Den 4: Národní park Cahuita

V pořadí čtvrtý den naší cesty začal velmi brzy - už v 6:00. V 6:30 jsme totiž měli naplánovanou snídani a následně šnorchlování u Puerta Vargas. Strašně jsme se na ten výlet těšili (teda já určitě), takže nás ranní pohled ven z okna rozesmutnil - pršelo. No, to je asi slabé slovo...ono lilo jako z konve. Nevěděli jsme, zda náš výlet platí a zda třeba do hodiny nepřestane pršet (jak se všude píše), tak jsme raději vyrazili.

Prší, prší jen se leje...

V 6:30 jsme stáli před restaurací, kde jsme si výlet koupili a čekali. A čekali...a ono nic :-) V 6:50 konečně dorazil Ramón, náš průvodce, který si očividně s dochvilností nelámal hlavu. Připravil nám typickou kostarickou snídani (ovoce: žlutý meloun, papája a ananas; toasty a čerstvá šťáva), donesl nám vybavení a za 20 minut jsme už poslušně cupitali za ním směrem k lodičce. Vypadalo to, že nám začíná přát štěstí, protože déšť se změnil v mrholení a bylo docela teplo.
(Pozn. Tom: Už jste někdy lezli do moře v 7 ráno? Já ne (pokud to nebylo součástí nějakého mejdanu a nebyl to křečanskej bazén)!)
Jakmile jsme dorazili k lodím přepadl mne strach, že tohle nebyl až tak dobrý nápad. Nebe nad námi bylo sice světle šedé a jen z něj mrholilo, ale nad mořem bylo černo, vlny byly několikametrové a ty loďky vypadaly hodně vachrlatě...přesto jsme vyjeli. Přiznávám, že jsem se poprvé v životě na lodi bála.
(Pozn. Tom: Prdlajs, bylo to božííí!!!)
S tou malou loďkou jsme skákali z vlny na vlnu a pomalu objížděli poloostrov, na kterém se nachází národní park Cahuita. To ovšem znamenalo se na těch obřích vlnách otočit...v tu chvíli jsem měla před očima všechny katastrofické filmy a doufala, že Ramón ví, co dělá. Jak nás Ramón následně i upozornil, to nejhorší nás teprve čekalo - projet skrz útesy, přes které se vlny lámaly a za nimiž bylo moře úplně klidné. Ramón tudy naštěstí nejel poprvé, takže jsme už za pár minut oblékali ploutve a skákali do vody. Voda byla takhle po ránu krásně teplá, moře klidné a pod námi se rozprostíral naprosto překrásný svět.
Ve vodě jsme strávili asi 2h a byl naprosto dokonalý zážitek. V moři bylo úplně všechno - od pestrobarevných rybiček (např. Perutýn ohnivý), přes krevety, langusty, několikametrové korály všech druhů až po malého žraločka. Prostě nádhera. Původně jsem zvažovala vzít si s sebou do vody foťák, ale ještě, že jsem ho nechala v lodi - jinak bych si tuhle krásu neužila naplno.
Po dvou hodinách jsme se totálně unavení dostali zpátky do lodi. Teď už byl před námi jen krátký přejezd na pevninu - domluvili jsme se totiž s Ramónem, že nás vysadí na opuštěné pláži Puerta Vargas - odlehlé části národního parku Cahuita a že se zpátky do vesnice dostaneme pěšky (ne, nebylo to kvůli počasí ani vlnám, prostě jsme si jen chtěli projít park).

Ramón odjíždí a nechává nás v džungli...a my jsme připraveni vyrazit...

Ramón nás tedy vysadil na pláži a nám začal fofr. NP Cahuita a vůbec celé kostarické karibské pobřeží je známé pod přezdívkou "Mosquito" neboli česky Komár. A ve chvíli, kdy jsme vystoupili z lodi, jsme se doslova a do písmene stali jejich potravou. Takže jsme se super rychle osušili a převlékli do dlouhých kalhot, namazali hodně silným repelentem a vyrazili na cestu. Před námi bylo necelých 5 kilometrů po stezce vedoucí mezi divokou džunglí a pobřežím.
Ještě jsme nebyli na cestě ani 10 minut a už jsme se zblízka setkali s jedním z místních živočichů. Přímo přes stezku, přibližně ve výši očí bylo natažené lanko z pavučiny, kterou si hned vedle pletl jeden cca 10 cm velký pavouček. Ještě, že se Tom včas zastavil...jak jsme se později dozvěděli od správce parku, tak tenhle druh je prý neškodný - jen člověka píchne, ono mu to napuchne a bude to bolet...ale neumře. Zajímavé ale je, že si ten správce nechal popsat, kde jsme pavučinu našli a vyrazil tam i s půlmetrovou mačetou... :-)

Prý jenom píchá :-)

Bohužel, počasí nebylo ideální - sem tam pokapávalo a ze stromů toho na nás padalo víc, než kolik pršelo. Příroda nalevo byla tajuplná a totálně divoká - tam člověk hodně dlouho nevkročil a nevkročí. Tak nějak jsme čekali, co na nás kde vyskočí...naštěstí nevyskočilo nic - jen se nám nad hlavami proháněly malpy kapucínské a po kmenech stromů se plazili hadi. Věděli jsme, že nás cestou čekají dvě řeky a dva brody, tak jsme byli zvědaví, jak je zvládneme...a ona to byla úplná pohodička - řeky tam sice byly, ale asi neměly chuť se vlévat do moře, protože mezi nimi a mořem byla cesta pro pěší úplně suchá.

Cesta parkem nám trvala asi 4 hodiny. Nakonec jsme se dostali až do turistické zóny, kde byla cesta široká, vysypaná pískem a velice pěkně udržovaná. Lemovala totiž hlavní Cahuitskou pláž Playa Blanca.

 Dorazili jsme zpátky do vesnice asi kolem druhé, což znamenalo, že jsme měli ještě docela dost volného času. A abychom jej pořádně využili, tak jsme jeli okouknout zbytek pobřeží směrem k panamským hranicím. Nejdříve jsme přijeli do Puerto Viejo de Talamanca, které je typickým americkým turistickým střediskem, a pak jsme pokračovali až do Manzanilla, kde v podstatě končí cesta.
Pláže a místa, která jsme potkali cestou, byla krásná, a pokud bychom měli delší dovolenou, tak by určitě stálo za to se tam ubytovat a strávit tam nějaký čas...

Puerto Viejo de Talamanca

Manzanillo

Playa Cocles

TIPS: 
Ubytování - Cabinas Safari, Cahuita, 20 USD/pokoj s privátním soc.zařízením a studenou vodou (i když avizovaná byla teplá!). Cabinas najdete jednoduše - když z hlavní silnice vedoucí z Puerto Limón na jih odbočíte po asfaltové cestě do Cahuity, pojedete furt rovně, dokud se před vámi neobjeví křižovatka, kde nalevo vedle sebe budete mít Coco Bar a před vámi naproti Coco Baru bude mini park (asi 15x15m). Přejeďte křižovatku rovně a 3. budova za parkem jsou Cabinas Safari. Wi-fi i PC k dispozici.
Parque Nacional Manuel Antonio - vstupné 10 USD/os při vstupu z vesnice puerto Viejo, vstupné dobrovolné při vstupu z vesnice Cahuita. 
Šnorchlování - obvyklá cena za osobu je 25 USD. V Cahuitě je několik společností, které šnorchlovací výlety nabízejí. Všechny jsou prakticky stejné - nabízí šnorchlování a k tomu něco navíc: snídani nebo oběd nebo něco podobného.