Moře, slunce a v hlavní roli PÍSEK!

Dunas de Maspalomas

První výlet, který jsme na Gran Canarii podnikli, měl za cíl několik kilometrů vzdálené středisko Maspalomas, které vyrostlo kolem místních písečných dun.

Maják v Maspalomas

Dunas de Maspalomas zabírají přes 400 hektarů a my měli velké štěstí, že zrovna v pondělí dopoledne bylo zataženo - písek tedy neměl teplotu kolem 40-50°C, ale dalo se po něm velice příjemně chodit.
Dunas de Maspalomas zabírají celý jeden výběžek ostrova a je na nich umístěno několik oficiálních pláží. Asi tak polovina z nich je nudistických a nudistům velký příliv turistů, kteří se kolem nich procházejí po dunách, vůbec nevadí. Právě naopak - jsou pro ně rozptýlením a příjemným zpestřením jinak nudného dne na pláži.

Když se člověk pohybuje kolem pláže, tak jsou duny přeplněné lidmi - jsou všude kolem vás, vstupují vám do záběru, šlapou po krásných písečných obrazcích apod. Ale jakmile se vypravíte jen kousek do vnitrozemí, tak najednou zjistíte, že tam jste naprosto sami. A všude kolem vás je jen a jen písek. Úplně nám to připomnělo zážitek ze Sahary. Jedinou výhodou bylo, že tím, že bylo pod mrakem (ale pořád hodně teplo), tak písek nebyl vařící.
Ovšem ve chvíli, kdy jsme se rozhodli, že nebudeme duny obcházet, ale že to vezmeme skrz ně, tak vylezlo sluníčko, lehce se na ten jemný písek usmálo a bylo vymalováno. Písek pálil jako čert a už nebylo možné jít pobosky...a to s sebou přinášelo další zábavu - když jsem sbíhala dunu, abych ji nemusela obcházet, tak mi písek zasypal nohy tak, že mi tam zůstala bota a já ji musela hledat a vyhrabávat. Už jsem si skoro myslela, že mi tam zůstane :(

Zkoušeli jsme na dunách nejrůznější blbosti a rozhodně jsme si tenhle výlet užili - důkazem budiž to, že ještě po 2 sprchách jsme na sobě měli zrnka písku ;)

Návštěvu dun, ať už jako návštěvu pláže nebo jako procházku s vyblbnutím se, rozhodně doporučujeme!

TIPS:
Je zbytečné na duny jezdit vypůjčeným autem. Po ostrově funguje MHD a v Maspalomas je zrovna docela dost velké autobusové nádraží, kam jezdí skoro všechny autobusy a lístek stojí jen pár eur.

Dovolená se vším všudy

Trvalo to, ale konečně!!! Nejdříve nám trvalo najít vhodný termín a pak vhodný hotel :) Prostě to s námi není jednoduché. Takže ačkoliv jsme o téhle dovolené mluvili už od června, tak teprve v půlce září jsme si potvrdili termín a začali jsme hledat, kam bychom jeli.
Jedno bylo jasné - pojedeme za teplem, takže jsme prohledávali všechny možné destinace, až jsme nakonec prst zabodli do Kanárských ostrovů a tam už se jenom hledal ten "správný" hotel. Rozhodování to bylo složité a náročné, ale nakonec jsme si vybrali snad to nejlepší, co šlo. Takže výsledkem bylo, že jsme jeli na ostrov Gran Canaria do vyhlášeného letoviska Puerto Rico.

No, co k takové dovolené říct...nejsme typičtí válecí turisté, takže ještě před odletem tam jsme věděli, že budeme cestovat a pokusíme se z ostrova vidět co nejvíce. Na druhou stranu jsme si chtěli i odpočinout, takže i na to válení došlo.

Puerto Rico

Playa Amadores

Váleli jsme se první dva a poslední dva dny...a tři dny jsme cestovali. Samozřejmostí bylo poznat to naše letovisko - od hotelu to bylo na pláž Puerto Rico jen cca 250m a do centra tudíž nějakých 500m. Příjemná procházka prakticky po rovině nás zavedla do centra města - tedy mezi desítky obchůdků se suvenýry, restaurace, autopůjčovny a minigolfová hřiště. Jinak je Puerto Rico jeden hotel vedle druhého a stejně tak okolní vesnice. Větší pláž se nachází na druhou stranu, asi 750m po pobřežní promenádě v místě zvaném Amadores...tam jsme chodili, jelikož se nám líbila víc, ale jinak mezi nimi prakticky nebyl rozdíl. Za to střešní bazén jsme si vybrali jen jeden a chodili vždy k němu.
Podnikli jsme celkem 3 výlety (ty popíšu samostatně), které byly hodně náročné, ale viděli jsme díky nim prakticky všechny krásy ostrova...

Kromě výletů jsme si zpříjemňovali pobyt i jinak: např. partií minigolfu - kde vůbec netuším, jak je to možné, jsem Toma porazila! Nebo ochutnávkou místního vína...a hlavně!!! Setkáním s Josém! :) Na vysvětlenou, s Josém jsem se seznámila v Mexiku a neviděli jsme se 4 roky, takže to bylo naprosto úžasné setkání, povídání, poznávání míst. Škoda jen, že Nano je po celý rok 2013 mimo Gran Canarii, jinak by to bylo dokonalé setkání!
Musím říct, že Gran Canarii jsme si zamilovali. Je to překrásný ostrov, který nabízí vše - krásné, čisté pláže a turistická střediska, hory a pěší túry a neuvěřitelné výhledy na Tenerife. Prostě je to místo, kam stojí za to se vrátit...a my se vrátíme!

El Teide, Tenerife

TIPS:
Ubytování: Gloria Palace Amadores Thalasso & Hotel - sice "jen" čtyřhvězdičkový hotel, zato naprosto luxusní! Snídaně na terase s výhledem na jasně modrý oceán nebo večeře na té stejné terase s úžasnou podívanou na nejvyšší vrchol Španělska El Teide, tyčící se z červánků na ostrově Tenerife. Velké, prostorné pokoje s velkou terasou a okouzlujícím výhledem na oceán, střešní bazény, perfektní servis...prostě nebylo na co si stěžovat, naopak jen samá pochvala a absolutní spokojenost :) 
www.gloriapalaceth.com

Těžké rozhodování

Tenhle příspěvek je spíš takové zamyšlení se nad tím, jak a proč se rozhodujeme, kam pojedeme. Sešli se nám totiž dva návrhy: A) jet na Nový Zéland B) jet do Argentiny.
S Novým Zélandem přišla Luci s Nadavem a nápad nás nadchl. Na Nový Zéland se opravdu jednou chceme vypravit a pořádně jej procestovat.
Argentina padla tak nějak u nás doma, protože je to Latinská Amerika a nám už tenhle kontinent začíná chybět. A jen jsme to zmínili, tak se toho chytla parta lidí a že by jeli s námi.
A teď, babo raď!

Co mají obě cesty společného?

- Jedná se o velké území, takže je potřeba alespoň 25 dní na jeho prozkoumání. Což znamená, že během jednoho roku se dá zvládnout jen jedna taková velká dovolená...
- Obě dvě země jsou pro turisty hodně drahé - začneme letenkou, která nepatří mezi nejlevnější (cca 22-30 000 Kč/os. - záleží na termínu). Na Novém Zélandu je draho všeobecně (tzn. ubytování, jídlo i vstupy do národních parků). V Argentině zase ví, že turista toho chce vidět co nejvíc, a tak je tam super drahá doprava (většinou je totiž potřeba přelétávat), ten zbytek už zas tak drahý není...ale suma sumárum vycházejí obě dovolené na cca 80-100 000 Kč/os. Což je opravdu ale opravdu hodně peněz.
- termín! V obou státech je hlavní turistická sezóna od prosince do března a do obou destinací bychom se rádi vypravili před/po této hlavní sezóně, tedy v listopadu nebo v březnu/dubnu.

V čem se obě cesty liší?

- výlet s Luci a Nadavem by znamenal pěší turistiku národními parky, stovky kilometrů chůze překrásnou přírodou, spaní ve spacáku, studenou stravu apod. Prostě opravdu trekový výlet.
- výlet do Argentiny je taky po krásách přírody, ale mnohem rozmanitějších, ale zároveň i měst - od vodopádů Iguazú, přes ledovce (Perito Moreno) až po rušné Buenos Aires. Navíc ve větší partě (celkem v 6)...

Kdo je vítěz?

Argentina!!! Takže plán pro 2014 je jasný :) Našetřit dostatek peněz, nabrat fyzičku, naplánovat cestu a vyrazit na průzkum další latinskoamerické země... Už teď se těšíme :)

Přiznávám, že vlastně ani nevím, proč jsme se rozhodli pro Argentinu. Možná, že jsme se báli, že by ta cesta tolik neodpovídala našim představám (přeci jen bychom např. rádi šli i po stopách Pána prstenů a Hobita :)) a že by bylo obtížné udržet naši čtyřčlennou skupinu. Nebo nás prostě víc oslovila španělská kultura a obrovská země netušených možností. Ať tak či tak, vítěz je jasný a proces přípravy na cestu pomalu a jistě začíná. Sice to bude až za rok (njn, zbytek skupinky prohlásil, že si peníze na cestu prostě do března nenašetří), ale o to víc to určitě bude stát za to! :)

SAP Vltava Tour 2013

V práci vznikla opravdu super parta, která už byla v zimě na běžkách a teď jsme se domluvili na vodě. Protože je spousta kolegů nevodáků, vybrali jsme Vltavu jako nejjednodušší a nejlépe zajištenou pro začátečníky.
Chvíli nám trvalo domluvit termín, ale i to se nakonec povedlo a tak první zářijový víkend se nesl pod logem SAP. Nesmín zapomenout zmínit, že většina našich kolegů je dost zhýčkaných, takže jsme je museli přesvědčit, abychom nejeli po jednom autama, ale abychom se spojili. Co jsem ovšem vůbec nepochopila je spaní v týpí a chatkách...k vodě přeci zaručeně patří stany... No nic, nemá smysl se vzrušovat, i když to jsem během cesty úplně nezvládla.
Přesto, vyjeli jsme v pátek po práci a do kempu U Fíka dorazili něco po deváté. Což znamenalo poprvé si postavit stan po tmě - jo to se stává, když si nevezmete baterku a spoléháte jen na mobil :)
Ráno jsme počkali na příjezd posledního auta a vyrazili do Vyššího Brodu - půjčit si lodě. Nakonec to dopadlo tak, že jsme byli na čtyřech raftech, jedné pálavě a jedné kanoi (na tu se usadil náš nejnovější generální ředitel se svou asistentkou :))

A pak začala klasická jízda po Vltavě. My měli obří štěstí na počasí! Ačkoli to tak ráno v osm nevypadalo, tak celý den svítilo sluníčko a bylo opravdové babí léto. A na raftech se přeci pomalu ani nejde namočit :) Malinký zádrhel proběhl večer, kdy jsme dřevo (které jsme si sami dovezli autem a zaplatili my, kteří jsme bydleli ve stanech) odmítli zapálit uprostřed týpí, abychom tam slečinkám zatopili. Na vysvětlenou proč: v týpí spaly 4 ženy a jedno dítě, tzn. bylo jasné, že až ony budou chtít spát, tak nás z týpí vyhodí, což nám i potvrdily...a to si přeci nenecháme líbit! Když už jsme si to zaplatili a přivezli a připravili, tak přeci nezůstaneme bez ohně až se dámy uráčí jít na kutě! A ještě, že jsme tam udělali...holky se kolem jedenácté sbalily a šly spát a my tam kecali dalších pár hodin :)
Druhý den byl zábavnější - bylo tam více jezů, což odnesla především moje stehna, kterými jsem držela Zorku - šťěnátko basenji, protože jinak by asi Lence vyskočila z pálavy. Do cíle, kousek za Krumlovem, jsme dorazili všichni celí a zdraví a shodli jsme se, že to nebyla poslední akce. Takže Vltavo, za rok ZDAR!

Dvě slečinky na výletě

Sem tam se prostě stane, že máte víc dnů dovolené než vaše druhá polovička. A to pak přichází na řadu otázka "Co s těmi dny dovolené udělat?". Jelikož pro letošní rok jsem měla celkem o 7 dní víc dovolené, tak mi to hezky vyšlo na to, abych vyrazila na týden k moři s Veru.

Nejdříve jsme chtěly jet do Maroka, ale to bylo beznadějně vyprodané, tak jsme začaly shánět na poslední chvíli cokoli...a světe div se, většina nabídek byla vyprodaných. Nakonec (asi na 6. pokus) se na nás usmálo štěstí a mohly jsme začít balit kufry. Vyrážely jsme na řecký ostrůvek Kos.

Co na charterových letech opravdu nemám ráda, je noční přelet. Ale s tím člověk nic nenadělá, a tak jsme se ve 2 ráno sešly s Veru na letišti. Cesta utekla, na Kos jsme přiletěli už za světla, kdy nás naložily autobusy a začaly nás rozvážet po hotelech. Náš hotýlek byl v miniaturním letovisku v Marmari - jen kousek (asi 50m) od písečné pláže, kde jsme si prakticky každý den půjčili slunečník a lehátka a vyvalily se na sluníčku...a jen odpočívaly.

úchvatná barva moře

Kromě válení se jsme se vypravily i na 3 výlety. První výlet byl organizován cestovní kanceláří a mířil na ostrov Nisyros. Ráno nás u hotelu vyzvedl autobus a odvezl nás do Kardameny, kde jsme se nalodili na trajekt jménem Kapitán Dimitris. Spolu s naším trajektem jel ještě jeden, taky narvaný turisty, kteří se po padesátiminutové plavbě rozutekli do 8 autobusů, které je i nás odvezli na hlavní atrakci ostrova. Sopečné údolí s několika sopečnými krátery je tím hlavním důvodem, proč na tento ostrov turisté míří a z čeho místní žijí. Problém ale je, že všichni turisté přijedou spolu a během pěti minut je kolem kráterů narváno :(. No, je to organizovaný výlet, tak nelze čekat, že by tam člověk byl sám, že? :)

Velký Stefanos

Do hlavního kráteru - Velkého Stefanose se dalo sestoupit po úzké prašné stezce, která vedla i kolem Malého Stefanose. Na dně bylo několik aktivních průduchů a fumarol, takže teplíčko a smrádeček :) Od kiosku vedla ještě cestička ke třetímu kráteru, kam se prakticky nikdo nevypravil (jen já a dalších asi 10 lidí), takže ve chvíli, kdy jsem k němu dorazila já, tak jsem tam byla úplně sama. Konečně! Na prohlídku všech kráterů jsme dostali jen hodinku - z čehož většinu jsme strávili cestou davem dolů do kráteru, a pak zase nahoru z kráteru. Takže když jsem se vydala k poslednímu kráteru, tak mi zbývalo sotva 20 min a cesta byla daleká...tak jsem si holt trošku mákla no :)

Od kráterů nás autobus zavezl zpátky do přístavu a tam začala společná prohlídka města, která vyvrcholila pod schody vedoucími do mužského kláštera umístěného na základech původního hradu Řádu sv.Jana. Klášter je zasvěcen Panně Marii a vedou k němu schody z takové miniaturní uličky, o kterých byste si normálně mysleli, že vedou jen někomu na zahradu. Prohlídka kláštera trvá asi 5min, protože přístupný je jen kousíček. Je odtud ale pěkný pohled na Mandraki. 

Vlevo: Hrad Řádu sv.Jana, Uprostřed: zvonice kláštera, Vpravo: Mandraki

Druhý výlet jsme podnikly na vlastní pěst místní autobusovou dopravou. Tzn. ráno stihnout autobus (jezdí jen jednou za hodinu), a pak v něm přežít jízdu křivolakými uličkami a během jízdy si zakoupit jízdenku :) Autobus nás vyhodil někde uprostřed hlavního města ostrova, které se jmenuje stejně jako samotný ostrov - Kos. Tady jsme šly po vlastní ose s cílem prohlédnout si centrum, historické památky a někde se dobře najíst. A zvládly jsme všechno :)
Nejdříve jsme se musely zorientovat, což nám chvilku trvalo (njn, chyběly názvy ulic, nebo chyběl jejich přepis do latinky :)), ale nakonec jsme se našly a zamířily k přístavu, kolem kterého se nacházejí ty největší zajímavosti města. Za zmínku stojí rozlehlá Agora - pozůstatky starověkého tržiště ze 3.-4. století před naším letopočtem. Na rozdíl od památek na pevnině, kde je striktně zakázáno se dotýkat, natož po rozvalinách lozit, tady to bylo dost často "ne zakázané" (a co není zakázané, je povolené...to zná přeci každé malé dítě! ;)). Potom jsme se musely zastavit u zbytků Hippokratova platanu (obrovského stromu, který podle pověsti zasadil samotný lékař) a konečně jsme se mohly vydat přes most do středověkého hradu Řádu sv.Jana, který dělí současný přístav na dvě části - jednu pro menší lodě, druhou pro zaoceánské parníky, které mají na Kosu svou zastávku. Celý půldenní výlet jsme zakončily v restauraci Elia (kterou doporučuje jak TripAdvisor, tak náš průvodce) výborným obědem.

A zbývá popsat poslední třetí výlet. No, jak se říká do třetice všeho dobrého i zlého, tak tento výlet se nepovedl. Prostě proto, že jsem měla malou nehodu a tím náš výlet skončil sotva ve své půlce...Nehoda byla jen uražené zrcátko, ale znamenala, že nám vzali autíčko a my se vypravily opět na pláž.
Nicméně aspoň něco jsme z ostrova vidět stihly...Nejdříve jsme vyrazily k termálnímu pramenu, který se vlévá do moře - Empros Thermes. Je to vlastně taková malá plážička, na které je z kamení vytvořená malá nádrž, do které se vlévá termální pramen. Voda z termálu je pak ochlazována mořskou vodou, takže pak je vám chvíli teplo, chvíli zima :).

Z termálů jsme se vypravily do asi nejznámějšího místa na ostrově - Asklepionu. Starořecký léčebný chrám se ukrývá v kopcích nad městem Kos a ne vždy k němu vedou směrovky (takže jsme byly hodně rády za mobilní navigaci!). Z Asklepionu je krásný výhled na hlavní město, ale i na turecké pobřeží kolem Bodrumu. Samotná nemocnice je hodně rozlehlá a v dobách největší slávy se muselo jednat o zcela jistě neuvěřitelné místo - aspoň podle dnešních rozvalin.

No a tady naše putování končí...měly jsme ještě v plánu zajet na jihozápadní část ostrova, to se nám ale nepoštěstilo, takže jsme se opět usadily na našem obvyklém místě na pláži, pořídily si pálky s míčkem a zbytek dovolené strávily aktivním odpočinkem :)
Bylo to fajn, večer s lahví vína nebo koktejlem v baru, v noci 9-10 hodin spánku a přes den válení se na pláži nebo zápolení s pálkami v moři. Prostě pohoda a klídeček :)

TIPS:
Marmari - miniaturní letovisko - je tu jen pár hotýlků, pár stánků pro turisty a několik restaurací a klubů. Žádný noční ani denní život tu nelze čekat.
Nisyros - rozhodně pěkný a nenáročný výlet, jedna cesta lodí trvá cca 50 min. Vyplouvá se z Kardameny.
Vulkán - přístupné jsou 3 krátery, především Malý a Velký Stefanos. Doporučuji dobrou obuv - zem je horká a cesta je prašná.
Mandraki - hlavní město ostrova Nisyros. Malebné, splňuje všechny představy o Řecku. Za návštěvu stojí místní restaurace a mužský klášter, který je umístěn uvnitř hradu Řádu sv.Jana, nebo zbytky původní starověké pevnosti Palaeokastron. 
Agora - zdarma. www
Hippokratův platan - zdarma. Přímo proti vchodu do hradu. www
Hrad Řádu sv.Jana - 3 EUR/os, otevřeno út-ne 8:30-15:30, poslední vstup 14:30. V podstatě jen obvodové zdi, ze kterých je ale pěkný výhled. www
Restaurace Elia - vynikající restaurace v srdci města. Adresa: Apellou 27, Kos, www.

Empros Thermes - zdarma. Je potřeba se dostat na silnici vedoucí podél pobřeží na jihovýchod od města Kos. Na jejím konci se nachází zdarma parkoviště, odkud se pokračuje pěšky (nebo na oslících). Cesta dolů k moři trvá cca 5-10min. Rozhodně doporučujeme jet tam brzo ráno nebo pozdě odpoledne, kdy tam není moc turistů, protože je to rychle přeplněné místo.
Asklepion - 4 EUR/os., otevřeno út-ne 8:30-15:00. Souřadnice: 36° 52.623', 27° 15.588', www

Pohoda aneb České hrady již popáté!

Juchuuuu!!! Byl to naprosto báječný a pohodový víkend!!! V podstatě jsme jej začali páteční party u Peti, která se nalévání rumu rozhodně nebála. Za to my jsme se báli, zda stihne sobotní ranní sraz (a jak se později ukázalo, tak jsme se báli oprávněně :)).

Od Peti jsme hromadně vyrazili chvilku před půlnocí, abychom byli na druhý den fit. Sraz tří posádek aut byl v 10:00 u Meka za Zličínem, ovšem jediná posádka, která tam byla na čas byla ta, co to má nejblíže - Zuzi & Martin. Nás s Tomem měl Kořkovůz (a vlastně řídící vůz výpravy) vyzvednout v 9:20, to by ovšem po cestě k nám nesměli zjistit, že zapomněli lístky doma...klasika no :) Ovšem potom se Kořkovůz předvedl a dovezl nás na sraz "jen" se 17min zpožděním. No a třetí posádka? O té raději nemluvit ;) Peťa zaspala a dorazila pozdě na Anděl, odkud holky vyjížděly. Andy s Karol si taky nechaly lístky doma na stole a o tom, zda bylo potřeba krotit Bertíka, když nasedal do auta plného ženských jsme raději nic nezjišťovali. Poslední auto dorazilo na sraz s dvojitou akademickou čtvrthodinkou a konečně jsme mohli vyrazit (ještě, že ten Točník je takový kousek, takže tohle zpoždění vlastně vůbec nevadilo :)).

Asi za půl hoďky jsme byli na místě a bohužel parkovali na spodním parkovišti...ovšem, když jsme procházeli skrz horní, tak jsme našli několik volných míst a jak to jen šlo, tak jsme přeparkovali (lenoši no, nechtělo se nám chodit až dolů...). Postavili jsme stany, uvelebili se na dekách mezi nimi a otevřeli první láhev - bylo přece potřeba se na ten fesťák pořádně posilnit :)

Kolem jedné jsme se vypravili do areálu a pokračovali v relaxu - jídlo, pití, válení se a poslouchání českých a slovenských kapel...sluníčko, teplo a pohoda. Co víc chtít?
Celkově naše výprava čítala 3 chlapy a 7 ženských, takže podle očekávání si naši muži potřebovali od nás na chvilku odpočinout a vyrazili na pivo dolů do vesnice. Co se dělo cestou necestou netušíme...ale vrátili se s tím, že jít po cestě je přece nuda, takže to vzali zkratkou - skrz kopřivy, potok, hore kopcem dole kopcem...no, hlavní je, že zase dorazili.

V podvečer hrály kapely, které nás moc nebraly, takže jsme se vrátili ke stanům a pokračovali v likvidování zásob rumů. Nejdůležitější složkou našich drinků byly ovšem limetky - sice jsme měli rum, kolu a limetky, ale neměli jsme nůž, abychom si limetky rozřízly a limetky si vymačkali. Ovšem, klíče od skladu nahradily nůž a silné mužské ruce z nich pak dokázaly dostat dostatek šťávy do všech drinků - díky Martine!

Napětí vzrůstá! Kryštof právě začíná! :)

Rybičky 48!!!

Z kapel, co během dne hrály stojí za zmínku No Name - shodli jsme se, že jsme o nich hodně dlooouho nikdo neslyšeli, Tomáš Klus - na něj čekalo celé naše dámské osazenstvo, Rybičky 48 - předvedli naprosto super show, kterou jsme si s Tomem a Karol užili přímo v kotli, Kryštof - hvězdy večera (a pro některé z nás i hvězdy afterparty ;)), Iné Kafe - kteří mi dokázali zkazit i tu jedinou pěknou písničku, kterou mají, a nakonec klasická show Monkey Business, která neurazila, ale kromě převleků a nafukovacích panen ani nepřekvapila.

vlevo: No Name, vpravo: Tomáš Klus

vlevo: Kryštof, vpravo: Monkey Business

Před spaním jsme se na dobrou noc ještě sešli u nás ve stanu a pokecali (jojo, do toho malinkého stanu, kde se vyspí 3 osoby se nás na sedáka vešlo 7!!!).

hrad Točník

Ráno bylo klasicky pomalejší (co by člověk taky čekal, po tak náročné sobotě, že?), takže když jsme se konečně vykopali, že půjdeme nahoru na hrad, tak Kořka s Jájou už museli pomalu a jistě odjíždět. Na hrad už nás zadarmo nepustili, tak jsme se otočili a zamířili do Svatého Jana pod Skalou. Po několika proslovech o tom, že ještě nebyla snídaně a že mají všichni hlad, jsme zamířili do místní restaurace na oběd (njn, bylo už po jedenácté no...říkala jsem, že to bylo pomalejší ráno ;)). Po super vydatném obědě a domluvě, že naší další akcí bude Pevnost Boyard, jsme zamířili i nahoru na skálu. Výstup stál za to - jednak byl obvzlášť náročný hlavně po tom obědě, jednak stál za ten výhled.

 Svatý Jan pod Skalou

Když jsme slezli dolů, tak se nám ještě nechtělo se rozloučit - přeci jen nám bylo všem fajn a nikdo nikam nespěchal...takže jsme zamířili zpátky na sobotní místo srazu a u Meka si dali zmrzku na rozloučenou. Byla to taková super sladká tečka za pohodovým víkendem!

Náš gang NA SKÁLE :)