Argentina 12: První velký trek - Cerro Torre

Ráno, když jsme se vzbudili, tak nad vesnicí bylo celkem hezky, ale všechny okolní hory se schovávaly v mracích a bylo jasné, že dnes bude zataženo (přesně jak říkali správci parku), takže jsme zamířili na trek k Laguně Torre. Přeci jen Cerro Torre byl až druhý důvod, proč jsme sem jeli. :)

Společné foto před trekem (=plni energie a elánu)

Nejsme ti praví horalové, kteří vyráží na trek se svítáním, takže když jsme kolem půl devátě v klidu odcházeli, mysleli jsme, že půjdeme s davy lidí. Kupodivu jsme šli prakticky sami.
Celý trek je hodně jednoduchý a nenáročný. Jediný trošinku náročnější úsek je hned na začátku, kdy se musí hodně do kopce, ale pak je většina cesty více méně po rovince. Jakmile se ale člověk vydrápe nahoru, je odměněn výhledem na vodopád Margharita. Pak se zase sejde kousíček dolů do placatého údolí, kterým protéká řeka Fitz Roy.

Cesta údolím by byla asi hezčí, kdyby hory na jejím konci neschovávala hnusná hustá mračna. Cestou jsme nepotkali prakticky ani živáčka (natož pak tolik vyhledávaného jelínka huemul, který je v této oblasti doma, ale je tak plachý, že je hrozně těžké ho zahlédnout :( ).

Zpočátku cesty bylo ještě sem tam pěkně a dokonce i občas vykouklo sluníčko, čím víc jsme se ale blížili k laguně, tím horší počasí bylo. A z majestátních hor kolem laguny byla vidět jen osamělá hora Cerro Solo (vlevo na fotkách)

Snad jsem nefotila něco jiného - calafate

Čeho jsme ale naopak viděli velké množství, bylo calafate. Calafate je keřík, který nám středoevropanům bude připomínat lesní borůvky. Jeho plody jsou jedlé, fialové a mimo jiného se z nich taky dělá marmeláda. Calafate je symbolem Patagonie a taky se z něj vyrábí víno a pálenka. Tu jsme zatím nezkoušeli, ale marmeládu jsme měli k snídani a byla naprosto vynikající (takže domů s námi určitě alespoň jedna poputuje :))

Cesta utekla úplně v pohodě, sem tam po chodníčku, sem tam přes dřevěný most. Až do tábořiště D'Agostini, které je schované za kamenitým valem, který obklopuje lagunu. Pokud míříte do tábořiště kvůli kempování, pak rozhodně neočekávejte nic víc než plochu k rozdělání stanů. :)

Za kamenným valem se rozprostírá mléčné jezero Laguna Torre, které napájí ledovec Glaciar Grande. Takže v něm plavou ledové kry, má sotva pár stupňů a vytéká z něj řeka Fitz Roy. K našemu překvapení jsme tam byli sami. Jen to Cerro Torre jsme tušili někde na opačném břehu za ledovcem...ale vidět jsme jej nesměli...

Laguna Torre a Glaciar Grande

To bychom to ale nebyli my, kdyby tohle pro nás byl konečný cíl dnešní cesty. A protože skoro nefoukalo, tak jsme pokračovali po vrcholku kamenného valu až na vyhlídku Maestri, která je na pravém břehu jezera skoro přímo nad ledovcem. Je to k ní asi 2 km, problém ale je cesta. Dokud vede po vrcholku kamenného valu, tak je to v pohodě. Jakmile se ale val spojí se svahem hory, tak najít cestu už tak jednoduché není. Takže co my? Samozřejmě jsme odbočili blbě :) a ta pěšinka, po které jsme šli, za chvilku zmizela v houští. Naštěstí máme s Jájou dobré oči, takže jsme stezku i s cílem objevili o nějakých 50 výškových metrů níže. Takže nám nezbylo nic jiného než jako kamzíci seskákat z docela prudkého svahu. 

Tom si našel nového kamaráda! :)

Vlevo: kvůli špatnému odbočení jsme tohle museli seskákat, vpravo: vyhlídka Maestri

Na vyhlídce jsme se rozhodli dát svačinu, ale příroda smýšlela jinak. Jen co jsme si sedli a rozdělali jídlo, tak se prudce ochladilo, začalo foukat a mrholit. Prostě nám nebylo přáno v klidu pojíst. Ale nemohli jsme čekat, kdyby se rozfoukalo jako včera odpoledne/večer, tak by ńas to mohlo z toho valu sfouknout. 

Pohled z vyhlídky Maestri

Těsně, než jsme dorazili k jezeru, se Kořka s Jájou vydali nazpět jinou cestou - vzali to kolem kempu Prestadores, zatímco my zamířili na druhý břeh jezera - chtěli jsme najít most pro horolezce, kteří míří na ledovec Grande. No, mostem bych to nenazývala, ale našli jsme to. Pevné lano (ano jedno) přes řeku vytékající z jezera. Toť vše. Nechci si ani představit, jaké to musí být po něm přeručkovat na druhou stranu se vším vybavením. 

Cesta po kamenném valu a Tom pokoušející se překonat "horolezecký most"

Vlevo je vidět říčka vytékající z jezera, vzadu se rýsuje kousek Cerro Torre, a na protějším břehu někde uprostřed fotky na kamenném valu je vyhlídka Maestri

A pak už byla před námi jenom cesta zpátky. Když jsme dorazili k jezeru, tak tam bylo doslova a do písmene narváno. Tak asi je tu zvykem jednak chodit na obyčejné túry s průvodcem a ve velkých skupinách, jednak se asi vyráží o dost později.

Zpátky na pokoje jsme dorazili docela brzo, už před čtvrtou. A to jsme měli v nohách přes 24 km :). Zbylo nám tak dost času na relax. Navíc shodou náhod se nám ozvali kamarádi z Čech, že jsou právě taky tady. Tak jsme Veru s Jájou nechali ve vinárně a s Kořkou a Tomem vyrazili za čvuťáky. Protože ale seděli v restauraci, kde jsme večeřeli den předtím, přesvědčili jsme je k přesunu do jiné restaurace (na to, že má celá vesnice asi 50 baráků, je tam restaurací dost:)). V téhle maličké se tedy nakonec sešla devítičlenná česká a dosti hlučná skupinka. A to majitelé určitě nečekali. Slávka a spol. jsme opustili brzy - potřebovali jsme se pořádně vyspat před zítřejším výletem. Tak snad nám bude přát i příroda a vyjde nám počasí ;)

Společné foto po treku (=bez energie a elánu)

TIPS:
Trek k Cerro Torre - můj mobil naměřil cca 24 km dlouhý trek (tam a zpět) z El Chalténu k jezeru Lago Torre a dál na vyhlídku Mirador Maestri. www

Como Vaca Parilla - Lago del Desierto 410, El Chaltén, Argentina. Velice příjemná restaurace s dobrým jídlem a rozumnými cenami. www