Holčičky na výletě

Už loni jsme se bavily s holkama o tom, že bychom někdy měly vyrazit na dámský víkend, ale až do teď k tomu nedošlo. A málem jsme to propásly i letos ;)
Domluvené na termínu jsme byly už dlouho, jen s tou organizací to vázlo, takže když na poslední chvíli Veru zamluvila pokoj v Kunraticích (ne, nebylo to v Praze!), dámský víkend mohl začít.
V pátek jsme se kolem páté sešly u nás doma a vyrazily společně Myšpulínem. Navigace nás táhla neznámou super trasou přes vesničky (jako je třeba Mimoň, kde nějak chyběly silnice) a zkratkami (kam se Myšpulín sotva vešel), až do našeho úžasného modrého cíle - Penzionu U Cempů v Kunraticích (ještě jednou-ne, opravdu jsme nezůstaly v Praze ;)). Ve dveřích už na nás čekala paní majitelka, přivítala nás, ubytovala v pěkném pokojíku nad hospodou a poradila nám, kam si zajet na jídlo. Zanechala v nás naprosto luxusní dojem.

Penzion U Cempů

Sice do České Kamenice to byly jen necelé 3 km, ale pro jistotu jsme to vzaly autem a restauraci Starý klub našly během chvilky. Veru, která si zapomněla rifle, jako jediná z nás pochopila místní styl a v "nasrávačkách z Izraele" dokonale zapadla mezi místní. Jídelníček nás tak zaujal, že jsme se hned rozhodly se sem v sobotu vrátit na další večeři.

No, zpátky v penzionu jsme si daly lahvinku a odpadly neuvěřitelně rychle... zkrátka a dobře "party hard"!

Ráno (rozumněj v devět) jsme si daly úžasnou domácí snídani - nelze si pochvalovat tlusté plátky salámu, domácí marmelády nebo domácí med. 

Na sobotu jsme měly v plánu středně dlouhou procházku po Labských pískovcích. Problém ale byl se k nim dostat - na vysvětlenou: hrozně nerada řídím na standardních silnicích natož tady, na těch uzoučkých cestách se šílenými zatáčkami. Takže jsme těch cca 20km jely asi 30min a já se u toho zvládla perfektně spotit hrůzou... ;)

Procházka měla sice jenom 12 kilometrů, ale my jsme kecaly a kecaly a nikam nespěchaly. Naopak kochaly jsme se krásnou přírodou a užívaly si výhledy. Na Brtnickém mostě jsme se dotkly hranic s Německem a na Turistickém mostě se zase stočily zpátky směrem k autu.

odpočinek po pořádném výstupu

Na posledních 5 kilometrech jsme si navíc udělaly pár odboček - nejdříve na Brtnický hrádek, kde bylo naprosto úžasně - slunce, klid a výhled do krásných lesů. Potom jsme se chtěly jít podívat na Velký Pruský tábor, ale po strmém stoupání nás představa prudce klesající odbočky vůbec nelákala. Ale zvládly jsme ještě odbočku na Soví vyhlídku. Hedviku jsme tam sice nepotkaly, ale to vůbec nevadilo. Poslední úsek po zelené vedl skrz pole, kde stál krásný dřevěný posez, na kterém jsme si prostě musely udělat společnou fotku :) a na posledních 500 metrech jsme ztratily zelenou a došly zpátky po polní cestě. Ale důležité je, že jsme došly ;)

Brtnický hrádek i krásný nový posed...

Sedly jsme do auta a vydaly se na cestu zpět. Opět tou šílenou cestou. Tentokrát jsme si ale cestu rozdělily na dva úseky - zastavily jsme se totiž ve vesničce Doubice na oběd. I když přesněji řečeno, zastavily jsme se v Penzionu Stará hospoda, který je široko daleko známý svým parkem soch vyřezávaných ze dřeva a dobrou kuchyní. Kuchyně byla výborná, ale nezapomenutelné byly spíš ty porce - kuřecí rarášci obalovaní v bramborákovém těstě byli spíš raraši, koule velké jako sevřená pěst. 

Stará hospoda a dřevěné sochy

Jako Míšy Kuličky jsme se odvalily skrz park zpátky do auta a odvezly se do penzionku. Po malé siestě a trošku spánku jsme se vrátili do Starého klubu na večeři. Ale jak jsme byly přežrané, tak jsme tomu jídlu moc nedaly :) ale tentokrát jsme si dámský večer užily ;)

Ráno jsme se sbalily a po opět vydatné snídani jsme vyrazily do Jetřichovic na druhý výlet tohoto víkendu. Chtěly jsme vidět a vylézt na Mariinu skálu a udělat si menší okruh. Začaly jsme ale z druhé strany, abychom měli Mariinu skálu až na konec a asi to bylo rozumné rozhodnutí. Celá cesta byla samé nahoru a dolů a se šplhacími odbočkami.

Nejdříve jsme se vydrápaly na rozcestí Pohovka, pak jsme doslova šplhaly na Rudolfův kámen (odkud měl být vidět i Kámen mudrců - jen nevíme, který ten šutr v okolí to byl :)), další odbočka byla Vilemínina vyhlídka a nakonec došlo i na tu Mariinu skálu. Prostě hore kopcem dole kopcem. A to v tom úmorném vedru... Takže nám i se všemi zastávkami a pauzami trvala skoro sedmikilometrová cesta stejně dlouho jako včera dvojnásobně dlouhá trasa ;) 

náročný výstup na Rudolfův kámen

Vilemínina vyhlídka, Mariina skála

výstup na Mariinu vyhlídku

V Jetřichovicích jsme se ještě stavily na klasický český oběd, a pak konečně vyrazily na cestu domů - byl nejvyšší čas - akorát se schylovalo k dešti. Namísto cesty po šílených vedlejších silnicích (musím konečně zjistit, jak tu navigaci správně nastavit!), jsem se rozhodla navigaci ignorovat a místo toho jsem jela po hlavní až do Děčína a pak po krásné dálnici až do Prahy. 

Dámský víkend, kdy jsme chlapy maximálně drbaly, a daly si pohodové procházky v kombinaci s poctivou českou kuchyní, byl naprosto super. Takže příští rok dáme repete ;)

Drsné dámičky!

TIPS:

Ubytování - Penzion U Cempů, Kunratice 88. 370 Kč/os noc se snídaní. Modrý dům stojící asi uprostřed vesnice přímo na hlavní cestě. Má tři pokoje (2x pro 4 osoby a jednou pro dvě), vlastní parkovací stání (tak pro 5 aut max.) a hospodu (nevaří, mají jen laskominy typu nakládaný hermelín). Pokoje jsou pěkné a čisté, ten nad hospodou je navíc obrovský. Mezi pokoji je společná kuchyňka - na velké vaření to není, ale ohřát jídlo nebo jen najít skleničky na víno se tam dá. www

Restaurace Starý klub - Žižkova 243, Česká Kamenice. Velice příjemná restaurace s dobrou kuchyní. Mají venkovní zahrádku a bohužel vnitřek je kuřácký. www

Restaurace a Penzion Stará hospoda - Doubice 172. Úžasné místo zvláště pro rodiny s dětmi, které se vyblbnou v parku dřevěných soch. Porce jsou tu velké a kuchyně výborná. www

Trasa Labské pískovce - 12 km, 3h, nenáročná trasa. www

Trasa Jetřichovice-Mariina skála - 7 km, 2h chůze, ale spíše 3h (kvůli všem vyhlídkám, kde se člověk zastaví a kochá výhledy). www