Argentina 21: Carmelo Patti

Sice jsme dnes původně chtěli jet na výlet na Aconcaguu, ale nepřálo nám štěstí v půjčovnách aut, tak jsme to přesunuli na zítra a dnes jsme si dali procházku po Mendoze a návštěvu vinného sklípku.
Ráno jsme tedy vyrazili na průzkum města, z čehož se nakonec vyklubala 10 kilometrů dlouhá procházka.
Začali jsme návštěvou radnice (Palacio Municipal), kde se dá vyjet výtahem do 7. patra, a tam požádat o odemčení střešní terasy (Terraza Mirador). Odtud je krásný výhled na celé město a v pozadí na tyčící se Andy.
Výhled je z osmého patra krásný, ale už je ve městě spousta novějších a mnohem vyšších budov, odkud by byl výhled určitě mnohem lepší.

Ovšem počasí jsme si lepší přát nemohli. Udělalo se opravdu nádherně - byla čistě modrá obloha, dobrá viditelnost a docela velké teplo. Tušili jsme, kterým směrem se nachází Aconcagua, ale bohužel nebyla odtud vidět. Namísto toho byla krásně vidět druhá nejvyšší hora And, sopka Tupungato.

Tupungato

Ne nadarmo se o Mendoze říká, že je to zelená oáza uprostřed vyprahlé pustiny...

jezero, park General San Martín

Od radnice jsme se vydali do městského parku General San Martín (tak nějak se tu všechno jmenuje San Martín!). Nejdříve jsme dorazili k jezeru, kolem kterého zrovna pobíhala banda vojáků (asi šlo o nějaké přezkoušení, protože v cíli na ně čekala i sanitka :)). U jezera jsme si dali v Lomoro pořádnou zmrzlinu, abychom se alespoň trochu zchladili. A co se týká velikosti kopečků a volby příchutí, tak s Evropou se to nedá vůbec srovnat...tady je obojí mnohem větší:-)
Park má 4 kilometry čtvereční a my měli v úmyslu dojít na vrchol Cerro de la Gloria, ale nakonec jsme zjistili, že je to hodně daleko, že je hodně teplo a že se vlastně chceme vrátit tak, abychom dnes odpoledne ještě stihli navštívit sklípek pana Carmela Pattiho.

Park General San Martín

Vlevo: velkolepá brána z bronzu a tepaného železa, vstup do parku General San Martín

vpravo: náměstí Plaza Independencia

Z parku jsme se ulicí Sarmiento dostali zpátky na náměstí Plaza Independencia, cestou okukovali restaurace na večer a těšili se zpět na pokoj. Potřebovali jsme si odpočinout - na takové horko na konci listopadu nejsme zvyklí a těch 10 km nás docela vyčerpalo.
Ve dvě odpoledne jsme vyrazili na městský autobus. Napřed jsme šli tam, kam nás poslala paní z turistických informací - tedy na domnělou zastávku autobusu skupiny G1, která by nás odvezla do příměstské vesnice Luján de Cuyo.
První co - co sakra znamená Grupo 1??? Ještě že jsme poměrně inteligentní - jedná se o všechny autobusy s číslem 1 - takže Grupo 4  jsou autobusy č.4, které ale můžou mít ještě dodatečné číslo, protože všechny 4 jezdí do jedné oblasti, ale každá na jiné místo.
Měli jsme použít autobus č. 13, ale nebyli jsme si tím moc jistí (o nějakém jízdním řádě ani nemluvě), tak jsme se ptali lidí na zastávce a nikdo nevěděl. Nakonec jsem zkusila pána v trafice a ten nás poslal jinam a na autobus č. 19. Tam jsme čekali a sledovali jak to s autobusy funguje - aby vám zastavil, musíte na něj mávnout...to bychom měli. Jak z něj vystoupit, na to přijdeme až v něm budeme.
Podařilo se nám nastoupit, ale o vymoženosti typu hlášení zastávek jsme si mohli nechat zdát. A protože jsme neměli tušení, kde jsme, vytáhla jsem mobil, zapla GPS a sledovala, kudy jedeme a kde tedy máme mačkat tlačítko pro zastavení. Nakonec se to povedlo a my vystoupili skoro před vinařstvím Carmela Pattiho!
Cesta byla vtipná ještě z jednoho důvodu - Kořka s Jájou se rozhodli přeložit refrén písničky Víno od Chinaski, ale chyběla jim slovíčka, tak se mě ptali...a bavili jsme tím všechny okolo, jak by taky ne, když chtěli znát slovíčka jako krev, žíly, ženy a zpěv. :)
Ušli jsme asi dva bloky zpět a nikde jsme neviděli ani číslo 2614 ani nějakou ceduli ohlašující tohle malinké vinařství...tak jsme šli zpátky a zjistili jsme, že jsme to přešli, protože tam žádná cedule není:)

Pan Carmelo nás přivítal, jen co jsme vstoupili na jeho dvůr. Ukázal nám svoje malé vinařství, zpracování vína a skladování vína a to vše jen a pouze ve španělštině :) ufff...ta moje slovní zásoba :) Tenhle sklípek má dva stálé zaměstnance, nemá ani vlastní vinice - jen pronajaté, a vše se tu dělá poctivě a postaru.

Okoštovali jsme všechna jeho vína - má celkem 4 druhy :) 3 červená: Cabernet Sauvignon, Gran Assenblage a samozřejmě typický argentinský Malbec, a k tomu jedno bílé šumivé. S panem Carmelem jsme se ještě vyfotili, spočítali si, kolik jeho lahví si můžeme koupit, nakoupili a vyrazili zpátky.

Na tom sluníčku bylo strašné horko, takže nám víno stoupalo do hlavy a na zastávce při čekání na autobus (až prostě někdy přijede) se všichni schovávali ve stínu a mě nechali na sluníčku vyhlížet autobus, abych na něj mávla.

Večer jsme si dali zdravotní procházku po Mendoze, došli si do místního fastfoodu Homer pro hamburgery a doma zkoumali, co jsme si to vlastně koupili. To šumivé víno...to byla lahoda :) (tak snad přežije cestu letadlem domů... :)).


TIPS:
Terraza Mirador - Palacio Municipal, 9 de Julio 500, Mendoza. vstup zdarma.
Tupungato - druhá nejvyšší hora And. www
Red Bus - jedná se o speciální kartu na dopravu, kterou je možné koupit na různých místech, např. v trafikách. Kartu je potřeba nabít (vložit na ni peníze) a při vstupu do dopravního prostředku přiložit a nechat si odečíst peníze a odtrhnout si jízdenku. Karta je přenosná - my měli jednu pro všechny a lze ji použít během jedné jízdy pro více osob. Jedna jízda 3,5 pesos/os. www 
El Lagar, Carmelo Patti - San Martín 2614, Luján de Cuyo, Mendoza. Tel. (54 261) 4981379, email: carmelo_patti@hotmail.com.

Na budově není z ulice žádná cedule, takže takto vypadá vstup.