Lyžování na Top of Tyrol

Nejlepší parta na horách!!!

Znáte to, naplánujete si výlet od A do Z a ono potom nikdy nic z toho plánu nevyjde. No, tak nám tentokrát vyšlo úplně všechno. :)
Dohodli jsme se, že v 8:15 budeme u Kořky s Jájou, abychom naložili jejich lyže a snowboard, a opravdu jsme tam byli. Navíc, kupodivu, byla Praha naprosto volná a průjezdná, takže jsme z ní byli během krátké chvilky venku.

Největší radost měl Tom - konečně jsem si pořádně sedla za volant a řídila víc než jen z některé návštěvy domů. Jelikož Kořka jako obvykle zdržoval (ok, návštěva lékarny je dostatečná omluva), tak jsme si s druhým vozem dali rande na poslední benzínce v ČR... no, vlastně v Mekáči ;) a dál už jsme jeli společně. Cesta pěkně utíkala, kilometry ubíhaly a ani kolem Mnichova nás nepotkala žádná zácpa. Prostě všechno vycházelo...

Už zdáli nás vítaly rakouské Alpy - krásné zasněžené štíty vysokých hor, o kterých si v Čechách můžeme jen nechat zdát... Do městečka Neustift im Stubaital, kde jsme si vyzvedávali objednané skipasy, jsme dojeli kolem půl třetí a do naprosto luxusního apartmánu v Milders chvilku před třetí.
Byli jsme trošku v očekávání, co jsme si za tu nízkou cenu vlastně objednali. Ale na obavy vůbec nebyl prostor - velký, prostorný apartmán se nám opravdu povedl -> dvě ložnice, dvě koupelny a kuchyně s obýváčkem. A k tomu obrovská terasa. Tenhle apartmán je místo, kam se určitě vyplatí se jednou vrátit  ;)

Na lyžování už nebyl čas, tak jsme vyrazili na procházku po okolí, abychom taky věděli, jak to tu vypadá. Ani jsme se nenadáli a byla z toho skoro pětikilometrová procházka, která nám po celém dni stráveném v autě pořádně prospěla!

  

Večer pak přišla moje chvíle aneb opět "šéfkuchař v akci". Po silvestrovském zážitku, jsem i teď měla na starosti jídlo a nechci si příliš fandit, ale moje frankfurtská polévka je už téměř legendární ;)  

Ráno nám opět všechno naše plánování vyšlo a po osmé ráno už jsme seděli v autě a jeli těch posledních 15km k lyžařskému areálu. Milders se nachází v cca 1 000 m.n.m., zatímco dolní stanice lanovky má už 1 750 m.n.m. A kupodivu na dolní stanici lanovky už bylo sněhu až až... :)

Ale hlavně v pátek dopoledne bylo naprosto úžasné počasí - svítilo sluníčko, byla jasně modrá obloha a ani pocitově nebyla taková zima, jaká ve skutečnosti byla. A to lyžování!!! Žádné fronty na lanovkách (opravdu, za celý den jsme ani jednou nečekali více než 10s!!!), krásné sjezdovky - široké, prázdné a s prašanem!!! (njn, to večerní sněžení trošinku zasypalo sjezdovky a připravilo nám super uvítání :))

Prvních několik hodin jsme strávili jen tím, že jsme zkoušeli jednu lanovku a sjezdovku za druhou a hlavně hodně fotili:) Kolem jedné jsme si dali pauzu - na výbornou gulášovku a párečky a pořádné slunění. ;) Bohužel před druhou odpolední se začalo trošinku kazit počasí - zatáhlo se a začalo foukat, ale lyžovat se pořád dalo bez nejmenších problémů. Sjeli jsme několikrát naše oblíbené sjezdovky a na závěr dne se vydali po tzv. ski route až dolů na parkoviště. Sice je to dlouhý sjezd, ale jelikož jsme nebyli jediní, ba naopak, tak nás cesta dolů dost vyčerpala - neustálé vyhýbání se na úzké cestě, čekání na uvolnění svahu atd...no, dole jsme byli docela dost grogy...

Počasí se sice trošinku zkazilo, ale zvířený sníh vytvářel neuvěřitelnou podívanou

Říkám to už dlouho...vaření je sice náročné, ale pro mě je to odpočinek, takže i tentokrát se večeře vyvedla - krkovička se špenátem nám bodla a pivíčko nebo rum nás příjemně unavili. Ale ten den stál za to ;) 

Sobotní den byl nakonec ještě lepší než páteční - slunce, modro s neuvěřitelnými výhledy do dalekého okolí a naprosto perfektně připravené sjezdovky. To se to panečku lyžovalo...

Abychom si lyžování aspoň trochu zpestřili, tak jsme si ho začali měřit - jelikož jezdím nejpomaleji, tak jsem měla Runtastic zapnutý neustále (aby se na mě nemuselo čekat až jej vypnu a zapnu) a měřil mi i jízdu lanovkou, takže výsledná vzdálenost 93km není přesná a odhadem jsme se projeli po nějakých cca 55 (možná více možná méně) kilometrech sjezdovek.
Oběd jsme si zopakovali v Dresdner Hütte a i když jsme měli stejně jako v pátek, tak jsme se přejedli a další lyžování bylo trochu uspávající. Nicméně odpoledne se nám lyžovalo výborně, takže původní plán - skončit kolem třetí vzal rychle za své a lyžovali jsme, dokud to šlo. A dolů jsme se nechali svézt lanovkou - znovu se nám na ski route nechtělo...

No uznejte, stálo to za to!!!

Nejlepší autíčko na světě na výletě!!!

Neděle byla ve znamení odjezdu - vstávali jsme o fous dřív, abychom se sbalili a mohli ještě na chvíli vyrazit na lyže. Bohužel krásné počasí vzalo za své - když jsme nakládali lyže do auta, tak pršelo :( Nahoře byla mlha a prakticky nebylo vidět. Takže jsme hledali sjezdovky, kde by se nám lyžovalo dobře a byli bychom spokojení. Nakonec jsme se rozdělili a lyžovali si každý podle sebe a sešli jsme se zase ve 12h, abychom společně vyrazili domů. Nejdříve jsme se vrátili do penzionu, převlékli se v lyžárně a naložili auta. No, a kolem půl druhé už jsme vyráželi domů. 

Tentokrát jsme tu cestu zvládli v podstatě jen s jednou zastávkou a za šest hodin jsme už byli v teple domova. Náš Myšpulín cestou překročil svých prvních najetých 2 000 km, tak jsme začali pomalu a jistě testovat, kolik toho zvládne. A uznávám, že těch 180 km/h zvládl bez problémů a na jedničku :) Už se těším, na jarní dovolenou, kde si takovou rychlou jízdu budeme užívat víc :)

TIPS:

Penzion Alpenjuwel

Ubytování - Alpenjuwel, Mühlenweg 35, Milders, Neustift im Stubaital, Rakousko - 200 EUR/3 noci/os + 3 denní skipass. Čisté prostorné pokoje, plně vybavená kuchyň (byly tam i tablety do myčky!), čisté a prostorné koupelny, obří terasa a menší balkón, parkoviště před nebo za penzionem. Pěšky kousek do obchodu (Spar, v neděli otevřeno 16-18h, jinak myslím 8-18h) nebo na skibus. Objednávali jsme přes oficiální stránky lyžařského střediska. www
Stubai Gletscher - 119 EUR/3 denní skipass. 62 km sjezdovek - většina široká tak, že se dají v pohodě projet i když je tam hodně lidí. Lanovky často 6-8 sedačkové, takže zvládají i větší nápor lyžařů. Lyžuje se v nadmořské výšce 2 300-3 200 m.n.m., takže i když v nížinách je jako letos problém se sněhem, tak nahoře je ho pořád dost (my měli přes 3m sněhu!!!) Často je možné jezdit i mimo sjezdovky - je tam hodně freeridových míst. Objednali jsme si speciální nabídku prodlouženého víkendu nazvanou Stubaier Glacier Magic (Stubaiské ledové okouzlení). www
Dresdner Hütte - penzion a restaurace v cca 2 300 m.n.m., gulášová polévka s chlebem 4,7 EUR, 2 velké párky 3,9 EUR. www

Předpověď počasí

Jupí!!! Teď ještě aby se meteorologové nemýlili a bude to naprosto úžasné! Po týdením doktorem nařízeném hladovění jsem nejen při chuti na snad jakékoli jídlo, ale taky toužím vypadnout na krásné bílé pláně, kde se odráží sluneční paprsky, dobrou náladu navozuje modrá obloha a pohodu kamáradi okolo.
Hlášení zní - v údolí je "jen" 40 cm přírodního sněhu (no, na českých horách je taky sem tam 40 cm, ale rozhodně ne přírodního...) a nahoře na ledovci 300 cm!!!
Plus je ideální i samotná předpověď :) Ve čtvrtek sluníčko, dole v údolí kolem 5°C, nahoře ve 3 000 m kolem -10°C! V pátek má sněžit a trošinku se oteplit (na příjemných -7°C) a v sobotu už má zase vysvitnout sluníčko. No, co víc si přát, že? :)
Jak já už se těším!!! :)

Stávají se z nás gastroturisti :)

Vůbec netuším, jak se něco takového mohlo stát, ale stalo se :) Ještě vloni jsme obcházeli maximálně pražské restaurace a vždy si pečlivě vybírali, kam půjdeme, co dobrého tam mají a hlavně, jak dobře je jídlo v restauraci hodnoceno.
Teď, od té doby, co máme Myšpulína, vybíráme restaurace především mimo Prahu nebo alespoň na vzdálených okrajích Prahy. Nejdříve to v lednu byla restaurace Carino v Berouně a teď restaurace penzionu V Polích - a že se ten penzion opravdu nachází v polích...
V Berouně se šlo aspoň projít po okolí, tady bychom na to potřebovali pohorky a museli bychom vyrazit na menší túru. Penzion V Polích je totiž na zastrčeném okraji vesničky Malé Číčovice. Takže sem člověk opravdu jede cíleně kvůli jídlu.
Tentokrát jsme k téhle cestě za dobrým jídlem měli i důvod - přeci jen to, že jsme spolu už plných 6 let, je potřeba oslavit výborným jídlem :)
Restaurace nemá stálý jídelní lístek, takže dopředu si člověk nevybere. Jakmile jsme se usadili, tak nám ukázali tabuli s aktuální nabídkou jak klasické české kuchyně, tak zvěřiny i světové kuchyně. Tomův Flamendr i můj Opilý králik byly hotové během chvilky a byly naprosto vynikající. Kvalitní suroviny a perfektní zpracování udělá i z klasického jídla lahůdku. Klobouk dolů!
Bohužel nemůžu říct, zda i sladká tečka na konec je stejně dobrá jako hlavní jídlo. Od té doby, co máme auto, tak rádi jezdíme, a tak místo, abychom si tu sladkou tečku dali tady, rozhodli jsme se ještě se trošku projet. V Kladnu jsme na internetu objevili malou cukrárnu, která má otevřeno i v neděli a rozhodli jsme se ji vyzkoušet :)
Bez navigace bychom ji asi nenašli, ale cesta se vyplatila... a tak jsme si domů odvezli jeden malý Sachr dort...
Hmmm, takové výlety vůbec nejsou k zahození...zbývá už jen otázka, kdy bude další??? :)

www.penzionvpolich.cz

TIPS:
Penzion V Polích - Malé Číčovice 26, www
Cukrárna Venezia - Váňova 501, Kladno, www

Snííííh???

Tak to vypadá, že si přece jenom tuhle zimu sněhuláka postavím :) Právě jsme si koupili čtyřdenní lyžovačku v Rakousku, a pokud se nestane nějaká přírodní katastrofa, během které by roztály všechny ledovce, tak budeme lyžovat na Stubaiském ledovci!!!
Hurááááá :)

P.S. A snad ten sněhulák bude větší než tenhle!

Bahna 2014 podruhé

Víte, co se říká? Jak na Nový rok, tak po celý rok. A protože silvestrovská bahna měla velký úspěch, tak jsme si je dnes zopakovali :-)
Stalo se to tak...to si ráno (v sobotu to znamená kolem desáté) člověk snídá, u toho loupe cizrnu na faláfel a v tom mu zvoní telefon. Kořka! Zda nechceme s nimi jet na výlet - na procházku u Litoměřic. Tak deset kiláků. Trvalo nám cca minutu, než jsme se rozhodli a volali zpátky, že jedeme. :)

V 11:15 nám byl přímo před vchod přistaven Jájovůz a chvilku na to už jsme frčeli směr Litoměřice. Tam jsme zaparkovali u Horního nádraží a vyrazili na cestu. Postupně z Kořky a Jájuly začalo padat, že to vlastně není deset, ale víc kilometrů a že se nám to báli říct, abychom je kvůli tomu neodmítli :) No nejsou sladcí?

Ze začátku byla cesta normální - vedla městem, byla dlážděná a v pohodě. Vydali jsme se nejdříve na Mostnou horu s vyhlídkou, ale jelikož nám počasí nepřálo a mlha byla tak hustá, že by se dala krájet, tak jsme neviděli nic. A dvacetimetrová rozhledna byla taky zavřená. Holt smůla. 

Pokračovali jsme dál, lesní cestou po modré, až se nám zničehonic modrá ztratila...v poli! Po chvilce pátrání jsme pochopili, že modrá vede skrz pole. A to ne jen tak ledajaké pole. Přímo přes neuvěřitelně rozbahněné pole, kde se nám bahno lepilo na boty tak, že jsme tu chůzi měli i s posilováním (nohy nám natolik ztěžkly, že to bylo jako bychom na nich měli závaží...). Ať už to byl kilometr nebo dva, trvalo to věčnost a my vypadali jak prasátka :)

jojo, tímhle bahýnkem jsme se procházeli :)

Skrz vesnici Žitenice byla cesta v pohodě - sice furt do kopce, ale aspoň po asfaltu. Ovšem za vesnicí jsme opět nastoupili bahnitou cestu, která nás neopustila prakticky až zpátky do Litoměřic. Pod Křížovou horou jsme se s Jájou pokusily o vzpouru, nicméně nám to nevyšlo a do toho hnusného krpálu jsme musely...aspoň že na nás nahoře čekala svačinka ;)

Vlevo: Žítenice, uprostřed: naše cestička, vpravo: stoupání na Křížovou horu

Z Křížové hory to už opravdu byla procházka. Na Dlouhý vrch, a tedy do poloviny naší cesty, to byla příjemná hřebenovka, která byla pokrytá centimetrovou vrstvou sněhu a dokonce na nás sem tam vykouklo sluníčko!

Vlevo: sníh!!! na hřebenovce z Křížové hory na Dlouhý vrch, vpravo: Pokratický potok

Dalších sedm kilometrů zpátky do Litoměřic už to bylo z kopce, bahnem, z kopce a bahnem. Za sucha a sluníčka musí být hezká cesta kolem Pokratického potoka, která končí uprostřed Litoměřického sídliště.
A nám už zbývala jen jedna zastávka - hospůdka. Dostali jsme tip na Johannahof, kterou jsme hledali a hledali, až ji našli a výborně se najedli.
Sumasumárum až na to bahno to byl super výlet a snad se bude brzy opakovat :)

TIPS:
Johannahof - Tolstého 871/1, Litoměřice (kousek od Horního nádraží). Moc pěkná hospůdka s výbornou česnečkou a klobásou. www
Trasa - má celkem 17km, mapa zde a my ji ušli za méně než 4h (za první dvě hodiny to sice bylo jen nějakých 6-7km, ale cestou dolů jsme to dohnali :)) - mapa

Výlet za Medvíďaty

On to vlastně byl a zároveň nebyl výlet. Věc se má tak - s Tomem jsme si pořídili autíčko (Myšpulína) a slíbili jsme zkušební jízdu Kořkovi s Jájou. No a protože během našeho pobytu v Jizerkách k tomu nedošlo, tak jsme se domluvili, že je vyvezeme až teď.
Plán byl jednoduchý - vyzvednout je před domem, projet se s nimi a zase je zavézt domů. A aby ta projížďka nebyla jen tak, tak jsme vyrazili na oběd. Vybrali jsme proto berounskou restauraci Carino, která patří do našeho seznamu "Restaurací, které bychom chtěli vyzkoušet v roce 2014".
Těžko říct, zda nám naši cestující mazali med kolem pusy nebo se jim autíčko opravdu líbilo, nicméně my se rádi chlubili tím, co všechno to umí :) Do Berouna jsme dorazili krátce po druhé hodině a světe div se, v restauraci bylo plno!!! Čísnice nám slíbila do 10-15min volný stůl, tak jsme vyrazili na procházku (aby nám taky trošku vyhládlo, že? :-)).
Jediný z nás, kdo už v Berouně někdy byl, byl Tom, takže nás neomylně vyvedl z náměstí a zamířili jsme k městskému medvědáriu, kde žije Matěj, Vojta a Kuba - slavní medvědi z večerníčku Medvíďata. Do roztomilých medvíďat mají teď už daleko - jsou mohutní a línější než ve večerníčku. Měli jsme štěstí, protože když jsme přišli, tak byli medvědi zalezlí, ale jejich "krotitel" je zrovna volal na svačinku, tak pomalu vylezli a nechali se nakrmit.
Pro nás už ale byl čas jít zpátky, abychom nepřišli o stůl. Restaurace je to malinká, ale jídlo naprosto vynikající a pro Pražáka i za luxusní ceny! :) Vřele doporučujeme!

TIPS:
Městské medvědárium - zdarma, Městská hore, Beroun, www
Pizzeria & Restaurace Carino - Na Klášteře 75/2, 266 01 Beroun 1 – Husovo náměstí. www

Silvestrovské hory 2013 / Argentina trénink #1

Albrechtice v Jizerských horách

První velká cesta s Myšpulínem. Ano, ano, přesně TAK jsme naše nové autíčko pojmenovali! A hned na začátku našeho společného života dostal pořádně zabrat. Vydali jsme se na Silvestrovské oslavy do Albrechtic v Jizerských horách a auto tedy plně naložili. Popravdě jsme se děsili toho, že všechno, co jsme měli v plánu vzít, se tam prostě vejít nemůže... Ale nakonec se vešlo :) I s Veru, Bertem, lyžemi, ohňostrojem a veškerým jídlem a pitím pro 7 osob. Takže bravo, Myšpulíne, jsi šikulka!

Mariánské schody

Na Silvestrovskou výpravu se vypravila parta, jejíž počet se neustále měnil, ale pevný základ jsme tvořili my spolu s Kořkou a Jájou a Zúzou. Po celou dobu s námi bydleli i Veru s Bertíkem (ale ne vždy se účastnili hromadného programu), na první noc jsme s sebou měli Báru  (sestru Kořky) a na poslední noc Andy. Takže nás vždy bylo dost na to, aby nebyla nuda.

Původně jsme měli v plánu lyžovat a užít si zimních radovánek, ovšem to by nám muselo přát počasí...s teplotami nad nulou se sníh na svazích neudržel a tak přišel Silvestr na blátě. Nevzdali jsme to a jeden den jsme přeci jen na lyže vyrazili. A nebylo to nic moc - technický, těžký a mokrý sníh (a ještě ho bylo málo), mrholení, mlha, vydřená sjezdovka...to vše dohromady nemůže vytvořit jedinečný lyžařský zážitek. Přesto jsme na sjezdovce vydrželi více než 3 hodiny :)

lyžování na Tanvaldském Špičáku za moc nestálo :(

Po takovém sportovním výkonu je potřeba dát tělu i mysli pořádný odpočinek - takže na výlet do libereckého aquaparku nebylo potřeba většinu lidí přesvědčovat (jen Veru s unaveným Bertíkem zůstala doma a Báru jsme vysadili v Liberci, odkud zamířila zpátky domů - někteří z nás holt i o Silvestru musí do práce...). Uznávám, že to řáděni v aquaparku bylo možná i náročnější než to lyžování. Ale aspoň byla pořádná sranda! :)

Když jste na horách a není sníh, co dělat? My to vzali jako sportovní přípravu na naši cestu do Argentiny a následující den jsme vyrazili na "menší procházku". Nakonec ta naše procházka měřila nějakých 27 km a samotná cesta nám trvala něco kolem 6,5 hod. Ale hezky popořadě: z Albrechtic jsme sestoupili do Desné, abychom vzápětí začali stoupat.

Nejdříve přes Pustiny do Příchovic a odtud až k rozhledně Štěpánce. Tam jsme zjistili, že rezervaci v restauraci máme už za 5 min, tak jsme spěšně vyrazili do Kořenova na pořádný steak. Během oběda jsme si spočítali, že za sebou máme cca 11km a dalších 16 km že je před námi - ovšem světlo bude už jen 2,5hod.

Rozhledna Štěpánka a výhled z ní na Kořenov a přehradu Souš, kostelík v Kořenově

Rychle jsme pojedli, zvedli se a vyrazili na cestu. Prošli jsme Kořenovem a vydali se k hrázi u přehrady Souš. Ačkoli bylo docela teplo už několik dní, tak hladina přehrady byla zamrzlá!

Zamrzlá přehrada Souš

Takhle to vypadá, když Bert dostane obleček a začne stávkovat, že nikam nejde :)

Naše zemička je maličká, a tak se stalo, že se z ničeho nic ozval výkřik, který jsme všichni ihned poznali! Sasha!!! :) Ovšem my měli naspěch (zbývalo nám tak 45min světla a ještě 7-8 km), takže jsme se rychle rozloučili a vyrazili tím nejtěžším terénem za celý den. Podél Černé Desné vede pěkná cesta lesem dolů, ovšem její horní polovina byla zasněžená a zledovatělá, takže jsme vypadali, jako opilci, jak jsme se kývali ze strany na stranu :)

Údolí Černé Desné

Do centra Desné jsme dorazili už za tmy, a to nás čekaly ještě další 3km domů do Albrechtic. I když ve tmě, šli jsme lesem po zelené a docela nám to šlo - nikdo se nepřerazil ani o strom, ani nezakopl o kořeny. Proto jsme to museli oslavit a stavit se v Albrechticích na jedno (a taky, abychom doplnili tekutiny, že? :))
Bohužel Berta výlet zničil natolik, že se s námi nechtěl večer družit. Za to my se družili až až - dali jsme si za cíl zlikvidovat část našich alkoholových zásob a ono se to skutečně povedlo (padli oba Kapitáni i Tullamorka). Jediný, kdo z toho nebyl nadšen, byl pan domácí, který nám poslal smsku, abychom už šli spát :)
Na Silvestrovské ráno přijela Andy a my vyrazili ještě na jednu procházku - tentokrát na mnohem kratší a méně náročnou. Vyšplhali jsme se nahoru na Tanvaldský Špičák. Bylo poznat, že Bert ještě nenabyl zpátky svou sílu a energii, protože polovinu cesty se držel "jen u nás" a neběhal všude kolem (nemluvě o jeho páničce, která s náma nevyrazila vůbec).

Na vrcholu Tanvaldského Špičáku

Odpoledne přišla na řadu příprava na večer. Silvestrovskou noc jsme prokecali, protancovali a samozřejmě propili. Na půlnoc jsme vyrazili ven, kde nás čekalo nepříjemné překvapení v podobě deště a mlhy. Ale ani to nás neodradilo a my si poprvé zapálili vlastní ohňostroj. Trval celou minutu a dvacet sekund, a byl to ten nejkrásnější ohňostroj - byl totiž náš!!! :)

A tak jsme vstoupili do nového roku s úsměvem na rtech. Snad nám vydrží po celý rok!

Jo a k tomu Argentinskému tréninku - zvládli jsme spolu strávit 5 dní i ujít 27 km v jednom dni. Plánujeme se trénovat takto i dál a snad ty 3-4 týdny potom přežijeme :)

Zuzka, Kořka, Jája, Andy, Veru, Tom, Lucci

TIPS:
Ubytování Pecháček - 300 Kč/noc/os. Jednoduché ubytování pro 8 osob v horním patře rodinného domu. Žádný luxus, ale naprosto dostačující bydlení ve dvou pokojích a kuchyni. www
Lyžování - Tanvaldský Špičák, 400 Kč/4 hod nebo 500 Kč/celý den. www
Výlet Albrechtice - Příchovice - Štěpánka - Kořenov - Souš - Desná - Albrechtice - cca 27 km, 6,5 hod chůze. První polovina je spíše do kopce, druhá spíše z kopce. http://mapy.cz/s/9173

Výlet Albrechtice - Mariánská hora - Desná - Albrechtice - cca 4,7 km dlouhá procházka k restauraci Berounka na Mariánské hoře, přes Mariánské schody do Desné (je jich jen 365!) a odtud zpět do Albrechtic. http://mapy.cz/s/917A
Výlet Albrechtice - Tanvaldský Špičák - Albrechtice - cca 5 km přes vrchol hory. Velmi malá část vede po sjeydovce. http://mapy.cz/s/917k
Restaurace Berounka - Mariánská hora 765, Albrechtice v Jizerských horách. Vynikající restaurace na Mariánské hoře. www
Restaurace Na Vyhlídce - Kořenov 877. Vynikající restaurace v Kořenově - obrovské porce, dobré maso a rychlá obsluha. www
Rozhledna Štěpánka - 958 m.n.m., 20 Kč/os., otvírací doba: duben Po-Ne 10:30 - 17:30, květen - červen Út-Ne 10:30 - 17:30, červenec - srpen Po-Ne 10:30 - 18:00, září - říjen Út-Ne 10:30 - 17:30, listopad - prosinec Po-Ne 10:30 - 17:30. www