Argentina 16: Punta Lomo & Punta Tombo

Změna! Po tom, co jsme poslední dva týdny obdivovali přírodní krásy - hory, moře a vodopády, přišel čas na to, věnovat se něčemu jinému. Zvířatům. A kde jinde, než právě v okolí Penínsuly Valdés!

Ráno jsme si rozdělili úkoly - půlka zamířila do prádelny a druhá pro auto. S Tomem jsme dorazili k autopůjčovně a koukali na 3 auta, co před ní parkovala. Všechna byla Chevrolet Corsa. To poslední bylo pěkné, podle vzhledu nepříliš používané. To první byla hromada šrotu. No a my samozřejmě dostali to prostřední, tedy něco mezi... S úplně prázdnou nádrží jsme zajeli na benzínku a až teď si všimli cen - 9,8 pesos za litr??? To je méně než 20 Kč!!! Tak nám snad alespǒn cena benzínu vynahradí přemrštěnou cenu auta. 

Dojeli jsme pro zbytek osazenstva a vyrazili na první výlet. Do loberíi (lobería = kolonie lvounů) na Punta Lomo. Punta Lomo je národní park, vzdálený jen 12 km od Puerto Madryn, kde se ve dvou zátokách válí desítky lvounů. Vzali jsme to podle pokynů turistické kanceláře po bulváru Brown a kolem jedné z mála památek - památníku Monumento al Indio Tehuelche na Punta Cuevas. Bohužel bez jakéhokoli předchozího upozornění právě tady cesta končila. Takže jsme se museli kus vrátit a zamířit po "ripio" cestě (Většina cest v Patagonii, kromě všech národních cest = ruta nacional / RN, jsou "ripio". Tedy nemají asfalt, ale jsou vysypané štěrkem. Takže jízda po nich je vždy neuvěřitelným zážitkem. Po "ripio" se oficiálně nesmí jet víc než 50-60 km/h, ale podle všeho jsme byli jediní, kdo toto pravidlo dodržoval. 

Vlevo: Monumento al Indio Tehuelche, Punta Cuevas, uprostřed: ripio silnice, vpravo: naše luxusní fáro

Punta Lomo

Po příjezdu do NP Punta Lomo jsme si skoro mysleli, že jsme tam sami. Vstup je dům uprostřed ničeho, který vypadá dost opuštěně a na silnici před ním je natažené lano. Jen co jsme před lanem zastavili, vyběhla z domku paní, zkasírovala nás, spustila špagát a my pokračovali dalších cca 700m na parkoviště. Tam jsme nechali náš vrzajíci křáp s otevřenými okýnky (ne, tohle auto nemělo klimatizaci a když jsme se pokusili pustit alespoň proudění vzduchu, tak se vnitřkem auta valila oblaka prachu), protože každý zloděj by si rozmýšlel, zda má cenu tohle auto ukrást;) (a máte pravdu, nemá!)

No nejsou k zulíbání??? :-)

Hned u parkoviště je vyhlídka na první zátoku. V ní se válely desítky lvounů, nejen velcí samci se svým harémem, ale taky spousta mláďat. A sem tam bylo některému z nich takové teplo, že se musel jít zchladit do moře.

Vlevo: Lvouni kam oko nebo dalekohled dohlédne... vpravo: Mamíííí, mamíííí...kde jsi?

Punta Lomo

Druhá vyhlídka na druhou zátoku plnou válejících se lvouních těl byla vzdálená asi 400m. A nabízela podobnou zábavu. Nejvtipnější byla mláďata. Jednak jim pohyb po souši ještě moc nešel, jednak se učila vylézt z moře, které je sem tam popohnalo nebo postrčilo jinam. A nebo bylo roztomilé, když v moři volala mámu... Vydrželi bychom je pozorovat celý den (malé doporučení - dalekohled není vůbec k zahození). Tím, že vyhlídky jsou vysoko nad zátokami, tak k nám jejich vůni akorát sem tam přivál vítr, jinak nebylo cítit nic. 

Vlevo: Jsem krásná... vpravo: Pusuuuuu!!!

Kromě lvounů je v tomhle parku taky velké množství nejrůznějších ptáků. Ti se ale mnohem hůř pozorují, protože cesty parkem jsou oplocené a nelze se k nim nijak přiblížit... takže tady je dalekohled potřeba zaručeně.

Tenhle národní park, ale neměl být vrcholem dnešního dne. Takže jsme sedli do našeho suprfára a vyrazili. Napřed zpátky těch 12 km po ripio do Puerto Madryn, a pak dalších 200 km (z toho naštěstí skoro 180 km po asfaltu). Cíl cesty - největší kolonie tučňáků žijících na tomto kontinentu: Punta Tombo. 

Až k bráně do parku vede asfaltová cesta. Zajímavé je, že vede jenom k bráně do parku. Takže kdybyste chtěli pokračovat dál na jih, tak už tam taky asfalt nebude. Od brány parku k návštěvnickému centru je to ještě dlouhých 21 km ... opět po ripio.

Vpravo je vidět poloostrov Punta Tombo

U návštěvnického centra zaparkujete, poslušně si dojdete koupit vstupenky, pokud budete mít zájem, tak si projdete i místní muzeum / výstavu jako my. Pak se vrátíte do auta, ujedete poslední kilometr po ripio a vyrazíte mezi tučňáky.

Návštěvnické centrum Punta Tombo

Toho prvního jsme potkali sotva pár desítek metrů od auta. Vůbec nás nenapadlo, že bychom je neměli hledat u moře, ale naopak dál od pláže, zahrabané v zemi nebo schované pod keři. Takže dokud nám nestál jeden tučňák v cestě, tak jsme si jich vůbec nevšimli.

Když vám tučňák stojí v cestě, tak máte smůlu. Podle pravidel parku má tučňák vždycky přednost - nesmíte jej ani předejít - tím byste ho mohli vystresovat.

Celá stezka parkem má jenom 1,5 km a je vyznačená bílými kameny. Až na její konec nám to trvalo přes hodinu a zpátky to nebylo o nic rychlejší. Když jsme přijeli, tak byl v parku docela klid - jednak málo turistů, ale především většina tučňáků vykonávala odpolední siestu. Až když jsme odcházeli (kolem páté odpoledne), tak už tu pořádně živo bylo.

Samice zůstávaly schované v děrách, kde ležely na vajíčku nebo opečovávaly čerstvě narozené tučňáčky. Druhá půlka listopadu je období, kdy se malí líhnout na svět - měli jsme to štěstí, že jsme jednoho na malinký okamžik zahlédli, než jej nedůvěřivá máma schovala.

Tátové, samci, mají ale taky na pilno - jednak se vydávají na moře (asi za potravou), jednak se ráchají v klidných zátokách a dovádějí tam jak malí. A taky furt někam chodí a když je jim horko, schovávají se a spí pod mosty na stezce nebo se setkávají a o něčem rokují. Prostě malí gentlemani.

Jakmile jsme pochopili, jak vypadají hnízda, tak se stačilo pořádně rozhlédnout a zjistili jsme, že jsou všude - kam až naše oči/dalekohled dohlédly... Bylo jich tam opravdu neuvěřitelné množství, byli krásní, roztomilí a srandovní. Fotili jsme a pozorovali je, až byl čas vyrazit domů (přeci jen 200 km je dlouhá štreka). Na parkovišti u toalet jsme potkali ještě jednoho pána - pásovce! Byl ale extrémně rychlý a během chvilky nám utekl. Tak snad to nebylo naposled...
Cestou domů jsme míjeli celá stáda lam guanaco - mnohem víc než v El Calafate - a jinak jsme jeli pustinou. Do Puerto Madryn jsme dorazili docela pozdě a vzhledem k plánům na zítra jsme ani neměli touhu po hledání restaurace. K večeři jsme si proto vymysleli empanady. Světe div se, ale v Empanaderíi neměli ani jednu. Tak jsme zkusili pekárnu a tam už jsme štěstí měli. Nakoupili jsme, odnesli si to do apartmánu, přecpali se a zalehli. No a zítra...HURÁ NA VELRYBY!

páááá turisti, mějte se!

TIPS:

NP Punta Loma - cca 15 km po ripio cestě z Puerto Madryn (cesta např. tady) a trvá to asi 30-35min autem. Parkoviště je za vstupem, přímo u první vyhlídky. Cena 70 pesos/os.

NP Punta Tombo - 100 pesos/os. Cca 190 km od Puerto Madryn (cesta např. tady), cca 2,5h jízdy. Asfalt je po celé cestě až na posledních 20 km, které jsou opět štěrkové (ripio). Cena pesos/os. Chodníčky mají celkovou délku cca 1,5km. Celková doba návštěvy je alespoň 2-2,5h, doporučuje se přijet ráno nebo později odpoledne - přes poledne bývají tučňáci zalezlí a odpočívají. Wikipedie www

Panadería (pekárna) - Manuel Belgrano mezi 25 de Mayo a Bartolomé Mitre. Kromě empanad a pečiva prodávají i pizzy, které stačí dodělat v troubě.