Akce Český ráj

Výletní parta

Už před rokem a půl jsme se nechali Ondrou (Šupákem) zlákat a vyrazili jsme na víkend do Kutné hory. A jelikož se víkend povedl, tak se Bob s Honzou nemohli nechat Šupákem zahanbit a navrhli výlet do "jejich" Mladé Boleslavi. Plánovali jsme ho tak dlouho, až nakonec plán nevyšel. Původně byl plánován na tento březnový víkend snad už půl roku dopředu. To jsme ovšem nemohli tušit, že v Boleslavi budou na ten víkend vybookované všechny hotely. No, i to se někdy holt stane ;) a tak se výlet do MB nekonal. Všichni jsme už ale měli na ten víkend volno a byli natěšení na výlet, tak jsme to nemohli nechat vyšumět a po bouřlivé diskuzi jsme místo poznávání města zamířili poznávat přírodu.
Akce Mladá Boleslav se tedy změnila na akci Český ráj. ;)
Vypadá to, že chudá studentská léta jsou už pryč... Sjeli jsme se totiž 3 auty v sobotu ráno na malém parkovišti u vesničky Zásadka a 9 lidí a pes se vydali na svou 14 km dlouhou procházku.

Skalní hrad Valečov

Hned po cca 200m jsme dorazili ke skalnímu hradu Valečov a tedy k první zastávce na naší cestě. Už tam se ukázalo, že to bude náročný výlet ;) nakonec jsme se ale konečně dohrabali nahoru a začali s prohlídkou, kterou bylo potřeba zakončit první společnou fotkou ;) Nejvtipnější na celé prohlídce byla návštěva kaple - do kaple vedla jen uzounká neosvětlená chodbička - a bez světla to bylo opravdu dobrodružství ;) Dole pod hradem ještě Kačka vytáhla štrůdl a mohlo se pokračovat. Cesta vedla přes skalní vesničky a byla naprosto pohodová - žádné výraznější stoupání či klesání. Už po necelých 2 km cesty jsme z červené značky přesedlali na modrou. 
Aby následující cesta nebyla až tak jednoduchá, vydali jsme se po modré odbočce k obětnímu kameni. Bohužel tu cestu před námi navštívili i dřevorubci, takže z odbočky se dochovala jen první značka... a dalších několik set metrů vedla cesta posypaná nařezanými stromy a větvemi. Zakrátko nám došlo, že tudy modrá nevede (a GPS v mobilu to i potvrdila). Nejsme žádná béčka, takže jsme odmítli vrátit se, místo toho jsme se rozhodli to vzít prostě lesem. Takže jsme šplhali do prudkých kopečků, vyhýbali se skalním útesům a hlavně drželi směr, kde jsme očekávali, že bychom mohli natrefit na modrou. 

A ono se nám to nakonec i povedlo :) a aspoň bylo o zábavu postaráno (když chyběla stezka, tak došlo i na nechtěné sjíždění kopečků po prdeli ;)) A aspoň si můžeme do naší sbírky navštívených míst připsat i vrch Smrkovec! Dále po modré jsme se dostali ke studánce Hrdinka, která vypadala spíše jako Černá louže - rozcestník, který byl jen o pár kilometrů dál a kde žádná louže nebyla. 
Jediné, co celou skupinu přinutilo k chůzi, byl můj slib, že na Hynště dáme pauzu. Ke skalní modlitebně Hynšta vedla krátká odbočka z modré. Bert byl ovšem jediný, kdo se dovnitř do Hynšty nechtěl ani za nic vydat a přesvědčilo ho až to, když jsme uvnitř byli všichni a fotili se. To se pak krásně připlazil a vyfotil se s námi ;)

Bert zkoumá Hynštu a odpočinková stanice

Krásná vyhlídka

Na Hynště ale nebylo kde si sednout, tak jsme se vrátili na modrou, kde jsme už předtím viděli klády - ideální místo na pauzu. A na chvilku jsme se zdrželi. Z Hynšty to byla velice pohodová procházka na Krásnou vyhlídku, kde jsme v místní hospůdce doplnili tekutiny a kochali se výhledem. Napojeni a pokocháni jsme se napojili zpátky na červenou a skrz Studený průchod pokračovali na útesy Příhrazských skal.

Studený průchod

Příhrazské skály

Prolezli jsme Studeným průchodem a po okraji útesů jsme došli až ke skalnímu hradu Drábské světničky, kde bylo neuvěřitelně narváno. Hrad jsme prolezli křížem krážem (všichni kromě Berta, kterému by to moc klouzalo a komukoli, kdo by jej nesl taky :)), na nejodlehlejším místě někteří lehce posvačili, a pak stočili naše kroky už zpět k autíčkům. 

Skalní hrad Drábské světničky

Po cestě byla ještě odbočka na Klamornu - vyhlídku na zříceninu hradu Klamorna a hlavně na pro děti docela nebezpečné útesy (při přeskakování díry jsem si říkala, zda mi to uklouzne a spadnu nebo ne...). Teď už před námi byl jenom návrat k autu. Abychom si to trošinku zkrátili, tak jsme se po napojení na silnici rozloučili s červenou turistickou značkou a došli to po silnici. 

Klamorna a přeskakování propasti jako součást cesty

Celých 14 km nám trvalo více než 4h a to do toho nepočítáme všechny možné zastávky! Prostě to byl na naše obvyklé poměry docela pomalý, ucouraný výlet, ale aspoň bylo hezky a byla sranda. 
Jak už jsem psala dřív, stali se z nás gastroturisti, a tak jako odměnu za dlouhé ťapání jsme si v okolí našli jednu netradiční restauraci. V Klášteře Hradiště nad Jizerou sídlí pivovar Klášter a provozuje tam restauraci vytesanou ve skále. Je to taková obrovská sluj, kde na stropě je přidělané topení a po stranách jsou velké dřevěné stoly. Vaří tam dobře, pivo je prý taky dobré, a protože dnes bylo MDŽ, tak každá žena dostala na závěr sladkou tečku. Přesně to pravé zakončení suprového výletu! ;)

Restaurace Skála

TIPS:
Skalní hrad Valečov - 35 kč/os., březen otevřeno v sobotu a neděli 10:00-16:00. Hrad si prohlédnete sami, bez průvodce, jen s vytištěnými papíry o historii, které nesmíte zapomenout vrátit prohlídka hradu do cca 30min.
Modlitebna Hynšta - zdarma. Cca 300m od hlavní cesty. K modlitebně vede značená stezka. Modlitebna je upravená jeskyně ve skále, ale moc k vidění tam není...
Krásná vyhlídka - je tam trošinku předražená hospůdka (půllitrová kofola za 40 Kč!!!) a za hezkého počasí výhled do okolí. Je tam i docela velké parkoviště.
Skalní hrad Drábské světničky - zdarma. Hodně prudkých vysokých a díky písku i kluzkých schodů. Hrad stojí na třech skalních výčnělcích, na které vedou různá schodiště a lávky. Na prohlídku cca 20-30min.
Restaurace Skála - příjemná restaurace. Nedá se v ní platit kartou a GPS souřadnice, co mají na stránkách, jsou špatně. Vchod je v neoznačených dveřích do skály na rohu ulic K Pivovaru a K Bukovině.

Trasa - 14 km, cca 4h chůze, odkaz na trasu