V podstatě se dá říct, že počasí nám přálo vždy ráno a dopoledne. A ani tento den nebyl vyjímkou.
 |
| Libéria po ránu |
Jelikož včera nám nevyšla návštěva sopky Tenorio, tak jsme se dnes vydali k sopce Rincón de la Vieja. Z Libérie je to do národního parku asi 25 km, z toho 16 km se jede po klasické kostarické cestě - štěrkové cestě plné děr. Takže jsme dorazili do parku pořádně vykodrcaní.
Pravda, na to, jak se to má s počasím jsme už přišli a zvykli si na to. Bohužel to ale vypadá, že sopky nám na této dovolené souzeny nejsou...a to vůbec. V parku nám řekli, že nahoru na sopku Rincón nás nepustí - sopka je prý v tuto chvíli velmi nestabilní a cesta je tudíž příliš nebezpečná. Nicméně park netvoří jen cesta na vrchol sopky, ale ještě několik dalších tras - dvě vedou k dvěma různým vodopádům (4h túra jen kvůli vodopádům), další vedou k druhé stanici správy parku a poslední vede kolem sopečných úkazů. Myslím, že z tohoto výčtu je naprosto jasné, kterou trasu jsme si vybrali.
Tohle byl první park, kde jsme se při příchodu museli zapsat a při odchodu zase odhlásit...navíc nás správa parku upozornila, že v cestě se nachází několik menších brodů (prý máme štěstí, že MÁLO prší :-)), ať nescházíme ze stezky - sopečné fumaroly jsou prý všude a klasika, ať nekrmíme opice :-). Vybaveni všemi informacemi jsme vyrazili na velice příjemnou tříhodinovou procházku. A věřte nebo ne, ale pořád bylo na co koukat...
Vodopády: nejdříve jsme se pohybovali pouze lesem a jediné zvířátko, které jsme potkali byli aguti a skupinka francouzských turistů. Po čase jsme došli k menší řece, kterou jsme museli přebrodit...než k tomu došlo, tak jsme přeci jen odbočili ze stezky a zamířili si to přímo k vodopádům. Vypadaly jako by padaly přímo z nebe a v tom dusnu, které v lese panovalo, byly příjemným osvěžením.
Fumaroly: S fumaroly, nebo také průduchy vypouštějící plyny, jsme se setkali poprvé. Je pravda, že v tu chvíli mi došlo, že opravdu nebudu zkoušet sejít z cesty. Ze země stoupal hustý horký dým - ne, nic nehořelo...to jen sopka o sobě dávala vědět.
Sirné jezírko: Kousek od fumarol se nacházelo sirné jezírko. Jak hlásala cedule vedle, jeho teplota dosahovala 75-100°C. Voda v něm bublala, pára nad nim stoupala a celé to krásně smrdělo po zkažených vajíčkách... síla to byla. :-)
Vulkánek: Další zastávkou na téhle cestě byl mini vulkán (španělsky volcancito). Prostě malý kužel, díra, která se chová naprosto stejně, jako klasická sopka, jen jeho kráter má tak 3 metry v průměru. A zase u něj bylo hrozné horko a smrad...ale na to už jsme si začali zvykat :-)
Brod: Cesta se pomalu začala stáčet zpátky do míst, odkud jsme vyšli, takže jsme měli za sebou tak polovinu stezky, když přišel brod. V první chvíli jsem si opravdu myslela, že si budu muset sundat boty, vyhrnout kalhoty a projít tou ledovou vodou. O pár metrů dál po proudu byl ale naštěstí kmen natažený přes řeku, přes který se dalo přejít. Takže suchou nohou jsme se dostali na druhou stranu...huráááá
Bahenní jezírka: Na druhé straně řeky jsme se dostali do bahnité oblasti - světlé bahno bylo úplně všude, takže nebylo úplně nejjednodušší prohlédnout si velká bublající bahenní jezírka, přesto jsme se dostali dostatečně blízko. A bahýnko bublalo a bublalo :-)
Zbytek cesty už nevedl lesem, takže sluníčko a vedro udeřilo naplno. Přesto jsme se vydali na všechny značené odbočky, které jsme potkali a zkoumali různobarevná jezírka, ptáky i opice, které se nám proháněly nad hlavou...No, prostě úžasná procházka úžasnou krajinou, kterou vřele doporučujeme!
Cestu jsme zakončili svačinkou před budovami správy parku, kde se na naše obědy přišly podívat rodinky nosálů. A opravdu se lidí nebáli, protože jednoho jsem měla sotva 0,5 metru od sebe :-)
Z národního parku jsme se vydali zpátky do Libérie - chtěli jsme se převléct a vydat se zpátky k vodopádům Llanos de Cortés. Ovšem naše plány překazilo počasí. Když jsme přijeli do Libérie, tak začalo opět ohromně pršet, takže jsme zalezli na pokoj a čekali až déšť ustane. To příjemné na dešti tady je, že obvykle netrvá dlouho...takže za hodinu jsme už byli na procházce po Libérii. V Libérii toho není moc k vidění, pár kostelů, několik opravených koloniálních domů a jinak to, co všude - bordel, nízké domky a samé obchůdky. Nicméně, Libérie je trošinku větší město, takže nám ta procházka chvíli trvala a zpátky na hotel jsme se vraceli až za tmy.
TIPS:
Ubytování - Hotel Libéria, Libéria, 28 USD/pokoj s privátním soc.zařízením a studenou vodou. Hotel se nachází v centru Libérie - na obří světelné křižovatce Panamericany (při směru z jihu na sever do Nicaraguy) zahněte doprava a jeďte stále rovně až přijede k Parque Central, za nímž (ještě před kostelem vlevo) odbočíte vpravo - 1 blok od parku je hotel. Wi-fi k dispozici.
Parque Nacional Rincón de la Vieja - vstupné 10 USD/os. Trasa vedoucí kolem sopečných úkazů má jen několik kilometrů a není příliš náročná (dá se ujít i za 1,5h). Trasy vedoucí k vodopádům jsou schůdné jen pokud neprší.
Žádné komentáře:
Okomentovat