Skotsko - den sedmý

Dnes nás čekal jeden z nejdelších přejezdů celého výletu a jak se později ukázalo snad i nejvíce rozmanitých zastávek na málo turistických místech. Ale hezky popořadě.
Po ránu jsme nemuseli moc spěchat - jednak bylo opravdu ošklivo (mlha tak hustá, že by se dala krájet), jednak naší první zastávkou byl hrad Dunrobin, který otvíral až v 10am a byl jen nějakých 30-40 minut cesty od našeho ubytování.
Když jsme k hradu přijeli, tak už tam pár nedočkavců stálo, nicméně nám se nějakým záhadným způsobem podařilo dostat se do čela fronty (nevíš o tom náhodou něco mami? :)) a zahájit jako první prohlídku hradu. Hrad patří mezi nejkrásnější hrady v celém regionu Highlands a opravdu vypadá tak trochu jako z pohádky. Stále je obýván, takže přístupná je jen část hradu, která dříve sloužila mimo jiné jako chlapecká škola a další společenské místnosti (celkem nějakých 22 pokojů). Během toho, co jsme přecházeli z pokoje do pokoje a prohlíželi si historii tohoto místa, se začalo umoudřovat počasí. Nad hradem svítilo sluníčko, i když z moře se neustále hnala mlha, tak už bylo značně tepleji a i na hrad byl krásný výhled.

Dunrobin Castle

Měli jsme přibližně 20minut do začátku sokolnické show, takže jsme si trochu prošli zahrady a vypravili se do venkovního divadla. Musím říct, že to byla jedna z nejlepších show, jakou jsem kdy viděla. Ani se mi nechce říct cvičitel, ale v podstatě ano, cvičitel znal všechny své ptáky perfektně, věděl, co na ně zabírá, jak se chovají a mnohým z nás připravil zážitek velmi velmi blízký (jo, taková velikánská sovička nám lítala cca 10 cm nad hlavami :)).

Opravdu super show! Ještě chvilku jsme se zdrželi v zahradách, a pak vyrazili na cestu - chtěli jsme využít krásného počasí, dokud bylo.
Zamířili jsme přímo na sever na návštěvu opravdu prastarých památek. Napřed jsme se jeli podívat na Grey Camster Cairns. Jedná se o zrekonstruované hrobky, které byly postaveny před více než 5 000 lety. Cesta k nim je už sama o sobě zážitek - v podstatě poprvé od začátku výletu jsme se dostali do oblasti, kde je silnice tak úzká, že se na ni vejde sotva jedno auto a přitom je obousměrná...no, byl to rozhodně zážitek. Navíc ačkoli jsou ty hrobky opravdu hooodně staré, zrekonstruované a patří k jedněm z mála památek na původní obyvatele skotské vysočiny, tak nepočítejte s tím, že Vás k nim navedou směrovky. Po cestě z Lybsteru se prostě zničehonic objeví po levé straně něco, co vypadá jako hromady kamení. A to je ono! Zaparkovali jsme na jednom vyhýbacím místě, abychom nezabrali celou silnici a vyrazili na průzkum hrobek. Došli jsme nejdříve k té nejvzdálenější a největší - obsahující hned 3 komory.

Grey Camster Cairns

Dovnitř hrobek se dá "vejít" - ideální pro průzkum hrobek je nacvičit si chůzi v dřepu se skloněnou hlavou - asi tak velké jsou totiž průchody, které vedou dovnitř komor. Nebo se dá jít po čtyřech :). Bohužel rekonstrukce nebrala úplně v úvahu původní stavební techniky, takže se sem tam setkáte s betonem a hlavně se skleněnou střechou, aby uvnitř bylo světlo... Pak jsme se vydali na průzkum ještě jedné kulaté a menší hrobky, v podstatě nám vnitřek hodně připomínal to, co jsme s Tomem viděli v květnu v Irsku v Newgrange.

Hrobky jsou postavené z menších kamenů a zvenku vypadají, že by měly být velmi prostorné. Naopak, spousta kamenů je i uvnitř a ve prostřed zanechává jen malou komůrku, která je obehnána velkými šutry. Víc jak 10 lidí by se dovnitř určitě nevešlo (a ještě by se hodně mačkali...).

Prohlídka hrobek a cesta k nim nám zabrala méně času než jsme počítali, tak jsme si zajeli ještě kousek zpátky k další pravěké památce - Achavanich Standing Stones. Přálo nám počasí - bylo krásně teplo (teploměr v autě hlásil dokonce 24°C!) a svítilo sluníčko, takže pohledy na pravěké stojící kameny na břehu jezera Loch Stemster. Je to takové starší, méně známé Stonehenge :). U hrobek jsme potkali ještě i jiné turisty, ale tady jsme byli úplně sami, takže jsme si sedli do trávy, vytáhli svačinku a naobědvali se. Když se člověk prochází kolem těch kamenů, tak opět obdivuje, jak byli lidé před tolika tisíci lety schopní - ty kameny musí vážit opravdu hodně...

Achavanich Standing Stones a Loch Stemster

Poslední atrakcí, kterou jsme v okolí Lybsteru navštívili byly Whaligoe Steps - schody vysekané do vysokých útesů, které vedly až k moři a k přírodnímu přístavu. Přiznávám, jsem líná jak veš, takže až úplně dolů jsem nešla, ale táta dolů vyrazil a pochvaloval si to. Všude kolem nás poletovaly tisíce ptáků (a ne nebyli agresivní jako ti od Hitchcocka ;)) a vůbec, bylo tam krásně a klid.

Whaligoe Steps s přírodním přístavištěm

Noss Head Lighthouse

I když jsme na tom časově byli dobře, tak jsme nesměli usnout na vavřínech a bylo potřeba pokračovat v cestě. Naší další zastávkou byla zřícenina hradu u městečka Wick (původně jsme sem chtěli i do destilérky whisky, ale to bychom museli vynechat sokoli i ty dvě prehistorické zastávky, abychom stihli jejich otvírací dobu...). Wick je malé rybářské městečko už hodně hodně na severu - a na první pohled moc pěkné. Dříve se pyšnilo lovem sleďů, dnes jsou turistickým lákadlem kromě whisky, zříceniny hradů, majáky a útesy.
My jím ovšem jen projeli a zamířili kolem místního letiště až k majáku Noss Head. Tady, uprostřed naprosto opuštěné krajiny nás doslova překvapilo zázemí pro turisty - velké parkoviště a k tomu možnost posezení... Od parkoviště před branami majáku Noss Head jsme se vydali pěšky na cca 20min procházku k rozvalinám hradu Sinclair Girnigoe. Sice nám na jednu stranu přálo počasí - sluníčko stále svítilo, ale na druhou stranu nad mořem byla mlha. Takže zde, v místech odkud by měla být vidět pevnina, jsme neviděli nic! I tenhle hrad je volně přístupný, takže jsme jej prošmějdili (jen jeho část - druhá část byla zavřená kvůli rekonstrukci), prohlédli jsme si okolní útesy, pokochali se krajinkou a vyrazili zase zpátky do auta.

Sinclair Girnigoe Castle

útesy z vyhlídky na Dunnet Head

Dnešní den jsme zamířili na sever a tak naší poslední zastávkou na cestě nemohlo být nic jiného než nejsevernější bod pevninského Skotska (a celé Velké Británie) - maják Dunnet Head. K majáku vede klikatící se cesta mezi vřesovišti a malými jezírky, ale čeho si zaručeně všimnete je, že tam hrozně fouká. Výhled od majáku na okolní útesy a krajinu je uchvacující. A kdyby nad mořem nebyla mlha, tak by byly vidět i Orkneje (jsou vzdálené jen 7 mil!). Bohužel, zahlédli jsme sotva v dálce tankery, ale ostrovy nám zůstaly skryté (stejně tak delfíni, tuleni nebo velryby, které se odtud často pozorují...). Ještě byla povinná fotka u kamene "Nejsevernější místo Británie" a mohli jsme vyrazit hledat ubytování.

Dunnet Head

Tentokrát jsme měli bydlet ve dvou různých pokojích (dva stejné už prostě neměli) na okraji městečka Thurso. Našli jsme to docela rychle, takže jsme se ubytovali, trošinku si odpočinuli a vyrazili do města - hledat restauraci. Jsme na severu, kde se lidé živí hlavně rybařením, takže jsme prostě za každou cenu chtěli ochutnat typické místní fish&chips. A že nám mooooc chutnalo.

Thurso a místní Fish&Chips

Poslední akcí dnešního dne bylo plánování zítřka - čeká nás totiž ten nejdelší a nejnáročnější přejezd ze všech...Ale to až zítra :)

TIPS:
Ubytování - The Weigh Inn Lodges, 2 West Burnside, Thurso. 50 GBP/pokoj pro 2 os. se snídaní (jen postel, koupelna), 60 GBP/pokoj pro 2 os. se snídaní (koupelna, kuchyňka, jídelní kout). Ještě jsou tam pokoje hotelové, celkově působí hotel dobře a elegantně. Jen je potřeba počítat s tím, že je to docela daleko od centra městečka. Na druhou stranu je to v přírodě, kousek od pláže a výhled na moře je úchvatný. www.weighinn.co.uk
Dunrobin Castle - 9,5 GBP/os. Parkovat se dá přímo u hradu. Prohlídka hradu je samostatná, bez průvodce. Na prohlídku potřeba cca 1 h + alespoň 30 min na prohlídku zahrad. Rozhodně se vyplatí počkat si na sokolnickou show - opravdu stojí za to a neplatí se (jen spropitné). Trvá cca 30-45 min. www.dunrobincastle.co.uk
Grey Camster Cairns - zdarma. Na prohlídku i vnitřku hrobek cca 45 min. Cca 8km na západ od Lybsteru - je to špatně značené, cesta je široká pouze pro jedno auto - sem tam jsou místa pro vyhýbání se. Hrobky nejsou oplocené, nikdo je nehlídá, nenachází se u nich parkoviště. Vstupy do hrobek jsou hodně hodně úzké a nízké - docela problém pro starší lidi. www 
Achavanich Standing Stones - zdarma. Cca 1,5 km na východ od silnice A9 nebo 9,5 km na západ od Lybsteru, kousek od jezera Loch Stemster. Je tam malá značka a u ní parkoviště pro 2-3 auta. Volně přístupné. Na prohlídku kamenů je potřeba asi 20 min. www
Whaligoe Steps - zdarma. Ve vesnici Whaligoe (jen pár domečků), cca 10 km na sever po A98 od Lybsteru. Auto nutno zaparkovat někde poblíž (pozor na soukromá parkovací stání). Schody jsou kamenné, takže za deštivého počasí určitě hodně kluzké. Na prohlídku - a cestu nahoru a dolů - je potřeba 30 min. www
Sinclair Girnigoe Castle - zdarma. Cca 6,5 km od centra Wicku je parkoviště před majákem Noss Head Lighthouse, odtud vede jen jedna cesta (vypadá zavřená, ale to je jen zábrana pro zvířata - nebojte se to otevřít) k hradu. Velmi nenáročná procházka k hradu trvá cca 15-20 min. Na prohlídku hradu si vyhraďte cca 20-30min (možná i více až bude zrekonstruovaná druhá část hradu). www.castlesinclairgirnigoe.org
Dunnet Head - zdarma. Nejsevernější místo pevninské Británie. Před majákem je parkoviště, dá se tam projít po okolí, doporučujeme dalekohled - pro hledání jak delfínů, tuleňů a velryb, tak pro hledání papuchalků. Na prohlídku stačí cca 20-30 min. www
Thurso - menší, ale moc pěkné městečko s plážemi, rybími restauracemi a v létě velmi pozdním západem slunce (až po 22:30!) www

Skotsko - den šestý

Ačkoli včera, než jsme šli spát svítilo sluníčko, dnes ráno je mlha hustá tak, že by se dala krájet. To nás ovšem nemohlo odradit v další cestě. Opustili jsme tak Portsoy a pokračovali v cestě podél pobřeží.

Elgin Cathedral

Asi po 40 kilometrech jsme zastavili na naši první zastávku - na prohlídky zřícené katedrály v Elginu (ptali jsme se na výslovnost - je to prý jedno ze dvou měst tohoto jména na světě, které se vyslovuje [Elgyn] ne [Eldžin]). Z katedrály, která byla koncem 14.století spolu s městem vypálena zbyly jen dvě věže a části obvodových zdí. Věže jsou opravené a veřejnosti přístupné - je z nich nádherný výhled do okolí. Když jsme byli na věži, tak jemně poprchávalo, ale naštěstí se nespustil déšť. Prohlídkou jsme strávili asi hodinku a na konci se nám naskytlo jedno z mála setkání s další českou rodinkou.

Z Elginu jsme zamířili do rybářské vesničky Findhorn, ale cestou jsme si udělali ještě malou zastávku u Sueno's Stone. Jedná se o 6,5 metru vysoký piktský kámen, který je největší stojící kámen tohoto typu ve Skotsku. Kvůli tomu, aby vydržel skotské počasí, turisty i vandaly, je kámen ukryt ve skle. Kámen sám je velmi působivý a stejně jako u Aberlemnských kamenů ani zde nebyl jediný turista...

Sueno's Stone

Findhorn

Do Findhornu to od kamene byl už jen kousek. Napřed jsme projeli kolem vojenské letecké základny až jsme přijeli do malinké rybářské vesničky. Typická, malinká skotská vesnička. Bohužel - neměli jsme čas ani na to, prohlédnout si vesničku, ani projít se po pobřeží, ani hledat kolonie tuleňů, které se v okolí téhle vesničky obvykle pohybují...začalo totiž pršet a hrozně hrozně moc foukat. Takže jsme nasedli do auta, schovali se před deštěm a zamířili na další zastávku.

Tentokrát to nebyl ani hrad, ani zřícenina, ani kostel, ale funkční vojenská pevnost. Fort George se začala stavět v roce 1748 a od té doby slouží pěchotě a dělostřelectvu. Pevnost je ohromná, na její prohlídku jsme potřebovali více než 2hodiny a i tak to bylo málo :). I když je pravda, že nejvíce času jsme strávili na hradbách pozorováním moře. Pevnost má tvar hvězdy a leží na výběžku v zálivu Moray Firth. A právě tímto zálivem se denně prohání celá stáda delfínů.  Ze začátku jsme žádného nezahlédli, ale nakonec jsme viděli hned několik stád (ještě že jsme měli ten dalekohled s sebou :) byli tak mnohem lépe vidět). Pevnost je možné projít křížem krážem, v mnoha budovách dodnes bydlí vojáci, ale v některých jsou muzea a výstavy. Nejvíc nás uchvátila procházka po hradbách - začalo totiž svítit sluníčko, oteplilo se a navíc ztama byl krásný výhled jak na záliv, tak na pevnost samotnou.

Z Fort George jsme zamířili přes Inverness na jih. Asi 10 km od Inverness se před námi začalo vynořovat sídlo mýtické příšery - jezero Loch Ness. Nad jezerem se tyčí jedna z mnoha zřícenin hradů ve Skotsku - rozhodně ne ta nejkrásnější, zato zcela určitě ta nejturističtější ze všech (tolik lidí jako tady jsme ještě nikde ve Skotsku nepotkali).

Loch Ness!!! Ale Nessie se asi někde schovává....

Urquhart Castle

Urquhart Castle je hrad, ze kterého se dochovalo jen velmi málo. V podstatě jen dnes už pro turisty opravená zřícenina jedné věže a několik obvodových zdí. Toť vše. Protože ale turistů se na tomto hradě schází tisíce, tak jim prohlídku pořadatelé zpříjemňují typickým skotským živým vystoupením - dudákem v kiltu :). (Ne, vítr opravdu nezafoukal natolik, abychom zjistili, zda pod tím kiltem něco má...) Jak cestou tam, tak na hradě, tak i cestou zpátky jsme jezero okukovali zprava doleva a zase zpět, ale bohužel jsme měli smůlu. Lochnesska se nám ne a ne ukázat. Škoda, na Nessie jsme se opravdu těšili ;)

Bylo teprvě pět odpoledne, ale nás čekala ještě dlouhá cesta do hotelu. Přes Inverness jsme zamířili na sever, objevovat krásy Highlands. Bohužel, kousek za Inverness se sluníčko a teplé počasí vytratilo a objevila se opět mlha hustá tak, že i Rákosníček by se v ní ztratil. Do Bonar Bridge nás naše navigace navedla bez nejmenších problémů a když jsme zaparkovali před hotýlkem, tak už ve dveřích stála majitelka s úsměvem na rtech a větou "Už jsme se začínali bát, kde jste."!!! A to bylo teprve 19:30! No, očividně většina lidí přijíždí do hotelu dříve :)

TIPS:
Ubytování - Dunroamin Hotel, Lairg Road, Bonar Bridge, Highland. 63 GBP/pokoj pro 2 se snídaní. Obyčejný domácký hotel, jako byste byli na návštěvě u babičky. Moc se nám tam nelíbilo - zatuchlo a koupelna nic moc... Přes Booking.com.
Elgin Cathedral - 5 GBP/os, v ceně Explorer Passu. Parkovat se dá ve slepé ulici okolo katedrály. Na důkladnou prohlídku je potřeba alespoň 1 hod. www
Suono's Stone - zdarma. Je značený až na posledních 200 m (od kruhového objezdu na silnici A96, kde je odbočka na Findhorn). Piktský kámen je izolován od vnějších vlivů silným sklem. Parkovat se dá přímo před kamenem, na prohlídku stačí 10-15 min. Je také vidět ze silnice A96 ve městečku Forres. www
Fort George -  6,9 GBP/os, v ceně Explorer Passu. Parkování na parkovišti těsně před vjezdem do pevnosti - vjezd pouze na povolení armády. Na prohlídku je vhodné si vyhradit alespoň 2h. Na pozorování delfínů doporučuji vlastní dalekohled. www
Urquhart Castle - 7,4 GBP/os, v ceně Explorer Passu. Parkování na velkém parkovišti u hradu. Na prohlídku stačí jedna hodina. www

Skotsko - den pátý

Znáte to, když se na něco moc moc těšíte, tak to podle zákona schválnosti vůbec nevyjde, nebo to nedopadne podle vašich představ. No a přesně takto začal náš den. V celém Skotsku jsem opravdu, ale opravdu chtěla vidět jen jeden hrad, resp. jednu zříceninu. Všechny ostatní jsem byla ochotná obětovat... No, takže ráno mrholilo a všude kolem nás byla hustá, neprostupná mlha. Od hradu jsme bydleli asi 40km, a tak jsem celou cestu doufala, že ta mlha a nevlídno je jen u nás a že hrad uvidím. No, nepovedlo se. Zřícenina hradu Dunnottar je na skalnatém výběžku a měla být vidět už z parkoviště. Bohužel, neviděli jsme ani skalnatý výběžek ani hrad. Přesto jsme na jeho prohlídku vyrazili. Na druhou stranu ta atmosféra, kterou mlha vytvořila měla taky něco do sebe. Celému místu to dávalo nádech tajemna a smutku. Sem tam jsme se navzájem zrtáceli v mlze - naštěstí z hradu vede jen jedna cesta, takže jsme se po prohlídce zase našli.

Dunnottar Castle

Z Dunnottaru jsme pokračovali na další hrad. Cestou se počasí začalo zlepšovat a navigace nás vedla spíše vedlejšími cestami, takže moje první pořádné a dlouhé řízení bylo naprosto v pohodě. Zastavili jsme na malou procházku v lázeňském městečku Ballater, kam kdysi přijížděla královna Viktorie vlakem, když mířila na své soukromé sídlo Balmoral.

Ballater - uprostřed nádraží, vpravo pozůstatek nástupiště s Viktoriiným kočárem za sklem 

A právě Balmoral byl druhým dnešním vrcholem. Je to soukromé sídlo královny, její skotský domov, kde každoročně tráví svou podzimní dovolenou. Z hradu jsou veřejnosti přístupné pouze zahrady a taneční sál a to od jara do konce července, kdy se vše musí vrátit do původní podoby, aby královna mohla přijet. Soukromé komnaty královny jsou všem a po celý rok nepřístupné.

No, nevadilo by mi mít taky takovou "chatu", kam bych jezdila na podzim. Krásný, malý, elegantní dům/hrad, uprostřed ohromných zahrad za návštěvu určitě stojí. Navíc se tam i dozvíte, jak funguje královský dvůr...

 Balmoral Castle

Z Balmoralu jsme se vydali na cestu projíždějící skrz Cairngorms National Park. Až když jsme parkem projížději, tak jsme zalitovali, že jsme jej nezahrnuli do našich plánů a neudělali si alespoň jednu procházku. Krajina v Cairngoms je úplně jiná než všude, kde jsme zatím byli...a velice zajímavá. Projížději jsme i kolem jednoho z místních hradů Corgarff Castle, jehož bílé stěny září do dálky. Nevím, zda stojí za návštěvu, ale za zastavení a pokochání se rozhodně ano.

 Cairngoms jsme projeli docela rychle. Měli jsme totiž v plánu navštívit třetí hlavní bod dnešního dne - jednu známou destilérku. Glenfiddich Distillery je snad jediná destilérka ve Skotsku, která nabízí zdarma prohlídku a k tomu ochutnávku svých whisky. A ne jen tak ledajakých! Na prohlídku se člověk musí zaregistrovat na recepci, kde si ho potom vyzvedne průvodkyně. Nás bylo jen 6 a před námi a za námi byly další 2 skupinky, takže je to docela vstřícný přístup - malé skupinky lidí s jedním průvodcem, který se jim plně věnuje a všechno jim hned vysvětlí. Prohlídka byla vesměs stejná jako v Irsku, jen tahle destilérka je o dost menší a stále funguje v původních prostorech. Na závěr je, jak už jsem psala, ochutnávka - a ochutnává se 12-letá, 15-letá a 18-letá whisky Glenfiddich, nejen standardní tříletá... Nejvíc nám chutnala 15-letá a táta na této ochutnávce po mnoha a mnoha letech ochutnal tvrdý alkohol. A jak bylo pak veselo :-)

 

 Z Dufftownu, kde se destilérka Glenfiddich nachází, jsme se vydali na sever k mořskému pobřeží. Ubytovali jsme se snad v jediném hotýlku v městečku Portsoy a jelikož svítilo sluníčko a bylo krásně teplo, tak jsme vyrazili na procházku po přístavu a útesech. Odpočívali jsme a kochali se výhledem na širé moře...

Portsoy

TIPS:
Ubytování - Station Hotel Portsoy, Seafield Street, Portsoy, Banffshire. 110 GBP/pokoj pro 4 se snídaní. Jednoduchý, čistý hotel v centru městečka. Do přístavu je to jen pár minut chůze. www.stationhotelportsoy.co.uk
Dunnottar Castle - 5 GBP/os. Hrad se nachází asi 15 min chůze od parkoviště, na prohlídku si vyhraďte cca 1,5-2 h (včetně cesty tam a zpět). www.dunnottarcastle.co.uk
Balmoral Castle - 9 GBP/os. Soukromé sídlo královny je otevřeno veřejnosti jen od dubna do července. V sprnu tam začínají přípravy na královninu podzimní desetitýdenní dovolenou. Zahrady hradu si lze prohlédnout prakticky bez omezení. Z hradu je přístupná pouze jedna místnost - taneční sál, kde je výstava obrazů, šatů, whisky apod. Na prohlídku alespoň 2h. www.balmoralcastle.com
Corgarff Castle - 5 GBP/os., v ceně Explorer Passu. www
Glenfiddich Distillery - zdarma. U destilérky je velké parkoviště s piknikovými stoly. Stačí dojít na recepci, nahlásit se na prohlídku a v přilehlém obchůdku počkat, až se na vás dostane řada. V malých skupinkách pak probíhají prohlídky (v angličtině i jiných jazycích), kde je možné všechno fotit. Prohlídka je zakončená ochutnávkou 12-ti, 15-ti a 18-ti leté whisky (taky zdarma). www.glenfiddich.com