Argentina 13: Druhý mega trek - Mt Fitz Roy

Hurá, hurá, hurá! Tak nám počasí vyšlo! V sedm ráno jsme nastoupili na snídani, pro správnou snídani šampionů jsme si všichni objednali vajíčka, spucli všechnu marmeládu z calafate a v 7.50 už stáli před hostelem. Nahodili jsme Runtastic a vyrazili...

Povinné foto "před"

Začátek treku je v podstatě na konci naší ulice (asi 1 km od hostelu = tak akorát, aby se člověk po ránu rozchodil). Tam jsme si dali povinné foto "před" a začali šplhat do kopce - následující 3 km je totiž stoupání s celkovým převýšením asi 300-350m. Už ale po necelém kilometru je na řadě první zastávka - vyhlídka na údolí s Río de las Vueltas. Nemá ale cenu se moc zdržovat, cestou dál je totiž těch pěkných vyhlídek ještě několik. Šli jsme docela brzo ráno, bylo hezky a očividně jsme měli i štěstí. Podle všeho nad údolím kroužili tři kondoři...

Je to kondor, není to kondor...???

Vyhlídka na údolí Río de las Vueltas

Vydali jsme se tedy dál až k odbočce/rozdvojení cesty. Vybrali jsme si cestu na Mirador de Fitz Roy. A ještě že jsme tak udělali. Výhled na Fitz Roy (sice trošku v mracích) byl pro nás naprosto okouzlující a kochali jsme se jím alespoň 20 minut.

Vyhlídka Mirador de Fitz Roy

Další část cesty, asi následujících 5 km, šlo skoro po rovině s prakticky neustálým výhledem na Fitz Roy. Pláně, skrz které vedla cesta, byly plné jezírek a potůčků, dřevěných cest a můstků.

strmý výstup...

Prošli jsme kempem Poincenot a dostali se až k úpatí posledního nejhoršího a nejstrmějšího výstupu. Tam jsme se rozdělili: první skupinka vyrazila zběsilým úprkem nahoru. Jája s Kořkou se totiž rozhodli, že když se všude píše, že je to nahoru (cca 1-1,5 km, převýšení kolem 450 m) hodina poctivé chůze, tak oni to zvládnout za 40min. Tom řekl, že není blázen a s nimi nahoru nepoběží, ale že tak pomalu, jak jdeme my s Veru, taky nepůjde.
Nakonec to dopadlo tak, že Kořka s Jájou úplně neutíkali, Tom je v klidu dohnal a nahoru to za těch asi 40 minut dotáhli. Naproti tomu my s Veru jsme se cestou nahoru navzájem podporovaly, povzbuzovaly (nejdříve slovně a pak už jen posunky a pohledy) a těšily se na konec toho šíleného krpálu. A kupodivu, i když jsem měla pocit, že jdeme jako šneci, za hodinu jsme byly nahoře. Ostatní tam už skoro 20 minut čekali, takže když jsme dorazily, byli odpočinutí a vydýchaní a už by něco dělali. Nedokázali pochopit, že my tenhle odpočinek prostě potřebujeme taky.

Fitz Roy

Ona tahle cesta vlastně není cesta na Fitz Roy, ale na Laguna de los Tres - na krásně modré jezírko přímo pod Fitz Royem. Bohužel, polovina listopadu je ještě moc brzké jaro, takže jezírko bylo zamrzlé a úplně bílé. Fitz Roy je krásná hora, škoda jen, že se nám začalo kazit počasí :(

Laguna Sucia

Po chvilce odpočinku, malé svačince a porci povinných fotek jsme sestoupili až k jezeru, zleva jej obešli, abychom se dostali k jedinečnému výhledu na Laguna Sucia. Laguna Sucia je o 200 výškových metrů níž, má fantastickou modrou barvu a pohled na ni je překrásný a rozhodně stojí za to.

Mt Fitz Roy & zasněžená Laguna de los Tres

Laguna Sucia (Mt Fitz Roy se schovává za tou skálou uprostřed fotky)

Když jsme jezero Sucia viděli, tak jsme uvažovali o změně plánu, o tom, že si vyrazíme právě k téhle laguně. Ovšem člověk míní a ostatní mění. Cesta nahoru nám trvala hodinu, cesta dolů taky. To proto, že jsme zase byli nahoře brzo. Když jsme totiž šli dolů, z cesty nahoru se stala dálnice. Proto jsme museli neustále zastavovat a čekat, až dav projde... kamenitá cesta byla totiž dost úzká, kluzká a ne příliš bezpečná (ideální na vyvrtnutí kotníku), takže bylo lepší čekat.

Cesta dolů...

Dolů jsme dorazili kolem půl druhé a to byl jasný signál na pořádnou svačinu. A tady máme prostě štěstí na velké ptáky (o kterých rozhodně nevíme, co jsou zač :) ). Po jídle už se nám nechtělo škrábat do dalšího kopce, a tak jsme místo k Laguně Sucia zamířili ke Glaciaru Piedras Blancas.
Prvních asi 100 m to vypadalo na pohodovou lesní cestu. Ale hned za první zatáčkou se nám cesta ztratila. Ona totiž k ledovci Piedras Blancas vede absolutně neznačená cesta. Teda on se ji někdo pokusil označit alespoň kamennými mohylami, ale protože polovina cesty vedla kamenným korytem řeky Río Blanco, ty mohyly se sem tam hledaly opravdu těžko. Řekou jsme se brodili jenom trošku, přeskakovali jsme přítoky, chvílema šli po břehu, chvílema se brodili bahnem. Opět jsme nezklamali a museli si vybrat něco speciálního :)

Když jsme se konečně dostali k cíli, tak jsme zjistili odkud pochází  název Piedras Blancas (bílé kameny). Nás a jezero s ledovcem oddělovaly obří světlé kameny. Chvilku jsme váhali, ale nakonec jsme se rozhodli kameny překonat a dostat se až k jezeru. Veru sice přelízání kamenů v půlce vzdala, ale my ostatní jsme se k cíli dostali. Zpočátku jsem se bála, že se kameny budou viklat, ale očividně jsou tady už tisíce let a jsou na sebe pořádně napasované, takže se ani nehly.  U jezera jsme si užívali toho, že jsme tam naprosto sami, ani jeden turista, jen my čtyři.

Laguna & Glaciar Piedras Blancas

Ledovec je vysoko nad jezerem, ale očividně se nedávno odtrhl pořádný kus, protože jezero bylo plné ledových ker. Jelikož na nás Veru čekala, nechtěli jsme se tam příliš zdržovat a raději vyrazili zpět. Celá tahle zacházka nám zabrala asi 2,5 h, než jsme se vrátili zpátky k odbočce z cesty na Fitz Roy. A do hostelu to bylo pořád daleko - ještě nějakých 9 km. Původní plán, vzít to kolem jezer Laguna Madre e Hija se zkratkou přes Laguna Capri jsme proto vzdali (bylo to prostě mooooc dlouhé).

Takže jsme se zpátky vydali stejnou cestou a jen v rozdvojení jsme místo přes Mirador de Fitz Roy šli kolem Laguny Capri. Celou cestu, už od Piedras Blancas, před námi sluníčko ustupovalo a za zády se na nás neustále dotahovala dešťová mračna (dokonce se na nás sneslo i několik sněhových vloček :)). Zpátky nám to uteklo, jen ty poslední 3 km, které byly tentokrát z kopce, byly už na naše nožičky opravdu příliš. Aby ne, vždyť od hostelu a zpět to bylo krásných 28,5 km a trvalo nám to 9,5h (měřeno bez přestávek)!

Laguna Capri

Neměli jsme už sílu na nějakou večeři a hlavně na socializaci, takže jsme si došli do pekárny La Nieve pro empanady a udělali si "party" na hostelu a velice brzo šli na kutě...holt jsme byli hodně unavení :)

Unavení, ale celí zpátky na startu

TIPS:
Trek k Mt Fitz Roy - dle mého telefonu cca 28 km (tam a zpět s odbočkou k Piedras Blancas). Začátek z El Chalténu je náročnější stoupání do kopce, pak je většina cesty hodně pohodová. Poslední kilometr je prudké a velmi náročné stoupání (s Veru jsme to šli cca 55min, ostatní asi 40min a to je to necelý kilometr a půl!). Vyplatí se obejít jezero Lago de los Tres zleva, abyste se dostali na vyhlídku na Laguna Sucia, jezero s nádhernou modrou barvou. Pokud se rozhodnete podívat i na Piedras Blancas, pak cesta je prakticky neznačená (jediné značky, které jsme potkaly, byly kamenné pyramidy, případně šipky z kamenů), vede korytem potoka a musíte mít pořádnou obuv. Pokud se chcete dostat až k jezeru, pak se připravte na to, že je to na vaše vlastní nebezpečí - musíte zdolat velké šutry, ale výsledek stojí za to.

Panadería La Nieve - Avenida San Martín, El Chaltén, Argentina (naproti "supermarketu").