Den 6: Ve znamení sopek

Ufff, to byla teda noc...
Šíleně studená! Navíc v chatce, která o zateplení nebo topení nikdy neslyšela, jsme vyrazili k vrcholu sopky Poás. Národní park Volcán Poás otevírá v 8:00 a my byly první nedočkavci, kteří stáli u brány a čekali, až ji někdo otevře.
(Pozn. Tom: Jinými slovy - otevírá-li park v 8, my tam musíme být v 7:45 nejpozději:) Stejně se ale v té vymrzlé chatce nedalo pořádně spát...)

Výhled od národního parku Poás na cetrální údolí (a Alajuelu)

Přesně v 8:00 přijelo auto se správcem parku, který bránu otevřel a vpustil nás dovnitř. Zaparkovali jsme a vyrazili ke kráteru - cesta byla vyloženě připravena pro davy turistů...byla to široká asfaltová cesta, která neměla více než 1 km a která končila přímo na hranici kráteru. Bohužel, i tentokrát jsme měli smůlu na počasí - cestou nahoru k sopce jsme měli překrásné výhledy na centrální údolí, cestou od auta ke kráteru byla viditelnost také parádní...jen ten kráter byl naprosto schován v mlze a nebylo vidět vůbec, ale vůbec nic. Jediné, podle čeho jsme poznali, že jsme v blízkosti aktivního kráteru, byl neuvěřitelný siřičitý smrad, kvůli kterému jsme do 10 minut od kráteru odcházeli.

Vydali jsme se stezkou k zatopenému kráteru, který se dnes jmenuje Laguna Botos. Stezka vedla tajuplným zakrslým lesem, který připomínal strašidelné pohádky bratří Grimmů.

Laguna Botos byla krásně vidět...ale asi jenom 5 minut. Potom přišla mlha a opět nebylo vidět vůbec nic. V národním parku Poás patří mezi zajímavé živočišné druhy tzv. Poásská veverka (která nám přeběhla přes cestu právě u Laguny Botos) nebo volně žijící ptáci - kolibříky poznáte okamžitě podle toho, jak vám budou svištět kolem hlavy.

Prošli jsme celou strašidelnou stezku, abychom se po asi hodinové výpravě dostali zpátky na hlavní asfaltovou cestu vedoucí směrem k hlavnímu kráteru. Bylo štěstí, že jsme do parku dorazili tak brzo ráno - měli jsme celý park pro sebe. Teď o hodinu a půl později byla asfaltová cesta plná turistů, převážně amerických, a kolem kráteru, který se stále halil v mlze, bylo narváno.

Posledních 100m k hlavnímu kráteru

Tady jsme taky potkali první český pár - tipovali jsme je na přirodovědce nebo botaniky (fotili si totiž jednu kytku vedle druhé a živě o nich diskutovali).
Po dvouhodinové procházce parkem, kterou nám zkazila mlha v hlavním kráteru, jsme se vydali zase na cestu - zpátky kolem vodopádů La Paz do 100 km vzdáleného městečka La Fortuna. Cesta uběhla rychle a patřila rozhodně k těm lepším a příjemnějším. Navíc jsme se zastavili v naší první Sodě na oběd - na naše první casado.

Typické casado, Soda, Vuelta de Kopper

Casado je typické kostarické jídlo, které sestává především z příloh: kopec rýže, černých fazolí, zeleniny, těstovinového salátu, bramborové kaše a smažených banánů. A k tomu si dáte maso, které je zrovna v nabídce: vepřový řízek, plátek ryby, sladké kuře, smažené rybí prsty apod. Navíc bývá často v ceně i pití (buď Coca-cola nebo "čerstvý nápoj" s příchutěmi, na něž rozhodně nejsme zvyklí). Soda je místo, kde se člověk hodně a levně nají ve společnosti místních.
Do La Fortuny jsme dorazili něco po 13h a ubytovali se u trošinku šílené paní. Jediné, co ji pořádně zajímalo, byly veverky, které krmila minibanány...ale byla s ní sranda.
Po ubytování jsme vyrazili na obhlídku města. La Fortuna je další z typicky turistických středisek, kam směřují davy. Nachází se totiž na úpatí nejaktivnější kostarické sopky, Arenal. Ještě přesně před rokem Arenal chrlil menší množství lávy denně - jen tolik, aby to nebylo nebezpečné pro člověka a na druhou stranu tolik, aby to bylo lákadlo pro turisty. Bohužel, od listopadu 2010 Arenal spinká a jediné, co z něj stoupá, je dým. Sopka a národní park kolem ní nejsou to jediné, co okolí La Fortuny nabízí. Dalším místním lákadlem jsou termální prameny. Na úpatí Arenalu se nachází hned několik míst, kam si můžete zajít na koupel v horké sopečné vodě...kam půjdete záleží na tom, co od koupání očekáváte a kolik za to chcete utratit.

My se vydali do areálu Los Laureles. Je to místo, kam mají namířeno prakticky jenom místní - nabízí 3 horké bazénky a jeden studený. A na rozdíl od ostatních areálů sem si můžete vzít vlastní občerstvení a je to cenově dostupné pro každého.
Do Los Laureles jsme dorazili kolem půl čtvrté a zůstali jsme skoro 5 hodin! Během těch pěti hodin jsme vystřídali všechny horké bazénky (pro mě naprostá slast!), sežrali a vypili jsme všechno, co jsme měli s sebou, a jako bonus jsme koukali na sopku. Sice bylo celý den oblačno, zataženo, ale k večeru se začaly mraky trhat a Arenal se začal postupně ukazovat. No, řekněte, co může být lepšího než ležet v horkém bazénku, při romantickém osvětlení s podívanou na měsícem osvětlený kužel sopky? Nic... :-)

TIPS: 
Ubytování - Cabinas Las Tinajas, La Fortuna, 25 USD/pokoj s privátním soc.zařízením a teplou vodou. Cabinas najdete jednoduše - když z hlavní silnice vedoucí do La Fortuny (ze silnice č.4) odbočíte těsně před Parque Central doprava, stačí ujet 3 bloky a nalevo uvidíte na rohu omšelý dům se starým nápisem Cabinas Las Tinajas. Nebojte - ten dům (a bordel kolem něj) patří majitelce a vypadá úplně jinak než pokoje, které jsou ukryté za tímto domem. Pokoje jsou krásné, velké a čisté. Na terásce má každý pokoj svá vlastní houpací křesla a majitelka je velice milá. Wi-fi k dispozici.
Parque Nacional Volcán Poás - vstupné 10 USD/os, 1200 col/auto (bacha účtují si za to 3 dolary!) 
Termální prameny La Fortuna - jelikož jsou určeny hlavně pro turisty, tak cena vstupného je obvykle hodně vysoká. Los Laureles - vstupné 4 000 col (8 USD)/osoba, možnost přinést si vlastní jídlo a pití. Nachází se na cestě mezi La Fortunou a jezerem Arenal cca 4km od La Fortuny. Nejdříve bude na pravé straně Baldi, a potom křižovatka - nalevo Lagos, naprava kamenitá cesta do Los Laureles. Baldi - vstupné 25 USD/os. Tabacón - vstupné 60 USD/os.