S Tomem jsme spolu už docela dlouho a přesto jsme ještě nikdy nebyli na úplně klasické dovolené. Až letos...letos jsme konečně vyrazili na obyčejnou "válecí" dovolenou, což pro nás opravdu není typické.
Dovolenou jsme plánovali dlouho, resp. dlouho jsme se o ní bavili a vymýšleli jsme kam bychom jeli. První plán byl jet na Kanárské ostrovy, ovšem žádná z nabídek nás dostatečně nezaujala. Pak jsme zaměřili naši pozornost na Spojené Arabské Emiráty, ovšem tam je na přelomu srpna a září příliš horko. A tak vyhrál plán C - cesta do Tuniska, na ostrov Djerba.
 |
| Dolomity z letadla |
Cesta tam i zpátky stála za to. Cesta na Djerbu pro nás začala v neděli 27.8. už ve 4:30 ráno. To jsme vyráželi autem směr letiště, kde jsme si měl začít náš týden ve frontách. Nejdříve jsme si museli vyzvednout voucher, s voucherem jsme mohli jít k přepážce na odbavení. Odlétali jsme z terminálu 1, takže bezpečnostní kontrola byla až tešně před bránou. A bohužel ve stejný čas jako my odlétalo z vedlejší brány letadlo do Moskvy, takže u naší bezpečnostní kontroly bylo plno, moc dlouho to trvalo a díky tomu jsme odlétali o trochu později, protože se prostě nestíhalo...let byl v pohodě, těch 1 827 km jsme zvládli za necelé 3 hodiny. Ovšem na hotel nám to trvalo ještě 2hodiny, z čehož více než hodinu jsme strávili ve frontě u policejní kontroly...očividně přiletělo několik letadel téměř ve stejný čas a všichni dohromady jsme čekali u 4 otevřených přepážek (tak 100 lidí na jednu přepážku). Policie nám povolila vstup a konečně nám mohl začít náš prázdninový výlet.
 |
| Welcome drink v hotelu
|
Zaplatili jsme si týdenní all-inclusive pobyt v hotelu přímo na pobřeží. Původně jsme chtěli do hotelu Caribbean World Djerba, ale nakonec bylo štěstí, že jsme jeli do Djerba Mare, protože do toho hotelu mířila velká banda Čechů s dětmi. Do našeho hotelu jsme přijeli jen 4...dalších 6 Čechů tam bylo od soboty (12-denní pobyt) a ještě pár už od středy (další 12-denní pobyt). Překvapením dne pro nás byl hotel - ačkoli jsme byli v Tunisku, tak hned od první minuty jsme měli pocit, že jsme v "Malé Itálii". Všude kolem nás byli Italové (včetně animátorů), všichni uměli jen arabsky a italsky (číšníci, recepční, barmani...i uklízeči) a všechny nápisy byly v italštině. O angličtině jsme si mohli tak akorát nechat něco pěkného zdát...
 |
| výhled z našeho balkónu
|
Hotel byl pěkný, větší bazén byl dostatečně velký a teplý, menší byl klidný a schovaný v zákoutích hotelu, pláž jemně písčitá, čistá a pravidelně uklízená, všude lehátka s molitanovými matracemi a zaměstnanci ochotní s čímkoli pomoci...moře nádherně zelené (dopoledne při odlivu průzračné, odpoledne při přílivu již jemně zakalené) a teplé jak kafe. Vařili výborně i když moc rozmanité to nebylo a jídla byla očividně přizpůsobená chutím Italů (pokaždé několik druhů těstovin na všechny možné způsoby).
A co jsme tam dělali? V podstatě nic moc :-). Ráno ještě před snídaní jsme si chodili zaplavat - bazén byl totiž prázdný a sluníčko v té době ještě pořád nepálilo. A během dne jsme se váleli u bazénu či u moře, šnorchlovali, fotili a hlavně odpočívali. Takže je naprosto zbytečné popisovat den za dnem.
Zajímavé byly jen 3 momenty:
1) klíč od pokoje
Mno, jak jistě všichni víte, tak za ztrátu klíče jsou ve všech hotelech uvaleny pokuty. A my se o tom přesvědčili. V úterý odpoledne, stejně jako každý den, jsme po obědě šli na pokoj na menší siestu a já pak vyrazila na pláž - Tom za mnou chodil později, aby se nespálil. A když za mnou šel v úterý tak se stavil na baru pro vodu a klíč od pokoje si dal do kapsy...já na něj akorát už čekala, abychom šli společně do moře...vzal si potápěčské brýle a ve vodě jsme blbli asi půl hodiny...
Když jsme se před večeří chystali na pokoj, tak si Tom na klíč vzpoměl. Začali jsme hledat - on v kapsách, já v tašce, ale klíč nikde...resp. klíč v moři. Řekli jsme si, že to se stává a vyrazili na recepci (kde naštěstí ten den byl kluk, který uměl alespoň trošinku anglicky!). Vysvětlili jsme mu, co se nám stalo a on nám řekl, že zaplatíme pokutu 50 EUR a druhý den dostaneme nový klíč. Do té doby budeme chodit na recepci a oni nám budou chodit odemykat...když tohle Tom slyšel, tak vzal potápěčské brýle a vyrazil do moře hledat klíč. To už po pláži chodili 3 zaměstnanci hotelu a hledali klíč v písku. Když jim Tom vysvětlil, že jej určitě ztratil v moři, tak řekli, že jediná šance jej najít je druhý den po ránu - až bude odliv. Tom se přesto nevzdal a šel to zkusit...ovšem jen na chvilku, protože při přílivu opravdu nebylo pod vodou nic vidět.
Takže jsme přežili večer s tím, že na pokoj nás musel doprovodit některý ze zaměstnanců hotelu a odemknout nám. Ráno hned v 7 se Tom vypravil do moře znovu hledat...zatím marně. Po snídani jsem už s ním šla do moře i já a zapojila se do pátrací akce. Ačkoli jsem tuto bitvu považovala před za prohranou, chtěla jsem Tomovi pomoct. A světe div se, asi po hodině ve vodě, po tom co už jsme znali snad každý kámenve vodě a spřátelili se s místními rybkami, Tom vylovil náš klíč! A pak, že se nedá najít jehla v kupce sena, když Tom našel klíč v moři :-)
Všechno dobře dopadlo, zaplacenou pokutu nám vrátili a my se od té doby o klíč starali jako o vlastní dítě... :-)
2) výlet do Midounu
Ve čtvrtek jsme se spolu s jedním českým párem vydali na výlet do Midounu. Bylo nám totiž řečeno, že se tam konají tradiční trhy. Před hotelem jsme si vzali taxi a za pár minut (cca 3 km za pouhých 35 Kč) jsme už vystupovali uprostřed městečka. Jízda taxíkem byla prvním zážitkem - dveře u spolujezdce nešly zavřít a neustále se otvíraly, zadní dveře za řidičem jsme raději neotvírali protože z nich trčel cca 1 m gumy a zadní dveře za spolujezdcem šly otevřít pouze z venku...
Midoun je menší městečko, a na první pohled vypadá spíše jako vesnice...objevili jsme tam pár uliček plných různých stánků, kde nám neustále něco nabízeli. Moc zajímavých věcí tam něměli, přesto jsem odešla s párem krásných náušnic a šálou.
 |
| mešita v Midounu
|
Ten pár Čechů měl mnohem větší nákup - kabelka Guess, náušnice, šála, koření, čaj a plyšový velbloud.
Po nákupech jsme zašli do jednoho z obchodů "Fixed Price" (aneb těch, kde se o ceně nesmlouvá a je pevně stanovená). A větší chybu jsme udělat nemohli. Zjistili jsme, že většina toho, co jsme nakoupili (a poctivě usmlouvali) je v tomto obchodě ještě stále mnohem levnější...takže jsme zase nastoupili do taxíku a vyrazili zpátky do hotelu.
Zajímavostí je, že ve stejný den se konal menší trh i u nás v hotelu - asi abychom nemuseli vyrážet do městečka, tak nám hotel zařídil stánky kolem bazénu.
3) Sahara
Výlet na Saharu stojí za samostatné povídání, takže jeho popis najdete v následujícím příspěvku.
Když jsem na začátku psala, že začal náš týden ve frontách, tak to největší peklo jsme si prožili při odletu. Na letiště jsme dorazili 2h před odletem - bohužel naše odbavovací přepážka byla tak rychlá, že jsme se na řadu dostali až po hodině a čtvrt. To jsme ovšem ještě netušili, že u policejní kontroly strávíme dalších 45min. V Tunisku asi není kam spěchat a tak když máte otevřeno 6 přepážek (a dalších 10 zavřených) a před každou z nich frontu o minimálně 50 lidech, tak není přeci potřeba otevírat další přepážky, ne? Však oni počkají a letadlo jim nikam neuletí... Letadlo naštěstí neuletělo. :-) Sranda však měla teprve začít. Už od rána byl na Djerba šílený vichr, který jsme pocítili nejen při vzletu, ale následně i při celé cestě přes Středozemní moře. Turbulence byly tak velké, že pilot několikrát přerušil vydávání jídla a letušky si musely jít sednout... Nicméně, dorazili jsme domů, celí, živí a zdraví a krásně odpočinutí.
Jen jedno nám je jisté...Tuniska nám na nějaký čas stačilo :-)
