Izrael: (3) Jeruzalém, země zaslíbená

Ráno jsme posnídali v hotelu - no, když opomineme chudou nabídku a radioaktivní šťávu, tak to docela šlo. Ale ať byla snídaně jakákoli, tak dnešní den nám nemohla zkazit. :)

Nejdříve jsme vyrazili zpět do luteránského kostela, abychom se vyšplhali na věž (včera to nešlo, přišli jsme moc pozdě). Cestou jsme nečekaně uprostřed muslimského bazaru potkali klientku od Veru - Martinu s přítelem Karlem. A když už se Češi potkají v zahraničí, tak spolu musí na pivo. Takže jsme se domluvili, že se večer sejdeme v jedné z hospůdek, které jsme včera objevili.
Výhled z věže luteránského kostela Vykupitele je naprosto k nezaplacení. Celé historické Staré město má člověk jako na dlani, od Chrámové hory se Zdí nářků, přes Olivovou horu, až po nejrůznější čtvrti města. Opravdu, výlet sem stojí rozhodně za to. Vykopávky pod kostelem už tak úchvatné nejsou, ale aspoň je to změna a něco se člověk o původním vzhledu města dozví. Co nás ovšem okouzlilo bylo nádvoří za kostelem. Byli jsme tam jediní turisti a byl tam naprostý klid. Taková skutečná oáza uprostřed velkoměsta.

 

Výhled z věže luteránského kostela

Druhou velkou zastávkou dne byla Zeď nářků. Napřed ovšem bezpečnostní kontrola, potom psaní vzkazů/přání a nakonec rozdělení se - Tom zamířil do větší mužské části, zatímco my s Veru do menší části určené ženám. A že tam bylo docela narváno... je to docela zajímavý pohled na kulturu a víru. Nicméně bylo to i trošinku vtipné - aneb Tom dostal umělou jarmulku, protože bez ní ke Zdi nářků muži nesmí :) a že mu slušela :D

Chtěli jsme pokračovat rovnou na Chrámovou horu, ale ta byla pro turisty už zavřená (njn, nezkontrolovali jsme si předem otvírací dobu, no) a znovu otevírala až za hodinu a půl. Tak jsme tuhle dobu využili k prozkoumání jižní části Starého města - začali jsme Hnojnou bránou, jedinou, kterou do Starého města vjíždějí auta. Pokračovali jsme po hradbách do Arménské čtvrti. Bohužel nám přišla naprosto nezajímavá (asi především proto, že turisty nikam nepouští) - aspoň z nádvoří nám povolili obdivovat krásné fresky na bazilice Sv. Jakuba, ale dovnitř nás rozhodně nepustili.

Arménská bazilika sv.Jakuba

Vstup na Chrámovou horu

Tak jsme se dostali opět k Davidově citadele, odkud to bylo furt rovně zpátky ke Zdi nářků. Vyšlo nám to suprově - dorazili jsme 15min před otvírací dobou (odpoledne je jen na hodinu) a už jsme stáli ve frontě (a ještě, že jsme nedorazili později...). Pro nemuslimy (tedy většinu turistů) je vstup na Chrámovou horu povolen jen jednou z devíti bran (ale odejít lze kteroukoliv). A před touto bránou je opět bezpečnostní kontrola a pak uzavřený most, kde hlídají po zuby ozbrojení policisté a vojáci (člověk má tak trochu pocit, jako by šel na popravu...).

Hned za vstupem na Chrámovou horu se na nás vrhli místní Arabové, že si prostě musíme koupit jejich šátek, že jsme špatně oblečení. S čímž jsme je poslali někam (především se jim nelíbily Tomovy 3/4 kalhoty, ale nebyl jediný a kvůli tomu jsme 20 šekelů rozhodně utrácet nehodlali...). A opět jsme se ujitím krátké vzdálenosti dostali do úplně jiného světa. Nemám nic proti, ale oni Arabové (muži) prostě tak divně koukají...a tady jich bylo hodně. Takže jsme se drželi pohromadě a ani se nepokoušeli do mešit dostat. Prošli jsme se kolem krásné mešity - neuvěřitelně ozdoboného Skalního dómu i dalších staveb a jednou z muslimských bran se plynule vydali zpět do muslimské čtvrti.

Nožičky opět začaly hlásit, že je toho na ně moc, takže jsme zamířili kolem Zdi nářků do centra židovské čtvrti.
Ovšem, kdo mohl tušit, že místní školáci tam mají sraz? Dětí bylo nepočítaně a školní skupinky se od sebe daly odlišit jen barvou trička. Tyhle děti na výletě okupovaly snad všechny restaurace, takže zápas o jídlo jsme dobrovolně vzdali. Vytratili jsme se ze Starého města a jali se hledat něco k snědku. Po Jaffa St. jsme došli daloby se říci do současného moderního centra a zapadli jsme do prvního místa, kde měli Shawarmu (izraelská specialita, kterou jsme si velmi oblíbili :))

Ruská enkláva 

Hospic Notre Dame

Chrám Božího hrobu

Na večer jsme měli plán a jelikož jsme ve Starém městě viděli v podstatě vše, kvůli čemu jsme sem jeli, tak jsme se pomalu a jistě vraceli do hotelu na odpočinek před večerem. Cestou jsme prošli kolem Ruské enklávy, věznice, soudu i hospicu Notre Dame.
Večer jsme se s Martinou a Karlem opravdu sešli ve velice příjemné hospůdce, kde měli, světe div se, pivo Kilkenny! Takže večer probíhal ve velice uvolněném duchu...

TIPS:
Zeď nářků - zdarma, otevřena non-stop. Na všech vstupech je bezpečnostní kontrola. Anglicky: Western Wall. www 
Chrámová hora - zdarma, otevřena 8:00-11:30 a 13:00-14:00. Pouze jeden vchod/brána pro nemuslimy, ke které se lze dostat jen a pouze po takovém zvláštním mostě (všechny ostatní vchody hlídají vojáci se samopaly, takže nemá ani cenu se pokoušet tam dostat jinudy). Opět je tu bezpečnostní kontrola. Anglicky: Temple Mount. www 
"Kilkenny Bar" - na rohu Hillel St a Yosef Rivlin St. Velice příjemný podnik - jíst se tam nedá. A jméno si bohužel nepamatuju...resp. a asi jsem ho ani nebyla schopná přečíst. :)

Izrael: (2) Vyrážíme na cestu

Ráno jsme se sbalili a Elad nás odvezl k autopůjčovně, kam za námi dorazila i Veru. Vybrali jsme si půjčovnu Shlomo (když v Izraeli, tak s místním názvem, ne?), kde se půjčovala auta jak na běžícím páse - bílé, béžové, šedé, světle modré...jen my jsme museli dostat jasně červené! Jakoby hlásalo "Syřané, ty rakety namiřte sem!" :) Ale jinak jsme si našeho Fiátko Punto zamilovali na první pohled. Vždyť nás taky mělo provézt polovinou státu.
Zajímavostí izraelských aut je, že mají kód - takový PIN, který je potřeba vyťukat, protože jinak se auto nerozjede :).

Vlevo: výhled z našeho hotelového pokoje doprostřed muslimské čtvrti, vpravo: Damašská brána

Zapli jsme navigaci a vyrazili ven z města. Naším prvním cílem byl Jeruzalém a musím říct, že nás hned při první cestě navigace zklamala. Na začátku Jeruzaléma nás navedla do nějaké předměstské čtvrti, odkud nevedla cesta dál, takže jsme si zahráli na japonské turisty, čtvrť si prohlédli z auta a vrátili se zpátky na dálnici. Na podruhé už jsme ovšem trefili. Bydlení jsme měli v muslimské čtvrti, v (na muslimské poměry asi lepším) dost obyčejném hotelu. Ale bylo to kousek od Damašské brány do starého města, takže jsme si nestěžovali.

Damašskou bránou jsme vstoupili rovnou doprostřed bazaru v muslimské čtvrti a chvilku nám trvalo než jsme se vymotali. Z ničeho nic jsme se ocitli u luteránského kostela Vykupitele, prošli se po střešní promenádě (marně hledajíce jiný východ), dali si vynikající faláfel na schodech synagogy Hurva, napsali pohledy ve stínu brány Davidovy citadely u Jaffské brány a procourali se křesťanskou čtvrtí hledajíce Chrám Božího hrobu.

 Davidova citadela

Vlevo: opevnění starého města Jeruzaléma, vpravo: výstava

Veru sice tvrdila, že Jeruzalém zná, ale to, že Chrám Božího hrobu je jen z jiné strany luteránského kostela Vykupitele, netušila. Takže nám chvilku trvalo, než jsme chrám našli. Potom jsme s šílenými davy lidí vstoupili dovnitř - do ponurého kostela, který dokazuje svou majestátnost a rozlehlost i při zběžném zhlédnutí. Hned napravo od vstupu je tzv. Adamova jeskyně se skálou, na které byl podle sv. Heleny ukřižován Ježíš. O kousek dál jsme se nechali zlákat a sestoupili jsme po schodech do podzemní části kostela, kde se nachází kaple sv. Heleny.

Vlevo: Jaffská brána, uprostřed a vpravo: pustoprázdná křesťanská čtvrť

Měli jsme štěstí - zrovna tam probíhala mše a ve vzduchu se držela omamná vůně velkého množství kadidla, takže jsme za chvilku rádi stoupali vzhůru za čerstvým vzduchem.
Baziliku jsme doobešli, čímž jsme se dostali k místům, kde se hordy věřících tlačily, aby mohly vstoupit do Božího hrobu. Pro nás, nekřesťansky založené, to byl velice zajímavý zážitek :)

Chrám Božího hrobu 

Po pěti hodinách chození po Starém městě jsme měli nožičky opět pořádně uchozené, tak jsme se po vzoru Španělů rozhodli pro siestu. A jak nám prospěla! :)
Večer jsme prošli muslimskou čtvrtí a nočním Starým městem a zamířili jsme na západ, do křesťanské a židovské čtvrti Jeruzaléma, kde jsme doufali, že najdeme nějakou příjemnou restauraci nebo hospůdku. No, chodili jsme skoro hodinu, než jsme docela daleko od nás objevili příjemný irský podnik Burla (strávili jsme tam 3h, tak to musel být příjemný podnik). Cestou domů jsme pak hned narazili na několik hospůdek, které jsme si dali za cíl na zítřejší večer. :)

Noční Jeruzalém 

TIPS:
Ubytování - Hotel Victoria, Al Masoudi St. 8, Jeruzalém - 95 USD/noc se snídaní/3-lůžkový pokoj. Obyčejný hotel jen 3 min. chůze od Damašské brány. Nemá vlastní parkoviště - na konci ulice (30m) je veřejné placené parkoviště. Jakmile se uvolní místo, lze parkovat ve vjezdu. Snídaně je dost obyčejná a mdlá. Přes Booking.com 
Shlomo Sixt - autopůjčovna. Hayarkon St. 122 (na křižovatce s Frishman St), Tel-Aviv. www 
Luteránský kostel Vykupitele - kostel zdarma, vykopávky+muzeum+klášter s nádvořím+věž 15 NIS, ulice Muristan, Jeruzálem. Na prohlídku kostela cca 10min, na ostatní 1-1,5h. Anglicky: Lutheran Church of the Redeemer). www 
Chrám Božího hrobu - zdarma, ulička sv.Heleny (je dost schovaná a člověk by ani neřekl, že je to ulička), Jeruzalém. Na prohlídku cca 30min - 1h. Anglicky: Church of the Holy Sepulcher. www1 www2 
Davidova Citadela - The Armenian Patriarchate, Jeruzalém. Je v ní umístěno muzeum - 36 NIS. Anglicky: Tower of David Museum, nebo Migdal David. www 
Burla Bar - na rohu Meir Shaham St a Mevo HaMatmid.

Izrael: (1) Za teplem a sluncem

Ačkoli je to náš první den, tak výlet nám v podstatě začal už včera. Poprvé se nám totiž stalo, že jsme neodjížděli ve spěchu, ale měli jsme celou sobotu na to, abychom se v klidu sbalili a na cestu připravili.
Večer, kolem půl desáté, jsme se s Veru sešli na letišti. Do odletu to bylo cca 2,5h. To je taky poprvé - obvykle jsme na letišti max. 1,5h před odletem (spíše méně), ale kvůli izraelským bezpečnostním opatřením, jsme si to tentokrát nemohli dovolit. Vystáli jsme si frontu na kontrolu pasu (ještě před check-inem a odevzdáním kufru) a odpověděli jsme (opět poprvé) na otázky typu: "Balili jste si kufry sami?" nebo "Proč jedete do Izraele?" Všemi otázkami jsme bez problémů prošli a mohli se usadit do Meka na milk shake a dvě hodinky čekat na let.
Vzlétli jsme krátce po půlnoci a po 3,5 hodinách jsme už přistávali v Izraeli. I tady nás čekaly zajímavé dotazy - např. co máme my tři společného. :) Očividně jsme odpověděli dobře, takže nám dali lísteček do pasu (místo razítka -> nutno neztratit, bez toho by nás zase nepustili ven!) a už jsme si to štrádovali ven, kde na nás čekal Elad.
Nejdříve odvezl Veru k Hile do centra Tel-Avivu, a potom nás s Tomem ke své sestře do Ramat Ganu. A dohoda zněla, že se s Veru sejdeme opět ve 12:30 na hlavní třídě Dizengoff. No, trošku nám to polední špičkou z Ramat Ganu trvalo, ale nakonec jsme dorazili :)

 Tel-Aviv

Vlevo: pohled z Tel-Avivu na Jaffu, vpravo: pohled z Jaffy na Tel-Aviv 

Old Jaffa

A vyrazili jsme na první prohlídku Tel-Avivu. Nejdříve jsme prošli Dizengoff a pak zamířili na plážovou promenádu, kde jsme si dali pauzu na menší oběd v plážovém baru. Do Jaffy to totiž bylo daleko... Plážová promenáda nabízí místním perfektní místo pro trávení volného času a lze ji jenom závidět. Z Tel-Avivu je to pak pěkná procházka až do staré, historické Jaffy. Jaffa je jak dělaná pro turisty - upravená, krásná a se zajímavým výhledem na Tel-Aviv. Kromě toho se ve Staré Jaffě nachází pěkný kostel sv. Michaela, bílý oblouk neboli Socha víry (z Jákobova snu) nebo Most přání.

Zleva: Socha víry, kostel sv. Michaela, Most přání a kostel sv.Michaela

Z centrálního náměstí jsme se skrz bleší trh vrátili zpátky do Tel-Avivu. Vzali jsme to přes velké tržiště na velkou rušnou Rothschild Avenue, kde jsem se na chvilku schovala do knihkupectví, abych našla nějakou pěknou mapu Izraele (která nebyla v hebrejštině :)). Bolely nás nožičky, takže jsme si u Hily doma chvilku odpočinuli, dokud nebyl čas na večeři. V devíti lidech jsme se mačkali u malého stolečku v ještě menší restauraci a večer si parádně užili.

Jo a nakonec jsme spočítali, že jsme za celý den ušli více než 10 km!

TIPS:
Let - doporučujeme let s ČSA namísto El Al. (Bezpečnostní kontrola není tak nepříjemná.)