Argentina 25: Don't Cry for Me Argentina

Poslední chvíle... poslední rozhovory ve španělštině... poslední všechno. Aneb dnešní den ve znamení odjezdu.
S Tomem jsme se stihli sbalit už v noci, takže jsme si mohli přispat a i tak dorazit na snídani jako první.
Počasí nám v Buenos Aires už od včera nepřálo - ráno sice už jen mrholilo, ale bylo sotva 20°C. Veru v tomto počasí odmítla vytáhnout paty z hotelu, Kořka s Jájou se vypravili hledat cokoli z kraba královského (centolla) a my byli podruhé za celou dovolenou sami na procházce.
Zamířili jsme opět do Puerto Madero, přešli jej a prošli se kolem mrakodrapů za přístavem. Cestou jsme narazili na nenažrané papoušky, kteří neváhali vrhnout se do odpadků a lovit tam jakékoli vyhozené zbytky, pak jsme našli "alej slávy" - sochy slavných argentinských sportovců (ale byly tam jen 3 - buď alej teprve budují nebo už si další sochy někdo odnesl) a nakonec jsme došli až k fontáně Fuente de las Nereidas. Tam jsme směr procházky stočili zpět k hotelu.

Vlevo: Iglesia y Convento de Santo Domingo, San Telmo, uprostřed: Monumento Guardacostas, vpravo: papoušci (hrabající se v odpadcích) na Paseo El Retiro

Vlevo: Monumento a Julio A. Roca, uprostřed: Monumento "Canto al Trabajo", vpravo: Fuente de las Nereidas

Pravda, bylo nedělní dopoledne, ale i tak, v centru desetimiliónového města jsme potkali sotva 20 lidí a slabou stovku aut...kam se všichni poděli? Pochopila bych brzo ráno, ale v 11 dopoledne?

Uličkami malebné čtvrti San Telmo jsme se vrátili do hotelu, abychom si sbalili svých 5 švestek a ... vyrazili na cestu domů! Po téměř 4 týdnech... Protože nejsme másla a nepotřebujeme utrácet majlant za taxíky nebo remisy, vyrazili jsme s našima těžkýma batohama na MHD.

Napřed cesta metrem a potom kolem Obelisku...se všemi věcmi na zádech a na břiše

Z hotelu to byly jen dva bloky do metra (kde jsem napřed musela nabít kartu...), pak dvě stanice metrem a nakonec dva docela dlouhé bloky k zastávce ArBusu. No a tam jsme se postavili a čekali... opět nám totiž pomohlo pravidlo neznámých jízdních řádů - on ten autobus prostě někdy přijede :) Čekali jsme asi 10-15 minut a on opravdu přijel!!! (ozvalo se několik žuchnutí, jak nám všem spadl kámen ze srdce.) Za dalších 20 minut jsme už vystupovali na letišti. Do odletu jsme měli 2,5 hodiny a děsili jsme se, co tam budeme dělat. No, jako během celé dovolené, i tohle za nás vyřešili Argentinci.

Naše hodinová fronta na check-in

Fronta na check-in byla hooodně dlouhá a my v ní strávili hodinu (nemá smysl bavit se o tom, že to letecká společnost TAM měla čekat a otevřít víc přepážek). Problémem podle všeho byla včerejší bouřka, kvůli které museli zrušit spoustu letů - a všem řekli, že poletí dnes. Takže během jediné hodiny měli naplánované hned 3 lety do San Pabla (=Sao Paolo ve španělštině). Asi v půlce čekání přišla paní od aerolinek a vytvářela novou frontu - gratulovali jsme si, že jsme poskočili dopředu, ale nakonec to byla mnohem pomalejší fronta než ta původní... Ale, co - jsme ještě v Argentině, tady to takhle chodí normálně...

Našich milovaných 80 kg :)

Po hodině jsme se tedy konečně dostali na řadu, odevzdali naše skoro o polovinu těžší batohy (při cestě do Argentiny vážily naše batohy 11-12kg, teď 16 kg a Kořkův skoro 20 ;)), a šli se projít po obchodech.
Story o podřezané Lucci nechám na osobní vyprávění (ne, nic se mi nestalo, ačkoli to tak nevypadalo ;)).
Terminál pro zahraniční lety je miniaturní - má jeden obchod, jednu kavárnu, pár sedadel a tím to končí...
TAM je asi opravdu nízkonákladovka, když všechny tubusy u mezinárodního terminálu byly prázdné a my stejně museli k letadlu autobusem. Seděli jsme úplně vzadu, spolu s malými dětmi a na sedačkách, kde nebyl žádný prostor pro nohy. Ale tříhodinový let do Sao Paola/San Pabla jsme přežili.
Dvě hodiny na obrovském letišti nám spravily náladu - prolezli jsme všechno, dostavili se ke odletové bráně, když nás vyvolávali (na "Džarmilu" asi ještě dlouho nezapomeneme :)) a spokojeně se usadili do poloprázdného letadla do Amsterdamu. Ještě v Buenos Aires jsme si s Tomem zařídili přesazení z prostřední čtyřky k oknu - bohužel to znamenalo sedět nějakých 20 řad za ostatními. Jak že to bylo na cestě sem?

Sbohem, Argentino!

TIPS:
La Fuente de las Nereidas - fontána znázorňující mýtické zrození Venuše od argentinské sochařky Dolores Mora de Hernandéz z roku 1903 (někdy taky podle ní pojmenovaná Fuente Lola Mora). Původně stála v parku za Casa Rosada, ale hlavně kvůli nahotě soch byla přesunuta a dnes stojí před vstupem do rezervace Reserva Ecológica Costanera Sur (křižovatka ulic Av. Padre ML Migone a Av Dr Tristán Achaval Rodríguez). www

Monumento "Canto al Trabajo" - sousoší uprostřed Av Paseo Colón od argentinského sochaře Rogelia de Yrurtia z roku 1907. (cca Av Paseo Colón 800) www

ArBus, zastávka Obelisco - zastávka ArBusu ve směru na letiště je na ulici Carlos Pellegrini 551, jen kousek od obelisku, přímo před hotelem Panamericano. Je tam jen malá cedulka schovaná za stánkem/trafikou, ale autobus stojí přímo před hotelem. Dá se platit pouze kartou SUBE.

Letiště Aeroparque Jorge Newbery - odletová hala pro mezinárodní spoje je malá čekárna s jedním obchodem a jednou kavárnou. Jinak tam nic není, proto doporučuji projít si obchody v prvním patře odletové haly ještě před bezpečnostní kontrolou.

Argentina 24: Bouřlivé Buenos Aires

Noční jízda autobusem je hned o poznání lepší, když nám Jája nenechá přitopit ;)
Ráno jsme se probudili někde cca 2 hodinky před Buenos Aires. Dostali jsme snídani a už se těšili na procházku městem. Vše šlo podle plánu - na Retiro jsme přijeli přesně na čas, nasadili si naše vínem ztěžklé krosny na záda (první zatěžkávací zkouškou prošly), malé baťůžky na břicho a jako vánoční stromečci odcupitali z autobusového nádraží na vlakové, kde je konečná linky metra C, která nás měla odvézt blíž k hotelu.
Prvním krokem bylo nabít kartu, kterou nám dal hned první den týpek na reklamaci zavazadel. Karta SUBE stojí 10 pesos, on nám ji dal zadarmo a tak jsme mohli očekávat, že je na ní dluh 6 pesos...ale tak, ušetřili jsme 4 pesa a neměli starost s tím, kde kartu koupit :)

Metro je v Buenos Aires trošinku ošuntělejší než u nás a taky menší, což na to, že je to desetkrát tak velké město jako Praha, je co říct. Vystoupili jsme na stanici Moreno a zamířili do hotelu. Jelikož to byla naše poslední noc v Argentině, tak jsme se chtěli vyspat v pořádné posteli a udělat ze sebe zase lidi. Objednala jsem nám proto docela luxusní hotel. A když nás recepční viděl i s našimi batohy, tak se vůbec netvářil nadšeně a choval se k nám opravdu dost přezíravě. Ale co, zavazadla nám schovali, tak co bychom to řešili, že?
A tak jsme se šli zase podívat po krásách Buenos Aires, tentokrát po úplně jiné části města. A zamířili jsme co nejkratší cestou přímo k tomu hlavnímu místu - ke Casa Rosada.

 Monumento a Julio Argentino Roca

Než jsme se ale ke Casa Rosada dostali, potkali jsme spoustu dalších zajímavých míst. Hned za rohem od našeho hotelu je památník generála a prezidenta Argentiny, Julia Argentino Roca. Dalším zajímavým místem bylo muzeum Museo Histórico Nacional del Cabildo y la Revolución de Mayo a pak samozřejmě celé náměstí Plaza de Mayo.

 Vlevo: Museo Histórico Nacional del Cabildo y la Revolución de Mayo

Vpravo: 17 hrobů vojáků reprezentujících všechny, kteří padli v bitvě o Falklandy/Malvíny.

První, čeho si na náměstí člověk všimne, je obelisk Pirámide de Mayo a velká mřížová zeď rozdělující náměstí na dvě poloviny - u té si nejsme jistí, zda je tam na stálo nebo jen dočasně...ale nikdo u ní nekontroluje, takže těžko říct, jaký je její účel.

 Před samotným sídlem vlády, Casa Rosada / Casa de Gobierno, je taky plot, ale tam už kontrola probíhá. Vstup do této růžové budovy je zdarma a část se dá projít samostatně. Jsou tam vystaveny nejrůznější portréty slavných osobností Latinské Ameriky. Pokud by se člověk chtěl podívat i do dalších částí, pak se musí přidat k oficiální prohlídce - ta je sice zdarma, ale naše kamarády historie nezajímá, takže na prohlídku nechtěli a my se přizpůsobili.

Casa Rosada / Casa de Gobierno

 Po prohlídce Casa Rosada jsme si doobešli náměstí Plaza de Mayo a zastavili se ještě v katedrále Catedral Metropolitana de Buenos Aires, hlavním katolickém kostele v Buenos Aires. Tento chrám je zajímavý hned dvěma věcmi - první je mauzoleum generála San Martína, které hlídá čestná stráž, a druhá, že zde, ještě jako arcibiskup, sloužil každoroční mši současný papež František.

 Catedral Metropolitana de Buenos Aires

Několik nočních fotek pořízených za deště, když jsme se vraceli na hotel...

Restaurace Mora San Telmo a náš poslední argentinský steak v Argentině 

TIPS:

Ubytování - Two Hotel Buenos Aires, Moreno 785, Buenos Aires. 152,75 USD (1608ARS)/dvou+třílůžkový pokoj se snídaní/1 noc. Pěkný, elegantní hotel v centru města - docházková vzdálenost od Casa Rosada, cca 3 min chůze od stanice metra Moreno nebo Belgrano. Recepční nebyli nejpříjemnější, ale udělali/zařídili vše, co jsme po nich chtěli. www

Casa Rosada - Balcarce 50, Bs.As. Otevřeno květen-listopad 10-18, prosinec-duben 11-19. Vstup zdarma. Prohlídky o sobotě, neděli a státních svátcích zdarma, trvají cca 60min a jsou ve španělštině, angličtině a portugalštině. www
Palacio del Congreso - krásná budova Kongresu se vypíná na náměstí Plaza del Congreso hned za monumentálním pomníkem La República. www
Plaza del Congreso - náměstí, někdy také nazývané Plaza de los dos Congresos, na kterém je řada soch a monumentů. Např. El Pensador (kopie slavného Myslitele od Augusta Rodina z roku 1907), Monólito Kilometro 0 (nultý kilometr, od kterého se měří cesty v Argentině) nebo Monumento de los Dos Congresos (alegorie La República). www

Mora San Telmo - Chile 318, San Telmo, Bs.As. Malá restaurace v srdci čtvrti San Telmo. Zvenku působila dost lowcostově a spíš jako rychlé občerstvení, zatímco uvnitř čekal docela poklad. A steaky byly vynikající (jen doporučujeme dát si Bife de Lomo - lepší než Bife de Chorizo, a chtít ho rare/jugoso - pak bude alespoň medium rare :)). Facebook