Den 10: Pláže, pláže a ... želvy!

Tenhle den jsme si opět hodlali užít nic neděláním :-) A myslím, že se nám to celkem vydařilo.

Takhle se opalují nebo suší ptáčci v Playa Hermose. Prostě sebou plácnou, rozčepíří si peří a opalují se :-)

Dopoledne jsme strávili ještě v Playa Hermosa...a že to bylo příjemné dopoledne. Válení se na pláži, chytání bronzu, pozorování veverek a koupání se v moři. No prostě naprostá pohodička. Jinak se to ani nazvat nedá :-)

Veverka snažící se prokousnout kokosový ořech...a kupodivu, povedlo se jí to :-)

Během poledne, a tedy tehdy, kdy sluníčko paří nejvíc, jsme se přesunuli do jiného letoviska. Naším dalším cílem bylo Tamarindo.

Tamarindo

Tamarindo je oblíbené turistické středisko především mezi americkými turisty a surfaři. Široké a dlouhé pláže, pomalý vstup do vody a krásná příroda kolem. To vše přímo vybízí k tomu, aby se tohle místo stalo turistickým střediskem. Na pláži jsme strávili několik hodin a většinu z toho pozorováním místních krabů. Byla s nimi sranda :-)

Kromě pláže plné krabů jsme narazili i na papouščí ráj...

Kolem třetí odpoledne se spustil pravidelný liják. Bohužel jsme byli zrovna na cestě z pláže na pokoj, takže jsme trošinku zmokli. Déšť se tady opravdu spustí z ničeho nic a je zajímavé, že na vás prší i když nad vámi je naprosto modrá obloha... Naštěstí bylo do půlhodiny po všem a zase vysvitlo sluníčko a bylo dobře.

Do Tamarinda jsme ale nezamířili jen kvůli plážím, ale hlavně kvůli kožatkám velkým. Kožatky velké jsou největší mořské želvy na světě a dnes patří mezi kriticky ohrožené druhy zvířat. V okolí Tamarinda vznikl národní park, který má za úkol chránit přirozené prostředí želv. Na pevnině zahrnuje národní park především oblast pláží (hlavně Playa Grande), kam želvy připlouvají klást svá vejce.

Západ slunce, Tamarindo

Konečně jsme zase jednou měli štěstí - v Tamarindu jsme se objevili zrovna v období kladení vajec, takže náš večerní program byl jasný. Zaplatili jsme si výlet do parku s průvodcem. V osm večer nás vyzvedlo auto a dovezlo ke vstupu do parku. Tam jsme se dozvěděli několik základních pravidel - tím asi nejdůležitějším byl absolutní zákaz fotografování - a pak jsme vyrazili na několika hodinovou pouť. Vstup do parku se nachází u ústí poměrně široké řeky a je potřeba tuto řeku plnou krokodýlů překonat. Naštěstí mají průvodci k dispozici lodičky, kterými nás dopravili na druhý břeh a tam už jsme museli po svých. Šli jsme po široké pláži až ke stanovišti strážců parku, nad námi svítily miliony hvězd a pod nohama nám jiskřil plankton a do toho burácel mořský příboj. No prostě romantika :-). Ve stanovišti strážců parku jsme se usadili a čekali...a čekali. Pobřeží parku má několik kilometrů, je tam zakázáno jakkékoli přímé světlo, takže pláže jsou v absolutní tmě osvětlované pouze měsícem. Je to proto, že želvám přímé světlo vadí a nemusely by vylézt z vody klást vajíčka. Na těch několika kilometrech pláží se pohybují jednak strážci parku a jednak vědci, výzkumníci a dobrovolníci, kteří želvy přeměřují, značkují a kontrolují. Ti všichni chodí po plážích celou noc a želvy hledají. Protože se jedná o kriticky ohrožený druh, tak jich za noc nepřiplouvají stovky (jako tomu bylo pravděpodobně před několika stoletími), ale jen pár jedinců za noc (v době, kdy jsme tam byli my, tak připlouvaly tak 2-4 želvy za noc).
My, jako turisti, kteří se jen přijeli podívat na želvičky, jsme museli čekat až nás strážci parku vysílačkou zavolají, že objevili želvu a my se můžeme jít podívat. Přiznávám, že po 2 hodinách čekání jsem už ztrácela naději a říkala si, že jsem zase ve špatný čas na správném místě). Nicméně v tu chvíli se konečně vysílačka ozvala a my vyrazili na cestu. Před námi byly cca 2 km cesty po pláži, které jsme skoro utíkali, jen abychom želvu stihli.
To, že z moře vystoupila želva na břeh poznáte velmi lehce. Zanechává za sebou totiž stopu, u které vás napadne, že tudy se nejspíš přehnal buldozer... :-) prostě a jednoduše, tahle želva nemá nožičky, ale ploutve a zanechává za sebou velkou rýhu v písku.
Když jsme ty 2 km zdolali a uviděli tu ohromnou brázdu, čekala už na nás skupinka dobrovolníků a strážců parku. Želva o nás neměla tušení, nebo nás alespoň ignorovala, a pilně si zadními plouvemi budovala více než půlmetru hlubokou díru, do které posléze kladla vajíčka.
Vědci ji při tom kontrolovali a měřili, takže víme, že tahle naše lady měla 153 cm dlouhý krunýř, vážila asi 250-350 kg a měla cca 20-25 let :-)
Byl to super zážitek, být takhle blízko neuvěřitelnému stvoření...v jeho nejintimnějších chvílích.
Pak už před námi byla jen cesta zpátky, kterou už jsme naštěstí neutíkali. Domů, do postele jsme se dostali až po půlnoci, příjemně unavení :-).


TIPS: 
Ubytování - Villas Macondo, Tamarindo, http://www.villasmacondo.com/, 35 USD/pokoj s privátním sociálním zařízením, bazénem, společnou kuchyní, internetem. Villas Macondo je příjemnou oázou v jinak turistickém městečku. Akorát se špatně hledá, protože silnice v Tamarindu vypadjí spíše jako vyježděné cesty na poli. Abyste Villas Macondo našli, tak musíte jet skoro až na konec silnice (silnice končí kruhovým objezdem) hluboko v útrobách městečka. Po levé straně budete mít oražovou budovu-nákupní centrum s obchůdky, lékarnou, bankou atd. Hned za touto budovou zatočte doleva  a při první příležitosti opět doleva. Po cca 100m najdete po levé straně Villas Macondo.
Parque Nacional Las Baulas - za vstup do parku se platí 10 USD/os. Za průvodce (jinak se k želvám nedostanete) se pak platí 20 USD/os. Vstup do parku je možný jednak z Tamarinda, jednak z Matapalo. Počet osob, které se danou noc pohybují na pláži je omezen, takže je dobré se hned po příjezdu poptat a zařídit si výpravu...