Ráno v Cascada Verde Ecolodge bylo opět jako bychom byli uprostřed džungle. Od Viktora, majitele chaty jsme ke snídani dostali výborný čerstvý nápoj - nějaký džus či co to bylo (bohužel název si nepamatuju)...a ráno nám pomalu a v klidu utíkalo - u toho jsme pozorovali a poslouchali přírodu...kolem nás proletělo několik druhů všemožných ptáků - jediný druh, kterého jsme poznali byl tukan :-).
 |
| Vidíte toho tukana??? :-) |
Z téhle pohody se nám hned tak nechtělo, takže jsme se za doprovodu místních vydali na pláž Národního parku Marino Ballena. Místní nám ukázali cestu, jak se dostat na pláž (legálně) a nemuset platit vstupné.
Parque Nacional Marino Ballena chrání především moře, protože tam každoročně připlouvají velryby - jejich sezóna už pro tento rok ale skončila a tak byla kilometr dlouhá a několik desítek metrů široká pláž naprosto prázdná. Za krásného slunečného počasí to bylo super rozloučení se s Pacifickým oceánem.
 |
| Parque Nacional Marino Ballena |
 |
| Pláž v národním parku Marino Ballena |
Mysleli jsme, že na zbytek odpoledne máme naplánovaný přejezd. Z Uvity do San José vedou 2 cesty - jedna po tzv. Costanera Sur vede podél pobřeží až k Puntarenas a druhá, Panamericana, vede přes hory. Jelikož po Costanera Sur jsme do Uvity přijeli, tak jsme chtěli vyzkoušet tu druhou cestu. Místní, kterých jsme se na cestu přes Panamericanu ptali, nás ovšem docela slušně vyděsili. Říkali nám, že cesta po Panamericaně je hodně špatná; že je velmi úzká, na pokraji srázů a mnohdy se tam 2 auta vedle sebe ani nevejdou; že je tam šílená mlha, takže není vidět ani na metr dopředu; že to pojedeme minimálně 6 hodin a hlavně, že je tam strašně moc smrtelných nehod, takže prý určitě umřeme... No, vyděsili nás slušně, ale my jsme povahy odvážné, takže jsme sice chvilku zvažovali cestu po Costanera Sur, ale nakonec vyhrála Panamericana...
No, celých 150 km (cca 3h) jsme čekali, kdy se ta klasická kostarická cesta změní na tu avizovanou cestu smrti...ale ono se nic nestalo. Ano, sem tam tam byly díry; ano, sem tam byla mlha, ale vidět pořád bylo; ne, nebyla to úzká cesta pro jedno auto na pokraji srázu...a hlavně tam skoro nebyl provoz. Takže naši místní rádci očividně dost přeháněli! :-)
 |
| údolí Valle El General |
Tuhle cestu po Panamericaně jsme si vybrali i proto, že jsme se chtěli projet po nejvýše položené kostarické silnici - úsekem, který se jmenuje Cerro de la Muerte (čti Sero de la Muerte = Hora smrti) a dosahuje výšky 3491 m.n.m. To pro nás znamenalo během pouhých pár hodin vystoupat od nuly a krásného teplého počasí u Pacifického pobřeží do více než tří tisícové výšky, mlhy a deště...tak co, blížil se konec dovolené a doma měli něco kolem nuly, tak jsme to brali jako teplotní přípravu na návrat domů :-) Zároveň, když bychom měli více štěstí jsme z Cerro de la Muerte mohli vidět i nejvyšší kostarickou horu - Cerro Chiripó. Bohužel, ani tentokrát nám na horách počasí nepřálo a horu jsme neviděli...
 |
| Cerro de la Muerte |
 |
| Panamericana |
Po asi 100 km nás čekal už jen sjezd s krásným výhledem na centrální údolí a město Cartágo, které se stalo naším dalším cílem. Ubytovali jsme se v hotelu San Francisco, téměř v centru bývalého hlavního města - nejvtipnější na tomhle hotelu bylo to, že recepce byla v porno videopůjčovně.
 |
| Pohled z Panamericany na Valle Central (centrální údolí) a Cartágo |
Jelikož jsme přejezd zvládli mnohem rychleji, tak jsme měli před sebou celé volné odpoledne, které jsme strávili chozením po Cartágu. Cartágo, hlavní město Kostariky až do roku 1823, má ovšem jen 2 atrakce. Tou první jsou Las Ruinas neboli ruiny kostela Iglesia de la Parroguía, které jsou na hlavním náměstí Parque Central. Jsou to ruiny kostela, jenž několikrát spadl při zemětřesení až jej nakonec kostaričané přestali opravovat a nechali ty ruiny chátrat. Druhou atrakcí je katedrála Basílica de Nuestra Señora de los Ángeles, která ukrývá sošku svaté patronky Kostariky, La Negritu.
 |
| Las Ruinas |
 |
| Basílica de Nuestra Señora de los Ángeles |
 |
| soška La Negrita |
Po náročném dni jsme prchli na večeři do známých končin - poprvé jsme tady navštívili McDonald`s a před spaním ještě cvičili španělštinu u hotelové televize...
TIPS:
Ubytování - Hotel San Francisco, Cartágo, 30 USD/pokoj/noc s privátním sociálním zařízením. Hotel se nachází 2 bloky na sever od Parque Central a pak 2 bloky na západ. Pokoje jsou velké - v každém jsou 3 postele, takže se tam vejde cca 5-6 lidí.
Parque Nacional Marino Ballena - vstupné 10 USD/os. Pokud chcete na pláž a nechcete platit vstupné, tak postupujte podle tohoto návodu: při cestě z Dominicalu do Uvity odbočte doprava až před Cabinas Gato (asfaltová cesta). Asi po půl kilometru odbočte doleva na štěrkovou/prašnou cestu - odbočka je směrována na Flutterby House a po ní pokračujte stále rovně. Cesta končí prakticky na pláži...Tudy na pláž chodí místní a jsou na to zvyklí, takže byste s tím neměli mít problém.
 |
| Odbočka na Flutterby House - na pláž NP Marino Ballena |
Žádné komentáře:
Okomentovat