Odpočinková romantika & Bahna potřetí

Přiznávám, i já sem tam kouknu na Slevomat a díky tomu sem tam s Tomem vyrazíme někam na víkendový výlet. Tentokrát jsme nejeli moc daleko, jen kousek za Prahu do vesničky Nesuchyně. A pojali jsme to jako oslavu našeho šestiletého výročí...

Hotel Lions

Do hotelu Lions jsme dorazili za hodinku jízdy z Prahy v pátek v podvečer. V rámci balíčku, který jsme si koupili, jsme měli hned několik aktivit - squash, bowling, rašelinový zábal a čokoládovou koupel. Nicméně takových jako my bylo více, takže jsme si moc nemohli vybírat, kdy se jednotlivých aktivit zúčastnit. Ale jelikož jsme to brali spíše jako odpočinkový víkend, tak nám to nevadilo.
V pátek večer, ještě před večeří, jsme se vydali na rašelinový zábal. Co to? No, v podstatě nic to...To si lehnete na masážní stůl, na záda vám dají ručník a do něj teplou rašelinu, která je uzavřena v nějakém plastovém obalu a nechají vás takto 20 minut odpočívat. Uznávám, je to velice příjemné a zádové svalstvo se vám krásně uvolní, ale rozhodně to není nic, za bych byla ochotná zaplatit plnou cenu.
Abychom se v pátek "zničili", dali jsme si ještě hodinku squashe. Nehráli jsme spolu asi více než rok a ani jeden neznáme pořádně pravidla, přesto jsme si zahráli a opravdu nám šlo míčky dobíhat a vybírat i to, co jsme si mysleli, že nezvládneme. A velice příjemně jsme se tím unavili :)

Nesuchyně

Pátek byl tedy aktivní; sobotu jsme si tedy vzali jako pasivní... Dopoledne jsme se jen prošli vesnicí (njn, 1,5 km tam a zpátky :)) a znovu se utvrdili v tom, že jsme oba dva 100% pro bydlení ve městě. Přes oběd jsme si potom zahráli bowling - dráha nebyla nic moc, přesto jsme zvládli 3 celé hry. První dvě vyhrál Tom, ale ve třetí hře jsem konečně pochopila, jak dráha funguje a kam kdy koule zatáčí, takže výhra už byla jen moje :)
Po bowlingu jsme šli na "romantickou čokoládovou koupel". Balneo centrum navazovalo velice příjemnou atmosféru a kdybychom byli objednáni na večerní hodinu, líbilo by se mi to víc. A taky ta čokoláda...asi jsme měli přehnaná očekávání - mysleli jsme, že se budeme opravdu koupat v něčem, co připomíná tekutou čokoládu, ale ona to byla v podstatě vířivka s čokoládovou přísadou. Aspoň, že tam byla intimní atmosféra a sklenička vína pro každého :)

Čokoládová koupel pro dva :)

Řekla bych, že to válení se je někdy náročnější než opravdová aktivita. Takže není divu, že nás sobota pořádně zmohla.
Proto jsme se rozhodli si to v neděli vynahradit. Kolem desáté jsme opustili hotel, abychom v autě popojeli jen 6,5 km k nádraží v Mutějovicích (kupodivu je nádraží od vesnice vzdálené asi 2 km :)). Tam jsme uprostřed bláta nechali Myšpulína a sami zamířili na procházku.

Už tenhle pohled hned na začátku dával tušit, že jsme na výpravě Bahna #3

Naše kroky vedly po všech barvách turistických stezek - nejdříve jsme se vydali po žluté, a zároveň po naučné stezce vedoucí ke Kounovským kamenným řadám. Ještě než jsme k nim dorazili, tak jsme si vzpomněli na náš Bahna #2 výlet, kdy jsme šli skrz pole. Tentokrát jsme ale měli štěstí - země byla lehce zmrzlá, takže jsme pole přešli jedna dvě. Za polem se vstoupí do lesa a kam se člověk podívá, tam se nacházejí kamenné řady. Kromě prohlídky řad jsme se vydali ještě k dvěma nejdůležitejším kamenům - ke Gibbonovi (směřujícímu na východ letního slunovratu) a Pegasovi (směřujícímu na západ zimního slunovratu).

Kounovské kamenné řady

Vlevo: Gibbon, vpravo: Pegas

A pak už jsme se vydali přes náhorní plošinu Rovinu k rozcestníku s modrou. Po modré jsme se jen přemístili od Kounovských kamenných řad kolem Kubištovy rokle až ke zřícenině hradu Pravda (hradiště Rovina jsme vynechali).

Vlevo: cesta lesem, uprostřed: Kubištova rokle, vpravo: bahnitá cesta lesem :)

I když je teprve únor, tak jsme na Pravdě potkali tatínky s dětmi, kterak kolem táboráku opékali špekáčky :) Zřícenina hradu se nám líbila a rozhodně stojí za návštěvu s dětmi.

Zřícenina hradu Pravda

Kostelík v Domoušicích

Z Pravdy jsme zamířili přes vesnici Domoušice zpátky, tentokrát po červené. Do Domoušic to bylo jen 2 km a už ke konci cesty jsme se setkali s pořádným bahnem, které prostě nešlo obejít. Naštěstí to do vesnice byl jen kousek, takže to šlo. Za vesnicí, kde jsme se napojili na zelenou, přišla pravá hrůza - v podstatě takový bahenní tankodrom. K pevné cestě nám zbývaly jen 3 km, tak jsme si řekli, že to tak hrozné určitě nebude a že to zvládneme. No, kdybychom tam byli teď znovu, tak bych se asi rozhodla jinak...vypadalo to tam, jako by si traktoristi udělali závody - totálně rozježděná cesta i louka okolo s hlubokými bahenními loužemi.... Jakmile to jen trošku šlo, tak jsme se pokoušeli prodírat se lesem než klouzat bahnem, ale ne vždy to bylo tak jednoduché... Nakonec se nám to povedlo a my si zpět na pevné zemi oddychli.

Bylo to tak náročné, že jsem ani neměla sílu fotit...

K autu už to bylo jen půl kilometru, nicméně my se ještě otočili na druhou stranu a zamířili na poslední zastávku dnešní túry - na zříceninu hradu Džbán. Když jsem psala, že Pravda se nám moc líbila, tak Džbán vůbec - skoro nic tam není, jen pár zbytků několika stěn a to je vše. Ale nevidět, znamená nevědět.

Zřícenina hradu Džbán (vlevo: foceno zespod, vpravo: foceno úplně nahoře na hradě)

K autu už to byla hračka. Když jsme po desáté parkovali u nádraží, tak jsme tam byli sami. Teď ve dvě odpoledne byla příjezdová cesta úplně plná. Očividně je procházka ke Kounovským kamenným řadám oblíbenou procházkou.
Po téměř 14-ti kilometrové túře jsme si zasloužili odměnu. Pro tu jsme se stavili v nedalekých Mutějovicích, v místním Poddžbánském pivovaru. Jídlo dobré a pivo ještě lepší. Takže naprosto perfektní zakončení našeho víkendového výletu, kde jsme měli opět neuvěřitelné štěstí na krásné počasí...co víc si přát? :)

Poddžbánský pivovar a Mutějovice

TIPS:
Ubytování - Hotel Lions, Nesuchyně 31. 3 990 Kč/2 os./2 noci s plnou penzí+hodina bowlingu+hodina squashe+rašelinový zábal pro dva+čokoládová koupel pro dva+2 svařáky. Ubytování v hotelu je pěkné, čisté. Pokoje jsou rozmístěny po celém areálu, takže tam není moc hluku. Squashová hala je fajn, nicméně bowlingová dráha je nic moc. Rašelinový zábal ani čokoládovou koupel bychom si sami nekoupili - přišlo nám, že poměr cena/výkon je naprosto přehnaná. Co se týká jídla, tak snídaně byly luxusní, a 3-chodové večeře vynikající. Jen ten oběd byl jak ze školní jídelny. Ale co asi tak čekat, když kapacita hotelu je více než 200 lidí a vypadalo to, že mají téměř plno? www
Kounovské kamenné řady - zajímavá pravěká památka. Takové naše malé Stonehenge, které je volně přístupné celý rok. Největším kamenem je Gibbon (od žluté na něj vede cesta ještě před altánkem), který směřuje na východ slunce letního slunovratu, zatímco mnohem menší Pegas, směřuje na západ slunce zimního slunovratu. www1 www2
Zřícenina hradu Pravda - volně přístupná zřícenina, kde jsou i dvě ohniště. Dochovaly se masivní stěny a aspoň náznak dvou budov. www1 www2
Zřícenina hradu Džbán - volně přístupná zřícenina. Moc z ní nezbylo, takže ani není moc co vidět. Je tam jedno menší ohniště. www
Poddžbánský pivovar & restaurace - Velká Strana 2, Mutějovice. Vynikající domácí pivo za rozumnou cenu (0,5l za 23-33 Kč podle druhu), dobré jídlo a pěkné prostředí. www
Túra Kounovské kamenné řady - Pravda - Džbán - 13,6 km - mapa (mapa má jenom 12 km, ale pokud si člověk chce trošku víc prohlídnout kamenné řady a kameny Gibbon a Pegas, tak toho prostě nachodí víc...). Ušli jsme to za 3,5 h.

Lyžování na Top of Tyrol

Nejlepší parta na horách!!!

Znáte to, naplánujete si výlet od A do Z a ono potom nikdy nic z toho plánu nevyjde. No, tak nám tentokrát vyšlo úplně všechno. :)
Dohodli jsme se, že v 8:15 budeme u Kořky s Jájou, abychom naložili jejich lyže a snowboard, a opravdu jsme tam byli. Navíc, kupodivu, byla Praha naprosto volná a průjezdná, takže jsme z ní byli během krátké chvilky venku.

Největší radost měl Tom - konečně jsem si pořádně sedla za volant a řídila víc než jen z některé návštěvy domů. Jelikož Kořka jako obvykle zdržoval (ok, návštěva lékarny je dostatečná omluva), tak jsme si s druhým vozem dali rande na poslední benzínce v ČR... no, vlastně v Mekáči ;) a dál už jsme jeli společně. Cesta pěkně utíkala, kilometry ubíhaly a ani kolem Mnichova nás nepotkala žádná zácpa. Prostě všechno vycházelo...

Už zdáli nás vítaly rakouské Alpy - krásné zasněžené štíty vysokých hor, o kterých si v Čechách můžeme jen nechat zdát... Do městečka Neustift im Stubaital, kde jsme si vyzvedávali objednané skipasy, jsme dojeli kolem půl třetí a do naprosto luxusního apartmánu v Milders chvilku před třetí.
Byli jsme trošku v očekávání, co jsme si za tu nízkou cenu vlastně objednali. Ale na obavy vůbec nebyl prostor - velký, prostorný apartmán se nám opravdu povedl -> dvě ložnice, dvě koupelny a kuchyně s obýváčkem. A k tomu obrovská terasa. Tenhle apartmán je místo, kam se určitě vyplatí se jednou vrátit  ;)

Na lyžování už nebyl čas, tak jsme vyrazili na procházku po okolí, abychom taky věděli, jak to tu vypadá. Ani jsme se nenadáli a byla z toho skoro pětikilometrová procházka, která nám po celém dni stráveném v autě pořádně prospěla!

  

Večer pak přišla moje chvíle aneb opět "šéfkuchař v akci". Po silvestrovském zážitku, jsem i teď měla na starosti jídlo a nechci si příliš fandit, ale moje frankfurtská polévka je už téměř legendární ;)  

Ráno nám opět všechno naše plánování vyšlo a po osmé ráno už jsme seděli v autě a jeli těch posledních 15km k lyžařskému areálu. Milders se nachází v cca 1 000 m.n.m., zatímco dolní stanice lanovky má už 1 750 m.n.m. A kupodivu na dolní stanici lanovky už bylo sněhu až až... :)

Ale hlavně v pátek dopoledne bylo naprosto úžasné počasí - svítilo sluníčko, byla jasně modrá obloha a ani pocitově nebyla taková zima, jaká ve skutečnosti byla. A to lyžování!!! Žádné fronty na lanovkách (opravdu, za celý den jsme ani jednou nečekali více než 10s!!!), krásné sjezdovky - široké, prázdné a s prašanem!!! (njn, to večerní sněžení trošinku zasypalo sjezdovky a připravilo nám super uvítání :))

Prvních několik hodin jsme strávili jen tím, že jsme zkoušeli jednu lanovku a sjezdovku za druhou a hlavně hodně fotili:) Kolem jedné jsme si dali pauzu - na výbornou gulášovku a párečky a pořádné slunění. ;) Bohužel před druhou odpolední se začalo trošinku kazit počasí - zatáhlo se a začalo foukat, ale lyžovat se pořád dalo bez nejmenších problémů. Sjeli jsme několikrát naše oblíbené sjezdovky a na závěr dne se vydali po tzv. ski route až dolů na parkoviště. Sice je to dlouhý sjezd, ale jelikož jsme nebyli jediní, ba naopak, tak nás cesta dolů dost vyčerpala - neustálé vyhýbání se na úzké cestě, čekání na uvolnění svahu atd...no, dole jsme byli docela dost grogy...

Počasí se sice trošinku zkazilo, ale zvířený sníh vytvářel neuvěřitelnou podívanou

Říkám to už dlouho...vaření je sice náročné, ale pro mě je to odpočinek, takže i tentokrát se večeře vyvedla - krkovička se špenátem nám bodla a pivíčko nebo rum nás příjemně unavili. Ale ten den stál za to ;) 

Sobotní den byl nakonec ještě lepší než páteční - slunce, modro s neuvěřitelnými výhledy do dalekého okolí a naprosto perfektně připravené sjezdovky. To se to panečku lyžovalo...

Abychom si lyžování aspoň trochu zpestřili, tak jsme si ho začali měřit - jelikož jezdím nejpomaleji, tak jsem měla Runtastic zapnutý neustále (aby se na mě nemuselo čekat až jej vypnu a zapnu) a měřil mi i jízdu lanovkou, takže výsledná vzdálenost 93km není přesná a odhadem jsme se projeli po nějakých cca 55 (možná více možná méně) kilometrech sjezdovek.
Oběd jsme si zopakovali v Dresdner Hütte a i když jsme měli stejně jako v pátek, tak jsme se přejedli a další lyžování bylo trochu uspávající. Nicméně odpoledne se nám lyžovalo výborně, takže původní plán - skončit kolem třetí vzal rychle za své a lyžovali jsme, dokud to šlo. A dolů jsme se nechali svézt lanovkou - znovu se nám na ski route nechtělo...

No uznejte, stálo to za to!!!

Nejlepší autíčko na světě na výletě!!!

Neděle byla ve znamení odjezdu - vstávali jsme o fous dřív, abychom se sbalili a mohli ještě na chvíli vyrazit na lyže. Bohužel krásné počasí vzalo za své - když jsme nakládali lyže do auta, tak pršelo :( Nahoře byla mlha a prakticky nebylo vidět. Takže jsme hledali sjezdovky, kde by se nám lyžovalo dobře a byli bychom spokojení. Nakonec jsme se rozdělili a lyžovali si každý podle sebe a sešli jsme se zase ve 12h, abychom společně vyrazili domů. Nejdříve jsme se vrátili do penzionu, převlékli se v lyžárně a naložili auta. No, a kolem půl druhé už jsme vyráželi domů. 

Tentokrát jsme tu cestu zvládli v podstatě jen s jednou zastávkou a za šest hodin jsme už byli v teple domova. Náš Myšpulín cestou překročil svých prvních najetých 2 000 km, tak jsme začali pomalu a jistě testovat, kolik toho zvládne. A uznávám, že těch 180 km/h zvládl bez problémů a na jedničku :) Už se těším, na jarní dovolenou, kde si takovou rychlou jízdu budeme užívat víc :)

TIPS:

Penzion Alpenjuwel

Ubytování - Alpenjuwel, Mühlenweg 35, Milders, Neustift im Stubaital, Rakousko - 200 EUR/3 noci/os + 3 denní skipass. Čisté prostorné pokoje, plně vybavená kuchyň (byly tam i tablety do myčky!), čisté a prostorné koupelny, obří terasa a menší balkón, parkoviště před nebo za penzionem. Pěšky kousek do obchodu (Spar, v neděli otevřeno 16-18h, jinak myslím 8-18h) nebo na skibus. Objednávali jsme přes oficiální stránky lyžařského střediska. www
Stubai Gletscher - 119 EUR/3 denní skipass. 62 km sjezdovek - většina široká tak, že se dají v pohodě projet i když je tam hodně lidí. Lanovky často 6-8 sedačkové, takže zvládají i větší nápor lyžařů. Lyžuje se v nadmořské výšce 2 300-3 200 m.n.m., takže i když v nížinách je jako letos problém se sněhem, tak nahoře je ho pořád dost (my měli přes 3m sněhu!!!) Často je možné jezdit i mimo sjezdovky - je tam hodně freeridových míst. Objednali jsme si speciální nabídku prodlouženého víkendu nazvanou Stubaier Glacier Magic (Stubaiské ledové okouzlení). www
Dresdner Hütte - penzion a restaurace v cca 2 300 m.n.m., gulášová polévka s chlebem 4,7 EUR, 2 velké párky 3,9 EUR. www