Odpočinek v Egyptě

Ufff, to to uteklo :( Těch sedm dní je prostě krátká doba...
Ale hezky od začátku. V pátek večer jsme přijeli na letiště a v první chvíli jsme se trošinku lekli. Všechny lety do Hurghady před tím naším byly zrušeny...tak nám trošinku zatrnulo, zda se to náhodou nebude týkat také nás. Naštěstí netýkalo. :) Odbavili jsme se mezi prvními a zamířili do Mekáče na druhou večeři a taky zkrátit si chvíli. Když přijedete na letiště kolem desáté večer, tak tam opravdu není co dělat - všechny obchody už mají zavřeno.

Když jsme odlétali, tak v Praze bylo vážně "krásné počasí". Cca v 1:30 AM jsem dostali jídlo - v tuhle dobu je to snídaně nebo ještě večeře? :)

Odlet o půlnoci se nezpozdil, ale cesta sama o sobě byla příšerná. Tím, že jsme vůbec neměli možnost se předem alespoň trochu vyspat, tak to bylo hodně nepříjemné a únavné. Jedinou opravdovou zajímavostí na celém letu bylo to, že nám kapitán přesně řekl, kdy nad kterým městem poletíme a když jsme byli nad Srbskem, tak nám dokonce ve zkratce popsal historii tohoto státečku. Kapitán Svoboda má očividně historii rád :-)
Po páté ráno jsme už konečně seděli v autobuse a pomalu mířili k hotelu. O půl sedmé jsme byli na místě a dostali upozornění, že all inclusive nám začíná ve 12:00 a pokoj dostaneme ve 14:00. To moc povzbudivé nebylo, ale díky informacím od cestovky jsme s tím počítali. Od hotelu jsme si vyžádali alespoň osušky, zabrali lehátka u bazénu a dopoledne prospali. No, mysleli jsme, že když spíme ve stínu slunečníku, tak se hned první den nespálíme. To byl ohromný omyl...Tomášek mi díky tomuto jedinému dopoledni docela hezky zrudnul. Jako obvykle :-)

První pohled na bazén

Ovšem od ubytování se už ale všechno probíhalo v pohodě a v klidu. Už jsme na nic nečekali, nic neřešili a naopak si užívali volna. Hned v sobotu jsme si u delegátky zaplatili výlet, jinak jsme se váleli na pláži nebo u bazénu, opalovali se, četli si, šnorchlovali a jedli :-)
Dostali jsme krásný pokoj, ze kterého to bylo blízko jak k bazénům, tak i k moři. :-)

Hotel Amwaj Blue Bay Beach Resort očividně patří mezi hotely oblíbené především u Poláků a Rusů, takže těch tam bylo opravdu opravdu hodně. Na druhou stranu jsme tam byli už koncem sezóny a tak bylo celkově lidí málo.
Hotel byl pomalu uprostřed ničeho - pár kilometrů na obě strany nebylo nic než poušť. V dálce jsme pak viděli hotely a vesnice, ale my byli na naprosto klidném opuštěném místě. (Hned vedle hotelu byla nedokončená stavba - asi už tam stojí pár let, která vypadá na to, že tam někdo chtěl postavit druhý podobný hotel jako ten náš.)

Přístup do moře byl hodně postupný - ještě cca 100 m od pláže jsme dosáhli na dno. Pokud chtěl člověk jít přímo z pláže, tak to šlo i bez bot do vody, ale muselo se našlapovat opatrně - v písčitém dni se skrývalo množství kamenů. Proto bylo pro vstup do vody lepší a jednoduší využít molo. Táhlo se docela daleko - tak 200m a na jeho konci byly několikery schůdky do vody. Dopoledne při odlivu tam bylo vody málo - dalo se úplně normálně stát. Naproti tomu odpoledne už nám k tomu dosáhnout na dno pár centimetrů chybělo. Molo ale končilo hned u korálových útesů. Což bylo super, člověk slezl schůdky, nasadil šnorchl, pomořil hlavu do vody a hned se ocitl v jiném světě.

Útesy jsme navštěvovali hned několikrát denně - šnorchlování nás bavilo a hlavně bylo pořád na co koukat. Až jsme docela litovala, že s sebou nemáme žádný podvodní foťák. Takže jsem alespoň teď hledala na internetu nějaké fotky rybiček, které jsme viděli. A ne, že by to byly jen malinké akvarijní rybky - ta největší, kterou jsme viděli měla určitě víc než metr na délku.

Po večerech jsme vynechali místní radovánky a místo toho si na notebooku pouštěli filmy a seriály :) Abychom ale neztloustli, z toho nic nedělání a dobrého jídla, tak jsme každý večer po západu slunce (což bylo docela brzo - už kolem 17:15) zamířili do místního fitka a přibližně hodinku si dávali do těla. O to víc nám pak chutnalo a o to víc jsme se těšili na další válení se :)
Jojo, když má člověk klid a odpočívá, tak ten čas umí letět neuvěřitelnou rychlostí. Ani jsme se nenadáli a už jsme měli za sebou jak výlet, tak i poslední koupání v moři a balili jsme na cestu domů.

 Pohled na hotel z konce mola - s horami v pozadí to vypadá skoro kýčovitě :-)

Odlet domů - ta samotná cesta byla mnohem lepší než cesta tam. Utekla rychle a my se zvládli i trochu vyspat. Doma nás ovšem čekalo super překvapení - byl poslední říjnový víkend a ono sněžilo. A hodně! A ne že by ten sníh rovnou roztál, on se i držel! Takže z našich 35°C, které jsme si týden užívali, jsme se přemístili domů, kde byla sotva nula :) Řekla bych, že o to víc jsme si volna a tepla v Egyptě vážili.

Na internetu jsem našla tyhle rybky, které jsme viděli: