Argentina 25: Don't Cry for Me Argentina

Poslední chvíle... poslední rozhovory ve španělštině... poslední všechno. Aneb dnešní den ve znamení odjezdu.
S Tomem jsme se stihli sbalit už v noci, takže jsme si mohli přispat a i tak dorazit na snídani jako první.
Počasí nám v Buenos Aires už od včera nepřálo - ráno sice už jen mrholilo, ale bylo sotva 20°C. Veru v tomto počasí odmítla vytáhnout paty z hotelu, Kořka s Jájou se vypravili hledat cokoli z kraba královského (centolla) a my byli podruhé za celou dovolenou sami na procházce.
Zamířili jsme opět do Puerto Madero, přešli jej a prošli se kolem mrakodrapů za přístavem. Cestou jsme narazili na nenažrané papoušky, kteří neváhali vrhnout se do odpadků a lovit tam jakékoli vyhozené zbytky, pak jsme našli "alej slávy" - sochy slavných argentinských sportovců (ale byly tam jen 3 - buď alej teprve budují nebo už si další sochy někdo odnesl) a nakonec jsme došli až k fontáně Fuente de las Nereidas. Tam jsme směr procházky stočili zpět k hotelu.

Vlevo: Iglesia y Convento de Santo Domingo, San Telmo, uprostřed: Monumento Guardacostas, vpravo: papoušci (hrabající se v odpadcích) na Paseo El Retiro

Vlevo: Monumento a Julio A. Roca, uprostřed: Monumento "Canto al Trabajo", vpravo: Fuente de las Nereidas

Pravda, bylo nedělní dopoledne, ale i tak, v centru desetimiliónového města jsme potkali sotva 20 lidí a slabou stovku aut...kam se všichni poděli? Pochopila bych brzo ráno, ale v 11 dopoledne?

Uličkami malebné čtvrti San Telmo jsme se vrátili do hotelu, abychom si sbalili svých 5 švestek a ... vyrazili na cestu domů! Po téměř 4 týdnech... Protože nejsme másla a nepotřebujeme utrácet majlant za taxíky nebo remisy, vyrazili jsme s našima těžkýma batohama na MHD.

Napřed cesta metrem a potom kolem Obelisku...se všemi věcmi na zádech a na břiše

Z hotelu to byly jen dva bloky do metra (kde jsem napřed musela nabít kartu...), pak dvě stanice metrem a nakonec dva docela dlouhé bloky k zastávce ArBusu. No a tam jsme se postavili a čekali... opět nám totiž pomohlo pravidlo neznámých jízdních řádů - on ten autobus prostě někdy přijede :) Čekali jsme asi 10-15 minut a on opravdu přijel!!! (ozvalo se několik žuchnutí, jak nám všem spadl kámen ze srdce.) Za dalších 20 minut jsme už vystupovali na letišti. Do odletu jsme měli 2,5 hodiny a děsili jsme se, co tam budeme dělat. No, jako během celé dovolené, i tohle za nás vyřešili Argentinci.

Naše hodinová fronta na check-in

Fronta na check-in byla hooodně dlouhá a my v ní strávili hodinu (nemá smysl bavit se o tom, že to letecká společnost TAM měla čekat a otevřít víc přepážek). Problémem podle všeho byla včerejší bouřka, kvůli které museli zrušit spoustu letů - a všem řekli, že poletí dnes. Takže během jediné hodiny měli naplánované hned 3 lety do San Pabla (=Sao Paolo ve španělštině). Asi v půlce čekání přišla paní od aerolinek a vytvářela novou frontu - gratulovali jsme si, že jsme poskočili dopředu, ale nakonec to byla mnohem pomalejší fronta než ta původní... Ale, co - jsme ještě v Argentině, tady to takhle chodí normálně...

Našich milovaných 80 kg :)

Po hodině jsme se tedy konečně dostali na řadu, odevzdali naše skoro o polovinu těžší batohy (při cestě do Argentiny vážily naše batohy 11-12kg, teď 16 kg a Kořkův skoro 20 ;)), a šli se projít po obchodech.
Story o podřezané Lucci nechám na osobní vyprávění (ne, nic se mi nestalo, ačkoli to tak nevypadalo ;)).
Terminál pro zahraniční lety je miniaturní - má jeden obchod, jednu kavárnu, pár sedadel a tím to končí...
TAM je asi opravdu nízkonákladovka, když všechny tubusy u mezinárodního terminálu byly prázdné a my stejně museli k letadlu autobusem. Seděli jsme úplně vzadu, spolu s malými dětmi a na sedačkách, kde nebyl žádný prostor pro nohy. Ale tříhodinový let do Sao Paola/San Pabla jsme přežili.
Dvě hodiny na obrovském letišti nám spravily náladu - prolezli jsme všechno, dostavili se ke odletové bráně, když nás vyvolávali (na "Džarmilu" asi ještě dlouho nezapomeneme :)) a spokojeně se usadili do poloprázdného letadla do Amsterdamu. Ještě v Buenos Aires jsme si s Tomem zařídili přesazení z prostřední čtyřky k oknu - bohužel to znamenalo sedět nějakých 20 řad za ostatními. Jak že to bylo na cestě sem?

Sbohem, Argentino!

TIPS:
La Fuente de las Nereidas - fontána znázorňující mýtické zrození Venuše od argentinské sochařky Dolores Mora de Hernandéz z roku 1903 (někdy taky podle ní pojmenovaná Fuente Lola Mora). Původně stála v parku za Casa Rosada, ale hlavně kvůli nahotě soch byla přesunuta a dnes stojí před vstupem do rezervace Reserva Ecológica Costanera Sur (křižovatka ulic Av. Padre ML Migone a Av Dr Tristán Achaval Rodríguez). www

Monumento "Canto al Trabajo" - sousoší uprostřed Av Paseo Colón od argentinského sochaře Rogelia de Yrurtia z roku 1907. (cca Av Paseo Colón 800) www

ArBus, zastávka Obelisco - zastávka ArBusu ve směru na letiště je na ulici Carlos Pellegrini 551, jen kousek od obelisku, přímo před hotelem Panamericano. Je tam jen malá cedulka schovaná za stánkem/trafikou, ale autobus stojí přímo před hotelem. Dá se platit pouze kartou SUBE.

Letiště Aeroparque Jorge Newbery - odletová hala pro mezinárodní spoje je malá čekárna s jedním obchodem a jednou kavárnou. Jinak tam nic není, proto doporučuji projít si obchody v prvním patře odletové haly ještě před bezpečnostní kontrolou.