Argentina 8: Ohňová země v celé své kráse

Dneska ráno bylo krásně! Z okna jsme viděli modrou oblohu, sluníčko, ani mráček a hádejte, jaká musela být viditelnost nahoře, na ledovci Martial?:)
My ale ráno vyrazili na autobus. Věděli jsme, odkud odjíždí, ale nebyli jsme si jistí, jak ten autobus poznáme. Vůbec jsme se nemuseli bát...jakmile jsme se přiblížili ke stanovišti autobusů, tak nás odchytla jedna paní, prodala nám lístky (bylo jedno, s kým jsme jeli, všichni měli stejnou cenu) a ukázala nám, do kterého autobusu nastoupit. My poslušně nasedli a vyrazili.

Počasí se opravdu, ale opravdu vyvedlo! Ushuaia z mikrobusu...

Cesta kousek za městem ztratila asfalt a náš řidič však pokračoval pořád stejnou rychlostí. Zastavil až u vstupu do parku, kde jsme museli zaplatit vstupné a kde jsme se taky dozvěděli, že trasa, kterou chtěli jít Kořka s Jájou, je bohužel zavřená. Je totiž teprve začátek jara a ne všude už sníh roztál. A tak na hoře Guanaco leží závěje sněhu a turisti tam nesmí. Bohužel smůla pro KořkoJájojc, kteří chtěli zase šplhat někam nahoru.

My a v pozadí Chile

Naproti tomu plán zbytku týmu byl projít park podél pobřeží a okouknout všechny krásy, které po cestě jsou... Původně jsme chtěli jít z Bahía Lapataia do Bahía Ensenada, ale řidič nám řekl, že to není vhodné, že je lepší jít obráceně, protože tak budeme mít větší šanci, že se dostaneme do některého mikrobusu zpět. Tak jsme ho poslechli a vystoupili spolu se všemi ostatními turisty. V první chvíli tak bylo v téhle zátoce opravdu narváno; všichni mačkali spouště foťáků, jak pomatení a vůbec - to místo bylo prostě pekelně turistické. To nám ale moc nevadilo. Jednak proto, že jsme se rozhodli počkat, než se všichni konečně vydají na cestu a jednak proto, že jsme si ten neuvěřitelný pohled na krásnou přírodu chtěli patřičně užít.

Cesta Senda Costera má necelých 8 kilometrů a z toho ty první tři se jdou přes hodinu. To se tak sem tam stane, když se člověk zastavuje v každé zátoce, za každou zatáčkou, aby do sebe nasál ten půvab a tu krásu... (a samozřejmě si to i vyfotil).
Ty první tři kilometry byly i docela jednoduché, zato na posledních čtyřech přišel náročnější terén - hodně hodně bahnitá stezka...která nám vzala hodně sil. Po čtyřech kilometrech jsme došli k silnici RN3 a kolem návštěvnického centra zamířili podívat se na jezero Roca. Dnešní den se opravdu povedl - výhledy na okolní hory stály za to.

Lago Roca

Od Lago Roca jsme se vrátili zpátky na RN3 a pokračovali přes řeku Lapataia na ostrov Cormoranes. Abychom nemuseli po silnici, přešli jsme na stezku Paseo de la Isla de Cormoranes. Asi se budu opakovat, ale ono to jinak nejde...bylo tam krásně! Nádherné výhledy! Krásná krajina. Dokonalost sama. A na ostrově jsme viděli spoustu druhů ptáků, mj. ibise šedokřídlého.

Z ostrova jsme přešli most přes řeku Ovando a hned za mostem jsme zabočili doprava na cestičku vedoucí k aktivnímu rašeliništi. Kromě černého jezírka patří k zážitku z tohoto místa i můj překlad slova turbal. Bohužel moje slovní zásoba na tohle slovíčko nestačila, tak jsem si vzala na pomoc slovník, ale i na něj to bylo moc. Takže jsme vzala dvě nejbližší slova ve slovníku, což byla "zmatený" a "rašelina", takže místo "rašeliniště" mi vznikla "zmatená rašelina" :) ideální hláška dne.

Rašelinové jezírko Laguna Negra

Po procházce kolem Laguny Negry nás čekalo těžké rozhodnutí. Byly 3 hodiny odpoledne a autobus zpátky jel v 5 a v 7...takže jsme se museli rozhodnout, kudy půjdeme, abychom je stihli. Řekli jsme si, že ty 4 kilometry, které nám podle mapy zbývaly, stihneme do pěti, a to i se zastávkou na bobří přehradě. Bobří přehradu jsme chtěli vidět taky proto, že během jarního výletu na bobry jsme neviděli ani bobry ani bobří přehradu. Přehrada se konala, ale bobři tam už nebyli. Před několika lety totiž přehradu opustili a dnes žijí na mysu zálivu Lapataia.

Vlevo: La Castorera (opuštěná bobří přehrada), vpravo: vstup do zátoky Lapataia

Zátoka Bahía Lapataia

Od přehrady to bylo do Bahía Lapataia jen kousek, takže do odjezdu busu nakonec zbylo ještě dost času.
Náš 17-ti kilometrový výlet národním parkem Ohňová země byl naprosto krásný a úžasný zážitek z dokonalé přírody a neuvěřitelné blízkosti zvířat. A vrcholem byla liška patagonská!:)

Liška patagonská

TIPS:
Doprava do NP Tierra del Fuego - 200 ARS (cca 380 Kč)/os./zpáteční. Mikrobusy odjíždějí z Avenidy Maipú (na křižovatce s Av 25 de Mayo naproti benzínky, přímo před budovou celnice - Aduana). Stačí ráno přijít, zaplatit a nasednout. Na cestu zpátky je potřeba zapamatovat si řidiče, protože zpátky můžete jen mikrobusem, kterým jste přijeli. Autobusy odjíždějí do parku v 9:00, 10:00, 11:00, 12:00. 13:00 a 14:00. Zpátky jedou ve 13:00, 15:00, 17:00 a 19:00 z Bahía Lapataia a postupně objíždějí zastávky směrem ke vstupu do parku.
NP Tierra del Fuego - 140 ARS (cca 270 Kč)/os. Park se nachází asi 12 km od centra města Ushuaia a nabízí několik pěkných turistických tras. Bohužel v listopadu byla trasa na Cerro Guanaco ještě zavřená (jelikož na vrcholu kopce bylo ještě příliš mnoho sněhu). www
Trasa Senda Costera - cca 7,5 km dlouhá trasa. Začíná v Ensenada Zaratiegui, kam vás odveze autobus, a vine se podél pobřeží, až se napojí na silnici Ruta 3. Moc pěkná trasa a vesměs jednoduchá s výhledy na kanál Beagle a chilské pobřeží.
Trasa RN3-Lago Roca - cca 1 km odbočka od hlavní silnice vedoucí k jezeru Roca. Cesta po rovince, po silnici.
Paseo de la Isla de Cormoranes - cca 600 metrů, místo toho, aby se šlo po silnici, vede po ostrově stezka a nabízí výhledy na nejrůznější malé zátoky a ostrůvky a při troše štěstí i na nejrůznější ptáky.
Laguna Negra - cca 900 metrů dlouhá odbočka k rašelinovému jezírku Laguna Negra, které má opravdu tmavou, skoro až černou barvu.
Castorera - je to cca 400 metrů dlouhá odbočka k velké opuštěné bobří přehradě. Je to jen kousek od Bahía Lapataia.
Trasa - 17 km - od Ensenada Zaratiegui přes Senda Costera, Lago Roca, Isla de Cormoranes, Laguna Negra a Castorera do zátoky Bahía Lapataia. S různými zastávkami, pauzami a vyhlídkami jsme byli na cestě 6 hodin 40 min (z toho byla 1h 40 min pauza).