Na náš poslední celý den v Istanbulu jsme si schovali především návštěvu paláce Dolmabahce.
9:00 Konečně se nám jednou podařilo odejít trošinku dřív...ovšem poprvé nás také čekala delší cesta - a to až na konečnou tramvaje T1.
9:30 Když jsme dorazili do paláce Dolmabahce byli jsme hooodně překvapení, že tam nestojí žádná fronta. Prošli jsme si bezpečnostní kontrolou a hurá na nákup vstupenek.
INFO: Vstupné se platí zvlášť za Selamlik a za Haremlik, nebo za obojí dohromady. Společné vstupné do obou budov stojí 20 TL, pro studenta stojí jen 1TL. Do objektu je denně prodáno maximálně 3 000 vstupenek, takže je lepší přijít ráno.
9:50 Měli jsme štěstí - tím, že jsme nemuseli stát dlouhou frontu, dostali jsme se brzo i do paláce. Naše prohlídka paláce, Selamliku, začala už v 9:50. Prohlídka v angličtině byla určeno pro asi 70 lidí, průvodce koktal a neuměl pořádně anglicky, takže jsme se toho opravdu moc nedozvěděli. Nicméně jsme si prohlédli nádherně vyzdobené místnosti - v převážně evropském stylu s osmanskými prvky.
10:45 Po Selamliku jsme se vydali do Haremliku, neboli do soukromých místností sultánovy rodiny. Také tady jsme měli štěstí - prohlídka začala asi do 2 minut po tom, co jsme k harému dorazili. Tady už průvodce uměl skvěle anglicky a nebál se předstoupit před skupinu turistů. Na druhou stranu, prohlídka tady probíhala především samostatně, bez průvodce a bez komentáře.
11:15 Po prohlídce jsme se zase začetli do našeho průvodce, resp. Tom se začetl. A já se věnovala koťátku :-)
INFO: V Istanbulu jsou tisíce koček a psů, které žijí na ulici. Bohužel Istanbulské útulky takové množství zvířat nezvládnou pojmout, proto úřady zavedly jinou praxi - zvířata odchytávají, na veterině je zkontrolují, přeočkují a označí. Pokud jsou zvířata zdravá a nejsou nebezpečná člověku, pak je opět vypustí ven. Značku mají na uchu z vnější strany.
11:45 Po půlhodině bylo už načase vyrazit o dům dál. Prošli jsme se palácovými zahradami...kde nás překvapil chov slepic :-).
12:15 Vyrazili jsme do kopce kolem stadionu Inönü směrem na náměstí Taksim.
12:45 Po 30 minutách příkrého stoupání jsme konečně stanuli na náměstí Taksim :-). Huráááá!!!
13:00 Po dlouhém a smutném hledání jsme konečně našli tureckou specialitu, kterou jsem chtěla vyzkoušet...jmenuje se to "kumpir" a jedná se o pečenou obří bramboru, která je rozříznuta, vnitřek vydlabán a smíchán se sýrem a naplněn nejrůznějšími přílohami - vetšinou vegetariánskými. Např. bramborový salát, kukuřice, hrášek, kousky kebabu, nějaké omáčky apod.
INFO: Z vlastní zkušenosti i ze zkušenosti některých známých toto jídlo nedoporučuju. Stojí kolem 10 TL, což není moc, a vypadá to opravdu lákavě... ale ty žaludeční potíže, co většinu z nás potom potkaly za to nestojí.
13:30 Vyrazili jsme z náměstí Taksim po ulici Istiklal a naším cílem byla Galatská věž. Cestou jsme ovšem potkali první kostel - do té doby jsme potkávali jen a pouze mešity. Takže jsme nutně museli na prohlídku kostela San Antonio - a k našemu překvapení to byl úplně normální kostel, kterých je u nás spousta :-).
15:00 Po více než hodinové procházce ulicí Istiklal jsme se dostali ke Galatské věži. Její návštěva ovšem nestála za to - nahoře je totiž restaurace a jinak v té věži nic moc není...
INFO: Nahoru jezdí pouze výtah. Na večer je nutná rezervace v restauraci. Cena prohlídky během dne je cca 11TL/os, večer je to i s večeří (ta vychází tak na 50TL/os).
15:30 Z Galatské věže je to jenom kousek na Galatský most. Galatský most vede přes Zlatý roh a je to dvoupatrový most. Horní patro slouží jako silnice, cesta pro tramvaje a široký chodník, který je neustále plný rybářů. Ve spodním patře se nacházejí rybí restaurace a fast foody.
16:00 Po procházce městem jsme se dostali zpět k mešitě Süleymaniyi - v našem průvodci jsme si přečetli, že tam mají být zajímavé hrobky a další věci k vidění...no obvykle asi ano, ale ne v době, kdy probíhá rekonstrukce a vše krom mešity je zavřené...takže jsme měli smůlu :-( Po celodenním chození nám ovšem nevadilo chvilku si posedět ve stínu mešity a odpočívat.
Tak aspoň, že bylo kolem mešity pár jiných věcí, co se dalo vidět. Jednou z nich je mini hrobka největšího osmanského stavitele Sinana, na které stojí, že Sinan odpočívá ve stínu svého největšího díla. Další zajímavostí jsou lázně, hamami - kde se člověk musí řídit velkým množstvím pravidel (jedno, které si pamatuju je, že se tam nechodí po jednom, ale minimálně po dvojicích...)
 |
| Beyazitova věž, která i dnes slouží hasičům
|
17:00 Ze Süleymaniye jsme se vydali do slavného Velkého bazaru neboli do Kapali Carsi. Tím, že je tak slavný, tak je určený především turistům...podle toho se tu také pohybují ceny a ochota Turků vyjednávat a jít s cenou dolů.
INFO: Kapali Carsi je opravdu hodně velký bazar plný spletitých uliček. Naštěstí se na mnoha místech nachází mapy a jednotlivé uličky mají své názvy. Takže se člověk opravdu neztratí...
17:45 Po tom, co jsme v pondělí objevili vynikající chuť jahodového dezertu, jsme se museli vrátit i v úterý a zkusit, jestli nás jenom nešálily chuťové buňky nebo zda to bylo opravdu tak dobré...BYLO! :-)
18:15 Tak jako každý den i tentokrát jsme se vypravili odpočinout si na hotel...ačkoli se nám to tentokrát trošinku protáhlo a z postele jsme se vyhrabali až po více než 2 hodinách :-).
20:30 Opustili jsme hotel a vydali jsme se na sraz s Erdenizem. Měli jsme se sejít uprostřed ulice Istiklal, ale Erdeniz nám 5minut před srazem napsal, že se doma ožral s kamarády a že to nestíhá...tak jsme se vydali zase domů - cestou jsme ještě ochutnali pravé čerstvé ovocné nápoje - a popravdě, to stálo za to. Není nad čerstvě vymačkané ovoce...
INFO: Ovocné džusy opravdu doporučuju - vymačkají je přímo před vámi a stojí minimum peněz (od 1TL do 3 TL za 2dcl, záleží na druhu ovoce).
23:00 Sbalit se a spát :-)
