Dnešní noc byla příšerná. Ani jeden z nás nedokázal pořádně usnout, neustále jsme se převalovali a hlavně pořád kontrolovali naše auto. To jsme měli naštěstí zaparkované hned pod oknem na uzamčeném dvoře, nicméně každý zvuk, který se z dvora ozval nás nutil auto kontrolovat... prostě a jednoduše nám všechny ty řeči, co jsme si včera vyslechli, na klidu nepřidaly...
Naštěstí se našemu autíčku nic nestalo - ráno stálo přesně tam, kde jsme jej večer nechali. V klidu jsme sice ještě nebyli, ale zato jsme byli 100% rozhodnutí si zbytek dovolené užít a ještě něco vidět. Když už jsme byli v Puntarenas, tak jsme si říkali, že si to město alespoň projdeme a zjistíme jak vypadá. Puntarenas se nachází na takovém 10km dlouhém výběžku, takže je ideálním místem pro přístav. Proto Puntarenas doslova a dopísmene smrdí rybinou. Možná je to tím, co se nám stalo, možná tomu tak opravdu je - tohle město se nám nelíbilo. Až příliš nám připomínalo naše česká romská ghetta...kromě okolí Plaza Central s místním kostelem je to město ošuntělé, špinavé a ničím zajímavé. Proto nás v něm nic nezdržovalo a my vyrazili na cestu na jih - pryč z tohoto zpropadeného kraje.
Vlevo: doky, Puntarenas
Vpravo: Plaza Central, Puntarenas
Mnohem později jsme se dozvěděli, že máme být rádi, že jsme vůbec přežili - Puntarenas je prý jednou z nejnebezpečnějších oblastí v Kostarice, kde jsou prakticky všichni nezaměstnaní, krádeže jsou na denním pořádku a nikdo rozumný by v celé oblasti nezastavoval...no, škoda, že nám tohle někdo neřekl dřív...
Zamířili jsme tedy na jih, po tzv. Costanera Sur (=jméno cesty vedoucí podél pobřeží). Naším prvním cílem byla řeka Tárcoles u národního parku Carara. Říká se, že vždy se pod mostem přes řeku Tárcoles vyhřívají několikametroví krokodýli...proto se most lidově nazývá Puente de Cocodrilos. A je to pravda - my jich tam viděli 7 a rozhodně měli minimálně 2m na délku, ne-li více (v odhadování velikostí nejsem příliš dobrá ;)). Vyhřívali se jen pár metrů pod námi a od nás je nedělil žádný plot nebo jiná zábrana. Kdokoli z lidí na mostě mohl sejít dolů a s krokodýli se zblízka seznámit... =)
Krokodýli jsou očividně zvyklý na ten mumraj nahoře na mostě, tak mu nevěnovali ani trošku pozornosti. My a ty davy lidí kolem nás, jsme byli naopak unešeni. Někteří krokodýli na nás cenili zoubky, jiní nám ukazovali záda nebo se koupali. :-)
Od Río Tárcoles jsme pokračovali do oblíbeného surfařského střediska Jacó (jedno z mála míst na světě, kde se dá surfovat i v noci, jelikož celá pláž je osvětlena reflektory). Původně jsme chtěli v Jacó zůstat, najít ubytování a válet se na pláži. Staly se ale 3 věci - jednak se nám nelíbila pláž, pak se nám nelíbilo Jacó - první město, kde jsme narazili na věžáky, desetipatrové hotely a vůbec absolutně netypické kostarické prostředí, a jednak jsme nemohli najít pořádné ubytování za rozumnou cenu. Tak jsme se sbalili a pokračovali v cestě na jih (= proto je dobré mít nastudovaného průvodce, člověk aspoň ví, že je něco i o pár kilometrů dál a není nucen zůstat tam, kde se mu nelíbí).
 |
| Pohled na Jacó
|
Toužili jsme po klidu a doufali, že nám jej nabídne turistická oblast kolem národního parku Manuel Antonio. Sjezd z Costanera Sur je ve městečku Quepos, ze kterého je to do Manuel Antonia 6-7 km. Cesta mezi těmito dvěma městečky je po obou stranách lemována hotely, které jsou snad všech cenových kategorií. My jsme si na webu našli pěkný hotel a ani nám netrvalo dlouho jej najít. Jediným problémem bylo, že byl zavřený :-( Naproti Hotelu Plinio byla malá cedule upozorňující na cabinas, tak jsme se to rozhodli risknout. Cabinas Pedro Miguel byly zastrčené v zeleni a od hlavní cesty nebyly vidět, což se nám zamlouvalo. José, majitel cabinas, kterého jsme brzo překřtili na José "Pura Vida" (to byla jeho odpověď snad na úplně všechno), nám ukázal několik pokojů, z nichž ten v horním patře s terasou byl naprosto luxusní. My jsme mu naoplátku slíbili, že zůstaneme dvě noci, a tak nám dal i lepší sazbu za pokoj. No, prostě jsme našli ráj na zemi, kde jsme byli naprosto spokojení.
 |
| Výhled z naší terásky, Cabinas Pedro Miguel, Quepos
|
Jediné, co jsme ten den ještě opravdu potřebovali udělat bylo spojit se s domovem a pokusit se pořešit naši ztrátu. Vrátili jsme se do Quepos, našli internetovou kavárnu a konečně se v klidu spojili s domovem a vysvětlili, co se nám stalo...
TIPS:
Ubytování - Cabinas Pedro Miguel, Quepos, http://www.cabinaspedromiguel.com/, 30 USD/pokoj s privátním sociálním zařízením (Při pobytu 2 noci jsme platili 30 USD/noc. Pokud bychom zůstali jen jednu noc požadoval José 40-50 USD/noc podle toho, který pokoj bychom si vybrali). Tyto cabinas se nachází asi 1km od fotbalového hřiště v Quepos, směrem do vesnice Manuel Antonio (naproti je zavřený hotel Plinio, kde jsme se původně chtěli ubytovat).
Parque Nacional Carara - vstupné 10 USD/os.
Puente de Cocodrilos, Río Tárcoles - u Río Tárcoles se dá parkovat ještě před vjezdem na most ve směru od Puntarenas do Quepos. Na druhé straně není místo na parkování, přesto tam auta parkují - to, ale rozhodně nedoporučujeme. Jedná se o hlavní tah na jih a projíždí tudy velké množství kamionů, které by mohly vaše auto poškodit. V minulosti se z aut u tohoto mostu hodně kradlo, takže je tu vždy nějaký policista. Přesto doporučujeme v autě nic nenechávat.
Žádné komentáře:
Okomentovat