Hromová hora a Světový den vody

Jelikož to naše trénování na Argentinu myslíme opravdu vážně, rozhodli jsme se, že každou volnou chvilku strávíme na nějakém turistickém výletě. A ani nevím, jak jsem se dostala k Milešovce, ale navrhla jsem výstup a okružní túru kolem téhle Hromové hory. A světe div se, ono mi to u Toma prošlo.

Takže, ve středu jsme se vrátili z lyžování v Zillertalu, ve čtvrtek jsme šli do práce, v pátek si kvůli bakalářské promoci Zuzule dali home office a v sobotu vyrazili na zničující výlet. 

tam jsme měli namířeno...

Se vstáváním jsme to úplně nepřeháněli, takže jsme z domu odjížděli až kolem deváté, abychom před desátou zaparkovali Myšpulína ve Velemíně a vydali se na náš původně 26km dlouhý okruh. Popravdě jsme spíše vystartovali... Tom nasadil takové tempo, že většinu cesty do kopce jsem ho doháněla - pokaždé mi utekl, a pak na mě musel čekat. Nemyslím, že bych měla tak mizernou fyzičku, ale tu vrtuli v prdeli, co má Tom, opravdu nemám :(

A to ten první úsek byl ten nejhorší - místy táhlé, místy prudké stoupání, celkové převýšení přes 500 m na pouhých čtyřech kilometrech. No, uznávám, že Milešovka (z pohledu výstupu) nebude patřit mezi moje oblíbené kopce. Na druhou stranu, ten báječný pocit, že jsem to zvládla (jsme to zvládli), stál za to. 

Vlevo: hnusné stoupání, vpravo: meteorologická stanice Milešovka

Den, kdy půjdeme na tenhle výlet, jsem vybrala náhodou. Prostě jsem bodla prstem do kalendáře v první volný termín... A náhodou mi taky táta včera řekl, ať si zkusím zjistit, jak se to má s návštěvou meteorologické stanice na vrcholu Milešovky, že prý někdy mívají otevřeno. Tak jsem to hned včera večer zkontrolovala a zjistila jsem mnohem víc! 22.března je totiž mezinárodní den vody, do kterého je zapojena nejen meteorologická stanice na Milešovce a spousta dalších v celé zemi a všechny pořádají den otevřených dveří. Takže bylo rozhodnuto! Ať v dešti či suchu, vyrážíme!
Jen co jsme se na vrcholu trošinku vydýchali, stoupli jsme si mezi čekající turisty na prohlídku stanice. Přivítal nás místní meteorolog (jméno jsem stihla zapomenout) a nejen, že nás pustil dovnitř, ale taky nám povyprávěl historii meteorologické stanice, vysvětlil, proč je zrovna na tomto kopci, jak meteorologická stanice funguje a co všechno a jak tam měří. Rozhodně zajímavé informace :) Potom naši cca 30 členou skupinku vypustil na věž, odkud byl výhled do dalekého okolí.

výhledy z Milešovky a meteorologická zahrádka

Ani nevíme jak, najednou bylo poledne a my měli za sebou jen 4km! Takže jsme se pustili z Milešovky tentokrát po červené dolů do Milešova. V Milešově jsme u hezky opraveného zámku zabočili doprava a po silnici se zamířili pryč od Milešovky. Terén byl mírný, takže jsme docela hodně zrychlili a cesta nám ubíhala (až na jeden kopec s 12% stoupáním, kde mi Tom zase utekl...sakra jak to dělá???).

Vlevo: Milešovka, vpravo: zámek v Milešově

Vlevo: kopec Ostrý, vpravo: 12% stoupání na kopec Ostrý a mizející Tomíno

Někdy je fajn mít GPS a mapy v telefonu - rozcestí Kocourov nebylo prakticky vidět, takže kdybychom cestu nekontrolovali, tak bychom to nejspíš úplně minuli. Kousek za odbočkou na modrou vede cesta na vrchol kopce Ostrý, kde se nacházejí pozůstatky hradu Ostrý (nebo taky Wostrey) z počátku 15.století. Z hradu je krásný výhled jak na Milešovku, tak na kopec Lovoš. Je to další místo, kam se dá kdykoli přijít, rozdělat oheň a opéct si špekáčky.

Vlevo: výhled na Milešovku z kopce Ostrý, vpravo: vstup a pozůstatky hradu Ostrý

Po modré jsme se pak dostali do vesnice Březno, a pak do vesničky (asi o 5 domech) Struženka, kde jsme přešli na žlutou, abychom se po ní dostali přes dálnici. Měli jsme za sebou cca 16 km a podle plánu jsme se měli vydat po žluté na kopec Lovoš. Ale moje nožičky protestovaly :( Měly za sebou 16 km hore kopcem, dole kopcem a v případě, že bychom se vydali na Lovoš, tak ještě dalších 9 km s jedním velice prudkým stoupáním. Naštěstí nebylo potřeba Toma příliš přesvědčovat, takže jsme místo na Lovoš, zamířili po silnici do vesničky Opárno, kde jsme se zastavili v Penzionu Oráč na malé posezení u piva.

Normální přechod přes dálnici D8

Ty poslední 4km, které nás čekaly k autu jsme vzali nejdříve kolem zříceniny hradu Opárno, kterou jsme si ani nemohli prohlédnout, jelikož tam byla tak dvacítka kluků hrajících paintball. Opárenským údolím už to bylo k autu kousek, takže nám ani tolik nevadilo, že začalo jemně pršet - aspoň jsme si vyzkoušeli, že naše bundy nějaký ten deštík vydrží a do Argentiny se nám opravdu budou hodit.

Vlevo: zřícenina hradu Opárno, vlevo: most budoucí dálnice D8

Celkem vzato, nějakých 21km jsme zvládli za 4,5h čisté chůze - se všemi zastávkami nám to ovšem trvalo celých šest hodin. Vzdali jsme výstup na Lovoš, takže se sem budeme muset ještě jednou vrátit a nejen zopakovat výstup na Milešovku, ale taky pokořit ten malý velký Lovoš. A to ideálně ještě letos. :)

Myšpulín a Milešovka v pozadí

TIPS:
Meteorologická stanice Milešovka - dvakrát v roce je otevřená veřejnosti. www
Zřícenina hradu Ostrý - volně přístupný, pozůstatky malého hradu z 15.století, rozhodně s možností opékat špekáčky :) www
Penzion Oráč - má pěknou zahrádku a velké langoše! www
Trasa - 21 km, cca 4,5h čisté chůze (a to jsme šli opravdu hodně, hodně rychle - mapy.cz říkají, že by to měl člověk jít cca 5,5h!!!) mapa
Parkování - ve Velemíně je za zatáčkou u motorestu mini parkoviště pro cca 8 aut