Argentina 10: Oslňující ledovec Perrito Moreno

Dnes nás čekal jeden z vrcholů celé argentinské výpravy. Ledovec Perrito Moreno.
Včera jsme si tenhle zájezd kupovali na poslední chvíli, takže na nás zbylo místo jen v posledním autobuse, který z El Calafate odjížděl až v 10h. Ale aspoň to znamenalo, že jsme se v klidu vyspali, nasnídali a stihli si nakoupit svačinu. Před kanceláří Hielo y Aventura jsme nastoupili do autobusu, abychom s ním následujících 30min jezdili po El Calafate sem a tam a nabírali další a další pasažéry, než jsme se konečně mohli vydat na cestu do 80 km vzdáleného parku.
Ráno bylo pěkně ošklivo, cestou dokonce hustě pršelo a přes každý okolní kopec se převalovaly nízké mraky. Čím jsme ale byli blíž, tím se počasí zlepšovalo. Napřed přestalo pršet, pak se začaly zvedat mraky a když jsme dorazili do parku, tak už sem tam byl vidět kousek modré oblohy.
U vstupu do parku autobus zastavil. To jen naskočili týpci ze správy parku, aby nás obrali ovstupné a my pak mohli pokračovat v cestě.

Nejdříve se před námi objevilo Brazo Rico, část Lago Argentino. Pak serpentiny pokračovaly kolem miniaturního přístavu (odkud se vyráží na ledovec!!!) a nakonec se sem tam ukázal i ten dlouho očekávaný krasavec.

Vlevo: mini přístav, vpravo: první pohled z autobusu na ledovec

K ledovci jsme dorazili před dvanáctou, proběhla krátká společná exkurze o tom, jak to tam chodí a pak dvouapůlhodinový rozchod. Mysleli jsme si, že je to času až až...ale ono nakonec nebylo. Prostě nám ledovec naprosto učaroval. A navíc se začalo objevovat sluníčko a obloha se čím dál víc modrala.

Glaciar Perrito Moreno

Ledovec končí ve vodách Lago Argentino a na břehu tohoto jezera vedou chodníčky s nejrůznějšími vyhlídkami. Ve slunečním záření se ledovec nejen nádherně modral, ale slunce podpořilo i jeho praskání. Vždy, když nějaká kra odpadla, ozval se ohromný randál. Byli jsme od ledovce několik desítek metrů, takže každá odlupující se kra vypadala jako kousíček ledu. Na druhou stranu, když si člověk uvědomí, že ta část nad vodou má pouze mezi 50-60 metry (dalších 120 m je pod vodou), tak to zas tak malé kousky nebyly...

Za zmínku stojí i barva vody v jezeře - ta je mléčná... právě proto, že je v ní rozpuštěná voda z ledovce, která obsahuje velké množství nejrůznějších minerálů.

A padá...co chvilku někde něco spadlo...

Procházeli jsme se po chodníčcích sem a tam a najednou byl skoro čas jít. Tak ještě rychlou svačinku a ve 14:30 jsme stáli na parkovišti a čekali na autobus směr přístav.

V přístavu jsme asi za 20 min přestoupili z autobusu na loď, která nás převezla přes Brazo Rico kolem ledovcové stěny. Mohli jsme si koupit výlet, kde vrcholem by byla právě tahle projížďka... ale to by pro nás bylo málo. My chtěli víc! :) Proto naše loď kolem ledovce proplula na druhý břeh, kde čumákem narazila na břeh a my z lodi vyskákali. Tam už na nás čekali průvodci, rozdělili si nás na dvě skupinky - anglicky mluvící a španělsky mluvící, a vyrazili jsme na cestu. K samotnému ledovci to byla asi 30min procházka, ale nám trvala déle, protože průvodce zastavoval a vysvětloval nám všechno podstatné o ledovci (jeho vzniku, pohybu apod.).

A pak jsme konečně dorazili k chatkám odkud se vyráží na minitreking. Tedy krátkou (cca 1-1,5h) procházku po ledovci. V chatkách nám nasadili na naše botky univerzální a velmi těžké mačky a obě skupinky rozdělili ještě na poloviny.

Po nezbytném vysvětlení, jak v mačkách chodit do kopce a z kopce tak, abychom neublížili sobě ani nikomu jinému, jsme vyrazili. V řadě za sebou, jako parta tučňáků, jsme se procházeli po ledovci. Neklouzalo to a bylo to krásné. Očividně naše parta musí vždy budit pozornost, takže jsme se velice rychle seznámili s našimi průvodci Walterem a Paulou.

Byli jsme plní euforie a bavili se. Walter nám pak ukázal, jak se po ledu lozí, našli jsme jediného živočicha žijícího na ledovci - Andiperlu Willinki (také známou jako Patagonian Dragon), užívali si neuvěřitelně modrých jezírek tajícího ledovce a dělali blbosti. :)

Na závěr celé procházky nás čekalo ještě jedno překvapení. Paula vzala cepín a mísu, do které nabrala dostatek ledu pro všechny, na improvizovaném baru jej rozdělila do skleniček a nakonec to s Walterem zalili místní whiskou. No řekněte, kdy si člověk může dát sklenici whisky s ledem z ledovce??? Whisky byla sice nic moc, ale zážitek to byl naprosto perfektní!!! :) A to byl taky konec minitrekingu.

Zpět do tábora jsme došli sami, sundali si mačky, odevzdali je a vydali se lesem zpět k lodi. Odpoledne se udělalo krásně - byla skoro čistě modrá obloha, svítilo sluníčko a po té jedné sklence whisky bylo suprově.

A přišel čas dát ledovci sbohem; rozloučit se. Ten dnešní výlet ale stál za to! A rozhodně bychom se na něj všichni vydali znovu (možná i na tu delší a náročnější procházku).

Nasedli jsme zpět na loď, a pak přestoupili na autobus, kde jsme všichni poctivě usnuli. Vždyť to byl extrémně náročný den. :) Na pokoji jsme si odpočinuli, vysprchovali se a vyrazili do restaurace. Měli jsme přece rezervaci v La Tablita! Dorazili jsme 5 minut předem, a přesto čekali ještě dalších 30 minut! Pak nás konečně usadili ke stolu a my si objednali úžasné steaky i dobré víno...
Do postele jsme se dostali o půlnoci, což vzhledem k zítřejšímu rannímu přesunu je docela pozdě...ale nevadí :)

TIPS:
Parque Nacional Los Glaciares - 215 pesos/os. vstupné, platí se u vjezdu do parku. Platba pouze v hotovosti.
Restaurace La Tablita - Coronel Rosales 28, El Calafate, Santa Cruz, Argentina. Trošku dražš restaurace. Je vyhlášená široko daleko, takže bez rezervace se tam prakticky nedá sehnat místo. Nabízí vynikající víno, steaky a taky pečené jehněčí. Pokud neobracíte dvakrát každou korunu, pak se návštěva určitě vyplatí. Tel.: 54 (2902) 491065, email: latablita@cotecal.com.ar, www

Ledovec Perrito Moreno mi prostě učaroval. Je to krásný přírodní úkaz, který působí klidně, ale má neobyčejnou sílu. Nejsem schopná vybrat jen pár fotek, takže tady je ještě porce několika dalších...ale předem upozorňuji, je na nich led, ledovec, led, ledovec, ledovec, led, ledovec... a skály :)