Izrael: (3) Jeruzalém, země zaslíbená

Ráno jsme posnídali v hotelu - no, když opomineme chudou nabídku a radioaktivní šťávu, tak to docela šlo. Ale ať byla snídaně jakákoli, tak dnešní den nám nemohla zkazit. :)

Nejdříve jsme vyrazili zpět do luteránského kostela, abychom se vyšplhali na věž (včera to nešlo, přišli jsme moc pozdě). Cestou jsme nečekaně uprostřed muslimského bazaru potkali klientku od Veru - Martinu s přítelem Karlem. A když už se Češi potkají v zahraničí, tak spolu musí na pivo. Takže jsme se domluvili, že se večer sejdeme v jedné z hospůdek, které jsme včera objevili.
Výhled z věže luteránského kostela Vykupitele je naprosto k nezaplacení. Celé historické Staré město má člověk jako na dlani, od Chrámové hory se Zdí nářků, přes Olivovou horu, až po nejrůznější čtvrti města. Opravdu, výlet sem stojí rozhodně za to. Vykopávky pod kostelem už tak úchvatné nejsou, ale aspoň je to změna a něco se člověk o původním vzhledu města dozví. Co nás ovšem okouzlilo bylo nádvoří za kostelem. Byli jsme tam jediní turisti a byl tam naprostý klid. Taková skutečná oáza uprostřed velkoměsta.

 

Výhled z věže luteránského kostela

Druhou velkou zastávkou dne byla Zeď nářků. Napřed ovšem bezpečnostní kontrola, potom psaní vzkazů/přání a nakonec rozdělení se - Tom zamířil do větší mužské části, zatímco my s Veru do menší části určené ženám. A že tam bylo docela narváno... je to docela zajímavý pohled na kulturu a víru. Nicméně bylo to i trošinku vtipné - aneb Tom dostal umělou jarmulku, protože bez ní ke Zdi nářků muži nesmí :) a že mu slušela :D

Chtěli jsme pokračovat rovnou na Chrámovou horu, ale ta byla pro turisty už zavřená (njn, nezkontrolovali jsme si předem otvírací dobu, no) a znovu otevírala až za hodinu a půl. Tak jsme tuhle dobu využili k prozkoumání jižní části Starého města - začali jsme Hnojnou bránou, jedinou, kterou do Starého města vjíždějí auta. Pokračovali jsme po hradbách do Arménské čtvrti. Bohužel nám přišla naprosto nezajímavá (asi především proto, že turisty nikam nepouští) - aspoň z nádvoří nám povolili obdivovat krásné fresky na bazilice Sv. Jakuba, ale dovnitř nás rozhodně nepustili.

Arménská bazilika sv.Jakuba

Vstup na Chrámovou horu

Tak jsme se dostali opět k Davidově citadele, odkud to bylo furt rovně zpátky ke Zdi nářků. Vyšlo nám to suprově - dorazili jsme 15min před otvírací dobou (odpoledne je jen na hodinu) a už jsme stáli ve frontě (a ještě, že jsme nedorazili později...). Pro nemuslimy (tedy většinu turistů) je vstup na Chrámovou horu povolen jen jednou z devíti bran (ale odejít lze kteroukoliv). A před touto bránou je opět bezpečnostní kontrola a pak uzavřený most, kde hlídají po zuby ozbrojení policisté a vojáci (člověk má tak trochu pocit, jako by šel na popravu...).

Hned za vstupem na Chrámovou horu se na nás vrhli místní Arabové, že si prostě musíme koupit jejich šátek, že jsme špatně oblečení. S čímž jsme je poslali někam (především se jim nelíbily Tomovy 3/4 kalhoty, ale nebyl jediný a kvůli tomu jsme 20 šekelů rozhodně utrácet nehodlali...). A opět jsme se ujitím krátké vzdálenosti dostali do úplně jiného světa. Nemám nic proti, ale oni Arabové (muži) prostě tak divně koukají...a tady jich bylo hodně. Takže jsme se drželi pohromadě a ani se nepokoušeli do mešit dostat. Prošli jsme se kolem krásné mešity - neuvěřitelně ozdoboného Skalního dómu i dalších staveb a jednou z muslimských bran se plynule vydali zpět do muslimské čtvrti.

Nožičky opět začaly hlásit, že je toho na ně moc, takže jsme zamířili kolem Zdi nářků do centra židovské čtvrti.
Ovšem, kdo mohl tušit, že místní školáci tam mají sraz? Dětí bylo nepočítaně a školní skupinky se od sebe daly odlišit jen barvou trička. Tyhle děti na výletě okupovaly snad všechny restaurace, takže zápas o jídlo jsme dobrovolně vzdali. Vytratili jsme se ze Starého města a jali se hledat něco k snědku. Po Jaffa St. jsme došli daloby se říci do současného moderního centra a zapadli jsme do prvního místa, kde měli Shawarmu (izraelská specialita, kterou jsme si velmi oblíbili :))

Ruská enkláva 

Hospic Notre Dame

Chrám Božího hrobu

Na večer jsme měli plán a jelikož jsme ve Starém městě viděli v podstatě vše, kvůli čemu jsme sem jeli, tak jsme se pomalu a jistě vraceli do hotelu na odpočinek před večerem. Cestou jsme prošli kolem Ruské enklávy, věznice, soudu i hospicu Notre Dame.
Večer jsme se s Martinou a Karlem opravdu sešli ve velice příjemné hospůdce, kde měli, světe div se, pivo Kilkenny! Takže večer probíhal ve velice uvolněném duchu...

TIPS:
Zeď nářků - zdarma, otevřena non-stop. Na všech vstupech je bezpečnostní kontrola. Anglicky: Western Wall. www 
Chrámová hora - zdarma, otevřena 8:00-11:30 a 13:00-14:00. Pouze jeden vchod/brána pro nemuslimy, ke které se lze dostat jen a pouze po takovém zvláštním mostě (všechny ostatní vchody hlídají vojáci se samopaly, takže nemá ani cenu se pokoušet tam dostat jinudy). Opět je tu bezpečnostní kontrola. Anglicky: Temple Mount. www 
"Kilkenny Bar" - na rohu Hillel St a Yosef Rivlin St. Velice příjemný podnik - jíst se tam nedá. A jméno si bohužel nepamatuju...resp. a asi jsem ho ani nebyla schopná přečíst. :)