Argentina 11: El Chaltén - Capital Nacional del Treking

Pozdní večeře, krátký spánek a brzké vstávání... Nejhorší možná kombinace. Ale dali jsme to. V 7.40 jsme byli na autobusovém nádraží (ani ne 5min chůze od hostelu), abychom zjistili, že náš autobus je už skoro úplně plný. Očividně tu prodali více lístků, než je sedadel v buse, což nás na jednu stranu překvapilo, na druhou ne ;) Rychle jsme nastoupili, abychom chytli alespoň ta poslední místa a čekali jsme, jak tuto prekérní situaci Argentinci vyřeší. A světe div se, vyřešili to tak, že pro těch 10 lidí navíc vypravili další velký autobus. Škoda, nemuseli jsme se mačkat se skupinou extra hlučných Izraelců a mohli jsme mít klid a spoustu místa.

Ať jim to tu funguje, jak chce, tak autobusy mají pěkné a i na 3h dlouhé cestě s fungující toaletou. Jediné, co je vtipné, ale i praktické, je upozornění na zákaz sundávání bot. Asi tu s tím mají bohaté zkušenosti ;)

Asi půlku cesty jsem prospala a probudila se právě včas, abych nás viděla sjíždět z Ruta 40. Cesta z El Calafate do El Chaltén je hodně složitá - jede se po asfaltové cestě, furt rovně, pak doleva, furt rovně a až to půjde, pak zase doleva až na konec asfaltu ;)

Vlevo: odbočka z Ruta 40 - prakticky rovná cesta s velmi silným provozem

Vpravo: Andy a uprostřed v dáli je vidět ledovec Viedma

Po pravé straně člověk vidí většinou jen pláně, vlevo se třpytí jezera (napřed Lago Argentino a potom Lago Viedma) a za nimi překrásné Andy se zasněženými vrcholky. Když se člověk dívá pozorně, může cestou zahlédnout lamy a pštrosy. 

Když jsme vjížděli do El Chalténu, tak autobus zastavil hned u první budovy - u správy parku Los Glaciares. Očekávali jsme, že opět po nás budou chtít vstupné do parku, ale místo toho nás správci pozvali k nim, aby nás seznámili s aktuální situací - tedy se stavem a náročností treků nebo s předpovědí počasí a aby nám rozdali mapy. To bylo snad poprvé, co z nás nikdo netahal peníze!

Pak jsme naskákali zpět do autobusu, aby nás převezl na asi 500m vzdálené autobusové nádraží (neboli takového plechového přístřešku na okraji vesnice). Naložili jsme krosny a pět vánočních stromečků (krosny na zádech a batohy na břiše) vyrazilo směr hostel. Byl to jenom kilometr, vesměs furt po hlavní, ale i tak se ty naše patnáctikilové batohy pronesly. 

Náš krásně modrý hostel ještě neměl připravené pokoje, takže jsme tam nechali krosny a vyrazili na procházku. Nejdříve jsme se vydali na Mirador de los Cóndores. Tedy museli jsme projít vesnicí zpátky až k budově správců parku, a pak se vydat pěšinkou nahoru do kopce. Tuším, že tato cesta do kopce je jenom předzvěst toho, co nás tady ještě čeká.

Vlevo: El Chaltén, vpravo: Cerro Torre a Mt Fitz Roy schované v mracích

Nahoru na vyhlídku je to kousek, jen něco přes kilometr a vede tam něco jako naučná stezka. Z vyhlídky Mirador de los Cóndores je krásný výhled na celou vesnici. A kdybychom byli bývali měli štěstí, tak jsme se mohli kochat i vyhlídkou na špici Cerro Torre nebo slavné hory Mt Fitz Roy. Bohužel sice bylo krásně, teplo a svítilo sluníčko, ale zrovna nad těmito 2 kráskami se pevně držely mraky.

El Chaltén z Miradoru de los Cóndores

Z Mirador de los Cóndores jsme zamířili dál na druhou méně atraktivní vyhlídku nazvanou Mirador de Águilas. Cestou na první jsme potkali spoustu lidí, ale tady už jsme byli prakticky sami. O nějakém značení cesty jako u nás si tady opět můžeme nechat zdát. Takže jsme šli po vyšlapané cestě kolem skrytého jezírka až jsme došli na okraj skalního útesu, kde se před námi rozprostřela ohromně rozlehlá pláň kolem jezera Viedma (které napájí hl. ledovec Viedma a taky se na něj dají podnikat výlety). 

Ještě jsme zkusili, zda se nejde dostat o kousek výš, ovšem místní vichr nás přesvědčil o výhodách závětrných stran.

Vlevo cesta od Miradoru de los Cóndores na Mirador de las Águilas, vpravo: výhled z Miradoru de las Águilas

Výhled z Miradoru de las Águilas

Río de las Vueltas, El Chaltén

Došli jsme zpět do vesnice, a protože bylo teprve brzké odpoledne, chtěli jsme se ještě projít. To by byl pěkný plán, kdyby nám v procházce nebránil ten šílený vichr, který nám opravdu bránil v chůzi. Tak jsme to vzdali, došli akorát do obchodu (návrat do komunismu jak vystřižený - prakticky prázdné police, minimální nabídka a přemrštěné ceny, otevřeno jen pár hodin denně (jako dvě dopoledne a dvě odpoledne)), udělali si rezervaci v restauraci na večeři a vrátili se ubytovat. A i na pokojích nás pronásledoval vichr, teď už jen zvukově :)

Na večeři jsme si došli do restaurace na hlavním náměstí a dali si malého pinguina :) to je džbánek, který má tvar tučňáka, kterému teče víno zobáčkem. A protože pan číšník zapomněl na objednávku Jájy, tak jsme dostali doplnění zdarma jako omluvu. 

A zítra? Podle počasí vyrazíme buď na Cerro Torre nebo na Mt Fitz Roy :)






TIPS:
Ubytování - Hostelería El Alamo, San Martin 198, 9050 El Chaltén, 327 USD / pokoj pro 2+pokoj pro 3 / 3 noci se snídaní. Pěkný hotýlek s čistými pokoji (mnohem lepší než v El Calafate) a super snídaní. V El Chalténu všeobecně hodně fouká, takže je potřeba si zvyknout akorát na meluzínu. Internet je k dispozici, ale moc nefunguje.
Parque Nacional Los Glaciares - tady, ze severní strany je vstup do parku zdarma. Autobus při příjezdu zastaví u stanice správců parku, kde vám řeknou, které trasy jsou otevřené, kam můžete a kam ne, dají vám mapu okolí apod. Docela užitečná zastávka :)
Mirador de los Cóndores - asi 1,5 km dlouhá procházka (cesta tam a zpět = 3km) od budovy správců parku na vyhlídku. Vede docela do kopce a je odtamtud krásný výhled na celou vesnici a za pěkného počasí i na Cerro Torre a Mt Fitz Roy.
Mirador de las Águilas - kousek před vyhlídkou Mirador de los Cóndores je odbočka vpravo. Po dalších cca 1,5 km dorazíte až na vyhlídku Mirador de las Águilas, odkud je krásný výhled na jezero Lago Viedma i patagonské pláně.
Více o obou vyhlídkách www
Fonda Ahonikenk El Chaltén - Avenida Miguel Martín de Güemes 23, El Chaltén. Příjemná restaurace s dobrým jídlem, velkými porcemi a přijatelnými cenami.