čtvrtek 12. září 2013

SAP Vltava Tour 2013

V práci vznikla opravdu super parta, která už byla v zimě na běžkách a teď jsme se domluvili na vodě. Protože je spousta kolegů nevodáků, vybrali jsme Vltavu jako nejjednodušší a nejlépe zajištenou pro začátečníky.
Chvíli nám trvalo domluvit termín, ale i to se nakonec povedlo a tak první zářijový víkend se nesl pod logem SAP. Nesmín zapomenout zmínit, že většina našich kolegů je dost zhýčkaných, takže jsme je museli přesvědčit, abychom nejeli po jednom autama, ale abychom se spojili. Co jsem ovšem vůbec nepochopila je spaní v týpí a chatkách...k vodě přeci zaručeně patří stany... No nic, nemá smysl se vzrušovat, i když to jsem během cesty úplně nezvládla.
Přesto, vyjeli jsme v pátek po práci a do kempu U Fíka dorazili něco po deváté. Což znamenalo poprvé si postavit stan po tmě - jo to se stává, když si nevezmete baterku a spoléháte jen na mobil :)
Ráno jsme počkali na příjezd posledního auta a vyrazili do Vyššího Brodu - půjčit si lodě. Nakonec to dopadlo tak, že jsme byli na čtyřech raftech, jedné pálavě a jedné kanoi (na tu se usadil náš nejnovější generální ředitel se svou asistentkou :))

A pak začala klasická jízda po Vltavě. My měli obří štěstí na počasí! Ačkoli to tak ráno v osm nevypadalo, tak celý den svítilo sluníčko a bylo opravdové babí léto. A na raftech se přeci pomalu ani nejde namočit :) Malinký zádrhel proběhl večer, kdy jsme dřevo (které jsme si sami dovezli autem a zaplatili my, kteří jsme bydleli ve stanech) odmítli zapálit uprostřed týpí, abychom tam slečinkám zatopili. Na vysvětlenou proč: v týpí spaly 4 ženy a jedno dítě, tzn. bylo jasné, že až ony budou chtít spát, tak nás z týpí vyhodí, což nám i potvrdily...a to si přeci nenecháme líbit! Když už jsme si to zaplatili a přivezli a připravili, tak přeci nezůstaneme bez ohně až se dámy uráčí jít na kutě! A ještě, že jsme tam udělali...holky se kolem jedenácté sbalily a šly spát a my tam kecali dalších pár hodin :)
Druhý den byl zábavnější - bylo tam více jezů, což odnesla především moje stehna, kterými jsem držela Zorku - šťěnátko basenji, protože jinak by asi Lence vyskočila z pálavy. Do cíle, kousek za Krumlovem, jsme dorazili všichni celí a zdraví a shodli jsme se, že to nebyla poslední akce. Takže Vltavo, za rok ZDAR!

Žádné komentáře:

Okomentovat