Dvě slečinky na výletě

Sem tam se prostě stane, že máte víc dnů dovolené než vaše druhá polovička. A to pak přichází na řadu otázka "Co s těmi dny dovolené udělat?". Jelikož pro letošní rok jsem měla celkem o 7 dní víc dovolené, tak mi to hezky vyšlo na to, abych vyrazila na týden k moři s Veru.

Nejdříve jsme chtěly jet do Maroka, ale to bylo beznadějně vyprodané, tak jsme začaly shánět na poslední chvíli cokoli...a světe div se, většina nabídek byla vyprodaných. Nakonec (asi na 6. pokus) se na nás usmálo štěstí a mohly jsme začít balit kufry. Vyrážely jsme na řecký ostrůvek Kos.

Co na charterových letech opravdu nemám ráda, je noční přelet. Ale s tím člověk nic nenadělá, a tak jsme se ve 2 ráno sešly s Veru na letišti. Cesta utekla, na Kos jsme přiletěli už za světla, kdy nás naložily autobusy a začaly nás rozvážet po hotelech. Náš hotýlek byl v miniaturním letovisku v Marmari - jen kousek (asi 50m) od písečné pláže, kde jsme si prakticky každý den půjčili slunečník a lehátka a vyvalily se na sluníčku...a jen odpočívaly.

úchvatná barva moře

Kromě válení se jsme se vypravily i na 3 výlety. První výlet byl organizován cestovní kanceláří a mířil na ostrov Nisyros. Ráno nás u hotelu vyzvedl autobus a odvezl nás do Kardameny, kde jsme se nalodili na trajekt jménem Kapitán Dimitris. Spolu s naším trajektem jel ještě jeden, taky narvaný turisty, kteří se po padesátiminutové plavbě rozutekli do 8 autobusů, které je i nás odvezli na hlavní atrakci ostrova. Sopečné údolí s několika sopečnými krátery je tím hlavním důvodem, proč na tento ostrov turisté míří a z čeho místní žijí. Problém ale je, že všichni turisté přijedou spolu a během pěti minut je kolem kráterů narváno :(. No, je to organizovaný výlet, tak nelze čekat, že by tam člověk byl sám, že? :)

Velký Stefanos

Do hlavního kráteru - Velkého Stefanose se dalo sestoupit po úzké prašné stezce, která vedla i kolem Malého Stefanose. Na dně bylo několik aktivních průduchů a fumarol, takže teplíčko a smrádeček :) Od kiosku vedla ještě cestička ke třetímu kráteru, kam se prakticky nikdo nevypravil (jen já a dalších asi 10 lidí), takže ve chvíli, kdy jsem k němu dorazila já, tak jsem tam byla úplně sama. Konečně! Na prohlídku všech kráterů jsme dostali jen hodinku - z čehož většinu jsme strávili cestou davem dolů do kráteru, a pak zase nahoru z kráteru. Takže když jsem se vydala k poslednímu kráteru, tak mi zbývalo sotva 20 min a cesta byla daleká...tak jsem si holt trošku mákla no :)

Od kráterů nás autobus zavezl zpátky do přístavu a tam začala společná prohlídka města, která vyvrcholila pod schody vedoucími do mužského kláštera umístěného na základech původního hradu Řádu sv.Jana. Klášter je zasvěcen Panně Marii a vedou k němu schody z takové miniaturní uličky, o kterých byste si normálně mysleli, že vedou jen někomu na zahradu. Prohlídka kláštera trvá asi 5min, protože přístupný je jen kousíček. Je odtud ale pěkný pohled na Mandraki. 

Vlevo: Hrad Řádu sv.Jana, Uprostřed: zvonice kláštera, Vpravo: Mandraki

Druhý výlet jsme podnikly na vlastní pěst místní autobusovou dopravou. Tzn. ráno stihnout autobus (jezdí jen jednou za hodinu), a pak v něm přežít jízdu křivolakými uličkami a během jízdy si zakoupit jízdenku :) Autobus nás vyhodil někde uprostřed hlavního města ostrova, které se jmenuje stejně jako samotný ostrov - Kos. Tady jsme šly po vlastní ose s cílem prohlédnout si centrum, historické památky a někde se dobře najíst. A zvládly jsme všechno :)
Nejdříve jsme se musely zorientovat, což nám chvilku trvalo (njn, chyběly názvy ulic, nebo chyběl jejich přepis do latinky :)), ale nakonec jsme se našly a zamířily k přístavu, kolem kterého se nacházejí ty největší zajímavosti města. Za zmínku stojí rozlehlá Agora - pozůstatky starověkého tržiště ze 3.-4. století před naším letopočtem. Na rozdíl od památek na pevnině, kde je striktně zakázáno se dotýkat, natož po rozvalinách lozit, tady to bylo dost často "ne zakázané" (a co není zakázané, je povolené...to zná přeci každé malé dítě! ;)). Potom jsme se musely zastavit u zbytků Hippokratova platanu (obrovského stromu, který podle pověsti zasadil samotný lékař) a konečně jsme se mohly vydat přes most do středověkého hradu Řádu sv.Jana, který dělí současný přístav na dvě části - jednu pro menší lodě, druhou pro zaoceánské parníky, které mají na Kosu svou zastávku. Celý půldenní výlet jsme zakončily v restauraci Elia (kterou doporučuje jak TripAdvisor, tak náš průvodce) výborným obědem.

A zbývá popsat poslední třetí výlet. No, jak se říká do třetice všeho dobrého i zlého, tak tento výlet se nepovedl. Prostě proto, že jsem měla malou nehodu a tím náš výlet skončil sotva ve své půlce...Nehoda byla jen uražené zrcátko, ale znamenala, že nám vzali autíčko a my se vypravily opět na pláž.
Nicméně aspoň něco jsme z ostrova vidět stihly...Nejdříve jsme vyrazily k termálnímu pramenu, který se vlévá do moře - Empros Thermes. Je to vlastně taková malá plážička, na které je z kamení vytvořená malá nádrž, do které se vlévá termální pramen. Voda z termálu je pak ochlazována mořskou vodou, takže pak je vám chvíli teplo, chvíli zima :).

Z termálů jsme se vypravily do asi nejznámějšího místa na ostrově - Asklepionu. Starořecký léčebný chrám se ukrývá v kopcích nad městem Kos a ne vždy k němu vedou směrovky (takže jsme byly hodně rády za mobilní navigaci!). Z Asklepionu je krásný výhled na hlavní město, ale i na turecké pobřeží kolem Bodrumu. Samotná nemocnice je hodně rozlehlá a v dobách největší slávy se muselo jednat o zcela jistě neuvěřitelné místo - aspoň podle dnešních rozvalin.

No a tady naše putování končí...měly jsme ještě v plánu zajet na jihozápadní část ostrova, to se nám ale nepoštěstilo, takže jsme se opět usadily na našem obvyklém místě na pláži, pořídily si pálky s míčkem a zbytek dovolené strávily aktivním odpočinkem :)
Bylo to fajn, večer s lahví vína nebo koktejlem v baru, v noci 9-10 hodin spánku a přes den válení se na pláži nebo zápolení s pálkami v moři. Prostě pohoda a klídeček :)

TIPS:
Marmari - miniaturní letovisko - je tu jen pár hotýlků, pár stánků pro turisty a několik restaurací a klubů. Žádný noční ani denní život tu nelze čekat.
Nisyros - rozhodně pěkný a nenáročný výlet, jedna cesta lodí trvá cca 50 min. Vyplouvá se z Kardameny.
Vulkán - přístupné jsou 3 krátery, především Malý a Velký Stefanos. Doporučuji dobrou obuv - zem je horká a cesta je prašná.
Mandraki - hlavní město ostrova Nisyros. Malebné, splňuje všechny představy o Řecku. Za návštěvu stojí místní restaurace a mužský klášter, který je umístěn uvnitř hradu Řádu sv.Jana, nebo zbytky původní starověké pevnosti Palaeokastron. 
Agora - zdarma. www
Hippokratův platan - zdarma. Přímo proti vchodu do hradu. www
Hrad Řádu sv.Jana - 3 EUR/os, otevřeno út-ne 8:30-15:30, poslední vstup 14:30. V podstatě jen obvodové zdi, ze kterých je ale pěkný výhled. www
Restaurace Elia - vynikající restaurace v srdci města. Adresa: Apellou 27, Kos, www.

Empros Thermes - zdarma. Je potřeba se dostat na silnici vedoucí podél pobřeží na jihovýchod od města Kos. Na jejím konci se nachází zdarma parkoviště, odkud se pokračuje pěšky (nebo na oslících). Cesta dolů k moři trvá cca 5-10min. Rozhodně doporučujeme jet tam brzo ráno nebo pozdě odpoledne, kdy tam není moc turistů, protože je to rychle přeplněné místo.
Asklepion - 4 EUR/os., otevřeno út-ne 8:30-15:00. Souřadnice: 36° 52.623', 27° 15.588', www

Pohoda aneb České hrady již popáté!

Juchuuuu!!! Byl to naprosto báječný a pohodový víkend!!! V podstatě jsme jej začali páteční party u Peti, která se nalévání rumu rozhodně nebála. Za to my jsme se báli, zda stihne sobotní ranní sraz (a jak se později ukázalo, tak jsme se báli oprávněně :)).

Od Peti jsme hromadně vyrazili chvilku před půlnocí, abychom byli na druhý den fit. Sraz tří posádek aut byl v 10:00 u Meka za Zličínem, ovšem jediná posádka, která tam byla na čas byla ta, co to má nejblíže - Zuzi & Martin. Nás s Tomem měl Kořkovůz (a vlastně řídící vůz výpravy) vyzvednout v 9:20, to by ovšem po cestě k nám nesměli zjistit, že zapomněli lístky doma...klasika no :) Ovšem potom se Kořkovůz předvedl a dovezl nás na sraz "jen" se 17min zpožděním. No a třetí posádka? O té raději nemluvit ;) Peťa zaspala a dorazila pozdě na Anděl, odkud holky vyjížděly. Andy s Karol si taky nechaly lístky doma na stole a o tom, zda bylo potřeba krotit Bertíka, když nasedal do auta plného ženských jsme raději nic nezjišťovali. Poslední auto dorazilo na sraz s dvojitou akademickou čtvrthodinkou a konečně jsme mohli vyrazit (ještě, že ten Točník je takový kousek, takže tohle zpoždění vlastně vůbec nevadilo :)).

Asi za půl hoďky jsme byli na místě a bohužel parkovali na spodním parkovišti...ovšem, když jsme procházeli skrz horní, tak jsme našli několik volných míst a jak to jen šlo, tak jsme přeparkovali (lenoši no, nechtělo se nám chodit až dolů...). Postavili jsme stany, uvelebili se na dekách mezi nimi a otevřeli první láhev - bylo přece potřeba se na ten fesťák pořádně posilnit :)

Kolem jedné jsme se vypravili do areálu a pokračovali v relaxu - jídlo, pití, válení se a poslouchání českých a slovenských kapel...sluníčko, teplo a pohoda. Co víc chtít?
Celkově naše výprava čítala 3 chlapy a 7 ženských, takže podle očekávání si naši muži potřebovali od nás na chvilku odpočinout a vyrazili na pivo dolů do vesnice. Co se dělo cestou necestou netušíme...ale vrátili se s tím, že jít po cestě je přece nuda, takže to vzali zkratkou - skrz kopřivy, potok, hore kopcem dole kopcem...no, hlavní je, že zase dorazili.

V podvečer hrály kapely, které nás moc nebraly, takže jsme se vrátili ke stanům a pokračovali v likvidování zásob rumů. Nejdůležitější složkou našich drinků byly ovšem limetky - sice jsme měli rum, kolu a limetky, ale neměli jsme nůž, abychom si limetky rozřízly a limetky si vymačkali. Ovšem, klíče od skladu nahradily nůž a silné mužské ruce z nich pak dokázaly dostat dostatek šťávy do všech drinků - díky Martine!

Napětí vzrůstá! Kryštof právě začíná! :)

Rybičky 48!!!

Z kapel, co během dne hrály stojí za zmínku No Name - shodli jsme se, že jsme o nich hodně dlooouho nikdo neslyšeli, Tomáš Klus - na něj čekalo celé naše dámské osazenstvo, Rybičky 48 - předvedli naprosto super show, kterou jsme si s Tomem a Karol užili přímo v kotli, Kryštof - hvězdy večera (a pro některé z nás i hvězdy afterparty ;)), Iné Kafe - kteří mi dokázali zkazit i tu jedinou pěknou písničku, kterou mají, a nakonec klasická show Monkey Business, která neurazila, ale kromě převleků a nafukovacích panen ani nepřekvapila.

vlevo: No Name, vpravo: Tomáš Klus

vlevo: Kryštof, vpravo: Monkey Business

Před spaním jsme se na dobrou noc ještě sešli u nás ve stanu a pokecali (jojo, do toho malinkého stanu, kde se vyspí 3 osoby se nás na sedáka vešlo 7!!!).

hrad Točník

Ráno bylo klasicky pomalejší (co by člověk taky čekal, po tak náročné sobotě, že?), takže když jsme se konečně vykopali, že půjdeme nahoru na hrad, tak Kořka s Jájou už museli pomalu a jistě odjíždět. Na hrad už nás zadarmo nepustili, tak jsme se otočili a zamířili do Svatého Jana pod Skalou. Po několika proslovech o tom, že ještě nebyla snídaně a že mají všichni hlad, jsme zamířili do místní restaurace na oběd (njn, bylo už po jedenácté no...říkala jsem, že to bylo pomalejší ráno ;)). Po super vydatném obědě a domluvě, že naší další akcí bude Pevnost Boyard, jsme zamířili i nahoru na skálu. Výstup stál za to - jednak byl obvzlášť náročný hlavně po tom obědě, jednak stál za ten výhled.

 Svatý Jan pod Skalou

Když jsme slezli dolů, tak se nám ještě nechtělo se rozloučit - přeci jen nám bylo všem fajn a nikdo nikam nespěchal...takže jsme zamířili zpátky na sobotní místo srazu a u Meka si dali zmrzku na rozloučenou. Byla to taková super sladká tečka za pohodovým víkendem!

Náš gang NA SKÁLE :)

Izrael: (3) Jeruzalém, země zaslíbená

Ráno jsme posnídali v hotelu - no, když opomineme chudou nabídku a radioaktivní šťávu, tak to docela šlo. Ale ať byla snídaně jakákoli, tak dnešní den nám nemohla zkazit. :)

Nejdříve jsme vyrazili zpět do luteránského kostela, abychom se vyšplhali na věž (včera to nešlo, přišli jsme moc pozdě). Cestou jsme nečekaně uprostřed muslimského bazaru potkali klientku od Veru - Martinu s přítelem Karlem. A když už se Češi potkají v zahraničí, tak spolu musí na pivo. Takže jsme se domluvili, že se večer sejdeme v jedné z hospůdek, které jsme včera objevili.
Výhled z věže luteránského kostela Vykupitele je naprosto k nezaplacení. Celé historické Staré město má člověk jako na dlani, od Chrámové hory se Zdí nářků, přes Olivovou horu, až po nejrůznější čtvrti města. Opravdu, výlet sem stojí rozhodně za to. Vykopávky pod kostelem už tak úchvatné nejsou, ale aspoň je to změna a něco se člověk o původním vzhledu města dozví. Co nás ovšem okouzlilo bylo nádvoří za kostelem. Byli jsme tam jediní turisti a byl tam naprostý klid. Taková skutečná oáza uprostřed velkoměsta.

 

Výhled z věže luteránského kostela

Druhou velkou zastávkou dne byla Zeď nářků. Napřed ovšem bezpečnostní kontrola, potom psaní vzkazů/přání a nakonec rozdělení se - Tom zamířil do větší mužské části, zatímco my s Veru do menší části určené ženám. A že tam bylo docela narváno... je to docela zajímavý pohled na kulturu a víru. Nicméně bylo to i trošinku vtipné - aneb Tom dostal umělou jarmulku, protože bez ní ke Zdi nářků muži nesmí :) a že mu slušela :D

Chtěli jsme pokračovat rovnou na Chrámovou horu, ale ta byla pro turisty už zavřená (njn, nezkontrolovali jsme si předem otvírací dobu, no) a znovu otevírala až za hodinu a půl. Tak jsme tuhle dobu využili k prozkoumání jižní části Starého města - začali jsme Hnojnou bránou, jedinou, kterou do Starého města vjíždějí auta. Pokračovali jsme po hradbách do Arménské čtvrti. Bohužel nám přišla naprosto nezajímavá (asi především proto, že turisty nikam nepouští) - aspoň z nádvoří nám povolili obdivovat krásné fresky na bazilice Sv. Jakuba, ale dovnitř nás rozhodně nepustili.

Arménská bazilika sv.Jakuba

Vstup na Chrámovou horu

Tak jsme se dostali opět k Davidově citadele, odkud to bylo furt rovně zpátky ke Zdi nářků. Vyšlo nám to suprově - dorazili jsme 15min před otvírací dobou (odpoledne je jen na hodinu) a už jsme stáli ve frontě (a ještě, že jsme nedorazili později...). Pro nemuslimy (tedy většinu turistů) je vstup na Chrámovou horu povolen jen jednou z devíti bran (ale odejít lze kteroukoliv). A před touto bránou je opět bezpečnostní kontrola a pak uzavřený most, kde hlídají po zuby ozbrojení policisté a vojáci (člověk má tak trochu pocit, jako by šel na popravu...).

Hned za vstupem na Chrámovou horu se na nás vrhli místní Arabové, že si prostě musíme koupit jejich šátek, že jsme špatně oblečení. S čímž jsme je poslali někam (především se jim nelíbily Tomovy 3/4 kalhoty, ale nebyl jediný a kvůli tomu jsme 20 šekelů rozhodně utrácet nehodlali...). A opět jsme se ujitím krátké vzdálenosti dostali do úplně jiného světa. Nemám nic proti, ale oni Arabové (muži) prostě tak divně koukají...a tady jich bylo hodně. Takže jsme se drželi pohromadě a ani se nepokoušeli do mešit dostat. Prošli jsme se kolem krásné mešity - neuvěřitelně ozdoboného Skalního dómu i dalších staveb a jednou z muslimských bran se plynule vydali zpět do muslimské čtvrti.

Nožičky opět začaly hlásit, že je toho na ně moc, takže jsme zamířili kolem Zdi nářků do centra židovské čtvrti.
Ovšem, kdo mohl tušit, že místní školáci tam mají sraz? Dětí bylo nepočítaně a školní skupinky se od sebe daly odlišit jen barvou trička. Tyhle děti na výletě okupovaly snad všechny restaurace, takže zápas o jídlo jsme dobrovolně vzdali. Vytratili jsme se ze Starého města a jali se hledat něco k snědku. Po Jaffa St. jsme došli daloby se říci do současného moderního centra a zapadli jsme do prvního místa, kde měli Shawarmu (izraelská specialita, kterou jsme si velmi oblíbili :))

Ruská enkláva 

Hospic Notre Dame

Chrám Božího hrobu

Na večer jsme měli plán a jelikož jsme ve Starém městě viděli v podstatě vše, kvůli čemu jsme sem jeli, tak jsme se pomalu a jistě vraceli do hotelu na odpočinek před večerem. Cestou jsme prošli kolem Ruské enklávy, věznice, soudu i hospicu Notre Dame.
Večer jsme se s Martinou a Karlem opravdu sešli ve velice příjemné hospůdce, kde měli, světe div se, pivo Kilkenny! Takže večer probíhal ve velice uvolněném duchu...

TIPS:
Zeď nářků - zdarma, otevřena non-stop. Na všech vstupech je bezpečnostní kontrola. Anglicky: Western Wall. www 
Chrámová hora - zdarma, otevřena 8:00-11:30 a 13:00-14:00. Pouze jeden vchod/brána pro nemuslimy, ke které se lze dostat jen a pouze po takovém zvláštním mostě (všechny ostatní vchody hlídají vojáci se samopaly, takže nemá ani cenu se pokoušet tam dostat jinudy). Opět je tu bezpečnostní kontrola. Anglicky: Temple Mount. www 
"Kilkenny Bar" - na rohu Hillel St a Yosef Rivlin St. Velice příjemný podnik - jíst se tam nedá. A jméno si bohužel nepamatuju...resp. a asi jsem ho ani nebyla schopná přečíst. :)