na sjezdovku zasvítilo sluníčko, sem tam se nám schovalo do mraků. Pravda, nebyla zima, ale bylo to fajn. Zprovozněny byly jen dva vleky a dvě sjezdovky, takže jsme moc na výběr neměli, ale to nám nevadilo.

Nejdříve jsme se vydali na modrou sjezdovku, abychom se rozjezdili (přiznávám, zvláště já, která na lyžích nebyla aspoň 3 roky) a pak jsme přešli na "lepší" červenou. Lepší ale byla jen chvíli, jelikož tam bylo hodně lidí a tím, jak bylo málo sněhu, tak byla hodně vydřená s muldami a kupami sněhu.

No, ty 3 hodinky jsme si užili, rozjezdili se a připravili se na naše další výpravy, kterých snad hned na začátku roku bude několik.

Všechno, co jsme dostali od Ježíška, jsme vyzkoušeli a nemůžeme si to vynachválit, takže ještě jednou, děkujeme, Ježíšku! :)

TIPS:

Skiareál Klínovec - 370 Kč/3 hod ski pas, www

Olomoucké vánoční punče Vol.3

Tenhle výlet se už pomalu a jistě stává tradicí. Do milované Olomouce se už moc často nedostanu, tak aspoň každý rok svolám výlet na punče. A jezdí nás čím dál víc :)
Letos nás mělo být 10, ale nakonec nás jelo sedm: my s Tomem, Kořka s Jájou, Nadav s Luci a Veru. A stejně jako v minulých letech to byla rozhodně povedená akce.
Do Olomouce jsme vlakem dorazili ještě před obědem, ubytovali se klasicky na vojenské ubytovně (nejlevnější a příjemné bydlení kousek od nádraží směrem do centra) a vyrazili nejdříve na malou obhlídku města a jeho krás.

Celou procházku jsme zakončili kde jinde než na náměstí u jednoho horkého sladkého punče :-) a kolem punčů se točil celý den - do Hanácké hospody na jídlo a pak na punč, zahřát se do cukrárny a pak na punč...a znovu a znovu a znovu. Do toho nám na náměstí hrál Yo Yo Band, pekly se palačinky, smažily se bramboráky a hlavně byla sranda.

V neděli jsme po snídani v cukrárně vyrazili na malý výlet na Svatý Kopeček. Sice jsem musela všechny hrozně přemlouvat, že to za to stojí a ať se tam vydáme, ale nakonec se to povedlo. V bazilice byla mše, jejíž konec jsme zkoukli, a pak se spustili alejí dolů do Samotišek. Tam nám ujel autobus, tak místo abychom 15 min mrzli na zastávce, jsme se vydali na 30min procházku do Olomouce, kde jsme konečně autobus stihli :)

Celý výlet jsme zakončili obědem v malé restauraci U Anděla a dobrým sushi v RegioJetu :) A příští rok? S Tomem jedeme určitě zase!!!

Sportovní výkon roku!

Už hodně hodně hodně dlouho (tak dlouho, že si už ani nevzpomenu, kdy to mohlo být) jsme se s Kořkou a Jájou bavili, že bychom někdy chtěli vyzkoušet curling. A světe div se, k Vánocům 2012 dostali Kořkovi voucher na dvouhodinovou hru s trenérem.
Už v létě jsme se začali domlouvat, kdy vyrazíme a jelikož v Čechách je jediná hala, která je věčně plná, tak jediný termín, na kterém jsme se shodli byl až teď - 1.prosince!
Natěšení jsme vyrazili do mrazivé haly, kde se měl odehrát souboj roku! Náš tým (já, Tom, Jája a Kořka), proti KořkoJájovic kamarádům. Nechci předbíhat, ale určitě tušíte, který tým nakonec vyhrál.

Dráhu jsme měli zabranou na dvě hodinky, z toho jsme prvních asi 20 minut věnovali pravidlům a hlavně základům posílání kamenů a zametání. Zametání není tak jednoduché, jak to obvykle v televizi vypadá a o posílání kamenů ani nemluvě. K posílání kamenů jsme dostali takový speciální návlek na botu, ve kterém to kur*vsky klouzalo. A na tom klouzajícím návleku jsme měli předvádět ladný pohyb vpřed s mířením a následným vypuštěním kamene :) No, prostě sranda, no :)

Na hru samotnou jsme měli cca hodinku a půl a hrozně rychle to uteklo. Zvládli jsme si zahrát celkem 8 her, kdy v první náš tým uspěl a dvěma body si zajistil vedení. Nicméně to nám zvedlo nosánky nahoru a následující dvě hry jsme dostali pořádnou nakládačku. Najednou bylo skóre 2:7:(.

My jsme se však nedali, změnili jsme strategii a s každou další hrou jsme se o jeden bod přiblížili (vím, že je to týmová hra, ale prostě musím říct, že ten kámen, který bodoval byl vždycky můj :)) našim soupeřům, až jsme v sedmé hře vyrovnali na 7:7. To už nám do konce pronájmu zbývalo jen něco kolem 15 minut. Nelenili jsme a dali jsme si rozhodující kolo. A to se nám povedlo naprosto famózně! Takže finálové skóre bylo 10:7!!! Hurá! Sláva vítězům! :)
Takže otázka zní - kdy začneme hrát profesionálně? ;)

Vínečko bílé...a taky červené

Už několik měsíců jsme se s holkama domlouvaly, že si uděláme dámský víkend, zajedeme si do nějakého sklípku na Moravu, okoštujeme víno, naložíme se do wellness apod. No, první termín v srpnu nám vůbec nevyšel, a tak jsme se začaly domlouvat na říjnu. Netuším, jak se to stalo, ale z dámského víkendu se nakonec stal výlet párů :)

Tomáš, Veru, Luci, Nadav, Luci, Jája, Kořka, Tom, Ofer a Karol za objektivem

Domluvili jsme se na poslední říjnový prodloužený víkend, zamluvili si vše v Mikulově a vyrazili.
Bohužel nám nepřála naše politická situace, a tak jsme v pátek všichni šli povinně volit a na Moravu odjížděli až v sobotu. Zároveň s námi cestovala úplně celá Praha, takže dostat se od nás, z centra, na 30. kilometr dálnice D1 trvalo asi jen hodinku a půl... :) A opravy dálnice nás brzdily co chvilku. Takže místo toho, abychom kolem 13h byli v Mikulově, jsme dorazili až před čtvrtou.

Ubytování jsme měli v malém penzionku (naše desetičlenná parta zabrala víc než polovinu pokojů!) prakticky v centru Mikolova, odkud jsme se vydali hned na procházku na Svatý Kopeček. Počasí nám přálo, a tak byl před námi Mikulov jak na dlani v jasných podzimních barvách. Po několikakilometrové procházce (aby to neznělo přehnaně, tak to mohly být tak 3-4km) jsme se obloukem vrátili zpátky do penzionu, abychom si malinko odpočinuli před následující ochutnávkou...
Prvním a posledním úkolem bylo najít sklípek. Název Pod kozím hrádkem napovídal, kde hledat, přesto nám to chvilku trvalo (a že je Mikulov obří město! :)). Před sklípkem čekal pan Solařík, odchytil nás a usadil nás ve své jeskyni - ne, nedá se tomu říkat klasický sklípek, jelikož byl vytesán do skály a ze stropu i na stěnách na nás koukala černá skála. Začali jsme pomalinku ochutnávat místní Rulandské šedé a postupně se učili místní pravidla (jako: "Sám si nalévá jen alkoholik", "Co se stalo v ďůrce, zůstane v ďůrce", "Červené vínečko je jen pro chlapy - ono léčí srdéčko a to ženské nemají, tak ho nepotřebují" apod.). Někdy kolem desáté večer jsme se dostali do ďůrky i my (byla moc malá na to, aby pojala všechny hosty sklípku, takže jsme šli na etapy). A párty ve sklípku byla super - pan Solařík se nám nesnažil vštípit žádné someliérské kousky, ale hezky vyprávěl o vínečku, rodinné historky a místní zvyky a výborně nás bavil po celé dvě hodinky. Ochutnali jsme 6 bílých vín a 2 červená a nebyla by to párty, kdyby nedošlo i na tvrdé - tři druhy vínovice s námi hezky zamávaly :)

Jelikož jsme začali s koštováním už v 18h, po půlnoci jsme začali odpadávat a postupně jsme se vytráceli do postýlek. Ráno jsme totiž potřebovali stihnout snídani! Po snídani jsme se vypravili na detoxikační procházku na nejvyšší vrchol Pavlovských vrchů - na Děvín. Prošli jsme jej snad křížem krážem a unavení po 8 kilometrech hore kopcem dole kopcem jsme se usadili snad v jediné hospodě v Pavlově na pozdní oběd.

Z něj jsme spěchali zpátky do Mikulova, abychom si stihli zabalit věci a vypravit se na malý výlet do Rakouska. Protože po tak namáhavém výkonu je přeci jen potřeba si pořádně odpočinout a k tomu jsou nejlepší termální lázně! Do Laa an der Thaya to bylo jen 30km a ty tři hodinky v horké vodě byly naprosto dokonalé. Do lázní nás jelo jen 8 - všechny páry, takže ani o romantiku nebyla nouze.

Na večeři jsme už byli zpátky v Mikulově a zakončili jsme ji malou party u nás na pokoji. No, uznávám, to víno jsem si původně kupovala pro vlastní spotřebu, ale takhle se aspoň nezkazilo:)
V pondělí jsme se ráno rozloučili a každé auto (byli jsme třemi:)) vyrazilo po vlastní ose.

Náš "Kořkovůz" vyrazil zpět do Prahy přes Třebíč, kde jsme naši procházku po památkách zakončili v místní cukrárně.

Celkové zhodnocení? Prodloužený víkend byl naprosto super - vtipná ochutnávka vína, příjemný a nenáročný program a hlavně skvělá parta pohodových lidí. Víc takových víkendů!!! (A další se už blíží;))

TIPS:
Ubytování: U Svatého Urbana, 500 Kč/os/noc se snídaní - pěkný malinký penzion se zrekonstruovanými pokoji (většina je hodně malinká) - www.svurban.cz
Pod Kozím hrádkem - sklípek s velice příjemným posezením a úsměvnou degustací, 500-550 Kč/ večer (v ceně nápoje, večeře, drobné občerstvení a degustace), www.podkozimhradkem.cz
Therme Laa - Laa an der Thaya, cena od 14 EUR/ os/3h, www.therme-laa.at 

Do středu ostrova

Výhled na El Teide z cesty na Roque Nublo

Druhý den s autem a znovu na cestě :)

I dnes jsme začali jízdu po dálnici směrem na Las Palmas, ale sjeli jsme už v Maspalomas, abychom se přes křivolaké uličky dostali na cestu na sever do údolí Fataga. Musím říct, že jsem ráda, že jsem měla data v mobilu, takže jsme mohli jet podle navigace, protože jinak bychom se v Maspalomas určitě ztratili a tu odbočku nikdy nenašli :(

Údolí Fataga (Barranco de Fataga)

Údolí Fataga je krásné údolí, které místní přezdívají kanárským Gran Canyonem nebo taky údolí palem. Při vjezdu do údolí je větší parkoviště s vyhlídkou. Dál už vede jen úzká křivolaká cesta, kde se člověk často setká s autobusem, takže je vhodné dodržovat místní zvyk a před vjezdem do nepřehledné zatáčky krátce zatroubit. Byli jsme v údolí ráno, jelikož jsme se co nejdříve chtěli dostat do hor, aby nás náhodou nezradilo počasí (což se následně ukázalo jako dobrý nápad!) - slunce tak ještě neozářilo celé údolí, přesto pro ty, co mají rádi hory, je to překrásná podívaná.

Vlevo: údolí nas vesnicí Ayacata, vpravo: počátek cesty na Roque Nublo

Přes vesnici San Bartolomé de Tirajana jsme se dostali až do vesničky Ayacata, kde jsme zahli na vedlejší silnici a vyrazili směrem k parkovišti pro návštěvníky skalního masivu Roque Nublo. Dorazili jsme tam ještě docela brzo (někdy kolem 10:30), a přesto jsme už málem nezaparkovali - ačkoli je nové parkoviště docela velké, bylo skoro úplně plno! Cesta na Roque Nublo je lehkou procházkou - zpočátku je dlážděný chodník, který postupně přechází v lesní stezku, která stoupá vzhůru z nějakých 1 600 m.n.m. až do 1 800 m.n.m.

Vlevo: mraky přelévající se přes Pico de las Nieves, vpravo: skalní útvar Monje (u cesty na Roque Nublo)

Sem tam člověk narazí na rozcestí, ale všechna jsou značená a lze jednoduše poznat, kam se vydat. Ale to je k zabezpečení cesty vše, žádné ochozy, zábradlí ani nic podobného nečekejte, takže doporučuji, zvláště v blízkosti masivu Roque Nublo, si hlídat, kam šlapete.

Roque Nublo

Z plošiny u Roque Nublo byl neuvěřitelně krásný výhled - na západě se nad mrakovou pokličkou tyčila majestátní sopka El Teide na ostrově Tenerife, pod námi posvátná hora Roque Bentayga a na severovýchodě nejvyšší hora ostrova Pico de las Nieves, přes níž se přelévaly mraky, jako když vám přeteče pěna... a tak jsme strávili poledne procházkou a byli rádi za překrásný výhled.

Vlevo: El Teide na ostrově Tenerife, vpravo: Roque Bentayga

Z Roque Nublo jsme si zajeli ještě k vyhlídce na Presa de los Hornos - jezírko (nebo možná spíš mini přehrada) bylo skoro vyschlé, ale byl odtud aspoň výhled na Roque Nublo.

Cruz de Tejeda

Naše další cesta vedla kolem Roque Bentayga, přes Tejedu na "národní vyhlídku" Cruz de Tejeda. Od tohoto místa jsme očekávali víc, než za kolik stálo. Hned vedle cesty je normální kamenný křesťanský kříž, naproti několik restaurací a od velkého parkoviště vede ulička kolem otravných pouličních prodejců. My měli to štěstí, že směrem, ze kterého jsme přijeli, bylo počasí krásné a naopak to, co bylo před námi, byly šedivé mraky, zima a taky několik dešťových kapek.
Obyčejně bývá odpoledne po obědě nejtepleji, ale náš dnešní den byl přesně opačný - ráno jsme odjížděli z příjemných 24°C (9:00) a tady v Cruz de Tejeda a dál to bylo už jen 14,5°C (13:00), abychom se večer vrátili do slunečných 26°C (19:30).

Naší další zastávkou bylo městečko Teror s krásnými koloniálními domky v centru města, s působivým auditoriem i radnicí, a s vřele doporučovanou restaurací, kde jsme se dosyta najedli :) Jop, tohle místo za zastávku rozhodně stálo. Ovšem cesta do tohohle městečka, a pak i z něj, je taky zážitek - je to samá zatáčka, úzká cesta bez středového pruhu a jedno auto za druhým. Tady otevřeně přiznávám, že jsem ráda, že jsem nemusela řídit :)

Teror

Původně mělo být hlavní město Las Palmas předposlední zastávkou, ale protože čas běžel a my nikam nespěchali, tak to nakonec byla zastávka poslední. Napřed jsme dojeli do Veguety, původní staré části města, a zamířili rovnou do katedrály. Ta má sice otevřeno jen dopoledne, ale odpoledne se dá dostat na její věž, která sice není příliš vysoká, přesto je z ní překrásný výhled na většinu města.

Vegueta

Catedral de Las Palmas de Gran Canaria

Historické centrum je plné zajímavých budov, kostelů a zákoutí, ale dnešní centrum města je víc na severu, ve čtvrti Santa Catalina. Tam už je člověk zase zpátky v klasickém dnešním Španělsku.

Santa Catalina

Z Las Palmas už jsme zamířili zpátky do hotelu (přeci jen bylo to ještě hodinu jízdy...), a tak jsme si schovali jednu z místních největších atrakcí ostrova - údolí a jeskyně Guayadeque - na příště...ještě alespoň jednu návštěvu si tento ostrov totiž opravdu zaslouží!

TIPS:
Barranco de Fataga - průjezd po úzké, ale kvalitní silnici skrz údolí Fataga. Je tam hodně silný provoz, jezdí tam i hodně autobusů s turisty (na rozdíl od trasy po západním pobřeží).  
Roque Nublo - trasa na Roque Nublo je od bezplatného parkoviště jednoduchou vycházkou, kterou lze zvládnout i v sandálech. Trasa tam a zpátky má do 3,5 km. Za hezkého počasí je vidět Tenerife, Pico de las Nieves i Roque Bentayga.
Cruz de Tejeda - tz.střed ostrova. Kříž je malý křížek na náměstí (u hlavní silnice). Za zastávku stojí hlavně kvůli výhledům, jinak tam kromě jednoho hotelu a pár restaurací nic není. Parkování ihned za značkou Parador Cruz de Tejeda (při cestě od Tejedy) nebo za křížem silnicí vlevo na velké neplacené parkoviště. 
Teror - malebná vesnice uprostřed hor. Centrum města stojí za krátkou procházku. Parkování mimo centrum na značených místech. 
Las Palmas de Gran Canaria - najít zdarma parkování ve městě není jednoduché, lepší jsou oficiální parkoviště. Hned u Veguety je jedno a u Santa Cataliny jsme parkovali v nákupním centru El Muelle. 
Katedrála - La Santa Iglesia Catedral-Basílica de Canarias nebo Catedral de Las Palmas de Gran Canaria se nachází uprostřed staré čtvrti Vegueta. Otevřeno má především dopoledne a pak během mší. Za 1,5 EUR/os. se dá výtahem vyjet na jednu z věží, odkud je výhled na přístav i celé město. Vež má otevřeno do 16:30.