Jarní lyžování

Když jsem si v prosinci půjčovala lyže na celou sezónu, tak jsme měli v plánu jet na hory celkem 3x: na silvestra do Albrechtic, pak v lednu někam do Rakouska a v březnu do Itálie. A ačkoli to u nás nebývá časté, plány se změnily. Ještě o vánočních svátcích jsme jeli vyzkoušet lyžování na Klínovci, z lyžování v Albrechticích nic nebylo, lednové Rakousko se posunulo na únor a březnová týdenní Itálie se změnila na prodloužený víkend v Rakousku.
Proč jsme místo týdne jeli jen na 5 dní? No, protože Zuzule má v pátek bakalářské promoce a tam přeci nesmíme chybět! Takže tentokrát bylo dobře, že jsme neměli zájezd koupený několik měsíců dopředu, ale že jsme ubytování sháněli na poslední chvíli.
Nakonec jsme po delším hledání našli cenově přijatelný apartmán v Zellbergu, jen 4,5 km od dolní stanice ski resortu Zillertal Arena a bylo rozhodnuto!
Na výlet na Stubai jsme byli perfektně připraveni, ale tady se nám to moc nepovedlo. Uznávám, že to byla především moje chyba; na druhou stranu, za to, že služební cesta na CeBIT byla ve čtvrtek a pátek (s návratem někdy večer), jsem nemohla... Ale co už, přežili jsme to naprosto v pohodě, takže "no stress" ;).
V sobotu ráno jsme se tedy vydali na cestu. V práci jsem se doslechla, že sobota je nejhorší den na cestování, protože se mění všechny zájezdy a silnice a dálnice jsou přervané a cesta místo pohodlných několika hodin trvá skoro o polovinu déle. A ještě, že jsme se na to psychicky připravili. Až do Regensburgu byla cesta naprosto v pohodě (dokonce v Čechách jsem měla pocit, že jsem na dálnici prakticky sama :)), ale nějakých 40 km před Mnichovem začaly kolony. Naštěstí žádná nestála, ale jet po německé dálnici 30km/h nebyl žádný med. Nějakých 30-40km za Mnichovem už ale kolony nebyly, jen silný provoz, takže už to zase šlo.
Do Zillertalského údolí sjížděla většina aut a až do Zell am Ziller jsme jeli více méně v koloně. Malé městečko Zell am Ziller jsme projeli hledajíce naši vesničku Zellberg. No, je pravda, že celé údolí je placka, jen my si museli najít ubytování v prudkém kopci ;)
Z našeho objednaného ubytování se nakonec vyklubal rodinný dům, kde horní dvě patra byla pronajímána turistům. My jsme dostali horní patro - velký apartmán se dvěmi ložnicemi, samostatným obývacím pokojem, kuchyní a balkónkem. Sice nic super moderního, ale velké, prostorné a plně vybavené.
Vybali jsme se, uvařili si večeři a vydali se na první výlet - na návštěvu za bratrem. Jejich týdenní pobyt v Zillertalu končil tímto večerem, takže nám mohli darovat olej (njn, říkala jsem, že tentokrát nám příprava moc nevyšla...) a hlavně nám mohli dát zasvěcené rady, kde se nejlépe lyžuje.
Byli jsme u nich jen chvilku - asi tak hodinku a půl, během které nám ukázali fotky a videa a doporučili aplikaci Skiline, která zaznamenává jízdy na lanovkách, točí videa a fotí. A hlavně nám doporučili nedělní tzv. Good Morning Skiing neboli nedělní lyžování od 6:55 ráno. Takže nám nezbylo než se rychle rozloučit a jet se trošinku vyspat.

Zillertal Arena

Na sjezdovku jsme to na 6:55 nestihli, ale v 7:05 už jsme tam byli. A hned první jízda nás nadchla. Sjezdovka 18 byla dlouhá, úžasně upravená, naprosto prázdná a my ji sjížděli sem a tam. Kolem deváté už bylo na sjezdovce více lyžařů, a tak jsme se rozhodli vyzkoušet i jiné sjezdovky. Postupně jsme po sjezdovkách přejeli až do druhého lyžařského střediska Gerlos. Počasí nám moc nepřálo - bylo zataženo, sem tam poprchávalo (ano, pršelo nebo padal sníh s dešťem) a foukal mrazivý vítr. Takže jsme toho kolem půl jedné měli dost. Navíc sníh pomalu a jistě tál a byl mokrý a těžký. Než jsme se dostali zase na naši stranu hory, tak nám to pěknou chvíli trvalo, pořádně jsme u toho promrzli a jediné, po čem jsme toužili, bylo teplo. Zapadli jsme proto do první restaurace, kterou jsme potkali, dali si předraženou polévku, trochu si odpočinuli a zničeho nic byli dvě odpoledne. ;)

Dohodli jsme se, že sjedeme dolů do Mittelstation a budeme jezdit ztama. To jsme ovšem nevěděli, v jakém stavu jsou sjezdovky, takže jakmile jsme dojeli dolů (po 5 km), tak jsme sundali lyže a pro tento den to zabalili. A drze přiznávám, že jsme odpoledne prospali. Konečně!!!

Vidíte ten kopec? A nahoře ten sníh? Tak to je Zillertal Arena...

Druhý den, v pondělí, už nám počasí přálo - svítilo sluníčko a byla úplně modrá obloha. A my se rozhodli vyzkoušet jiné lyžařské středisko - ledovec Hintertux. Byl sice 30 km daleko, ale nakonec jsme zjistili, že nám to za to stálo. Lyžování bylo super - široké upravené sjezdovky a úžasné výhledy. Jedinou vadu, kterou Hintertux má, jsou lanovky. Buď jsou kabinkové a trvá jim to sto let nebo jsou to kotvy a na těch si moje nožičky nikdy neodpočinuly... :(

Ovšem i tady, na ledovci, bylo to jarní počasí znát a odpoledne stál sníh v nižších polohách za zlámanou grešli.
Třetí den lyžování jsme původně chtěli vyzkoušet třetí středisko - Zillertal 3000, ale jelikož předpověď hlásila ještě teplejší počasí než v pondělí, tak jsme se raději vrátili znovu na Hintertux. Bylo tam opravdu teplo, takže sníh začal tát už i na těch nejvýše položených sjezdovkách. Proto jsme to ještě před třetí odpolední zabalili a vydali se na cestu dolů. Mě už nožičky moc neposlouchaly - jak by mohly, když za ty tři dny najely 130 km!!! (První den 40 km, druhý den 50 km a třetí den zase 40 km!) Proto jsem raději jela dolů už lanovkou, zatímco Tom si ještě užil poslední velký sjezd.

Odpoledne jsme se ještě vydali na prohlídku městečka Zell am Ziller, jelikož Zellberg je jen vesnička roztroušených domků a usedlostí podél cesty. Zell am Ziller je naproti tomu turistické městečko plné hotelů, kaváren a obchůdků. Byla to pěkná a příjemná procházka...a ani tady jsme se nevyhli báječnému kravskému odéru. Ale zakončení dovolené to bylo perfektní.

Zell am Ziller

Zillertalbahn

Na středu jsme si už nechali jen cestu domů a tentokrát jsme ji zvládli za necelých 5 hodin, jelikož jsme nepotkali žádnou otravnou a zdržující zácpu.

TIPS:
Ubytování - Brandner Hof - 170,5 EUR/2 os./4 noci. Celopatrový apartmán se dvěma ložnicemi, kuchyní a obývákem. Paní majitelka mluví jen a pouze německy a platit se dá jenom hotově. A pozor v přízemí bydlí babička majitelky ;)

Brandner Hof

Vlevo: uprostře kopce je naše chata, vpravo: výhled z našeho apartmá :)

Zillertal Superskipass - 129 EUR/3 dny + 2 EUR jako záloha na skipass. Platí ve střediscích Zillertal Arena, Zillertal 3000 a Hintertux Gletscher. 
Rakouská dálniční známka - v Čechách se dá koupit v Autoturistu, ale je tam dražší. Desetidenní stála 253 Kč při platbě v hotovosti (kartou byla ještě o 2,5% z částky dražší). Proto jsme tentokrát známku koupili na odpočívadle Vaterstetten, kde stála 8,5 EUR. (Původně jsme tam zastavili, protože jsme mysleli, že je tam Burger King, ale ten je jenom v opačném směru. V našem směru byl až na odpočívadle Holzkirchen Süd. ;))
Oběd Zillertal Arena - obědvali jsme v chatě Arena Stadl. Opět jen němčina, takže dorozumět se s číšníkem byl trošinku problém. 2 polévky a dvě pití nás stály 13 EUR. 

Oběd Hintertux - v pondělí jsme obědvali v Tuxer Joch Haus, kde nás dvě polévky a dvě pití stály 17,8 EUR a cca 25 min ve frontě (to ze Stubaie nepamatujeme!). Druhý den jsme to zkusili v Gletscher Hütte, ale dali jsme si jen 2 pití za 7,2 EUR a tentokrát jen ani ne s 15 min frontou...