Den 11: Okradeni

Dnešní den začal jako každý jiný, ale skončil nezapomenutelně. Ráno bylo krásně, počasí přímo svádělo k tomu jít na pláž a vykoupat se. Na to jsme ale bohužel neměli čas - čekal nás totiž poměrně náročný přesun na jih, do provincie Puntarenas.

Všudypřítomné fincas (= plantáže)

Cesta sice měla "jen" 170 km, ale při maximální povolené rychlosti 60 km/h to trvalo dlouho. Sešlo se to tak, že tuhle trasu jsem řídila já a uznávám, že po dvou hodinách dodržování maximální povolené rychlosti mě ta pomalá jízda už přestala bavit...bohužel jsem si na to vybrala špatný úsek. Takže když jsem místo 80 km/h předjížděla kamion rychlostí cca 120 km/h, tak mě zastavil takový postarší milý policista s tím, že mi musí dát pokutu.

A teď rada pro všechny ženy - v tuhle chvíli se vám vyplatí hrát na city. Nebo alespoň mě se to vyplatilo. Lesklé oči (s Tomem jsme se chvilku předtím trochu chytli, takže jsem byla s to se totálně rozbrečet), roztřesený hlas a pravdomluvnost (opravdu jsem jela tak rychle jen proto, abych předjela ten kamion, a pak jsem začala pomalu zpomalovat...) a možná i to, že jsem měla v pase Mexické studentské vízum, to všechno přispělo k tomu, že mi pan policajt vrátil pas a dal pouze slovní varování. A naše smělá jízda pokračovala dál!

Most přes ohromnou řeku Tempisque

Po dalších asi 50km jsme už začali mít hlad a rozhodli se konečně zastavit někde na oběd. Všechny Sodas byli ale na opačné straně silnice a přejíždět přes Panamericanu, kde jede jedno auto za druhým se mi nechtělo. Nakonec jsem měla štěstí a u jedné Sody, kde zrovna nic nejelo, tak jsem tam zamířila. Zaparkovali jsme auto, jako obvykle v něm nechali všechny věci a šli na oběd. Jídlo v Sodě dostanete prakticky ihned, takže jsme byli do 15min po jídle. A těch 15min stačilo na to, aby nám auto vykradli - teda vzali nám "jenom" malé batohy, kde jsme měli všechny důležité věci...jakmile jsme to zjistili, začali jsme to okamžitě řešit. Já jsem zburcovala celou Sodu, aby zavolali policii, půjčila jsem si tam od někoho mobil a napsala domů, aby nám zablokovali telefony a karty a Tom mezitím obíhal okolí a zkoumal, zda ty batohy někde neschovali, nezahodili apod.
Bohužel...v tomhle jsme měli smůlu...batohy se nenašli.
Policie přijela, na místě nemohli nic udělat, tak nás doprovodili do centra města Puntarenas, kde jsme navštívili kostarickou verzi FBI - O.I.J. (Organismo de Investigación Judicial = Soudní vyšetřovatelství). Strávila jsem tam asi 2h sepisováním policejního protokolu - museli jsme ho totiž sepisovat na třikrát...jistý policista byl totiž pořádně neschopný (např. z mého pasu opsal, že jsem z Bosny a Hercegoviny...no uznejte, República Checa a Bosnia y Hercegovina to zní a vypadá skoro stejně, že? :-)) No, tak nás okradli. Sebrali nám všechno možné - telefony, peněženky i s platebními kartami, sportovní soft-shellové bundy, druhý foťák i s fotkami z termálních lázní u sopky Arenal, hodinky a spoustu dalšího. Naštěstí byli lupiči tak hodní, že nám nechali naše krosny, takže jsme nezůstali bez peněz ani bez oblečení...
Od teď jsme už měli jen pasy, foťák a pár dolarů v kapse...takže už nebylo, co by nám ukradli...ale člověka to zamrzí - že přijde o věci, které má rád a na které si zvykl. Ani mi třeba nevadí, že mi vzali oba telefony...jako spíš to, že jsem přišla o všechny kontakty a fotky apod.
Z policejní stanice jsme odcházeli těsně před pátou odpoledne a rozhodli jsme se ještě jednou zajet na místo činu a podívat se, zda je tam přeci jen někde neodhodili. No, dojeli jsme k Sodě už skoro za tmy a po 10 minutách jsme odjížděli s prázdnou. V Puntarenas jsme se ubytovali a už z hotelu nevylezli.
Byla to příšerná noc, kdy jsme se budili, nemohli pořádně spát, neustále kontrolovali auto a vůbec byli celí vyděšení. Oni nás totiž všichni pěkně vystrašili. Prý nás mohli sledovat už z Tamarinda, že prý turisty často sledují a čekají na svoji příležitost. Nebo nás prý mohli normálně přepadnout, takhle máme prý štěstí, že jsme u toho přímo nebyli apod. A nejhorší byl přístup policie - to se tady normálně stává. Je to naprosto běžné, spousta lidí je tady nezaměstnaná, tak si takhle přivydělává...
No, uznejte, ani vám by se po takovýchto řečech nespalo příliš dobře...


TIPS: 
 Ubytování - Hotel Cabezas, Puntarenas, 20 USD/pokoj se společným soc.zařízením, 6 USD za parkování v uzavřeném dvoře. Obyčejný hotel s malými pokoji, kabelovou televizí a pouhé 2 bloky od přístavu.