ISTANBUL - DEN PÁTÝ (středa)

Ačkoli doma v Čechách si všichni užívali volna, státního svátku 28. září, my jsme se pomalu loučili s Istanbulem...

7:45 Tentokrát byl i budíček dřívější, jelikož jsme se museli dobalit a nachystat na cestu domů.
8:00 Poslední snídaně na střešní terase byla příjemná, i když už poněkud chladná...
8:45 Opustili jsme hotel na poslední malou procházku. Pod Topkapi palácem se nachází pakr Gülhani. Původně tento park patřil k sultánskému paláci, ale na konci 19.stol jej sultán věnoval a zpřístupnil městu. Co nás v parku nejvíce překvapilo bylo, že jsme tam potkali na 15 pravděpodobně vládních aut (oficiálně tam auta totiž nesmí), plných papalášů a jejich bodyguardů. Docela zajímavá sebranka :-).

10:15 V parku jsme ovšem nemohli být dlouho. Nejpozději v 11:00 jsme totiž museli opustit hotel, takže jsme se vrátili, ještě se opláchli a na 15min si lehli (přeci jen nás čekal ještě dlouhý den).
10:45 Opustili jsme hotel a pomalu a jistě zamířili domů...
11:00 Opouštíme čtvrť SultanAhmet a tramvají s přestupem na metro míříme na letiště. Budeme tam sice brzo, ale lepší, než-li tam být pozdě.

12:15 A tady začíná naše letištní story. Až do této chvíle jsme neměli s nikým problém...Turci v restauracích, fast foodech, hotelu, mešitách, palácích...všichni byli v pohodě a rozhodně uměli alespoň základy angličtiny. Na letišti!!! jsme zato nic příjemného nezažili...

Naše historka začíná tím, že jsme si řekli, že když máme v plánu na letiště dorazit tak brzo (3h před odletem), tak si nezařídíme check-in už večer před odletem, ale zvládneme to v "self-check-in stojanech", které jsou na letišti.
Takže co se dělo, vystoupili jsme z metra a při vstupu do letištní haly prošli bezpečnostní kontrolou (docela hustý...že byla už tady). Pak jsme po chvilce hledání našli Turkish Airlines a hned u jejich přepážek byly ty slavné "self-check-in stojany". Tak jsme vytáhli pasy a začali zadávat veškeré informace, které ten systém po nás chtěl. Nakonec nám nabídl možnost vybrat si místa k sezení. A tady nastal první zádrhel - systém nám oznámil, že jsou v letadle volná poslední 2 místa - jedno ve 12. řadě a jedno ve 22. řadě. Tak jsme si řekli, že jsme holt prohloupili a že teda let zpátky domů nestrávíme spolu...no, co se dá dělat. To jsme ale netušili, že to není to nejhorší. 12. řada je totiž ta, kde jsou umístěny nouzové východy, takže tuto řadu není možné zarezervovat před tento systém, ale musíme na přepážku. Na to jsme přišli až asi po 10 minutách, co jsme to zkoušeli zas a znovu - jakmile jsme totiž zadali sedadlo ve 12. řadě, tak celý systém zamrzl. :-) Vtipné že? Při jednom z posledních pokusů nám to dokonce oznámilo, že je v letadle volné už jen 1 místo!!! Mě už to přestalo bavit, tak jsem šla hledat pomoc k pracovníkům Turkish Airlines...a hele, první 3 na které jsem narazila neuměli skoro anglicky a když už jsem jim vysvětlila co mám za problém, tak mi řekli, že s těmito přístroji pracovat neumí...no bomba. Nicméně jsem se nevzdala a šla hledat někoho dalšího. Našla jsem přepážky, kde se prodávají letenky Turkish Airlines. Zajímavé je, že i tam jsem narazila na lidi, co neuměli anglicky (resp. tvrdili, že umí, ale na mé otázky neodpovídali :-)). Co z nich vypadlo bylo, že mám smůlu a že si můžu koupit nové letenky na někdy jindy...Tak to jsem se naštvala a vyrazila k další přepážce hledat někoho, kdo mi bude rozumět. A konečně!!! Měla jsem konečně štěstí. Chlápek na přepážce sice moc neuměl anglicky mluvit, ale rozuměl! Poslal mě na check-in, který se jmenoval "Stand by" a kde se vyřizovaly "tyto problémy". Pán na check-inu mě ujistil, že letadlo je zatím téměř prázdné a že si můžu vybrat dokonce i sedadla...odbavil naše zavazadla a popřál nám krásný let.
Tom může potvrdit, že mě už pomalu začal přepadat vztek a že když jsem mluvila s tímhle posledním pánem, tak jsem se i mírně třásla...na druhou stranu jedno doporučení pro všechny: NIKDY SE NEVZDÁVAT A NEVĚŘIT NIKOMU, KDO POŘÁDNĚ NEMLUVÍ ANGLICKY A NEROZUMÍ VÁM. Východisko se vždycky najde :-)

15:40 Konečně, odlétáme :-)

19:00 Zpátky doma...a před námi další úkoly - roztřídit fotky (jo, zbláznila jsem se a nafotila přes 1500 fotek), vytvořit výběr fotek, který bude prezentovatelný a pak samozřejmě napsat zprávy na tento blog...a ne, že by to bylo něco jednoduchého :-)

ISTANBUL - DEN ČTVRTÝ (úterý)

Na náš poslední celý den v Istanbulu jsme si schovali především návštěvu paláce Dolmabahce.

9:00 Konečně se nám jednou podařilo odejít trošinku dřív...ovšem poprvé nás také čekala delší cesta - a to až na konečnou tramvaje T1.
9:30 Když jsme dorazili do paláce Dolmabahce byli jsme hooodně překvapení, že tam nestojí žádná fronta. Prošli jsme si bezpečnostní kontrolou a hurá na nákup vstupenek.

INFO: Vstupné se platí zvlášť za Selamlik a za Haremlik, nebo za obojí dohromady. Společné vstupné do obou budov stojí 20 TL, pro studenta stojí jen 1TL. Do objektu je denně prodáno maximálně 3 000 vstupenek, takže je lepší přijít ráno.
9:50 Měli jsme štěstí - tím, že jsme nemuseli stát dlouhou frontu, dostali jsme se brzo i do paláce. Naše prohlídka paláce, Selamliku, začala už v 9:50. Prohlídka v angličtině byla určeno pro asi 70 lidí, průvodce koktal a neuměl pořádně anglicky, takže jsme se toho opravdu moc nedozvěděli. Nicméně jsme si prohlédli nádherně vyzdobené místnosti - v převážně evropském stylu s osmanskými prvky.

 10:45 Po Selamliku jsme se vydali do Haremliku, neboli do soukromých místností sultánovy rodiny. Také tady jsme měli štěstí - prohlídka začala asi do 2 minut po tom, co jsme k harému dorazili. Tady už průvodce uměl skvěle anglicky a nebál se předstoupit před skupinu turistů. Na druhou stranu, prohlídka tady probíhala především samostatně, bez průvodce a bez komentáře.
11:15 Po prohlídce jsme se zase začetli do našeho průvodce, resp. Tom se začetl. A já se věnovala koťátku :-)

 INFO: V Istanbulu jsou tisíce koček a psů, které žijí na ulici. Bohužel Istanbulské útulky takové množství zvířat nezvládnou pojmout, proto úřady zavedly jinou praxi - zvířata odchytávají, na veterině je zkontrolují, přeočkují a označí. Pokud jsou zvířata zdravá a nejsou nebezpečná člověku, pak je opět vypustí ven. Značku mají na uchu z vnější strany.
11:45 Po půlhodině bylo už načase vyrazit o dům dál. Prošli jsme se palácovými zahradami...kde nás překvapil chov slepic :-).
12:15 Vyrazili jsme do kopce kolem stadionu Inönü směrem na náměstí Taksim.

12:45 Po 30 minutách příkrého stoupání jsme konečně stanuli na náměstí Taksim :-). Huráááá!!!

 13:00 Po dlouhém a smutném hledání jsme konečně našli tureckou specialitu, kterou jsem chtěla vyzkoušet...jmenuje se to "kumpir" a jedná se o pečenou obří bramboru, která je rozříznuta, vnitřek vydlabán a smíchán se sýrem a naplněn nejrůznějšími přílohami - vetšinou vegetariánskými. Např. bramborový salát, kukuřice, hrášek, kousky kebabu, nějaké omáčky apod.

INFO: Z vlastní zkušenosti i ze zkušenosti některých známých toto jídlo nedoporučuju. Stojí kolem 10 TL, což není moc, a vypadá to opravdu lákavě... ale ty žaludeční potíže, co většinu z nás potom potkaly za to nestojí.
13:30 Vyrazili jsme z náměstí Taksim po ulici Istiklal a naším cílem byla Galatská věž. Cestou jsme ovšem potkali první kostel - do té doby jsme potkávali jen a pouze mešity. Takže jsme nutně museli na prohlídku kostela San Antonio - a k našemu překvapení to byl úplně normální kostel, kterých je u nás spousta :-).

15:00 Po více než hodinové procházce ulicí Istiklal jsme se dostali ke Galatské věži. Její návštěva ovšem nestála za to - nahoře je totiž restaurace a jinak v té věži nic moc není...

INFO: Nahoru jezdí pouze výtah. Na večer je nutná rezervace v restauraci. Cena prohlídky během dne je cca 11TL/os, večer je to i s večeří (ta vychází tak na 50TL/os).
15:30 Z Galatské věže je to jenom kousek na Galatský most. Galatský most vede přes Zlatý roh a je to dvoupatrový most. Horní patro slouží jako silnice, cesta pro tramvaje a široký chodník, který je neustále plný rybářů. Ve spodním patře se nacházejí rybí restaurace a fast foody.

16:00 Po procházce městem jsme se dostali zpět k mešitě Süleymaniyi - v našem průvodci jsme si přečetli, že tam mají být zajímavé hrobky a další věci k vidění...no obvykle asi ano, ale ne v době, kdy probíhá rekonstrukce a vše krom mešity je zavřené...takže jsme měli smůlu :-( Po celodenním chození nám ovšem nevadilo chvilku si posedět ve stínu mešity a odpočívat.

Tak aspoň, že bylo kolem mešity pár jiných věcí, co se dalo vidět. Jednou z nich je mini hrobka největšího osmanského stavitele Sinana, na které stojí, že Sinan odpočívá ve stínu svého největšího díla. Další zajímavostí jsou lázně, hamami - kde se člověk musí řídit velkým množstvím pravidel (jedno, které si pamatuju je, že se tam nechodí po jednom, ale minimálně po dvojicích...)

 

Beyazitova věž, která i dnes slouží hasičům

17:00 Ze Süleymaniye jsme se vydali do slavného Velkého bazaru neboli do Kapali Carsi. Tím, že je tak slavný, tak je určený především turistům...podle toho se tu také pohybují ceny a ochota Turků vyjednávat a jít s cenou dolů.

INFO: Kapali Carsi je opravdu hodně velký bazar plný spletitých uliček. Naštěstí se na mnoha místech nachází mapy a jednotlivé uličky mají své názvy. Takže se člověk opravdu neztratí...
17:45 Po tom, co jsme v pondělí objevili vynikající chuť jahodového dezertu, jsme se museli vrátit i v úterý a zkusit, jestli nás jenom nešálily chuťové buňky nebo zda to bylo opravdu tak dobré...BYLO! :-)
18:15 Tak jako každý den i tentokrát jsme se vypravili odpočinout si na hotel...ačkoli se nám to tentokrát trošinku protáhlo a z postele jsme se vyhrabali až po více než 2 hodinách :-).
20:30 Opustili jsme hotel a vydali jsme se na sraz s Erdenizem. Měli jsme se sejít uprostřed ulice Istiklal, ale Erdeniz nám 5minut před srazem napsal, že se doma ožral s kamarády a že to nestíhá...tak jsme se vydali zase domů - cestou jsme ještě ochutnali pravé čerstvé ovocné nápoje - a popravdě, to stálo za to. Není nad čerstvě vymačkané ovoce...

INFO: Ovocné džusy opravdu doporučuju - vymačkají je přímo před vámi a stojí minimum peněz (od 1TL do 3 TL za 2dcl, záleží na druhu ovoce).
23:00 Sbalit se a spát :-)

ISTANBUL - DEN TŘETÍ (pondělí)

Pondělí - aneb jsme v polovině naší mini dovolené :-)

8:00 Sice jsme vstali už v 8 ráno, ale po ránu nám to moc nejde :-) Takže nám trvalo téměř hodinu a půl než jsme se konečně vypravili na další průzkumný den.
9:30 Konečně :-) opouštíme hotel a míříme za první památkou...
9:40 Kousíček od vstupu do Hagia Sofia je malá budova, která ukrývá vchod do podzemní cisterny. Yerebatan Sarnici pochází z 6.století a sloužila jako nádrž na pitnou vodu. Dnes je přístupná veřejnosti a natáčela se tady jedna scéna z Jamese Bonda. Tajuplné prostředí, desítky sloupů a rybičky, to je to, co na vás uvnitř cisterny čeká.

INFO: Vstupné je 10 TL (2011), slevy pro studenty nejsou...na prohlídku stačí min. 30 minut.
10:30 Po Yerebatan Sarnici jsme měli namířeno do paláce Topkapi. Obrovský sultánský palác má celkem 4 nádvoří - postupně se zmenšují, a každé nádvoří mělo přesně stanovená pravidla, kdo do nich mohl vstoupit.

Některé místnosti jsou naprosto úchvatně vyzdobené, propracované do každého detailu. Jsou vybaveny minimem nábytku a to většinou sedacího/lehacího :-). Při vstupu do některých místností si člověk vystojí dlouhatánské fronty. Vlevo na konci třetího nádvoří jsme si jednu takovou frontu vystáli - netušili jsme, kam vstupujeme a co si budeme prohlížet. Takže jsme to vzali letem světem, na všechny předměty jsme se koukli a postupně předbíhali frontu. Až když jsme vyšli ven, otevřeli našeho chytrého průvodce a začetli se, zjistili jsme, že se jedná o sbírku nejvzácnějších relikvií islámského světa (např. otisk Mohamedovy nohy), kterou Turci nakradli během svých válečných výbojů...

sultánský symbol

INFO: Vstupné je 20 TL (2011) do veřejných místností paláce. Soukromé komnaty sultána a jeho rodiny jsou ukryty v části Harem, kam se platí zvláštní vstupné 15 TL (2011). Ani palác Topkapi nemá slevy pro studenty. Na prohlídku (pouze) paláce stačí cca 2 hod.
12:45 Oběd :-).
13:30 Dorazili jsme k přístavu Eminönü - chtěli jsme jet na projížďku po Bosporu, ale bohužel nám řekli, že lístky na loď budou v prodeji až 15min před odjezdem, tak jsme se rozhodli vyrazit na obhlídku mešity a Egyptského bazaru. V mešitě Yeni Valide Camii byla zrovna modlitba, takže jsme ji okoukli jen zvenčí a zamířili rovnou do Egyptského bazaru. Ten je prý jeden z nejtypičtějších v Istanbulu a nabízí velké množství stánků s kořením, čaji a rostlinami.

 

Mě se tady podařilo koupit pohledy, ale pro známky jsme museli na poštu - povím vám, že za prvé najít poštu (jděte rovně a tam to je) a pak odeslat pohledy ("Do které fronty si mám stoupnou?" "???" "(ukážu místo pro známku na pohledu)" "(pán ukáže frontu)" :-)) byl zážitek. Moc času jsme ale neměli, protože jsme ještě stále chtěli stihnout loď.
INFO: Známka stála cca 1,3 TL. Pokud nechcete prohloupit, tak obvykle se dá koupit 4-5 pohledů za 1 TL, přesto se sem tam snaží z turistů vytahnout peníze a chtělí jeden pohled za 1 TL.
14:30 - 16:30 Vyrazili jsme na dvouhodinovou projížďku lodí po Bosporu. Vybrali jsme si tu kratší, která nás provezla kolem všech důležitých paláců, kolem obou Bosporských mostů i kolem několika pevností. V odpoledním sluníčku to byla opravdu moc pěkná projížďka :-)

 

 INFO: Vyjíždí se např. z Eminönü, poslední dok hned u Galatského mostu. Cena 10TL (2011) za krátkou vyjížďku (2h bez zastávek) nebo 25 TL za celobosporskou cestu (celodenní s několika zastávkami)
17:20 Z lodi jsme vyrazili do kopce k další slavné mešitě Süleymaniye Camii. Říká se o ní, že je to nejkrásnější istanbulská mešita a rozhodně stojí za návštěvu.

INFO: Zdarma. Nutno dodržovat pravidla oblékání, půjčují šátky.
18:00 Za zpěvu muenzinů (chlápků svolávajících z minaretů věřící k modlitbě) jsme se vydali směrem zpátky do hotelu. Cestou jsme ale šli kolem jedné překrásné cukrárny...a tam nás uchvátil jahový košíček, kterému jsme prostě nemohli odolat.
18:30 Před dalším výletem jsme si dali malého šlofíka na hotelu...je naprosto úžasné bydlet v centru. Člověk může kdykoli dospat a získat zpátky sílu na další poznávání města.
20:00 V osm večer jsme vyrazili na procházku. Tentokrát opačným směrem - tedy do míst, která nejsou turisticky zajímavá. Šli jsme tmavými uličkami až jsme došli do Kumkapi, což je čtvrť vyhlášená mořskými specialitami. Proto byla plná turistů, restaurací a odchytávačů (chlápci stojící před restaurací "Hello, my friend! Come to our restaurant....").

 22:15 Po dvou hodinách procházení se jsme únavou padli a usnuli :-).

ISTANBUL - DEN DRUHÝ (neděle)

8:00 Den nám začíná už v osm ráno...píšu "už", protože po předchozí noci bylo alespoň pro mne velice obtížné vstávat. Ale co - na dovolené se vyspávat nemůže - musíme poznávat, poznávat a poznávat. Takže neremcáme a vyrážíme hledat snídani - tu totiž nemáme v našem hotelu, ale v jeho sestřičce hned za rohem. Když se vyšplháme do čtvrtého patra, čeká na nás krásný výhled na starou část Istanbulu. Dokonce je z téhle terasy vidět jak Hagia Sofia a Sultan Ahmet Camii (Modrá mešita), tak i Asie...tady se nám každý den krásně snídalo...

Sultan Ahmet Camii

9:30 Konečně vyrážíme na procházku. A když už bydlíme jen 5 min od těch dvou nejslavnějších mešit, míříme přímo tam. Jako první bereme útokem Sultan Ahmet Camii. Jediný problém byl, že stejný nápad jako my mělo dalších tisíc turistů...
9:35 Naštěstí fronta postupovala rychle, takže jsme se během pouhých pár minut dostali dovnitř. Modrá mešita je obrovská, překrásně zdobená a věčně přeplněná turisty. Ti se mohou pohybovat jen po velmi malé části mešity - díky tomu si lze prohlédnout tu větší část úplně prázdnou...

INFO: Sultan Ahmet je stále funkční mešita, takže je nutné dodržovat základní pravidla oblékání - ženy dlouhá sukně, skrytá ramena a šátek přes vlasy; muži dlouhé kalhoty a neupnutá trička (žádná tílka). Pokud žena něco z toho nemá, v téhle (a v některých dalších mešitách) jí šátek a sukni půjčí..

V mešitách všeobecně je dovoleno fotit - jen se nesmí fotit modlící se lidé.

Všechny mešity jsou zdarma.
Po tom, co jsme opustili mešitu, jsme vyrazili do téměř neznámé hrobky sultána Ahmeta (toho, který mešitu nechal postavit). Bylo to naše první setkání se sultánskou hrobkou, takže jsme byli docela překvapeni...no uznejte sami - takhle "naše" hrobky nevypadají...

Sultan Ahmet Türbesi

INFO: Pro vstup do hrobek platí stejná pravidla oblékání jako do mešit...
10:30 Naším dalším cílem se stal kostel/mešita Hagia Sofia - původně byla Hagia Sofia postavena jako kostel, ale po dobytí Istanbulu (1453) byla přeměněna na mešitu. Aby v dnešní době nedocházelo ke konfliktům mezi náboženstvími, není už ani mešitou ani kostelem...ale muzeem. Velkolepý prostor, fresky, mozaiky a opět davy lidí. Přestože kostel už není v perfektní formě, zanechává v každém hluboký dojem. Prohlídka nám zabrala asi 1,5 hodiny.

INFO: Vstupné v roce 2011 bylo 20 TL/os., studentské slevy neexistují, lze se připojit k některému z anglicky mluvících průvodců. Uvnitř je dovoleno fotit.
12:00 Zasloužený oběd :-)
13:00 Po vyčerpávajícím dopoledni jsme si dali malinkou hodinovou pauzu na hotelu... :-)
14:00 Pěšky jsme vyrazili na procházku - z hotelu až do přístavu v Eminönü a odtud na sraz s Erdenizem v Kabatasi.

Přístav v Eminönü

15:00 No, Erdeniz byl spolehlivý asi jako všichni Turci, takže jsme do Ortakoye vyrazili sami. Nejdříve jsme na cestě potkali Besiktasskou mešitu, potom Hodinovou věž a nakonec palác Dolmabahce. Ten má na délku více než 700m, takže nám chvilku trvalo, než jsme ho obešli.

Besiktasská mešita a v pozadí palác Dolmabahce

Na náměstí Barbosa na nás už Erdeniz čekal. A vedl nás po hlavní cestě až k prvnímu Bosporskému mostu.

Náměstí Barbosa se jmenuje podle obávaného piráta a pozdějí admirála tureckého námořnictva - jím byla inspirována i role Barbosy ve filmové sérii Piráti z Karibiku

mešita a první Bosporský most

Ovšem nedošli jsme jen k Bosporskému mostu, ale až za něj. V parku za mostem "parkovala" loď "velkého" Atatürka (něco jako otec vlasti), kterou si v dnešní době lze pronajmout.

Atatürkova loď Savarona

18:45 Po několika kilometrech chůze nám večeře pod Bosporským mostem přišla vhod. A taky pravý turecký čaj.
19:30 Vracíme se zpátky k paláci Dolmabahce a odtud strmě stoupáme na náměstí Taksim. Cestou máme jedinečnou možnost podívat se, jak vypadá fotbalový zápas na stadionu Inonu (klub Besiktas) a jak se v Turecku na zápas kouká zdarma :-)

Z Taksimu vede nejdelší turecká ulice určená chodcům Istiklal - asi v půlce odbočujeme do některé z bočních uliček a míříme na další ochutnávku tureckého piva Efes...zachutnalo nám a bavili jsme se tolik, že jsme málem nestihli poslední tramvaj zpátky do čtvrti SultanAhmet.
Naštěstí jen málem, takže po půlnoci už jsme byli zase v postýlce...