ISTANBUL - DEN DRUHÝ (neděle)

8:00 Den nám začíná už v osm ráno...píšu "už", protože po předchozí noci bylo alespoň pro mne velice obtížné vstávat. Ale co - na dovolené se vyspávat nemůže - musíme poznávat, poznávat a poznávat. Takže neremcáme a vyrážíme hledat snídani - tu totiž nemáme v našem hotelu, ale v jeho sestřičce hned za rohem. Když se vyšplháme do čtvrtého patra, čeká na nás krásný výhled na starou část Istanbulu. Dokonce je z téhle terasy vidět jak Hagia Sofia a Sultan Ahmet Camii (Modrá mešita), tak i Asie...tady se nám každý den krásně snídalo...

Sultan Ahmet Camii

9:30 Konečně vyrážíme na procházku. A když už bydlíme jen 5 min od těch dvou nejslavnějších mešit, míříme přímo tam. Jako první bereme útokem Sultan Ahmet Camii. Jediný problém byl, že stejný nápad jako my mělo dalších tisíc turistů...
9:35 Naštěstí fronta postupovala rychle, takže jsme se během pouhých pár minut dostali dovnitř. Modrá mešita je obrovská, překrásně zdobená a věčně přeplněná turisty. Ti se mohou pohybovat jen po velmi malé části mešity - díky tomu si lze prohlédnout tu větší část úplně prázdnou...

INFO: Sultan Ahmet je stále funkční mešita, takže je nutné dodržovat základní pravidla oblékání - ženy dlouhá sukně, skrytá ramena a šátek přes vlasy; muži dlouhé kalhoty a neupnutá trička (žádná tílka). Pokud žena něco z toho nemá, v téhle (a v některých dalších mešitách) jí šátek a sukni půjčí..

V mešitách všeobecně je dovoleno fotit - jen se nesmí fotit modlící se lidé.

Všechny mešity jsou zdarma.
Po tom, co jsme opustili mešitu, jsme vyrazili do téměř neznámé hrobky sultána Ahmeta (toho, který mešitu nechal postavit). Bylo to naše první setkání se sultánskou hrobkou, takže jsme byli docela překvapeni...no uznejte sami - takhle "naše" hrobky nevypadají...

Sultan Ahmet Türbesi

INFO: Pro vstup do hrobek platí stejná pravidla oblékání jako do mešit...
10:30 Naším dalším cílem se stal kostel/mešita Hagia Sofia - původně byla Hagia Sofia postavena jako kostel, ale po dobytí Istanbulu (1453) byla přeměněna na mešitu. Aby v dnešní době nedocházelo ke konfliktům mezi náboženstvími, není už ani mešitou ani kostelem...ale muzeem. Velkolepý prostor, fresky, mozaiky a opět davy lidí. Přestože kostel už není v perfektní formě, zanechává v každém hluboký dojem. Prohlídka nám zabrala asi 1,5 hodiny.

INFO: Vstupné v roce 2011 bylo 20 TL/os., studentské slevy neexistují, lze se připojit k některému z anglicky mluvících průvodců. Uvnitř je dovoleno fotit.
12:00 Zasloužený oběd :-)
13:00 Po vyčerpávajícím dopoledni jsme si dali malinkou hodinovou pauzu na hotelu... :-)
14:00 Pěšky jsme vyrazili na procházku - z hotelu až do přístavu v Eminönü a odtud na sraz s Erdenizem v Kabatasi.

Přístav v Eminönü

15:00 No, Erdeniz byl spolehlivý asi jako všichni Turci, takže jsme do Ortakoye vyrazili sami. Nejdříve jsme na cestě potkali Besiktasskou mešitu, potom Hodinovou věž a nakonec palác Dolmabahce. Ten má na délku více než 700m, takže nám chvilku trvalo, než jsme ho obešli.

Besiktasská mešita a v pozadí palác Dolmabahce

Na náměstí Barbosa na nás už Erdeniz čekal. A vedl nás po hlavní cestě až k prvnímu Bosporskému mostu.

Náměstí Barbosa se jmenuje podle obávaného piráta a pozdějí admirála tureckého námořnictva - jím byla inspirována i role Barbosy ve filmové sérii Piráti z Karibiku

mešita a první Bosporský most

Ovšem nedošli jsme jen k Bosporskému mostu, ale až za něj. V parku za mostem "parkovala" loď "velkého" Atatürka (něco jako otec vlasti), kterou si v dnešní době lze pronajmout.

Atatürkova loď Savarona

18:45 Po několika kilometrech chůze nám večeře pod Bosporským mostem přišla vhod. A taky pravý turecký čaj.
19:30 Vracíme se zpátky k paláci Dolmabahce a odtud strmě stoupáme na náměstí Taksim. Cestou máme jedinečnou možnost podívat se, jak vypadá fotbalový zápas na stadionu Inonu (klub Besiktas) a jak se v Turecku na zápas kouká zdarma :-)

Z Taksimu vede nejdelší turecká ulice určená chodcům Istiklal - asi v půlce odbočujeme do některé z bočních uliček a míříme na další ochutnávku tureckého piva Efes...zachutnalo nám a bavili jsme se tolik, že jsme málem nestihli poslední tramvaj zpátky do čtvrti SultanAhmet.
Naštěstí jen málem, takže po půlnoci už jsme byli zase v postýlce...