Den 5: Přejezd

Neděle. Den odpočinku a klidu a my vyrazili na dlouhý přesun. Víceméně jsme počítali s tím, že nám cesta zabere skoro celý den, takže jsme neplánovali prakticky žádné zastávky.

Z Cahuity jsme vyrazili ráno a naše cesta vedla zpátky do Puerto Limón a Siquirres, kde jsme tentokrát odbočili na sever, směrem na Guápiles, pokračovali jsme regionem Sarapiquí kolem národního parku Braulio Carrillo k sopce Poás.

Těch cca 240 km jsme s několika přestávkami ujeli asi za 4 hodiny - zjistili jsme totiž, že o víkendu jsou silnice plné policistů, kteří kontrolují hlavně dodržování rychlosti. Takže jsme poctivě dodržovali stanovených 60-80 km/h.

Cesta do Guápiles je jednou z hlavních kostarických tras, takže je dobře udržovaná a jede se po ní krásně. Jakmile ale odbočíte do regionu Sarapiquí, začne se cesta zhoršovat a úplně nejhorší je úsek mezi San Miguel a sopkou Poás (tedy ten mezi národním parkem Poás a národním parkem Braulio Carrillo) - tam je pouze štěrková cesta s šíleným stoupáním a klesáním, úzkou silnicí a strmými zatáčkami, ve kterých určitě potkáte obří náklaďáky...takže si dejte pozor.

Až na tenhle poslední úsek jsme měli fajn počasí - ideální na přesun. Bylo teplo, ale bylo taky spíše pod mrakem, na těch posledních 40 kilometrů, co jsme měli před námi, padla mlha, začalo mrholit a potom i pršet. Navíc jsme byli docela rychlí (čekali jsme, že nám ten přesun bude trvat mnohem déle), tak jsme se rozhodli pro malou zastávku - v zahradách La Paz. To, že jsme se k zahradám blížili, jsme poznali podle mohutného vodopádu, který padal hned vedle cesty. Samozřejmě, že všechna auta s turisty tam zastavovala, aby si vodopád mohli vyfotit. Ani my (společně s 2 auty plnými japonských turistů) nebyli výjimkou...

Zahrady La Paz se nachází jen 5 minut jízdy od toho mohutného vodopádu a jedná se o luxusní ubytovací resort, jehož zahrady jsou veřejnosti přístupné. Zaparkovali jsme auto, vzali batohy a pláštěnky a vyrazili na procházku.

V zahradách La Paz se setkáte s typickými kostarickými zástupci fauny:

motýlky morpha (Morpho granadensis polybaptus)

motýlky monarcha (Danaus plexippus)

lenochody (Choloepus didactylus)

papoušky

tukany (Ramphastos sulfuratus)

 malpy kapucínské

kolibříky (v zahradách žije přes 25 druhů kolibříků)

hady

šelmy

žáby (hlavně žabka Oophaga pumilio známá jako Blue Jeans - obvykle totiž mám červené tělíčko a modré zadní nohy; a žabka Pralesnička batiková (Dendrobates auratus), která je prudce jedovatá)

Helikonie

Aby zahrady nebyly jen o zvířatech a rostlinách (bromélie či helikonie), vede tam několik cestiček kolem vodopádů La Paz. Cestičky vedou tak blízko vodopádů, že se můžete proudu vody dotknout. Kolem vodopádů jsme šli asi 30-45 minut, až jsme dorazili k východu z parku. Ten je hodně daleko od hlavního vchodu, a tak mají zahrady vlastní autobus, který vás odveze zpátky k parkovišti.

Procházka po zahradách byla super - byli jsme tam skoro jediní a zvířata byla všude kolem nás. Nicméně už se začalo stmívat, takže jsme museli rychle najít ubytování. Dojeli jsme ještě několik kilometrů do vesnice Fraijanes de Poás, kde jsme chtěli přespat, abychom to druhý den ráno měli blízko na sopku Poás.

TIPS: 
Ubytování - Jaulares, Fraijanes de Poás, 30 USD/pokoj s privátním soc.zařízením a studenou vodou (pozor, je tam hodně velká zima oproti karibskému pobřeží). 
La Paz Waterfalls&Gardens - vstupné 35 USD/os. Na procházku je potřeba minimálně 2,5h.