Argentina 3: Horko, voda a batohy

Jsme tady! Jeden z přírodních sedmi divů světa...vodopády Iguazú

Dobré ráno jsme si řekli už v 5:30, kdy nás probudily sluneční paprsky. Bohužel jsme byli teprve ve městě Posadas, nějakých 300 km od cíle. A to se autobusem, který jede maximální rychlostí 90 km/h a má před sebou ještě asi 7 zastávek, prostě za 4h nedá stihnout. Takže jsme přijeli s dvouhodinovým zpožděním (ale co, jsme v Argentině, kde, jak to vypadá, jsou na menší zpoždění všichni zvyklí).
Hned jak jsme vystoupili, tak jsme dostali facku - 30°C, svítilo sluníčko a vůbec bylo dusno. Naše první kroky směřovaly do turistické kanceláře, která je rovnou na autobusovém nádraží. Chvilku jsem si tam povídala s mladým týpkem, který vzal mé dotazy zodpovědně a vše, co mě zajímalo, mi napsal a vysvětlil.
Další zastávka: ubytování. Místo jsme našli lehce, vlezli jsme někomu na zahradu a začali se vyptávat po ubytování. Naštěstí jsme byli správně :) A když jsme vypověděli náš příběh o ztracených zavazadlech, která by měla dnes přijít, tak nás jednak politovali a jednak nám předali první zavazadlo! A tou šťastnou byla Veru! Její krosna dorazila do Iguazú dřív než my :)
No a protože naše zavazadla stále nebyla, tak jsem se vydali na menší nákup (klasika - vždy je potřeba uspokojit základní lidské potřeby: ubytování=spánek a jídlo a až potom zábava). Puerto Iguazú je sice město, která má asi osmdesát tisíc obyvatel, ale rozhodně tak vůbec nevypadá. Naopak, člověk má pocit jako by byl ve větší vesnici. Z Mexika a Kostariky jsme už s Tomem na podobně vypadající města zvyklí, ale pro zbytek skupiny to bylo první setkání se skutečným latinskoamerickým stylem (Buenos Aires je přeci jen hodně moderní s mnoha evropskými prvky).
Po nákupu a malé procházce jsme se vrátili na pokoj, kde nás čekala radostná novinka! Dorazily další tři krosny. A tentokrát vyhrál Kořka...jeho batůžek bohužel stále nedorazil. Ale věřili jsme, že až se vrátíme z vodopádů, tak už na nás čekat bude :)
Přes pana majitele Posady jsme si objednali remís (ano, standardně se do něj vejdou max.čtyři pasažéři a řidič...no nás bylo pět a řidič neprotestoval :)). Ušetřili jsme tím trochu peněz a rychle a jakžtakž pohodlně jsme se dostali do národního parku. A ta skutečná dovolená plná neuvěřitelných zážitků mohla začít.

El Tren Ecológico, NP Iguazú

A pro návštěvu vodopádů jsme si nemohli vybrat lepší rok! Letos v únoru bylo opravdu sucho a vodopády skoro zmizely. V květnu a červnu přišly extrémní záplavy, které strhly celou jednu trasu (tu nejúchvatnější) a způsobily tak uzavření horní části parku.
Tím jsme si ale nenechali naši návštěvu zkazit. Zaplatili jsme vstupné a vyrazili. Byly tři hodiny odpoledne a my teprve vstupovali do parku, zatímco proti nám mířily davy lidí opačným směrem. Nasedli jsme na místní vláček a nechali se odvézt tu jedinou funkční stanici, kde začínají trasy Circuito Inferior a Circuito Superior.

Skupina všudypřítomných nosálů

Napřed jsme vyrazili nahoru, na Circuito Superior, kde se člověk prochází po chodníčku vedoucím na horní hraně vodopádů. Ohromující masa vody, která padá dolů, dělá neuvěřitelný randál, ale taky vytváří v odpoledním slunci naprosto dokonalou duhu. O tom, že jsou vodopády opravdu nádherné, majestátní a velkolepé, snad ani psát nemusím. Dokázala bych se na ně dívat a dívat a... ale jak říká Tom, nejsme tady na dovolené, máme ještě spoustu práce, takže šup šup... :) Aneb není možné zůstat jen na jednom místě. Naopak stojí za to prochodit všechny zastrčené kouty parku a užít si výhledy na tyhle překrásné vodopády.

Circuito Superior

Po horní trase jsme se samozřejmě vydali i na trasu dolní. Ta je asi dvakrát tak dlouhá a vede místním pralesem až k pár odstrčeným vodopádům, aby se nakonec stočila zpět a předvedla velkolepou podívanou na vodopády Iguazú skoro v celé jejich kráse. Nejlepší je na celé trase ale její konec (nebo začátek, podle toho, zda se jde po směru nebo proti směru hodinových ručiček). Tam je vyhlídková plošina, která vede blízko k vodopádu, takže na ní prší a člověk je během chvilky promočený :-) Naprosto super, je-li 35 stupňů!

S Victorem, naším řidičem remisy, jsme se domluvili, že nás vyzvedne v 18.15, takže jsme se včas s vodopády rozloučili (zítra se vrátíme) a cestou kolem hotelu Sheraton jsme se pomalu a jistě vrátili zpátky na začátek.
Doma nás bohužel žádná pozitivní zpráva nečekala...Kořkův batoh zmizel neznámo kam.Zkoušeli jsme i volat na letiště...a nic. Prý máme být trpěliví.
Večer jsme si na doporučení zašli na naši první pořádnou večeři, doma ochutnali argentinské víno i pivo a konečně šli spát...

A nakonec pár fotek úchvatných vodopádů Iguazú

La Garganta del Diablo (Ďáblův chřtán)

TIPS:
Ubytování - Posada Portal del Iguazú, Correa Luna 230, Pto.Iguazú. 121 USD / 1 089 ARS / apartmán pro 5 osob na 2 noci bez snídaně. Pokoje na zahradě rodinného domu s rodinným přístupem. Moc pěkný, čistý a dostatečně velký apartmán s klimatizací a televizí. Kousek od centra i autobusového nádraží. Booking.com
Parque Nacional Iguazú - 215 ARS/os./jednodenní vstup. Na prohlídku parku si vyhraďte buď úplně celý den nebo dva dny. Pokud máte dostatek času, tak klidně i o den navíc na to, abyste se stihli podívat na brazilskou stranu. www1 www2 
Remisses Cataratas - něco jako taxi služba na dopravu mezi Puerto Iguazú a národním parkem. Email: remissescataratas@hotmail.com, oficiální tel.: (03757) 420907, tel. na Viktora, který nás vozil: 0054 3757512711
La Vitrina - na rohu ulic Av Victoria Aguirre a Ing.J.Romano, Puerto Iguazú. Zvenku pěkná restaurace s dobrými cenami a dobrým jídlem. Nicméně toalety jsou dost katastrofa...