Tak a je to tady!

Konečně! Po dvou letech konečně vyrážíme na skutečnou dovolenou :-). Jeden týden nic nedělání, válení se, odpočívání, slunění se a koupání a prostě pohodičky...už se nemůžeme dočkat.

A kam že to bude? Sice jsme původně plánovali Kanárské ostrovy a já se těšila na setkání s kamarády, se kterými jsem byla v Mexiku. Ale jak už jsem dříve psala, věci se mění. Proto letos nejedeme na Kanáry, ale do úplně jiných teplých končin - na Djerbu. Tuniský ostrov a hlavně nabídka hotelů, cena a fotky nás natolik přesvědčily, že jsme se rozhodli změnit plány a vyrazit tam.
Jediné nepříjemné je, že na letišti musíme být už zítra - v neděli - v 5am! Ale pak už by mělo být všechno krásné, báječné a příjemné. No, tak uvidíme...
Zbývá nám dobalit poslední věci a pak hurááááá...jedemeeeee :-).

Mini dovolená :-)

Hned několik věcí se semlelo dohromady a výsledkem bylo, že jsme se s Tomem vydali na prodloužený víkend si alespoň trošku odpočinout. Naší základnou se na pár dní stal zámecký hotel Sychrov.

Zámecký hotel Sychrov

Hotel je to moc pěkný, obsluha milá, jídlo dobré a chutné, jen na nás celkovým dojmem působil tak, že si hraje na něco víc, než opravdu je. Ale je možné, že je to jen věc názoru a my jsme už prostě rozmazlení :-). Na druhou stranu vířivka je velká, prostorná a sklenička šampaňského v ní rozhodně chutná...

:-)

Připadá mi, že Sychrov leží v oblasti, kde je pořád co dělat. Takže ani my jsme tak úplně nelenili a vyráželi na výlety. Počasí sice nebylo nejkrásnější, ale aspoň nám v jednom kuse nepršelo. Téměř povinností bylo vypravit se na Státní zámek Sychrov. V poslední době jsme byli na více hradech a zámcích a tenhle rozhodně patří mezi špičku (a to svou krásou nikoli cenou vstupenek!). Dvoupatrový zámek ve francouzském stylu je opravdu moc pěkný, navíc potomci jeho posledních majitelů stále žijí a ještě do nedávna jezdili na zámek slavit své narozeniny.

Zámek Sychrov

Na zámku Jemniště jsme objevili úžasnou cukrárnu a když jsme zjistili, že na Sychrově je v zahradní oranžerii taky cukrárna nemohli jsme odolat. Bohužel jejich nabídka byla spíše tristní, takže jsme se ani nezdrželi.

Oranžerie - Cukrárna

Dalším cílem našich výprav byl největší skalní hrad v Čechách Vranov-Pantheon v Malé Skále. Po značené červené jsme tedy vyrazili do kopečka a cestou si udělali malou odbočku na vyhlídku na Malou Skálu. Tam jsme potkali další turisty - z Ostravska - pán si nám přišel i postěžovat, že nikdy v životě tak hroznou a špatně zabezpečenou vyhlídku neviděl... Nevím, co se mu nelíbilo, ale až na jednu zrezavělou tyč, mi tam připadalo všechno v pohodě.

Tam nahoře na té skále je ta vyhlídka... :-)

Pak jsme pokračovali až k hradní studni a pak branou na hradní nádvoří. Tam je provizorní kiosek, ve kterém je nutno zaplatit vstupné a na oplátku člověk dostane písemného průvodce po hradě. Dřív býval kiosek uvnitř letohrádku (ne není to kaplička), ale po tom, co se v dubnu sesula půda je letohrádek nepřístupný. Skalní hrad je fakt super, moc krásný a zajímavý. Jen jej dopooručuju štíhlým lidem, kteří nemají strach z výšek a mají sílu v rukou (jo a ještě doporučuju neklouzavé podrážky)...

Letohrádek a před ním díra po sesuvu půdy

Jedna z částí hradu - Poustevna

Po výšlapu na hrad a hradní prohlídce nám docela vyhládlo, takže jsme vyrazili do Jablonce nad Nisou - jednak se podívat po místech Tomova dětství, jednak na něco k snědku. Našli jsme úžasnou mexickou restauraci Lagarto de Oro, kterou můžeme všem naprosto vřele doporučit :-).

Slunění u jednoho ze "stolů" v Lagarto de Oro

Cestou domů jsme se chtěli ještě podívat po okolí z výšky, takže našim novým cílem byl Ještěd :-). Cestou nahoru super krásné počasí, modrá obloha, nahoře zataženo, liják a zima, cestou dolů zase naopak teplo, sluníčko a modrá obloha...no prostě super.

Tak tohle je už cestou dolů...

A jelikož dálnice do Prahy vede kolem Svijan nemohli jsme nezastavit. Nakoukli jsme jenom do jejich pivovarnické prodejny a strávili tam asi půlhodinky, abychom odcházeli každý se svým vlastním půllitříkem :-).

njn, i já nepivař uznávám, že Svijany stojí za to :-)

No, prostě jsme odpočívali, procházeli se a relaxovali...a bylo to fajn :-)

Dlouho očekávaná svatba

Lili a Vojta spolu chodí co já pamatuju. Už na střední škole pro mě byli pár...i když až po letech jsem zjistila, že na střední spolu chodili až v posledním ročníku :-).
Nicméně, tento úžasný pár se v roce 2010 rozhodl, že je načase posunout svůj vztah dál a tak nadešel tento den. V pátek 22. července si ti dva řekli na zámku v Konici své ano. Celý obřad byl velmi skromný, jednoduchý a přeci krásný. Nakonec probíhalo obvyklé focení, které novomanžele očividně moc nebralo a které chtěli mít co nejrychleji za sebou.

Novomanželé, pan a paní Holí

Po focení jsme hned předávali náš svatební dar - báli jsme se, že by nemusel noční cestu z oslavy přežít...a co jsme dávali? Tak na to jsem patřičně hrdá - konečně jsem si jednou poradila s vybíráním daru sama a vymyslela jsem něco, co těm dvěma určitě udělalo radost. Dostali od nás 2 hlavní dary - krásnou malou bonsai (jilm) a víkendový pobyt v pěkném hotelu ve Špindlerově mlýně...
A k tomu pár drobností - pivíčko z neznámého malinkého pivovaru, půllitr z chráněné dílny či přáníčko.

ještě nezabalený svatební dar

A o tom, co se dělo či nedělo na oslavě se bavit nebudeme... :-) Bylo to fajn a bylo toho dost ;)

Změna plánu...

Jeden člověk míní a druhý mění...aneb i nám se nevyhnula změna plánů pro letošní rok...

Takže nejdříve negativa: Izrael se nekoná a toto téma nebudeme rozebírat ani se k němu vyjadřovat. Do světa to hlásám až teď - měsíc po tom, co jsem se to dozvěděla, protože jsem to prostě a jednoduše musela "rozdýchat".

Naopak jiné plány se rozrostly - z jednoho plánovaného fesťáku se staly tři :-). V červnu jsme byli na Votvíráku (o tom někdy příště) a v červenci míříme dvakrát na České hrady. Další mini cestovní víkendy a hlavně Silvestr jsou v přípravě, tak uvidíme, jak to dopadne :-)

Skydiviiiiing!!!

V září 2009 jsme s Tomem a Kořkou vyrazili na Bungee Jump a byl to pro nás tak skvělý a nezapomenutelný zážitek, že jsme od té doby neustále debatovali, co šíleného podnikneme příště. A tak nějak slovo dalo slovo a rozhodnutí padlo na Skydiving...aneb tandemový skok z letadla.

Druhou květnovou sobotu bylo překrásné počasí - modré nebe bez mráčku, lehounký větřík a my na cestě k Příbrami. Přesně tam, na místním letišti, čekala skupinka zahraničních studentů na svůj seskok a my se k nim přidali. Kdo my? Já, Tom, Kořka s Jájou a Veru s Andy. Příliš moc nás nebylo, přesto jsme s Tomem čekali celý den, než na nás vyšla řada. Nahoru jsme se dostali až v posledním letu dne, tj. kolem páté odpoledne.

Ale hezky od začátku. Letiště u Příbrami je moc pěkné, nově opravené a s restaurací. Dorazili jsme tam už v 10 dopoledne. Z naší šestice šly skočit nejdříve Andy s Veru, a to už v poledne. Dostaly krásné oblečky (posuďte sami) a dva tandemoví piloti (jo, přesně tak se jim říká :-)) si je rozdělili. Andy skákala s Lojzou, který měl černožlutý padák, a Veru s Richardem a Hankou (to byla její kameramanka), pod červenomodrým padákem.

Veru, Richard a Andy

Veru nacvičuje seskok

Druhý pár se dostal na řadu až ve 4 odpoledne - mezitím skákali zahraniční studenti. A tady už byla naprosto jasná skutečnost, že Richard si vždy vybírá slečny...takže dvojice byly Jája s Richardem a Kořka s Lojzou...

Jája a Kořka

Tom&Lucci

A poslední dvojicí jsme byli my dva. Jelikož to byl poslední let dne, tak si jej nejspíš chtěli užít i piloti. Letadlo místo obvyklého stoupání se po startu téměř nezvedalo, na což nás upozornili naši tandemoví piloti. Bylo to proto, aby pak při dostatečné rychlosti mohlo letadlo začít stoupat téměř kolmo k nebi, ukázat nám přetížení, zvednout nás z lavice a vyvolat strach v očích. Zbytek letu nahoru už probíhal v klidu, tedy pokud člověk opomine to, že teprve v tuhle chvíli se začíná doopravdy bát a má na to plných 15 minut, než jej letadlo vynese do 4 000 metrů.

Jak probíhal samotný seskok? Noooo...byl to takový adrenalin a proběhlo to tak strašně rychle, že vlastně těžko říct. Nicméně, po upoutání do popruhů se člověk zavěsí na svého tandemového pilota a ten se o všechno postará. Vyskočí s vámi z letadla, padá s vámi 2 500 m volným pádem (trvá to cca jednu minutu) - točí se s vámi, pak otevře padák, začne dělat blbosti, abyste si to taky užili. A to ani v první chvíli nevíte, co vás vlastně čeká...Richard na to jde dobře: "Luci, podívej se teď na pravý roh padáku a sleduj ho" a v tu chvíli zatahá za šňůrky a začne dělat vývrtky...člověku se obrací žaludek všemi směry, pomalu neví, kde je dole a kde nahoře...a v tu chvíli přijdou vývrtky na druhou stranu :-) Po několikaminutovém letu na padáku je po všem, člověk natáhne nohy před sebe a přistane jako do peřinky :-).

Pocity? 

• Ve chvíli, kdy jsme byli v otevřených dveřích letadla, jsem si říkala "Ty vole, větší kravinu jsi si vymyslet nemohla, že?"
• Těšně po výskoku jsem myslela na to, že mi nesmí být špatně...
• ...po pár sekundách volného pádu jsem si užívala naprosto úžasných pocitů - štěstí, radosti, nádherného výhledu, volnosti
• Při výkrutech a všech možných otočkách na padáku jsem vzpomínala na časy, kdy jsem měla ráda centrifugu...
• A při dopadu jsem byla ráda, že jsem to přežila :-)

Celkový dojem? Byl to úžasný zážitek, který doporučuji všem (a jako důkaz, že jsme si to užili opravdu všichni - na podzim je v plánu další seskok...).

Tohle je to letadlo, co nás vezlo nahoru...

Kdybyste to náhodou nepoznali, tak to jsem já :-)

...a tohle je Tom!

A ještě skoro celá banda s certifikátem :-)

Kam v roce 2011?

Konečně :-) Začal červen, půlka roku je už téměř za námi a my ještě nevytáhli paty z domu...vím, vím, můžu za to hlavně já neb jsem psala diplomku, připravovala se na státnice a celkově konečně dokončovala VŠE.

Teď když už mi/nám začne dlouho očekávané volno, tak začínáme plánovat, kam všude vyrazíme, co všechno chceme zažít, vidět, vyzkoušet...a o čem tedy budeme psát. Jednu mini akci, o které stojí za to napsat, jsme už podnikli (více v dalším příspěvku) a první menší výlety na zbytek roku, už jsme naplánovali - čeká nás víkend na zámku Sychrov, další víkend u Vranovské přehrady a nejspíš i letos vyrazíme alespoň na jeden hudební festival.

No, a pak jsou samozřejmě v plánu ty větší a velké výlety. Ovšem tam máme jeden obrovský limit - a to je počet dní dovolené...no, co už...i s tím málem, co máme, se dá podniknout spousta věcí. Takže v plánu je společný relaxační týden na Kanárských ostrovech, (zatím teoretický) můj týden v Izraeli a nakonec třitýdenní cestovatelská a objevná dovolená v Kostarice.

Myslím, že je na co se těšit :-)

Proč další blog?

Před dvěma lety jsem psala blog o tom, jak jsem se měla v Mexiku. Když to dneska čtu, tak si připomínám, co se tehdá vlastně všechno stalo...kde jsem všude byla...co jsem viděla a co neviděla...a tak dále a tak dále.

Tak jsem si tak řekla, že možná není úplně špatný nápad psát si o dalších cestách, které hodlám podniknout.

Proto vznikl blog Lucci-Tom.blogspot.com. Abychom si s Tomem za 50 let připomněli, kde jsme všude byli, co jsme viděli, dělali apod.

Takže, příspěvky zde nebudou úplně pravidelné, objeví se jen jednou za dlouhý čas a budou vždy popisovat některou z našich výprav.

Přeji pěkné čtení :-)